"Asi jsi si pravděpodobně všimla, že poslední dobou nejsem často ve škole.." řekl Brumbál a začal se tvářit o něco vážněji. Jeho oči mě doslova propalovaly a tak jsem se snažila dívat všude možně, jen ne do jeho obličeje.

"Abych ti řekl pravdu...snažil jsem se něco vypátrat o smrti tvojí rodiny. Něco mi na tom nesedí." Povzdychl si a hodil po mně starostlivým pohledem. Když mě došly jeho slova, vykulila jsem oči a nechápavě na něj hleděla. Myslela jsem si, že tahle věc už je dávno uzavřená...no nejspíš ještě ne.

"Mám v plánu se tě teď zeptat na velice nevhodné a pro tebe zvláštní otázky, které jsou pro mě velmi důležité, proto se tě předem ptám, jestli s tím souhlasíš. Jestli ti to je nepříjemné, nebudu naštvaný, jen prosím řekni, jak to cítíš." Naléhal na mě.

"V pořádku." Odpověděla jsem, ale úplná pravda to nebyla. Tohle téma byla moje slabina.

V jeho pracovně jsem strávila zhruba hodinu, ale připadalo mi to, jako věčnost. Vyptával se mě na věci, ohledně mé minulosti. Kam jsem s tetou chodila ven na procházky, co si pamatuju ohledně mé matky a otce, jestli si nevzpomenu na nějaké jejich přátelé a další otázky, které mi připadaly pro něj naprosto nepoužitelné.

Myslela jsem, že po tomto velice unavujícím rozhovoru mi nikdo nemůže zkazit náladu víc, ale to jsem se mýlila.

Jakmile jsem mířila směrem do Velké síně, jelikož byl čas na oběd, potkala jsem rozzuřeného Filche, který pevně držel v každé ruce jeden hábit a vztekle s ním mával. Hábity na sobě měli dva kluci, kteří znechuceně sledovali Filche a navzájem se propalovaly pohledy.

Až když jsem došla blíž mi došlo, že ti kluci jsou Harry a Draco a že Harrymu teče krev z nosu a Dracovi se rýsuje monokl pod okem.

"Co to k sakru-" došly mi slova. Nevěděla jsem, jestli mám je pořádně seřvat za to, že dělali nějaký kraviny a jsou celý domlácený, nebo se jít o ně postarat a setřít Harrymu krev z obličeje.

Ihned po mé větě začal Argus Filch něco hudrovat a já se snažila jeho kecy nevnímat a plně se soustředit na ty dva, abych je pořádně vraždila pohledem a dala jim najevo, že jsem na ně naštvaná.

"Co jste dělali?" Zeptala jsem se po chvíli, kdy se bradavický školník uklidnil a odešel si po svých někam pryč, ale ještě předtím klukům stihl dát školní trest.

"Promiň."
"On po mně vyjel."

Ozvalo se najednou a já si začala v hlavě představovat, co se asi tak mohlo dít.

"Neříkejte mi, že jste se poprali." Povzdychla jsem si a doufala, že mé tvrzení vyvrátí.

"Vždyť jsem říkal že po mně vyjel! Tak jsem se jen začal bránit." Ohradil se hned Draco a já se zamračila.

"Nezajímá mě, kdo začal. Chci vědět, proč jste se sakra rvali." Byla jsem naštvaná. Hodně naštvaná. Už jsem byla unavená z neustálých hádek, které vyvolávali.

"Kvůli tobě." Špitl brýlatý chlapec po chvíli mlčení, kdy se ani jeden neměl k odpovědi.

"Tak to jste pěkné hloupí." Pokroutila jsem hlavou a odešla.

Samozřejmě jsem tam mohla zůstat a vykládat jim nějaké řeči o tom, že to byla zbytečná rvačka a že se zachovali jako blbci, ale neměla jsem na to náladu a tak jsem to v tu chvíli nechtěla řešit.

V mé hlavě se při večeři odehrávala bitva, která mě nutila k jednomu rozhodnutí, které jsem ani trochu nechtěla udělat, ale bylo to v tu chvíli nutný.

Rozhodla jsem se, že se budu muset alespoň na nějakou dobu přestat s Harrym a Dracem bavit.

-----------------------------------------

Zatím je to pěkná nuda, ale dejte tomu pár kapitol a rozjede se to.

😂😂