- Popravdě sám nevím co k čas děláme, ale dnešek je toho svědkem. Když to teď píšu tak si začínám opět uvědomovat, že poznání s tebou bylo to nejlepší co se mi kdy v životě stalo. -

Od té doby co jsi mi odepsal to bylo zvláštní. Začínal jsem se chovat jinak a to především v tvé blízkosti. Víc jsem se smál a byl více spokojený a já sám jsem si toho nebyl vědom. Takže správně, opět jsi mi to řekl ty.

,, Vypadáš moc hezky Lixi." pochválil jsem ti oblečení, když jsme se po pár dnech opět vydali na další večerní procházku.

,, Děkuju." trošku si zčervenal, ale toho jsem si já nevšímal. ,,Tak kam jdeme dnes?" zeptal jsi se.

Já mám vcelku hlad, takže bych si někam zašel na jídlo." jako vždy jsem již tušil, že budeš chtít opět do parku, ale hlad mojí mysl přemohl. Pouze jsi se usmál a už pomalu vyšel k jednomu z obchodů.

Cestou jsme si povídali a pravděpodobně bych řekl, že možná i víc než normálně.

,,Vezmi si co chceš, platím já." v tu chvíli si se vydal přesně na druhou stranu než já. Já si šel pro sushi a ještě pár menších dobrůtek, zatímco ty sis vzal pouze kávu. ,,A nějaké jídlo?"

,,Nemám hlad, najím se až doma." už v tu dobu jsem tušil, že něco není v pořádku, ale nechtěl jsem to rozebírat, jelikož mi došlo, že to rozhodně není jednoduché téma. Zaplatil jsem za všechny věci a rychle si je rozdělal a přichystal k jídlu.

,,Můžeme pak jít prosím do parku? Moc se mi tam líbí." od našeho poznání ses vůbec nezměnil. Pořád jsi mluvil potichu a pořád jsem mýval problém tě slyšet.

,,Samozřejmě zlatíčko." Sám nevím proč jsem ti většinou říkal zdrobnělinou, ale nevadilo ti to a já jsem přece jenom sám nevěděl důvod.

Cestou jsem pomalu jedl, ale především jsem si s tebou povídal. Vždycky jsi pro mě byl důležitý.

,,Nechtěl by jsi se mnou, Chanem, Hanem, Minhem a Jeonginem 19. spát na chatě?" zeptal jsi se pomalu. Ovšem, že jsi to více rozvedl, ale to si už bohužel nepamatuju.

,,To zní až moc dobře na to, abych řekl ne. Samozřejmě, že ano, počítej se mnou." Ten nápad se mi líbil. Přece jenom to byli moji kamarádi, ale především ty.

,,Tak jo. Počítám s tebou." hned jsi vypadal jinak. Byl jsi plný úsměvu. Poté jsme si spolu ještě dlouho do noci povídali. Jako vždy jsi mě pak doprovodil domů a počkal, než vejdu do svého bytu, aby jsi měl jistotu.

Abych řekl pravdu, tak jsem si v tu dobu fakt uvědomil, že ty jsi důvodem mého smíchu a štěstí. Když jsem byl s tebou tak jsem byl jiný. Spokojený, stejně jako teď Lixie.  Byl jsi moje všechno a hodně jsem doufal, aby tomu bylo tak i teď, když to píši. V tu dobu jsem se neodvážil ti to říct, ale teď to dokážu. Mám tě rád, a asi i něco víc.