Můj život byla jedna velká hromada plná zmatku a situací, které se každý den měnily.

Ještě před dvěma měsíci jsem bydlela u mé tety, která byla nadšeným fanouškem černé magie a teď jsem pobývala u kamaráda mého otce a jeho přátelé byli naprostý opak mé tety.

Odmalička jsem byla vedena k povaze, kterou by ostatní mohli považovat za arogantní a povýšenou, ale to mě nějak netížilo. Byla jsem k tomu tak vedená.

Od té doby, kdy Lupin a Sirius zjistili, že jsem se 'slavnou trojkou' nevycházela, snažili se mi je pořád podstrkovat.

Neustále o nich básnili.

Hermiona je strašně hodné děvče a Harry je tak statečný. Už jsem ti říkal co minulý rok....

Bylo mi z toho nanic.

Patřila jsem do skupiny lidí, kteří neměli rádi žádné podlejzání a když jsem prostě někoho neměla ráda, tak to byl můj pocit a nikdo ho nemohl změnit. V ten moment, kdy se Sirius snažil, abych si je oblíbila, ještě víc mi je znechutil.

Z 'party' kamarádů Lupina se mi jako nejvíc zalíbil Sirius a Fred s Georgem.

Sirius byl velmi sympatický, pohledný, vtipný a jako jediný chápal mojí povahu, narozdíl od paní Weasleyové, která kroutila hlavou jenom když mě uviděla.

Fred a George byli vtipný kluci a na nic si nehráli. Dělali to, co chtěli a co je dělalo šťastné a to jsem na nich obdivovala.

Další věc, která v mém životě činila velkou změnu, byl můj přechod na jinou školu.

Předem jsem věděla, že z Kruvalu do Bradavic to bude docela rozdíl, ale byla jsem rozhodnutá.

Sirius s Lupinem se domluvili s ředitelem Bradavic a ten byl celý nadšený, že pozná Alexandrovo ztracenou dceru.

Také mi bylo řečeno, že si na hlavu nasadím nějaký starý klobouk, který mi řekne, do jaké koleje budu chodit.

George mi nadšeně popsal vlastnosti lidí z každé koleje a nakonec mi oznámil, že bude rád, když se uvidíme v Nebelvíru.

Na to jsem mu jen s falešným úsměvem přikývla a ani mě nenapadlo zmínit to, že podle jeho popisu jsem stoprocentně ve Zmijozelu.

Byla jsem přesvědčená, že budu patřit do této koleje, než mě z mého domění vyvedl Fred, jenž mi řekl, že klobouk hledí i na vlastnosti, které člověk skrývá uvnitř. Prý vidí skrz na skrz tvé osobnosti a výběr nejde nijak ovlivnit.

Po této informaci jsem si už tak jistá nebyla.

Zbytek pobytu v domě, ve kterém jsem žila celé prázdniny jsem se čím dál tím více strachovala o moje studium v Bradavicích.

Za prvé se všichni znali už několik let a měli ustanovený, kdo se s kým baví.

Za druhé je určitý rozdíl mezi studenty z Kruvalu a z Bradavic a jelikož já přecházím ze školy, kde jsem se celé ty roky bavila jen s klukami, měla jsem obavy o to, že si nenajdu žádné přátelé.

Třetím důvodem byla moje minulost. Od malička jsem žila v utajení. Nikdo nevěděl o mé existenci a všichni měli za to, že nikdo z rodiny Morgan nepřežil, až na to, že já a moje teta jsme jako jediné přežily.

Musely jsme se přestěhovat do malého domku uprostřed lesa a v jedenácti letech jsem nastoupila do Kruvalu. S ředitelem Kruvalu jsme se domluvili, že moje identita bude zatajená a já dostala falešné jméno. Teď, když je ten, kdo mě celý život ohrožoval mrtvý, měla jsem volnou cestu a s Lupinem jsme se dohodli, že budu používat své pravé jméno.

Doufala jsem v to, že si v Bradavicích najdu někoho, kdo mi bude sympatický a povahově mi bude vyhovovat.

Blížícími se dny se má nervozita čím dál tím víc zvětšovala a mé křeče v břichu byli tak velké, že jsem se na nástupišti musela na chvíli zastavit a opřít se o sloupek.

Křeče z nervozity byla u mě klasika, takže mě nijak nevyvedli z míry, ale Siriuse to značně vylekalo. Bylo zvláštní, jak jsme si za ty dva měsíce na sebe zvykli. Brala jsem ho za něco jako strejdu.

Jelikož byl přeměněný ve velkého černého psa, přešla jsem k němu a poplácala ho po zádech. Celou tu dobu jsem na sobě cítila zvláštní pocit, který jsem mívala třeba když jsem šla pozdě večer domů v nějaké tmavé ulici.

Pocit, že někomu visí pohled na mé osobě.

Instinktivně jsem se otočila na pravou stanu, abych se porozhlédla po okolí a zjistila, jestli mě někdo nesleduje a to byl ten moment, kdy jsem se poprvé setkala s těmi zvláštními šedými oči.

Moment, který převrátil můj život o sto osmdesát stupňů.

---------

Zdravím u první kapitoly The Girl who lived.

Začátky mohou být nejasné a nudné, ale v nadcházejících kapitolách se to bude pomalu rozjíždět. 😂