Nevím jak dlouho to trvalo, ale chtěl jsem, aby to pokračovalo. 

Když jsi se ode mě odtáhl jak si se usmál a chytil mě za ruku. ,,Budeš můj přítel Hyunjinie?" Zase jsem neměl slov a proto ti rychle daroval jednu malou pusu na tvoji tvář jako souhlas.

,,Odpověz prosím, ale tentokrát slovy" zněl jsi tak klidně.

,,Hm.., budu."

Prsty jsi mi zvedl bradu a nechal, ať se mé oči dívají do tvých. Tentokrát tam nebyli jenom malé hvězdy, ale i něco víc. Popravdě nevím co to bylo, ale musíš vědět, že pohled do tvých očí, jsem si zamiloval už na začátku.

,,Jsi krásný." odvětil jsi a znovu mě políbil.

Nechtěl jsem mluvit, nechtěl jsem domů, nechtěl jsem nic jiného něž tebe. Nikdy jsem si nemyslel, že najdu někoho kdo pro mě bude ten pravý, ale ty jsi mě ten den přesvědčil o tom, že někdo takový je. Celou dobu jsi to byl ty, ty jsi byl ten, který mě nejvíce rozesmál ten který mi daroval zamilované pohledy, ale především jsi byl ten, který mi dával pozornost kterou jsem vyžadoval. V ten jsi mi ukázal co to znamená milovat a být milován. 

A víš co?

Ten samý den jsem si slíbil, že tě budu milovat navždy a tak nejvíce jak jen budu moct.