"Amando, můžeš na chvilku?" Vyrušil mě Harryho hlas z mého původní plánu, který byl sestavený z dlouhého nicnedělání v posteli.

"Ehm, nevím jestli je to dobrý nápad." Upřímně jsem mu sdělila své pocity a vykroutila mu mojí ruku z jeho sevření.

"Prosím." Zašeptal a to mě obměkčilo. Nakonec jsem svolila a nechala jsem se jím táhnout do 'mého' pokoje v druhém patře. Cestou se mi honily myšlenky, ve kterých jsem si nadávala, ale zároveň jsem se snažila obhájit svoje počínání.

Proč, když prosil Draco, tak jsem mu nedala šanci se mnou promluvit a rovnou jsem ho odepsala?

Možná proto, že předtím jsem byla unavená a celkově jsem měla špatnou náladu, ale teď jsem se cítila šťastně a nechtěla jsem s nikým mít o Vánocích rozpory.

Moje výmluvy byly celkem chabý, ale na to, že jsem nevěděla ani já sama proč se tak chovám, to docela ušlo.

"Nechci předstírat, jako že se nevidíme Amando! Záleží mi na tobě a i přes to, že budu muset snést Malfoye v tvé přítomnosti mi to za to stojí. Už se s ním nebudu kvůli tobě rvát, nebo tak něco...slibuju." Harry byl úplně pohlcený svou řečí a rozhazoval rukama, jako kdyby přednášel nějakou báseň, nebo tak něco.

"Taky se nechci ignorovat Harry. Byla jsem hloupá, když místo řešení problému jsem z toho jednoduše vycouvala, ale nechtěla jsem, aby to bylo ještě horší, chápeš mě?" Povzdychla jsem si a snažila se zahnat slzy štípající v mých očích, které se draly na povrch.

"Nejsi hloupá a chápu tě. Já a Malfoy jsme se chovali dětinsky a pitomě." V tu chvíli, kdy tuhle větu vyslovil jsem byla ráda, že tenhle člověk existuje a může být můj kamarád.

Hlavně kvůli tomu, že jsem už nedokázala udržet slzy a nechtěla jsem, aby mě viděl brečet jsem se k němu pevně natiskla a přátelsky ho objala.

Nejprve byl z mé reakce trochu překvapený, ale pak mě objal zpátky a pomalu přecházel jeho dlaní po mých zádech, abych se uklidnila.

"On mi neodpustí." Vzlykala jsem mu do trika.

"Malfoy?" Vytušil správně Harry.

"Jo. Nedala jsem mu možnost si se mnou promluvit a nechala jsem ho tam stát smutného a naštvaného." I když jsem si byla jistá, že Harry nemůže vědět, kde jsem Draca nechala, nebo co přesně tím vším myslím, zachoval se jako pravý kamarád a snažil se mi udělat lepší obrázek o blonďákovi ze Zmijozelu.

"Jestli tě má opravdu rád, budete se znovu bavit." Konejšil mě a jeho slova na mě působily jako ukolébavka.

"Určitě?" Popotáhla jsem a setřela a si slzy z tváře.

"Věř mi." Pošeptal a dal mi jeden neposedný pramen vlasů za ucho.

"Máš ode mně mokrý tričko od slz." Věnovala jsem mu omluvný pohled, načež se zasmál a já musela s ním, protože celá tahle konverzace byla zvláštní a směšná.

"Ale ale, rýsuje se tady něco, o čemž bych nevěděl?" Ozvalo se ode dveří a já sebou vylekaně trhla stejně tak, jako Harry. Rychle jsem se otočila směrem, odkud se hlas ozval a spatřila jsem Siriuse se šibalským úsměvem na tváři.

"Tak co vy divoši, nic mi k tomu nepovíte?" Svůdně zakmytal obočím a kdybych se necítila extrémně trapně, musela bych se smát.

"Tak to není." Snažil se situaci zachránit můj brýlatý kamarád, ale marně. Sirius si už svůj vlastní obrázek o našem neexistujícím vztahu udělal a celý rozzářený odešel z pokoje ven.

Co se to právě stalo?

-----------------------------------------

S kým chcete, aby Amanda chodila? XDD

Myslíte si, že Harry chce být jen její kamarád, nebo k ní chová i jiné city?