Počasí v Bostonu se začalo oteplovat teď, když květen skončil a začínal červen. Erica byla obzvlášť šťastná za sluníčko, když se konečně přestěhovala do svého nového domova a měla velkou krásnou zahradu pro svého pejska. Široký úsměv se jí roztáhl na růžových rtech, když vstoupila na zadní terasu, rozhlédla se po zelené trávě a představila si, jak tady tráví hodiny, zatímco si hraje se svým psem a nechává ho odpočívat na sluníčku.

Konečně našetřila dost peněz, aby se přestěhovala ze svého bytu ve městě do předměstí Bostonu, koupila si útulný dům a měla pěknou velkou zahradu pro svého psa. I když se sem nastěhovala teprve na začátku tohoto týdne, už věděla, že to tady bude milovat.

Erica byla v sobotní odpoledne zaneprázdněná, vybaloval věci, ale musela si dát pauzu a vzít svého psa ven. Strávila s ním většinu rána, ale když ho viděla z okna, jak běhá kolem jako šílenec, nechtěla o to přijít.

„Jacky! Hele, co pro tebe mám!" zvolal její hedvábně jemný hlas a ukázala mu nový gumový míček.

Zlatý retrívr zaštěkal, než jí doběhl k nohám a začal všude kolem poskakovat. Hlasitě se zasmála, než hodila červený gumový míček až k dřevěněnému plotu, ke kterému bleskově vyběhl, aby ho chytil. Ti dva si takhle hráli pořád a pořád dokola, dokud nezaslechla jiné štěknutí následované malým zanaříkáním. Uvědomila si, že vychází ze zahrady sousedů, ale od té doby, co se nastěhovala, ještě neviděla toho, kdo tam bydlel.

Erica tajně doufala, že to bude malá roztomilá rodinka s malými roztomilými dětmi, které by sem mohly přijít a hrát si s Jackym. Chtěla pro ně péct dobroty a dělat jim věci a bavit je v letním slunci, ale zatím nevěděla, kdo ti obyvatelé byli... Tedy... Jednoho z nich vlastně potkala.

Ten proklouzl dírou, kterou si vykopal pod dřevěným plotem a rychle přiběhl tam, kde byla na terase. Erica si klekla a poškrábala roztomilého pejska za ušima.

„Ahoj, kamaráde! Ty ses vrátil!" Zahihňala se, byla překvapená, že ho zase vidí, když sem přišel už ráno, ale samozřejmě byla ráda, že opět vidí hnědo-bílého pejska. „Jsem ráda, že ses zase za mnou přišel podívat."

Pes štěkl, než šťastně zamával ocasem a skočil jí na klín. Tmavě hnědé kudrliny Ericy se zatřásly smíchem, než si z obličeje smetla rovnou ofinu, aby ji pejsek mohl olíznout na obličeji. Netrvalo to ale dlouho, protože když Jacky přiběhl zpátky i s balonkem a Erica ho znovu hodila, oba pejsci se nadšeně rozběhli, aby ho chytili.

Zatímco se tohle dělo, Erica slyšela, jak se kolem rozezněl hromotný smích, než nízký hlas zvolal: „Dodgere, ty blbečku! Kde jsi? Vrať se zpátky!"

„Je v pořádku! Je tady!" zavolala Erica zpátky na neviditelného cizince.

Za moment viděla, jak se nad dřevěným plotem objevila hlava. Cizinec byl překvapivě pěkný s ostrou čelistí a tmavě hnědými vlasy, které byly pěkně hozené dozadu. Perfektně zastřižené vousy pokrývaly spodní část jeho obličeje a jejich tmavá barva jedině dodávala kontrastu jeho ocelově modrých očí. Na rtech měl úšklebek, šly mu vidět perfektně bílé zuby a už teď mohla říct, že tenhle muž je plný smíchu a zábavy.

„Dodgere!" vykřikl ten muž, když uviděl svého psa poskakovat kolem se zlatým retrívrem. „Co to tady děláš?"

„Dneska ráno přišel taky," objasnila Erica cizincovi.

Muž zaklonil hlavu a vydal ze sebe ten nejroztomilejší smích, jaký kdy Erica slyšela, než jí řekl: „To je ale ťulpas! Je ze všeho tak nadšený a nejspíš slyšel vašeho psa a nadchl se. Omlouvám se, že vám ale vlezl na zahradu."

„To je v pořádku!" Erica mávla rukou. „Bylo to fajn, když tu byl a Jackymu se to určitě taky líbilo."

„Tak se jmenuje váš pes?" zeptal se vousatý muž.

Přikývla, díky čemuž se její vlnité vlasy zatřepotaly tam a zpátky. „Jo, pojmenovala jsem ho po Hughovi Jackmanovi. Je to můj nejoblíbenější herec... Znáte ho?"

Erica viděla, jak se cizinec pro sebe zachechtal, než jí řekl: „Jo, taky jsem fanda."

„No, Dodger je tu vítaný, nebo si pro něj klidně přijďte, jak chcete," řekla.

Řekl jí, že přijde a ona si nemohla pomoct a zasmát se, když ho viděla, místo toho, aby šel kolem plotu k brance, prostě jednoduše zvedl paže, vyšvihl se nahoru a přes okraj, s úplnou lehkostí.

Jakmile ho tam viděla stát, uvědomila si, proč je to pro něj tak snadné. Byl vysoký, s dlouhýma nohama a širokými rameny. Jeho paže byly úžasně svalnaté a černé tričko, které měl na sobě, těsně obepínalo to, co viděla, že jsou vysportované svaly. Když ho tam viděla stát, pomyslela si, že vypadá zvláštně povědomě, ale nedokázala ho zařadit, tak se to rozhodla prozatím ignorovat.

Přešel přes zelenou trávu, došel k ní a s vřelým úsměvem jí nastavil ruku. Eričina útlá ruka vklouzla do jeho a nechala své čokoládové oči, aby se podívaly do jeho modrých, zatímco se představovala. „Jsem Erica."

„Ahoj, Erico, jsem Chris, rád tě poznávám." Zvedl i druhou ruku, aby mohl úplně obemknout tu mou a jemně jí potřásl. „Zrovna ses nastěhovala, že?"

„Jo, v pondělí," sdělila mu.

„Super." Přikývl. „Sám tu vlastně moc dlouho nebydlím. Koupil jsem to tady asi šest měsíců zpátky, ale vyrostl jsem asi deset minut odtud a je tu prostě krásně."

Než mohl pokračovat, její obličej se rozzářil, byla šťastná, že si konečně uvědomila, proč jí byl tak povědomý. „Vypadáš přesně jako, uh... Kdo to je? Um, ten Kapitán Amerika! Víš, ten, co ho hraje ve filmech! Celou dobu mě to dohání k šílenství!"

Chris se praštil dlaní do hrudi a oči se mu zvrásnily, když se začal hlasitě smát, než jí vysvětlil: „Možná to bude tím, že já jsem on."

Erica jen protočila očima a praštila ho do hrudi. „Ticho, to teda nejsi!"

„Fakt jsem." Zachechtal se, normálně nechtěl, aby ho lidi poznali, obzvlášť u jeho domu, ale z nějakého důvodu se cítil s Ericou v bezpečí, i když nemohl přijít na to proč. Jeho mozek to ale převzal a začal ovládat jeho pusu.

Žena, která vypadala tak plná radosti a odvahy si zapřela ruce do obliny svých boků a nechala své tmavé obočí, aby se pozvedlo a zmizelo pod ofinou. „Dobrý pokus."

„Opravdu nechci znít jako blbec nebo něco, ale já jsem on. Jenom se snažím být upřímný." Chris si myslel, že je komické to, jak mu nevěří.

„No jasně." Erica hravě protočila očima a zasmála se. „Jako kdyby Kapitán Amerika bydlel v Sudbury, v Massachusetts."

Chris si vytáhl telefon a našel Wikipedii, kam napsal Kapitán Amerika. Ukázal jí svoje jméno na seznamu herců a pak na něj klikl, díky čemuž na ni vyskočila fotka, která byla na jeho profilu, a podržel telefon vedle svého obličeje.

„No do prdele, ty si ze mě neděláš srandu, že ne?" zeptala se, než vybuchla smíchy, když si něco uvědomila. „A já jsem se tě předtím zeptala, jestli znáš Hugha Jackmana! Bože, vsadím se, že to znělo idiotsky!"

Hlasitě se zasmál, ale zavrtěl hlavou a řekl jí: „Ne, vůbec ne."

„Tak jsem ráda, že jsem tě konečně poznala," svěřila se mu Erica pravdivě. „Zajímalo mě, kdo v tom domě žije. Popravdě, doufala jsem, že to bude někdo s malými dětmi, které bychom s Jackym mohli bavit, ale Dodger je úžasný soused a ráda si s ním budu hrát víc!"

Chris si překřížil paže na svém vypracovaném hrudníku a opřel se o sloup a potrápil ženu křivým úsměvem. „Wow, takže Dodger je jediný, vedle koho se těšíš, že budeš bydlet? Rád vím, že jsem až pod psem."

„Tak tebe neznám!" Erica se zasmála a zastrčila si pár svých vlnitých pramenů za ucho.

Pro Chrise tahle žena byla jako nádech čerstvého vzduchu a nelhal by, kdyby řekl, že ho zaskočila. Bylo to už dlouho od doby, kdy potkal někoho, kdo nevěděl, kdo je, nebo jakmile to zjistili, chovali se k němu jinak. Byl překvapený, že zjistila, že je celebrita, a nijak dál ji to nezajímalo. Chovala se k němu jako ke komukoliv dalšímu a líbilo se mu to.

„Tak to asi budeme muset změnit a poznat se," odpověděl Chris se širokým úsměvem. „Mám pocit, že budeme přátelé."

„Taky si myslím." Zakřenila se na něj, což ho prohřálo zevnitř i zvenku. „Navíc, s Jackym už jsme s Dodgerem nejlepší přátelé! Že je to tak, chlape!"

Dodger přiběhl a jelikož byla Erica skloněná k zemi, zapřel se jí packami do klína a natáhl se, aby jí mohl dychtivě olíznout obličej, což ji rozesmálo. Jacky viděl, jak se všude děje zábava a taky se k nim přiřítil, ale zlatý retrívr zkombinovaný s nadšeným Dodgerem, když na ni oba skočili s takovou silou, že skončila v trávě. Erica se hystericky smála, zatímco oba psi po ní skákali a olizovali jí obličej a Chris se z té scény začal vášnivě smát. Už teď se cítil s tou ženou tak moc spojený a nemohl se dočkat toho, až ji víc pozná, ale to bude muset počkat na jiný den, jelikož se musel nachystat, aby mohl jet k mámě.

Jakmile odtáhl Dodgera a pomohl Erice na nohy, řekl jí, že ji moc rád poznal, než došel k autu a odjel. Když byl pryč, Erica se sklonila a podrbala Jackyho za ušima. „No, Jacky, myslím si, že se mi naši sousedi líbí... Tak pojďme dovnitř a jdeme si Chrise vygooglit!"   

🐶🐶🐶

Doufám, že se vám první kapitola líbila, a že vás příběh bude bavit stejně jako mě! ❤️

Kapitoly by měly vycházet každý pátek, tak snad se mi to bude dařit dodržovat, mám už něco přeloženého dopředu, takže by to prozatím neměl být problém. :)