- Přestávám věřit sám sobě. Měj jsem za to, že tuhle část života si opravdu užiju, ale dle všeho ne. Je mi špatně, jsem unavený a o škole ani nemluvím. Začínám mít pocit, že sny co mám, si od teď nedokážu splnit. -

Dny s tebou mi utíkali rychleji než normálně, a to především dnešek. Smáli jsme se, trosku popíjeli, ale především se drželi sebe navzájem. Pustili jsme se snad jen jednou nebo dvakrát, ale hned na to jsme se nejednou obejmuli, ale několikrát od sebe také odešli kvůli našim kamarádům, kteří se napili více něž my dva. Chtěl jsem být pouze s tebou a to jak jsem oba věděli nebylo možné. 

,,Hane, pojď si lehnout." opět jsem tahal našeho kamaráda do postele, jelikož si sám nebyl vědom toho co právě provádí.

,,Ne. Já chci být s Chanem!" zakřičel na mě a vytrhl se mi z rukou. Okamžitě jsem začal padat na zem, ale ty jsi mě stihnul chytit.

,,Jsi v pořádku, on toho až moc vypil, aby si byl vědom toho co dělá." starostlivý tón tvého hlasu mě do několika sekund uklidnil. ,,Samozřejmě, známe se už dlouho, takže jsem si už zvyknul." 

,,Dobře. Tak ti s ním pomůžu ano?" pouze jsem se jemně usmál a šel opět najít Hana. Chvilku mi to trvalo, ale po pár minutách jsem ho dokázal dostat do postele. ,,Tak jo, za pár minutek přijdu, takže zkus usnout." několikrát jsem ho pohladil po hlavě a poté odešel ven, abych se podíval jak se daří venku s ostatními. Na chvilku jsem si sednul na židli, kde jsi předtím seděl ty, ale hned na to jsem slyšel Hanův hlas.

,,Hyunjine! Mě je špatně!" zakřičel z chatky a já se okamžitě zvednul a šel opět za ním.

,, Budeš zvracet?" zeptal jsem se rychle a na jeho kývnutí jsem tě okamžitě zvednul a začal táhnout ven z chaty. Ovšem se jeho žaludek stihnul vyprázdnit dřív, než jsem čekal. 

,,Promiň Hyunjinie.." nemohl jsem na něj být naštvaný, jelikož za to nemohl on, přeci jenom jsem to zažil i já. Donesl jsem mu vodu a hned poté ho pomalu odnesl do postele, kde hned usnul. Sundal jsem si mikinu a hodil ji ven, ať to v chatě nesmrdí.

...