Nemohla jsem uvěřit tomu, že dnes jsem se měla poprvé podívat do Prasinek.

Na tento 'výlet' jsem byla natěšená už od té doby, kdy jsem s ním byla obeznámena na začátku roku.

Rychle jsem na sebe hodila obyčejnou šedou mikinu na zip a černý džíny. Řasy jsem si zlehka přetřela řasenkou, abych vypadala alespoň o trochu líp než teď a pak jsem sešla do společenský místnosti, kde jsem se měla sejít s Dracem.

Když jsem tam přišla, blonďák už tam na mě čekal a pohodově se rozvaloval na gauči, nad čím jsem se musela zasmát.

"Tak pojď ty lenochu." Křikla jsem na něj a bok po boku jsme se vydali ven z hradu.

Společně jsme procházeli chodbami a povídali si o lidech z Bradavic. Bavilo mě poslouchat jeho názory, které se někdy s mými velice lišily.

Když jsme vyšli ven z hradu, naskytl se nám přímý pohled na Melanie a Zacka.

I přes to, že jsem vztah s pohledným klukem mé kamarádce přála a byla jsem za ní šťastná, už mě začínalo štvát, jak se líbali na každém rohu.

Kdyby byli třeba na místech, kde moc lidí nechodilo, tak nic nenamítám, ale oni si vždy stouply lidem přímo na oči a já nechápala proč.

-----

"Stůj!" Vykřikla jsem se na toho pitomce, který mi hodil kupu mokrého listí do obličeje. "Zabiju tě, rozumíš?!" Snažila jsem se ho chytit a přitom jsem se chechtala na celé kolo.

Po několika minutách jsem to vzdala. Draco byl moc rychlý a i když jsem se velmi snažila, pořad mi utíkal.

"Končím." Zasýpala jsem, opřela si dlaně o kolena a snažila se uklidnit. Můj dech bych těžký a trhaný a připadala jsem si, jako bych uběhla deset kilometrů.

"Takže už ti došlo, že jsem nejlepší prostě ve všem?" Ušklíbl se, opřel se zády o strom a nahodil frajerský úsměv.

"Nojo prosimtě." Zasmála jsem se a praštila ho do ramene.

Celý den na mé tváři pohrával úsměv. Byla jsem šťastná z toho, že je mezi námi zase všechno v pořádku.

Abych byla upřímná....stýskalo se mi po něm.

Chyběli mi jeho arogantní narážky a vtípky, které někdy byly až moc zlé a proto jsem ho vždy jemně bouchla do ramene, aby se zklidnil.

Dokonce mi chyběli i jeho kamarádi, kteří mu dělali ochranku. Vincent a Gregory. I když se to nezdálo, tihle dva dokážali být fakt dobří přátelé.

Večer, když jsem se zabořila do peřiny jsem si zpětně vybavovala celý den. Nejprve jsem začala tím, jak mi Draco ukázal všechny obchody v Prasinkách a poté když mě pozval na máslový ležák, který byl mimochodem výborný.

Úsměv na tváři se mi rozšířil při vzpomínce na to, jak mi můj blonďatý kamarád hodil kupu listí do obličeje a tím začala naše válka, která přetrvávala až do té doby, než jsme byli uvnitř hradu.

Lidi, které jsme potkávali na chodbách se na nás dívali velice zvláštním pohledem a já jsem se jim vlastně ani moc nedivila.

Byli jsme celý uřícený, zpocený a vlasy jsme měli rozcuchané. Určitě tomu ani nepomohlo bláto, které jsme měli všude po sobě, jelikož se tam dostalo z listů, které jsme po sobě házeli.

Když tak nad tím přemýšlím, radši ani nechci vědět, co si ostatní mysleli, že jsme spolu dělali.

---------------------------------------------

⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️⚡️

Zdravím🙋🏻

Užívejte si Damandu, jak to půjde, protože už dlouho takhle spokojená a klidná nebude.

Mějte hezké prázdniny💕