Skoro dva týdny uběhly od doby, kdy Chris řekl Erice, co k ní cítí. Bylo to mezi nimi nejprve nepříjemné a bylo očividné, že to není takové, jaké to bylo předtím. Erica už ráno neotevírala okno, aby mu zazpívala Krásku a Zvíře jako každé ráno předtím. Chris jí neskákal přes plot a nelehával s ní v trávě. Nechodili spolu na večeře, ani spolu neměli filmové maratóny a oba cítil ve svých životech bez toho druhého velkou prázdnotu.

Kvůli tomu se oba pokusili mluvit s tím druhým, aby věci alespoň nebyly tak trapné, ale byl to pomalý proces. Pořád to nebylo stejné a oba je to bolelo. Tenhle konkrétní páteční večer měla Erica u sebe Ethana, Mylese a Stellu na přespání ve svém domě. Vágně mu o tom řekla a on si pomyslel, že tohle možná bude dobrá příležitost s ní strávit čas a trošku věci napravit.

Chris si nazul své tenisky a strčil si ruce do kapes od mikiny, než zapískal na Dodgera. Pejsek přiběhl a otřel se mu o kalhoty, než ho vyvedl ze dveří a oba šli v pomalu stmívajícím se večeru k domu vedle.

Nebyl v jejím domě od té doby, co se stal celý ten incident a Chris si nebyl jistý, jak to půjde, ale rozhodl se do toho jít na plno a zaklepat. Ucítil malé množství úlevy, když dveře otevřel Ethan.

„Strejdo Chrisi!" zakřičel a skočil mu do náruče.

„Ahoj, kamaráde!" Chris mu pocuchal vlasy.

„Ethane, kdo je u dveří?" Chris zamrzl, když uslyšel její saténově hladký hlas.

Její otázka byla zodpovězena, když Dodger doběhl do obýváku, tak vstala a došla ke dveřím. Chris položil Ethana dolů a on odběhl zpátky dovnitř, aby mohl honit Dodgera, a nechal tak dva dospělé samotné u dveří. Erica se opřela o rám dveří a překřížila si paže na svém malém hrudníku a hravě se na něj usmála. Když viděl tu jiskru v jejích očích, věděl, že je v pořádku, že je tady a uvolnil se, když se setkal s jejím žoviálním postojem.

„Um, nepamatuju si, že bych tě pozvala," řekla skrze úsměv, než si zastrčila pár svých vlasů za ucho.

„Nepamatuju si, že bys mě ani nepozvala." Chris dal ruku na rám a opřel se dovnitř.

„Pravda." Eričino obočí se pozvedlo, než otočila hlavu a zakřičela: „Hej, děti! Měli bychom strejdu Chrise pustit dovnitř?"

Slyšel, jak všichni zakřičeli hlasité: „Jo!", tak Chrisovi řekla: „Dobře, verdikt byl vynesen, můžeš se přidat. Ale jsi Kapitán Amerika, takže bys mi stejně rozlámal dveře, kdybych řekla ne."

Chris hravě pokrčil rameny a zakřenil se. „To je pravda, přeci jen jsem rozerval špalek v půl... Nikdo nemusí vědět, jestli to byla jenom rekvizita nebo ne. Ale taky jsem objednal pizzu."

„Ou, tys objednal pizzu?! Tak to pojď dál." Pořád se hihňala, když mu uhýbala ze dveří a popohnala ho dovnitř.

„Pane jo, kdybych věděl, že mě pizza hned dostane dovnitř, řekl bych to hned, jak jsem přišel," řekl jí, zatímco se vyzouval a nechal si boty u dveří, než ji následoval do obýváku.

Okamžitě se rozesmál, když uviděl, co tam měla. Všechny polštáře a podušky byly stažené z pohovky a byly tu židle, aby mohly podpírat zdi polštářové pevnosti. Přes vrch přetáhli deky a on se rozesmál ještě víc, když jeden polštář, který nejspíš představoval dveře, vypadl a objevil se malý obličejík Stelly.

„Strejdo Chrisi!" vykvíkla, vylezla ven a doběhla k němu.

„Ahoj, zlatíčko." Bez námahy ji zvedl a držel ji opřenou o svůj hrudník, zatímco jí dával malé pusinky po celém obličeji.

Zahihňala se a pískala. „Strejdo Chrisi! Tvoje vousy koušou!"

„Ou, opravdu?" Chris se zachechtal a jemně se jí otřel o líčko, kvůli čemuž se začala vrtět a ještě víc křičet v jeho pažích.

Erica tam stála a obdivovala roztomilou scénu před sebou. Užívala si sledování toho, jak s nimi komunikuje, protože bylo očividné, jak hluboká jeho láska k nim je. Myslela na to, jaký úžasný otec jednou bude, ale pak to rychle vytlačila ze své mysli.

Rozhodla se, že s ním nemůže být. Erica prostě nevěděla, jak by kdy mohla zvládnout to všechno, co k němu patřilo a kvůli tomu musela přestat přemýšlet nad věcmi, kvůli kterým by se do něj zamilovala ještě víc.

„Mylesi, jsi tam?" zvolal Chris, jakmile položil Stellu zpátky na zem. Slyšel jeho hlas jako odpověď a pak řekl: „Postavili jste strašně suprovní pevnost!"

„Mně se to newíbí!" zakřičel Myles a oni se oba rozesmáli. „Stella otevřela dveře!"

„Tak co kdybychom šli dovnitř a pak zavřeli dveře?" navrhla Erica.

Malý hoch souhlasil, tak nechali Stellu, aby tam vlezla, než si Erica klekla na ruce a na kolena a vlezla tam za ní, načež Chris vměstnal svou svalnatou postavu dovnitř. Rozhlédl se a uviděl, jak jeho dva synovci sedí s Dodgerem a Jackym, zatímco Stella se schoulila na Eričině klíně v malé pevnosti.

Malá skupinka se bavila, hrála hry v polštářové pevnosti, dokud nedorazila pizza. Po večeři se všichni dívali na film a pak sundali pevnosti a posunuli pohovku, aby si děti mohly vytáhnout spacáky a roztáhnout si je po koberci. Se vší zábavou a nadšením, které měly, netrvalo dlouho poté, co je Chris a Erica uložili, aby všechny děti rychle usnuly.

„V mrazáku mám zmrzlinu cookies and cream... Chceš?" zeptala se Erica potichu, jakmile všechny děti společně s pejsky spaly.

„Jestli chci?" zachechtal se Chris. „Odpověď na tu otázku přece znáš."

Usmála se, než došla do kuchyně a vytáhla kartón zmrzliny a dvě lžičky. Chris si nemohl pomoct a obdivoval, jak roztomile vypadala, když se opírala o linku ve starém tričku a jemných pyžamových kalhotách. Její kudrnaté vlasy byly rozházené a roztomilé a vypadala prostě tak sladce, že jediné, co chtěl udělat, bylo ji zabalit do svých paží a pevně ji držet.

Erica přešla k barové židli, která stála u ostrůvku v její kuchyni a položila na něj zmrzlinu společně s Chrisovou lžičkou. Pochopil její znamení a sedl si na židličku vedle ní a oba seděli čelem k sobě, zatímco lžičkami dolovali zmrzlinu a jedli ji.

„Takže..." Erica větu nedořekla a bezcílně lžičkou projížděla zmrzlinou. „Přemýšlela jsem nad tím, že bychom si nejspíš měli promluvit."

Chris se okamžitě napnul. Nechtěl o tom mluvit. Chtěl zapomenout, že se to vůbec někdy stalo.

„Erico, nemusíme o tom mluvit." Nechal svou lžičku zaseknutou v zmrzlině a paží se opřel o linku. „Opravdu je to v pořádku. Jak už jsem řekl, nedlužíš mi vysvětlení."

„Ale já mám takový pocit, že ano," odpověděla. „Hodně jsem o tom přemýšlela, Chrisi, a prostě vím, že bys se mnou nebyl šťastný. Nikdy bych nemohla být tím, co ty potřebuješ."

„O to ale jde, Erico. Ty jsi přesně to, co já potřebuju... Už teď jsem s tebou šťastný," řekl jí.

„Ale nemyslím si, že by ti to vydrželo," opáčila Erica upřímně.

Chris zvedl ruku a řekl: „Hele, Erico, opravdu o tomhle nechci mluvit, mám pocit, že to bude-"

Nikdy svou větu nedořekl.

Erica mu rychle hodila paže kolem krku a vášnivě nalepila své rty na jeho. Chris její polibek nejprve neoplácel, protože byl šokovaný. Jenom tam seděl, dokud se od něj neodtáhla. Erica mu nechala paže kolem krku a lapala po dechu, zatímco zírala do jeho modrých očí.

„Já jsem si myslel... Teda, ty jsi... Ale srát na to," zamumlal Chris, než přiložil obě své velké ruce na její obličej a přirazil své rty opět na ty její.

Oba tam seděli na barových stoličkách a vášnivě se líbali, dokud se nepotřebovali nadechnout a museli se tak odpojit. Když tak udělali, Erica zvedla ruku, aby ho pohladila po líčku, zatímco se slzami v očích řekla: „Chrisi, je mi to jedno. Je mi jedno tvoje sláva, prostě s tebou chci být víc, než cokoliv jiného na světě."

„Bože, doufal jsem, že řekneš něco takového." Chris se šťastně zasmál, než omotal své pevné paže kolem její malé postavy a pevně ji objal.

„Omlouvám se, že mi chvilku trvalo, než jsem na to přišla," omluvila se, zatímco ho sama pevně držela.

Chris ji pustil, aby se mohl podívat do jejích tmavých očí a natáhl se, aby jí zastrčil pár kudrlin za ucho a jemně se usmál. „Je mi to jedno, pokud už s tebou teď budu moct být."

Zůstali v kuchyni, objímali se, plakali a líbali se, dokud vrchol jejich emočního vypětí nepominul a netrefila je realita. Chris ji vzal do obýváku, kde se schoulili na pohovce a sledovali, jak děti spí, byli rádi, že jsou konečně spolu.

„Víš, Stella měla pravdu..." promluvila Erica tichým hlasem, zatímco na něj vzhlížela a rukou se třela o jeho vousy. „Když dáváš pusinky, tvoje vousy škrábou...ale mně se to líbí."