,,Miluju tě Hyunjine!" odtáhl jsi se ode mě a rovnou mi ta slova vmetl do obličeje. ,,Už od první chvíle po tobě tak kurva moc toužím. Vždycky všude hledám jenom tebe. Nedokážu ani říct jak moc důležitý pro mě jsi.. každý den myslím jenom na tebe. Já už prostě nedokážu být bez tebe.."

Nevěděl jsem co dělat, co říct, jak se chovat, ale hlavně jsem nevěděl jak se cítit. ,,Já nevím co říct Lixie.. taky jsi pro mě důležitý, ale nevím jestli moje hlava chce, abych to co k tobě cítím dal najevo." nevěděl jsem co říkám a ani dnes nevím proč jsem to řekl.

,,Já po tobě nechci, aby jsi mě miloval, jen chci aby jsi věděl, že já miluji tebe a vždycky tě milovat budu." Pomalu jsi se ke mně přiblížil a chytl mě za zátylek. Ten pohled který jsi mi věnoval, byl ještě intenzivnější než jsem si v tu chvíli uvědomoval.  

,,Felixi, tohle já nechci. Mám tě rád, to jo, ale nechci aby se všechno stalo takhle. Já nikdy nikoho neměl a nevím jak se chovat. Vztah je pro mě něco úplně nového.." mezi slovy jsem se od tebe pomalu odtahoval, ale i s mým odporem jsi mě pořád držel.

,,Prosím, nech mě ti dokázat, že o tebe stojím. Vím že nejsem ta nejlepší volba, ale zkus to se mnou." opět jsi se ke mě přiblížil, avšak tentokrát jsi svůj pohled zaměřil na mé rty.

Asi nikdy v životě jsem nebyl tak nervózní, ale třešničku na dort si přidal těmi slovy. ,,Mohu?" Pouhé slovo, které mě znervóznilo ještě více. Nedokázal jsem odpovědět, všechna ta slova zmizela někde ve mě, a tak pouhé přikývnutí muselo stačit. 

Nečekal jsi, prostě jsi si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Hejno motýlů se v mém žaludku okamžitě zvedlo a já tak pocítil ještě hezčí pocit, než jsem si celý život představoval.