Měsíc vystoupal na vrchol, přímo nad hlavy shromážděných koček. Tři malá hnědá koťata předstoupila před velitele klanu. Nejstarší, světle hnědá kočička s lehce načernalými zády a ocasem. Prostřední ze tří koťat, tmavě hnědý kocourek s načernalým ocasem, černými předními nohami a pravým uchem. A poslední z nich, nejmladší kocourek s tmavě hnědou srstí jako má jeho bratr, s černou mourovatou tlamičkou a jakousi "lysinkou", černými předními tlapami a pravou zadní nohou. Velitel se podíval na svůj klan. ,,Měsíc už vystoupal, je čas aby tato koťata dostala nová jména." Velitel přistoupil k nejstarší ze tří. ,,Sametko, tvé nové jméno od teď bude Kožešinka a tvým učitelem se stává Veverčák" K drobné, ale přesto silné, kočičce přistoupil tmavě zrzavý kocour s černými tlapami a dotknul se čumáčkem toho jejího. Velitel přišel k dalšímu z koťat. ,,Lístku, tvým novým jménem bude Spadlík a tvým učitelem Ořech." za velitelovými zády se objevil hnědo-černý kocour a zopakoval gesto jako Veverčák s Kožešinkou. Přišla řada na poslední z koťat, kterému hrály nadšené jiskřičky v očích. ,,Pírko, tvé nové jméno bude Jestřábek a tvou učitelkou bude Závěj." Ke kotěti přicupitala bílá válečnice. Jestřábek se stal jejím prvním učedníkem a není proto divu že i jí hrály v očích nadšené jiskřičky. Velitel klanu znovu promluvil: ,,Naučte je vše co znáte a umí-" Velitel byl přerušen čtyřmi kočkami co vtrhly do tábora. Byla to tříčlenná skupinka koček vyslaná k Západnímu klanu, aby zjistili co se stalo s jejich hlídkami a aby jim řekli o smutné ztrátě léčitele. Jenomže nebyla sama, onou čtvrtou kočkou byl válečník, dle pachu Západního klanu. Všechny kočky na ně vyjeveně koukaly. ,,Orlí, neseme zprávy od velitele Západního klanu." pronesla jedna z koček. ,,Klane toto jsou tvý nový učedníci" Orlí měsíc švihnul ocasem a spěšně ukončil učednické jmenování. ,,Starší, učedníci a matky s koťaty, odeberte se do svých doupat. válečníci ke mně." rozkázal Orlí měsíc a odebral se ke svému doupěti.
- - - - -

Orlí měsíc ukončil naše jmenování a já se spolu s Kožešinkou a Spadlíkem odebral do nového doupěte. Vešel jsem do tmavého doupěte ze stěny z listí, větviček a mechu. Vzadu v pelíšku leželi tři učedníci. Dva kocourci a kočička. Všichni tři si přestali povídat a otočili své pohledy na nás. Jednoho z těch učedníků jsem dokonce poznával. Byl to onen tmavě šedý učedník s krátkými, a né moc výraznými, bílými proužky, kterého jsem potkal s maminkou při cestě k Měsíční tůňce. Světle béžová kočička, s bílým břichem, se zvedla a s přívětivým hlasem na nás mňoukla: ,,Ahoj, já jsem Trnka." ,,Já jsem Lís- teda... Spadlík, tohle je Kožešinka a Jestřábek" ozval se ihned Spadlík a pohozením hlavy ukázal na mě s Kožešinkou. ,,Díky, představit se ještě umíme" mňoukla Kožešinka lehce nepříjemně, jako vždy, a posadila se vedle zbylých učedníků. ,,A vy jste...?" optala se jich. ,,Stříbřák" mňoukl tmavě šedý učedník s bílými proužky na zádech. ,,Já jsem Mrázek..." mňoukl bílý učedník s lehkým černým mourováním na obličeji. Opravdu mi připomínal mráz, sníh a zimu. Přisedli jsme si k nim. Začali jsme si povídat. Trnka vyprávěla o svém posledním výcviku se svým učitelem. Stříbřák se naopak chlubil kolik toho nalovil dneska ráno. Bylo to obdivuhodné. Zničehonic se u vchodu ozval hlas. ,,Jděte už spát" Ve vchodu do pelíšku stála nejspíše světle šedá kočka. V té tmě to nešlo poznat a měsíc co oné válečnici svítil na hřbet mohl barvu srsti zkreslovat. ,,Nebo nás přepadne Kocour ze stínů." mňoukl jsem a pobaveně švihl vousky. ,,Přesně tak! Aspoň někdo zná legendy" mňoukla ještě starší válečnice a odešla pryč, nechajíc nás za sebou. ,,Kocour ze stínů? " Stříbřák naklonil nechápavě hlavičku. ,,Jedna z legend, Jestřábek se v nich doslova vyžívá" mňoukl nezaujatě Spadlík a olízl si tlapku. Ignoroval jsem ho. Nezajímalo mě jaký mají s Kožešinkou na ně názor, ani že je nebaví. ,,Vám snad vaše kočičí mámy nevyprávěly legendy o Hvězdném klanu a dalších?" švihl jsem lehce nervózně ocasem. Přišlo mi to opravdu divné, že by je neznaly. ,,Mně jen vysvětlila co je Hvězdný klan a Temný les a že v něm skončím pokud budu porušovat zákoník." mňoukla Trnka a zahleděla se mi do očí. Stříbřák vyprskl smíchy: ,,Mně a Mrázkovi neřekla ani to, že?"
Mrázek pokýval hlavou. ,,Kdo ví jestli je vůbec naše matka sama znala" Stříbřák se uchechtl. Lehce jsem se zamračil. Nemluví o ní zrovna v nejlepším. ,,A kdo že to teda je? Ten kocour ze stínů?" ozvala se znovu Trnka. Podíval jsem se ji do lehce modrých, až našedlých očí ve kterých jsem se doslova ztrácel. ,,Pokud tě to opravdu zajímá" pokrčil jsem rameny a šibalsky se ušklíbnul. ,,Tak já si jdu lehnout" ozvala se se zívnutím Kožešinka. ,,Půjdu s tebou, tohle jsem už slyšel dostkrát." přidal se k ní Spadlík. Po chvilce se do pelíšku odebrali i Mrázek se Stříbřákem. Lehce smutně jsem sklopil uši. Bylo mi líto že kočky nejeví stejný zájem o legendy. Někdo mi olízl ucho. ,,Je to možná nezajímá, ale mě ano!" Trnka se usmála. ,,Dobrá tedy" střihl jsem ušima. ,,Kocour ze stínů, kocour z Temného lesa se srstí stejně tmavou jako jsou samotné stíny, díky které s nimi splývá. Očima žlutě žhnoucíma. Dle legend číhá po setmění, když vyjdou hvězdy, na koťata co ještě nespí, aby je mohl za zátylek odtáhnout do Temného lesa a zahubit." ,,Ale proč by to dělal?" zašeptala Trnka. Všiml jsem si že se jí na zátylku naježilo pár chlupů. ,,To nikdo neví... Ale říká se že ho klany připravily o jeho družku a vlastní koťata." ,,To by neudělali!" namítla béžová učednice sedící přede mnou, čímž mě opět přerušila. ,,Jsi si tím jistá?" Mlčela. Pokračoval jsem tedy dál. ,,Říká se, že jako pomstu unesl z každého klanu kotě. Všechny klany se spojily aby je našli, ale pouze dvě přežila a vrátila se zpět domů." Trnka se chtěla na něco zeptat, ale radši mlčela. ,,Onen kocour utekl z místa své ohavné pomsty, se stále planoucím hněvem v srdci. Nikdo neví jak zemřel, ale je všem jasné že po své smrti byl poslán do stínů Temného lesa. Ale i přesto je údajně... všude.... kolem.... nás." dokončil jsem své vyprávění s hřejivým pocitem radosti, že jsem se mohl s někým podělit o legendy. Trnka se oklepala a srst na zátylku ji začala pomalu klesat. ,,Doufám že to je jen legenda na strašení malých koťat co odmítají poslouchat." ,,To doufej" zasmál jsem se a ocas si obtočil kolem tlapek. Trnka se zaujatě zahleděla do země. Nad čím asi přemýšlí?  ,,Stalo se něco?" Trnka sebou lehce ucukla. ,,Ne... Ne... Nic, jen jsem..." zakoktala se. Lehce jsem naklonil hlavičku na stranu. Opravdu mě to zajímalo. ,,Myslíš si že jsou kočky z Temného lesa všude kolem nás? Ve stínech?" Po jejích slovech se naježila srst na zádech naopak mně.  Vzpomněl jsem si na onen den, kdy jsme s maminkou našli tuhé tělo léčitele Západního klanu a na onu kočku skrytou ve stínech. Mohl to tehdy být Kocour ze stínů? Ale proč by zabíjel léčitele, chodí přece jen po koťatech a nebo ne? Z mých myšlenek jsem byl naneštěstí vytržen. ,,Měli bychom jít spát, nebo zítra nevstaneme" mňoukla s hlasitým zívnutím Trnka. Tiše jsem přikývl. Ulehl jsem do jednoho pelíšku z mechu a začal pomalu odcházet do říše snů, doufajíc že Trnčina myšlenka ohledně koček z Temného lesa není ani trochu pravdivá. Říct přesně jsem to ale nemohl.  

Dámy a pánové! Nebo vlastně... Válečníci a válečnice, máme tu nový rekord slov ,,1209"! 😂 Ano, píšu kratší kapitolky but who cares, right? Občas bude kratší, občas delší :D Jinak, příště nakoukneme do učednického výcviku co vy na to? :3