"Harry, stůj!" Zakřičela jsem na toho blbce, který mi vzal kufr a běžel s ním přes celý vlak. Snažila jsem se ho chytit a tak jsem se řítila dopředu bez toho, aniž bych koukala na cestu. A na to jsem taky doplatila a o pár vteřin později jsem ležela na zemi.

"Ježiši, moc se omlouvám. Nekoukala jsem na cestu." Vysoukala jsem ze sebe, mezitím co jsem se škrábala zpět na nohy a hlasitě se pochechtávala. Můj smích ustal, když jsem se podívala tváří v tvář tomu, koho jsem smetla na zem. Draco, který stál přede mnou se tvářil chladně a tak nějak bez výrazu.

"Fakt se omlouvám." Šeptla jsem a čekala, jestli něco řekne. Neřekl, což mě trochu mrzelo, ale co jsem mohla čekat po tom, jak jsem se zachovala.

Mohla jsem si za to sama.

Draco jen stál a díval se na mě zvláštním pohledem. Nemohla jsem z jeho očí vyčíst, co si o mně myslí, nebo jestli mě začal nenávidět a když jsem se odhodlala znovu začít konverzaci, přerušil mě jiný hlas.

"Morgan! Kde se flákáš? Pojď, zabral jsem kupé." Ozval se Harryho pobavený hlas, ale když uviděl před kým stojím, jeho úsměv zmizel.

Pocítila jsem mnoho pocitů a nevěděla jsem, jak se mám v této situaci cítit.

Nejprve jsem pocítila vztek na mého kamaráda, který nás vyrušil a tím zničil jednu z mála šancí, kdy jsem s blonďákem mohla mluvit. Vztek se rozplynul ihned poté, co mi došlo, že on nic neudělal a je to jen a jen moje chyba.

Pak přišel smutek kvůli tomu, že jsem si uvědomila ztrátu zmijozelského kamaráda a nakonec vztek na sebe, jaká jsem to kráva.

Lehce jsem si odkašlala a poté s tichým "už jdu" jsem se vydala za Harrym, který na mě čekal pár metrů od nás.

"Promiň, jestli jsem vás vyrušil." Omluvil se hned po tom, co mě dostrkal do jeho kupé a já jen pokroutila hlavou.

"V pohodě. Nic jsi neudělal." Snažila jsem se pousmát, ale vyšel z toho jen nějaký podivný škleb.

Celou cestu jsem mlčela a přemýšlela nad tím, jestli jsem to opravdu mohla tak hodně pokazit.

Byla jsem přece tak šťastná, když jsme se znovu začali s Dracem bavit, tak co jsem to sakra provedla?

Věděla jsem, že na mě musel být hodně naštvaný, když jsem mu řekla, že je lepší přestat komunikovat s ním a s jeho rivalem a poté mě uviděl, jak s Harrym blbnu ve vlaku a sdílím s ním kupé.

Vlastně jsem si chtěla sednout s Melanie, ale Harry a Hermiona mě přemluvili a já se nechala, i když třetí osoba mě moc v lásce neměla.

Ano, přesně tak...Ron Weasley, mě nesnáší. Neustále mě z něčeho podezřívá a říká jak mám co dělat, což si vždy nenechám líbit a už na sebe řveme.

Na jednu stranu podvědomě vím, že kdyby proti mě neměl tak silnou averzi, pravděpodobně by jsme si rozuměli.

Slyšela jsem ho, jak se baví s Hermionou a Harrym, když si myslel, že nejsem nikde poblíž a choval se úplně jinak. Byl zabavný a neustále dělal nějaké vtípky, ale jakmile mě zahlédl okamžitě nahodil znechucený výraz.

Naštěstí si k nám přisedla ještě Lenka, což byla studentka z Havraspáru se kterou mě Harry ještě před prázdninami seznámil a já zjistila, že je hodně milá a cáklá, což mi naprosto vyhovalo.

I když jsem vlastně většinou nevěděla o čem mluví, musela jsem se smát.

------------------------------------

🐍 x 🦁 ?