Dny ubíhaly a můj život nabíral velice zvláštní směr.

Co se týče našeho vztahu s Dracem, bylo to pěkně na houby. Od té události ve vlaku se mi vyhýbal a nepomohlo tomu ani to, že ve Zmijozelu bylo jako hlavní téma moje kamarádíčkování s Harrym. Hned po těchto drbech mi dal blonďák jasně najevo, že už se mnou nechce nic mít.

Jestli jsem z toho byla smutná? Ano byla, ale jen nějakou dobu, než mi došlo, že si za to můžu sama a už to nijak nezměním.

Největší změna mě ale čekala hned po té, co jsem přijala Harryho nabídku, abych se přidala do Brumbálovi armády. Ze začátku jsem si nebyla přesně jistá o co jde, ale po prvním výcviku jsem pochopila a připadalo mi to úžasné.

Konečně jsem někam patřila a záměr teto skupiny byl dobrý.

Nejprve jsem z toho moc nadšená nebyla, protože ostatní členové měli už za sebou několik setkání a já se bála toho, že by měli mít o mnoho víc zkušeností než já, ale po první mé lekci mě obavy opustily.

Už odjakživa jsem se hodně rychle naučila novým věcem a také tomu pomohlo to, že mě teta sama školila už předem doma.

Jako členové Brumbálovi armády jsme se snažili scházet co nejčastěji, což bylo i dnes.

"NEVILLE, ČEKEJ NA MĚ!" Zařvala jsem na mého nového kamaráda, který mířil stejným směrem, jako já. Měli jsme už po setkání a já nechtěla jít po chodbě sama.

Jakmile jsem k němu doběhla, jako obvykle zčervenal a já se pokoušela potlačit smích. Byl vždycky tak nervózní, až to bylo vtipný.

"Půjdu kousek s tebou." Uchechtla jsem se a on se přátelsky zaculil.

Šly jsem v příjemném tichu. Bylo skvělé pobýt nějakou dobu v klidu.

Vše bylo naprosto v pořádku, dokud jsme se nemuseli rozdělit a každý jít do své koleje.

Samozřejmě jsem musela mít to "štěstí" a potkala jsem v společenské místnosti tři osoby.

Crabbe, Goyle a Malfoy...

Kdyby bylo v místnosti víc osob, byla bych neuvěřitelně šťastná a tak nějak se vypařila do pokoje, ale bohužel v té chvíli tam seděli jen oni tři a já musela předstírat, že je nevidím.

"Ale ale, náš zmijozelský zrádce přišel." Ozvalo se mi za uchem a já se otočila na Vincenta, který se zlomyslně usmíval.

Ještě předtím, než jsem odpověděla jsem si všimla Draca a Gregoryho, kteří stáli kousek za ním a snažili se dělat, jakoby tam vůbec nebyli.

"Zrádce? To si snad děláš srandu." Falešně jsem se zasmála a pokroutila hlavou nad tím, jak směšná a úplně zbytečná konverzace to byla.

"A ne? Bavíš se se 'slavnou' trojkou." Zasyčel a nenávistně mi propaloval, až mi nad tím přejel mráz po zádech.

"Bože, jsi směšný. Kam se podělo to tvoje 'vítej sestro'?" Provokativně jsem nadzvedla jedno obočí a čekala na jeho reakci.

"To zmizelo ihned po tom, co jsi udělala špatné rozhodnutí."

Naposledy jsem se podívala směrem k Dracovi, který nepřítomně hleděl do země a odpověděla.

"Jediné špatné rozhodnutí, které jsem udělala bylo to, že jsem řekla Moudrému klobouku, aby mě dal radši do Zmijozelu než do Nebelvíru. Měj se Crabbe." Otočila jsem se na patě a rychle odešla do pokoje.

Stále jsem měla před očima Vincentovo pohled po mé poslední větě, jak neměl co říct a v duchu jsem se zaradovala.

Pak má radost trochu opadla, když jsem si uvědomila, že to byla částečně lež.

Litovala jsem víc věcí a Zmijozel jsem měla ráda...spíš ty lidi neměli rádi mě, kvůli mým přátelům z Nebelvíru.

------------------------------

Už žádná Damanda:(