Následoval jsem Závěj na ranní hlídce. Trénink se již pořádně rozjel, ale jde na mě naštěstí pomalu. Žádné rychlé úhyby ani výpady. Celkově byl poklidný a za to jsem byl rád. Opět jsme se ocitli na úzké planině, kde se nacházela hranice se Západním klanem. Značky Západních byly vyčichlé, což poukazovalo na fakt, že tu hlídka dlouho nebyla. ,,Proč vlastně Západní klan nehlídá své území?" nakousl jsem otázkou téma, které mi nedalo spát již nějakou dobu. Kočka bílá, jako čerstvě napadaný sníh, se zastavila. ,,Orlí nechtěl abychom o tom mluvili, obzvlášt ne s učedníky, ale..." spustila na mě vážným tonem. ,,Myslím si že všechny kočky mají právo to vědět. Něco se děje Jestřábku a ovlivní to nás všechny" nasucho polkla. ,,Já vím. Souvisí to se zmizením hvězd, že?" Závěj přikývla. ,,Tím to jen začalo. Západní klan se potýká s jakousi epidemií nočních můr." ,,Celý?" vyhrkl jsem. ,,Ano. Kočky jsou unavené. Hlídka vyslaná Orlím se jim snažila pomoct, tím že jim celé dny lovili potravu a pomáhali, ale jejich klan je stále moc slabý." Závěj se zahleděla na oblohu. ,,Snad se dostaví za pár dní k tůňce" zamumlala. V tu ránu jsem nastražil ouška. ,,K tůňce?" optal jsem se, abych se přesvědčil že jsem slyšel správně. Muselo na mě jít poznat, že o Měsíční tůňku mám zájem. ,,Ano, bude první podzimní úplněk. V tuto dobu se scházejí kočky u Měsíční tůňky. Přejí si ochranu v chladných obdobích začínající zimy. Snad nad námi Hvězdný klan drží stráž, i přes to že zmizely hvězdy z noční oblohy." Zavěj zatřepala hlavou. ,,Měli bychom pokračovat v hlídce" mňoukla a pomalým krokem pokračovala po území Severního klanu. Šel jsem za ní, ale má mysl stále bloudila kolem Měsíční tůňky.

Hlídku jsme stihli dokončit před tím, než bylo slunce na vrcholku své cesty. Vcházeli jsme bránou z trnkového houštím do tábora. ,,Chvilku si odpočiň, půjdeme ještě na trénink" mňoukla Závěj a opustila mě. Mlčky jsem přikývl a šouravým krokem jsem došel na oslněné místo u zdi tábora z trní a větví. Lehl jsem si a přivřel zlehka oči. Nespal jsem, jen jsem si vychutnával teplo dopadajících paprsků na mou srst.

Zbytek dne se líně táhl dál. Slunce sláblo a chladný vánek vál čím dál tím častěji a častěji. Má učitelka na mě vystartovala. Stáli jsme na kamenité mýtince, která se využívala k tréninku učedníků. Odrazil jsem se zadními tlapkami, abych se jí vyhnul. Při dopadu zpět na zem mi podjely tlapky, naneštěstí sem se drápky trošku zabrzdil a udělal jsem jen malý smyk. Závěj ke mně byla stále otočená zády. Neváhal jsem. Vrhl jsem se jí na záda, zoubky se jí zakousl do zátylku a drápky se jí držel za ramena. Zaznamenal jsem jak se potichu zasmála a začala se mnou házet ze strany na stranu, ve snaze mě shodit. Držel jsem zuby drápy, dokonce doslova, ale i přesto můj stisk pomalu zeslábl a já jsem odletěl o kousek dozadu. Pomalu jsem se zvedl a zhluboka dýchal, jelikož mi pád omylem vyrazil dech. ,,Jsi v pořádku Jestřábku? " mňoukla Závěj a přistoupila ke mně. Přikývl jsem a konečně zklidnil svůj dech a rozbušené srdce. ,,Tohle nebylo vůbec špatné Jestřábku, zlepšil jsi se" poznamenala a přistoupila ke mně. ,,Ale pořád nemám dost síly se udržet..." Musel jsem si trošku postěžovat, protože tohle mě opravdu štvalo... ,,Jestřábku, co dělá válečníka dobrým válečníkem? Je to snad síla?" Nechápavě jsem se na ni podíval. ,,Tohle je věc, kterou mi řekl můj učitel, když jsem byla učednicí. Dobrým válečníkem se, kočka či kocour, nestanou díky síle ani víře v Hvězdný klan, ale víře v sebe. Díky využití tvých výhod a útočníkových nevýhod, můžeš porazit i o dost většího a staršího bojovníka." pronesla a já nevěděl jak zareagovat. Bylo, bylo to opravdu moudré, ale co mám využít já? Závěj se zasmála. ,,Vypadáš trochu na rozpacích, pomůžu ti." otočila se ke mně zády a šla zpět na druhou stranu mýtiny. ,,Naposledy jsi se mi výborně vyhnul, jsi malý a hbitý. Silný válečník, co se díky svému svalnatému tělu pohybuje pomaleji, nemá šanci tě téměř zasáhnout" otočila se ke mně zpět čelem a připravila se na výskok. Udělal jsem totéž. Zrovna ve chvíli, kdy po mně chtěla skočit se ozvaly zvuky z křoví. Podíval jsem se tím směrem a pootočil ucho naopak jiným. Z lesa vyšel světle rezavý válečník. ,,Orlí svolává všechny členy klanu" oznámil a podíval se na Závěj. Bílá válečnice, a má učitelka, pouze přikývla a šla pomalu k němu. Kývla na mě, čímž mi dala pokyn abych ji následoval.

Šel jsem za nimi až do tábora, kde se naše cesty rozdělily a já se přidal k ostatním učedníkům. Orlí měsíc projel všechny shromážděné kočky z klanu pohledem a začal mluvit. ,,Za dva dny bude první podzimní úplněk, což jak asi většina víte znamená shromáždění všech čtyř klanů a žádání Hvězdného klanu o ochranu v obdobích zimy. Rozhodl jsem se, že kvůli nedávným událostem zůstanou v táboře tři válečníci a učedníci s nimi" pronesl a rozhodnutě mrskl ocasem. Cože? Proč...? Nemohl jsem tomu uvěřit, on nás tam nepustí! Mezi učedníky i válečníky to začalo hučet. Učedníci nesouhlasili s rozhodnutím velitele klanu a válečníci řešili kdo zůstane v táboře. ,,Ticho!" zavrčel Orlí a obdařil kočky přísným pohledem. ,,Na svém rozhodnutí trvám stejně jako všichni ostatní velitelé. Tohoto shromáždění se neúčastní učedníci ze žádného klanu." pronesl opět Orlí měsíc a se slovy: ,,Válečníci ke mně" odešel ke svému doupěti. Na mýtině to utichlo a všechny kočky se odebraly zpět ke své práci. Zvedl jsem se a spolu s ostatními učedníky jsem zalezl do doupěte. ,,To je tak nefér!" zavrčel Stříbřák a lehl si do svého pelíšku. ,,Orlí měsíc a ostatní velitelé rozhodli. Nic s tím neuděláme" pokrčila rameny Trnka a taky se usadila. ,,Jenomže nás neberou nikam... " zamumlal opět Stříbřák a položil si hlavičku na přední tlapky. ,,Mně osobně to je jedno" promluvila má sestra, Kožešinka, a zívla si. ,,Já se tam naopak těšil... " ozval jsem se já a obtočil si ocas kolem tlapek. V tuto chvíli mě napadl bláznivý nápad. Co kdyby jsme se tam vydali sami? ,,A... Co kdyby jsme tam šli sami?" navrhl jsem a podíval se na ně. ,,To nemyslíš vážně Jestřábku!" vyhrkla světle béžová učednice Trnka. Pouze jsem pokrčil rameny a pozoroval jejich překvapené výrazy. ,,Chodí se tam i kvůli setkání s ostatními klany. Bez nich to bude o ničem, ne?" mňoukl bílý kocourek Mrázek. ,,Ale bude to dobrodružství!" samým nadšením, jsem až vyskočil na nohy. Musel jsem se tam dostat. Buďto s nimi a nebo bez.

--------------------------------------
Well, hello there! :D
Po hodně.... Hodně.... HODNĚ dlouhé době jsem zpět. Omlouvám se, ale neměla jsem vůbec náladu, plus....  Řeším nový příběh (DOTS). :D
Teď se pokusím být zase aktivnější, tak snad to dlouho vydrží 😂