"Výborně Morgan, Zmijozel si zaslouží třicet bodů." Zaburácel svým chraplavým hlasem Snape a všichni z mé koleje nadšeně zapískali.

Byla jsem strašně šťastná a měla jsem chuť doběhnout k Dracovi a pevně ho obejmout. Bohužel jsme ještě nebyli úplně v pohodě a proto jsem se zmohla jen na to se k němu otočit a děkovně se usmát.

I kdybych to do něj nikdy neřekla, ten kluk mi dokázal látku perfektně vysvětlit, že jsem jí i nakonec pochopila.

"Pane profesore, omlouvám se, že ruším, ale pan ředitel mě poslal pro Amandu Morgan." Vyrušil nás v hodině malý prvňáček, který se tvářil vyděšeně.

No ani jsem se mu nedivila.

"A to to nemůže počkat do konce mojí hodiny?" Zavrčel profesor Snape a chlapec sebou zatřásl.

"P-prý je to n-naléhavé." Vykoktal a pohledem sledoval boty, aby se vyhnul pronikavým očím muže s mastnými vlasy.

"Dobře tedy," mávl směrem ke dveřím a tak jsem se zvedla a šla, "on se dočista zbláznil...narušovat moje hodiny." Slyšela jsem ještě potichu nadávat Snapea, když jsem mířila pryč z učebny.

---

"Tak Amando, dnes ti ukážu něco, co může být další střípek v mém hledání." Řekl Brumbál, když jsem seděla v jeho pracovně.

Divila jsem se, že se o tom případu ještě snaží něco zjistit, protože podle mě to byla marná snaha.

"Tohle je-"

"Myslánka." Přerušila jsem ho, když ukazoval na věc přede mnou.

"A víš jak funguje?" Zeptal se s úsměvem na tváři.

"Ano."

"Tak na co budeme čekat? Hlavně dávej pořádně pozor Amando. I nepodstatné věci mohou být hodně důležité." Upozornil mě předem, než jsem se objevila společně s ním v kuchyni nějakého starého, ale přitom moc pěkného domu.

Všechen nábytek byl ze dřeva, takže místnost působila velmi útulně.

"Kde to jsme?" Zeptala jsem se a doufala, že mi toho Brumbál prozradí víc. On se ale jen pousmál a mlčel. Chtěla jsem na se ho zeptat znovu na tu samou otázku, ale zvuk vrzajících dveří mě z mého úmyslu vyrušil.

Uviděla jsem tři osoby.

Nějakého vysokého kluka, který mohl vypadat tak na patnáct a dvě holky.

Šokovaně jsem zalapala po dechu, když jsem v jejich obličejích poznala mě dobře známé osoby.

První dívce bylo zhruba třináct a měla krátké blonďaté vlasy na ramena a držela za ruku druhou asi desetiletou holčičku s dlouhými hnědými vlasy. Obě měly krásné, pronikavě modré oči, které přitahovali pozornost lidí.

Nejdřív jsem si pozorně prohlédla mojí tetu, která měla na obličeji povýšený výraz, který je pro ni typický dodnes a pak můj pohled utkvěl na té mladší - mojí mamince.

Byla mi strašně moc podobná, až na ty oči. Já je měla narozdíl od ní tmavě hnědé.

"Copak jste neslyšeli, co jsem vám říkal před pár minutami?!" Ozval se naštvaný hlas odněkud a já se ohlédla za vysokým mužem, kterému začínaly zřetelně na hlavě vypadávat vlasy.

"Promiň tati." Ozval se chlapec a provinile sklopil oči.

"Říkal jsem ti, aby jsi na ně dával pozor. Vidíš co se teď stalo? Emily si mohla vážně ublížit a to jen kvůli tomu, že Stella je moc energická a nekontroluje svoje emoce." Muž si unaveně povzdychl a bylo na něm vidět, že už má všeho dost.

"Nemůžu za to! Emily mi tam vběhla." Rozkřikla se teta a pustila maminčinu ruku. Byla pobouřená a mě čím dál tím více zajímalo, o co tam šlo.

"Stella má pravdu tati. Mrzí mě to." Fňukla se slzami v očích hnědovlasá holčička a šla svého utrápeného tatínka obejmout.

Nevěděla jsem, jakou scénu mám pozorovat dřív.

Jestli maminku s mým dědečkem, kterého jsem viděla poprvé v životě a sledovat ho, jak maminku pevně objal, nebo mám hledět na mého strýce, který byl velmi pohledný a koukal na jeho otce a sestru s vřelým úsměvem a nebo tetu, která se lehce zamračila, ale v očích ji šibalsky zajiskřilo.

Neměla jsem ponětí, co si mám z této vzpomínky vzít, ale rozhodně jsem byla šťastná za to, že jsem konečně spatřila mojí rodinu.

-------------------------------

Brumbál se snaží vypátrat, kdo zavraždil rodinu Morgan...

Kdo to byl?

A jak bude pokračovat její vztah s Dracem a Harrym?