Věnováno: FanyKubalov, LucyXYT

°Marinette°

Plán už máme jasný, musím umřít! Teda, jen jako.
„A co ty stroje, co jsou do tebe napíchané?" Zeptala se zoufale Tikki. Ještě to nemáme tak skvěle domyšlené...
„To je pravda... Co s nima budeme dělat?!" Taťka usilovně přemýšlel a listoval brožurky, co vzal někde z recepce. Pak měl u sebe nějakou knihu, obrovskou knihu.
„Nic užitečného tam není." Oznamoval taťka. Mamka po něm ještě dvakrát ty brožurky prostudovala, ale stejně nic nenašla.
„Musíme na to jinak... Už vím!" Tikki se dívala po pokoji a přemýšlela.
„Pane Dupain-Chengu, stoupněte si sem a vy paní Dupain-Chengová, si zase stopnete sem." Úkolovala Tikki mamku s taťkou. „Pane a paní Dupain-Chengovi, vemte Marinette pod rukou." Přikázala Tikki. Za chvíli jsem díky taťkovi lítala.
„Tikki, tečky." Řekla jsem a už ze mě byla Beruška. Teď už ty přístroje nebudu potřebovat.
„Mami, tati díky." Dala jsem jim pusu na čelo a už se jen vytratila oknem do ulic Paříže.

°Adrien°

Z nemocnic jdu domů a najednou uvidím červeného člověka. Rychle se transformuji a běžím za Beruškou.
„Beruško!!" Zamával jsem jí a byl šťastný, že už jí vidím. Dostal jsem se k ní blíž a silně jí objal.
„Ahoj Kocoure. Nemusíš mě celou umačkat!" Řekla trochu naštvaně a pobaveně. Pořád to byla ona. Krásná, soutěživá a z hlediska lásky nepříčetná...
„Kampak to jdeš?" Pustil jsem jí. Ukázala k domu Mistra Fu. Jen jsem kývnul hlavou, vzal jí do náruče a běžel k němu. Když jsme dorazili, viděli jsme otřesně vypadající barák. Byl celý zničený a už v něm nebylo moc věcí. Šli jsme se podívat, jestli tu někdo vůbec je.
„Mimochodem, díky Kocoure." Poděkovala. Nechápal jsem, proč mi děkuje ale i tak jsem řekl 'není zač' a dál se v tom nehrabal.
„Na tomhle místě měl Mistr Fu svou léčebnu." Řekl jsem, když jsme došli k jeho malému kutlochu. Nikdo tam nebyl... V almaře byl nějaký lísteček.
„Kocoure a Beruško, kvůli bezpečnosti mirákul jsem musel odjet. Mirákula tady nejsou v bezpečí, kdyby je někdo vzal ke zlým účelům, Paříž by byla ještě víc zničena. Pokud budete potřebovat pomoct, věřte, že jí nepotřebujete. Přeji vám, ať vše bezpečně zvládnete a nic se vám nestane. S pozdravem Mistr Fu." Dočetl jsem vzkaz a upřel pohled na Berušku. „Co budeme dělat teď?" Zeptal jsem se.
„Porazíme toho ohniváka a pak Lišaje..." Řekla naprosto odhodlaně Beruška.
„Nebylo by lepší porazit lišaje? Když ho porazíme, ohnivák příjde o svou moc, ne?" Roztrhal jsem lísteček od Mistra Fu a vydal se společně s Beruškou ke dveřím.
„Nevíme, jak se k Lišaji dostat! Akuma nás k němu zanese!" Zadívala se do rušné ulice přes okno, u kterého jsme zrovna procházeli. Hořel již vykradený panelák, který stál hned naproti. Byl to příšerný pohled. Požár nešlo zastavit a bylo tu jen jedno hasičské auto. Pak přijelo další ale potom zase odjelo. Naštěstí tam nikdo nebyl. Beruška se najednou rozbrečela. „Kdybych byla opatrnější, nic by se nestalo... Kdybych dala Lišajovi mirákulum, spoustu lidí by mohlo ještě žít... Jsem takový sobec." Říkala si sama pro sebe. Pevně jsem jí objal.

„Tak to není... Kdyby nebylo našich mirákul, bylo by to tu zničené už dávno... Já ani ty za nic nemůžeme." Uklidňoval jsem jí v objetí se slzami v očích. Uklidnila se. Sice měla na tváří pořád slzy, ale byla už klidná. Otřel jsem jí je. Teď mám šanci! Políbil jsem ji. Překvapivě mi nedala facku nebo tak něco, dokonce se i přidala. Byl to ten nejkrásnější pocit v životě. Jakobych s ní zapomněl, co se do teď stalo a co se děje. Nejlepší pocit na světě.

Tak po dlouhé době kapitola. Věnovala jsem jí FanyKubalov a LucyXYT. Lucy (jestli ti tak můžu říkat) určitě piš dál a myslím, že by všechny mrzelo, kdybys nepokračovala. FanyKubalov jsem to dnes věnovala proto, protože jako jediná minule hlasovala. A taky proto, protože jsem to stejně neudělala tak, jak chtěla. No nyní je tady naše 'anketa'.
Koho Beruška s Kocourem nejdřív porazí?:
a) Lišaje
b) Ohnislava a pak až Lišaje

No nic, brzy u další kapitoly

🐱Nell🐞