Uběhly dva týdny.

Za dva týdny jsme s Dracem neprohodili ani slovo, jelikož jsem se mu snažila vyhýbat. Neměla jsem na něj náladu.

Melanie byla stále více a více zvláštní a často měla výbuchy vzteku, které jsem nechápala. Měla jsem v plánu její chování s ní nějak řešit, ale vždy mě odbyla s tím, že toho je jen na ní v poslední době moc.

Moje teta mi pořád neodepisovala na mé dopisy a já si o ní začala dělat starosti. Bála jsem se, že se jí něco stalo. Že ten, kdo vyvraždil celou naší rodinu kromě mě a tety nezemřel.

Nikdo přece nevěděl, kdo to doopravdy byl, ale když nám ministr kouzel s potěšením řekl, že si myslí,že vrah je mrtev, uklidnilo nás to.

"Jakto, že ti ještě nepřišel žádný dopis?" Zeptal se jednou při snídani Draco se zamýšleným výrazem ve tváři.

Trochu mě vylekalo, že na mě začal mluvit.

"Nevím," hlesla jsem a zamračila se, "netuším, proč mi teta neodpověděla na mých sedm dopisů."

"Máte mezi sebou špatný vztahy?"

"Ne. Vychovávala mě, takže jsme vždy spolu nějak vycházely." Povzdychla jsem si a Draco mě jen povzbudivě drkl do ramene a usmál se.

Musela jsem mu úsměv opětovat a konečně se pustila se do jídla.

Bylo skvělé cítit se jako na začátku roku, kdy jsme byli dobří přátelé a dělali jsme si srandu jeden ze druhého. Asi právě kvůli tomu jsem pro jednou potlačila můj hněv a dělala, jakoby žádná hádka mezi náma neproběhla.

Když jsem vzhlédla z talíře na ostatní spolužáky, Pansy, která seděla naproti mě nás vraždila pohledem.

Bylo mi to příjemný, když jsem cítila, že jí moje osoba přivádí do šílenství, protože jsem jí chtěla oplatit ten pitomý drb ohledně mě a Harryho.

Samozřejmě roznesla i to o Nevillovi a to jsem jen tak nechat rozhodně nechtěla.

"Pojď, něco ti ukážu." Řekl mi Draco, když jsem vstala ze stolu a on procházel kolem mě.

Rozešla jsem se tedy za ním a rozmýšlela, jestli dělám dobře a nedopadne to tak, jako posledně u jezera.

"Co mi chceš ukázat?" Zeptala jsem se, když jsem ho dohonila v chodbě a snažila jsem se držet s ním krok.

"Uvidíš." Šibalsky mu blesklo v očích a trochu se pousmál.

Šla jsem za ním nějakou dobu, než jsem konečně spatřila to, co mi chtěl ukázat.

V rohu chodby stála Melanie se Zackem a vášnivě se líbali.

Šokovaně jsem otevřela pusu dokořán a otupěle na ně zírala.

Nechápala jsem, proč mě to tak překvapilo. Možná proto, že moje kamarádka nevypadala na to, že by si užívala románek s klukem, který se jí líbí, ale spíše působila dojmem, jakoby jí něco trápilo. Také to mohlo být tím, že já tohle vlastně nikdy nezažila. Nikdy jsem si s nikým nedala pusu, natož abych se líbala.

Byla jsem tak mimo, že jsem úplně zapomněla na Draca, který stál vedle mě a tiše se mi pochechtával.

"Máš nějaký problém?" Zavrčela jsem upjatě. Koutkem oka jsem viděla, jak se snaží svůj smích skrýt a v tu chvíli mi to celé připadalo taky vtipné.

"Ne." Hlesl s pobavením v hlase. Chtěla jsem mu nějak odpovědět, ale to už se Zack s Mel od sebe odtrhli a hleděli přímo na nás.

Zack vypadal narozdíl od Melanie trochu nejistě, jakoby se bál naší reakce a taky se trochu styděl, ale Mel se tvářila sebevědomě a vítězoslavně, za což jsem se jí ani nedivila, jelikož získala kluka, kterého chtěla.

Když jsme na sebe mlčky zírali už nějakou dobu, začínalo to být hodně trapné a proto se Zack omluvil, že musí na hodinu a rychle se vypařil.

Poté, co zmizel jsem hodila nechápavý pohled po Mel, aby mi okamžitě vysvětlila, co se tu stalo, ale ta jen naznačila ústy "až potom" a vytratila se taky.

"Co máme teď za hodinu?" Zeptal se Draco, když jsme na chodbě zůstali už jen mi dva.

"Přeměňování." Povzdychla jsem si. V téhle hodině jsem nebyla zrovna nejlepší.

"Jdeme?" Otočila jsem se na něj.

"Musíme?" Tvářil se jako nevinné stěně a kdyby to nebyl on, musela bych ho obejmout.

"Bohužel ano."

"Fajn." Pokroutil očima, chytil můj rukáv a táhl mě směrem do učebny.
-----------------------------------------------

Zdravím🙋🏻

Jedna nudnější kapitolka taky musí být žejo😂

Ale nemusíte se bát, Damanda už taky dlouho nebude v klidu a začne nějaké to drama:DD