Měl stejné pyžamo jako minule a už mi skoro házel to samé, ve kterém jsem u nich přespával já. Zastavil ruku v hodu a vrátil oblečení zpět. Poučil se z minula a na noc mi proto dal jen trenky. Už dopředu jsem si oddechnul, že neumřu horkem.

Když se rozešel ke koupelně, musel jsem ho zarazit: "Nezapomeň na pyžamo!"

"Ajo, díky!" otočil se na patě a vysmátě popadl, co by byl málem zapomněl. Vsadil bych se, že si to tu normálně nechává a jde z koupelny nahý, což je prostě zvláštní. Nestydí se třeba před svou mamkou? Já před tou svou ano. Docela dost.

"Ručník máš zevnitř na dveřích," poslal mě do sprchy, když byl hotov, a já už pelášil. Měli prostornější sprchový kout a celkově i větší koupelnu.

Malinko jsem se pod teplou vodou zdržel a přemýšlel jsem o různých ptákovinách. Dokonce mi přišel zaklepat na dveře, že už bude brzy hotov s večeří, ke které jsme měli vlastně jen salát s masem, ale já ovoce i zeleninu moc rád, takže jsem si nemohl stěžovat.

Zase vytáhl k pití džus, což mě překvapilo. Moje rodina pije vodu a něco sladšího máme jen někdy. To jako mají pořád v domě alespoň jeden sladký nápoj?

"Tvůj džusík to není, ale musí to stačit," promluvil, když si všiml, jak zírám na svou sklenici. Zasmál jsem se.

"Co máš pořád s mým džusíkem, šel jsem si pro něj jednou," zavrtěl jsem nechápavě hlavou.

"Aby sis mě mohl prohlédnout, já vím," usmál se pyšně a sklopil hlavu k jídlu.

"Moc si nevěř," uchechtl jsem se. Jak to sakra ví?

"Je to pravda," stál si za svým.

"Ale prdlačku, nemáš žádný důkaz," lokl jsem si, abych vypadal přirozeně.

"Mám," zašklebil se, "cítil jsem tvůj zrak až na zadku. A ještě k tomu jsi strašně rychle otočil hlavu na druhou stranu, když jsem se koukl já."

"To není důkaz."

"Mně to jako důkaz stačí," žvatlal s plnou pusou. Nechal jsem jeho názor jeho názorem a dojídal poslední zbytky.

"A ty zítra do školy nejdeš?" navázal jsem na jiné téma.

"My máme celý týden volno. To vy máte ten příští, ne?"
Němě jsem přitakal.

"Koukneme se na nějaký film?" navrhl nadšeně. Bylo už na film docela pozdě, tedy aspoň pro mne, ale nakonec jsem souhlasil.

Ze sledování děje mě vytáhl nepatrný pohyb v koutku oka. Podíval jsem se. Tak on mě přesvědčí na film a těsně za půlkou odpadne! Znovu se o kousek sesunul. Padal na stranu. Narovnal jsem ho trochu a vypl televizi. Také bych ocenil spánek.

Co teď? Nechtělo se mi ho budit, vypadal jako roztomilé kůzlátko. Nebo štěňátko. Kotě. Prostě cokoliv roztomilého.

Jemně jsem do něj žďuchnul. Nic. Drcnul jsem do něj. Nic. Poklepal jsem mu na rameni. Nic. Ani třes ho nevzbudil. To jsem si mohl myslet, když to nešlo ani minule. Zítra ráno si asi ušetřím práci kýblem studené vody.

Kdybychom byli ve filmu, jako pírko bych ho vzal do náruče a se světoborným úsměvem ho odnesl k němu do postele, kde bych ho z čiré zodpovědnosti přikryl jeho peřinou o třech tunách. Jenže já tam stál, svaly nikde, sotva se vypořádám s tou peřinou, co mám dělat s ním?

Kéž by tu měli vozík a výtah do jeho pokoje. Nebo alespoň roztahovací gauč. Na tom jejich úzkém něčem bych se nevyspal ani já, natož pak tenhle světák se svou postelí pro párek obrů.

Ještě dlouhou minutu jsem bezmocně zíral, jak si pochrupuje, než jsem se dal do práce.

Nohy jsem mu dal od sebe a sedl jsem si před něj. Jeho paže jsem natáhl co nejvíc přes svá ramena, až jsem ho k sobě zezadu úplně natiskl. Podebral jsem mu stehna a pokusil se zvednout. Poprvé ani podruhé to nevvyšlo, ale do třetice všeho dobrého se zadařilo a já, v předklonu a s ním na zádech, putoval z obývacího pokoje v přízemí po patnácti schodech až k němu do pokoje.

Do postele jsem ho uložil, jak nejlépe jsem mohl, a konečně si pořádně protáhl záda.

Byl jsem rád, že mě donutil si vyčistit zuby před filmem. Zřejmě k tomu měl důvod.

Zhasnul jsem světla dole v obýváku i v pokoji a zapadl jsem do měkké matrace.

Vím, že mi to trvalo, ale nevím si rady, co přesně chci ještě do knihy napsat. Asi bude chvilku trvat, než vydám další kapitoly. Zdarec, kulíšci.