Pamatuješ na naše první setkání ? Nedělní ráno, když sis přišel pro karamelové latté do kavárny kde jsem pracoval. Byl jsi tak klidný a tichý, že jsem si i já sám uvědomil, že nikoho takového jsem ještě nikdy nepotkal.

,,Zde ho máte. Přeji dobrou chuť." patrně jsem se usmál a chystal se připravovat další objednávku pro zákazníka hned za tebou.

,,Můžu se zeptat?" pronesl jsi tiše a upil se svého šálku kávy.

,,Ovšem, že ano." otočil jsem se zpátky na tebe.

,,Je možné, abych zde pracoval?" tato otázka mě v celku zarazila. Proč jsi zde chtěl pracovat?

,,Um.. můj šéf zde dnes není, ale zítra zde bude celý den, takže přijďte zítra." odpověděl jsem a opět se jemně usmál. Ty jsi pouze přikývl a s šálkem kávy jsi si šel sednout ke stolu do zadní části.

Pak už jsem tě neviděl ani odcházet. Zmizel jsi stejně tiše a rychle jako když jsi přišel.