Za týden jsem se celá nadšená vrátila do domu Fénixova řádu. Bylo jen pár dní od Vánoc a já se na ně těšila jako malé dítě.

Mojí náladu nemohlo nic zkazit. Dokonce ani zpáteční cesta vlakem, kdy jsem seděla v kupé s Melanie a Zackem, kteří se hádali celou cestu. Z jejich rozhovoru jsem pochytila, že Mel se k němu chovala hnusně a on se jí neustále vyptával, jestli jí něco provedl, zatímco ona mu odsekávala a vždy ho nějak uzemnila. I když Melanie byla moje kamarádka a Zacka jsem moc neznala, bylo mi toho kluka líto.

Naštěstí jsem myšlenky na mojí podivnou kamarádku a jejího přítele vytěsnila z hlavy ihned po příjezdu "domů".

V tu chvíli jsem si uvědomila dvě moc důležité věci.

Za prvý : I když bych to nikdy předtím nepřiznala, tak jsem zjistila, že mi na Siriusovi a Remusovi záleželo o hodně víc, než jsem si myslela. Když jsem Tichošlápka uviděla stát v chodbě, celá šťastná jsem se mu vrhla do náruče. Připadalo mi, že jakmile jsem byla v přítomnosti těchto dvou osob, mé myšlenky na tetu mi vymizely z hlavy.

Za druhé : Předem jsem nějak nepromyslela můj -jak jsem si myslela "bezchybný- plán ohledně blonďáčka a kluka s jizvou na čele. Byla jsem tak hloupá, že mi nedošlo, že s Harrym budeme na vánoční prázdniny ve stejném domě a tam se mi bude vyhýbání se mu provádět ještě hůř, než doteď. I kdybych nechtěla, musela jsem si přiznat, že můj plán letěl do kytek.

Rozhodla jsem se, že pro tentokrát školní problémy nebudu řešit a prostě vše budu ignorovat a užívat si zasloužené volno.

Jediný problém, který lehce kazil moji náladu se nazýval Molly. Přesněji Molly Weasleyová.

Už od prvního momentu jsem věděla, že já se její oblíbenkyní nestanu a to potvrdil i ten fakt, kdy jsem se před jejíma očima bavila s Malfoyema, který podle jejího pohledu nemůže vystát.

A její nechuť mi projevovala i teď, kdy jsem se po půl roce vrátila.

Pan Weasley se jí vždy snažil nějak zmírnit, ale bylo to zbytečné a tak jsem nějaké naděje na hezký vztah s touto ženou předem vzdala. (I když jsem o něj nijak extra nestála.)

Její nechuť pravděpodobně sdílela se svým synem, který vždy, když jsem kolem něj prošla ohrnoval nos. Přišlo mi, že teď o prázdninách se jeho nenávist ke mně ještě zdvojnásobila a proto jsem se snažila Ronovi vyhýbat.

Nejšťastnější člověk, který chodil po domě byl na sto procent Sirius Black.

Byl nadšený, že nemusel být sám a také hlavně se radoval z toho, že jsme se s Harrym stali přátelé. (O tom, že jsem se s ním rozhodla přestat bavit se mu Harry nesvěřil, jen mu nadšeně vyprávěl to, jak si rozumíme, což mi nevadilo, když jsem spatřila Siriusovo šťastný obličej.)

---

"Morgan, nad čím zase přemýšlíš ty chytrolíne jeden?"

"Doufám, že se nezačneš chovat jako Percy."

Ozvalo se mi za uchem a já překvapeně vyjekla. Nebyla jsem si jistá, kdo z dvojčat řekl jakou větu, ale bylo mi to jedno, protože jsem hodlala ignorovat obě dvě.

Narážky na jejich bratra Percyho jsem slýchávala od dvojčat částo, ale brala jsem to ze srandy, přesně tak, jako oni.

Říkávali to proto, jelikož jsem se snažila mít dobré známky. Chtěli si dělat srandu i z Hermiony, ta ale jejich pošťuchování brala moc vážně.

"Kde je Remus? Potřebuju se ho na něco zeptat." Pousmála jsem se mile a čekala na jejich rekci. Za poslední půl rok jsem se hodně změnila, až mě to samotnou překvapovalo. Z arogantní holky z Kruvalu jsem se stala celkem milou bradavickou studentkou.

"Amanda ignoruje naše otázky, všiml sis Frede?" Dramaticky si povzdychl Geroge a já pobaveně pokroutila očima.

"Všiml. Celkem zraňující, nemyslíš?" Fred nahodil smutný obličej a George mu chtěl něco odpovědět, ale to už jsem já nevydržela a hlasitě jsem se rozesmála.

"Bože vy jste paka, až to není možný."

-------------------------------------

Jedna z posledních extrémně nudných kapitol! Slibuju 😂❤