Uff, lekl jsem se, že už nepřijde. Sedl jsem si do okna docela brzy a studený fičák mne přesvědčil, že to byla chyba. Už po pár minutách jsem si šel pro mikinu, abych tu na něj mohl čekat. Jen tak jsem sledoval jeho pomalé kroky.

Nepřemohl jsem své emoce a úsměv, tvořený jedním koutkem vysunutým co nejvýše, mi vyplul na rtech, když jeho chodidla dopadala na asfalt do rytmu písničky, která opěvuje ženskou krásu převážně z té "sexy" stránky. Úšklebek mi povadl, jakmile se můj dosavadní model, kterému písnička v mé mysli dodávala na profesionalitě (skoro jsem ho viděl jít ve zpomaleném záběru za blesků fotoaparátů), na konci mola zastavil.

Nechal psy, ať se přetahují, a sám si vytáhl telefon. Dlouho se nic nedělo, až se s vložením přístroje do kapsy otočil zase tím směrem, kterým koukal naposledy. Mým směrem. V očekávání jsem ani nehnul brvou. Chvilku takhle stál. Nic se nedělo. Přísahám, že v ten moment se zastavil svět. Veškerá moje soustředěnost patřila jen jemu. Snad i auta jakoby zastavila a ptáci přestali zpívat. Tep srdce mi poskočil a já napjatě stiskl rukávy od mikiny.

Co to-
On... mi zamával? Zamával mi? Mně? Bylo to na mě? Nevymyslel jsem si to? Mával vůbec? Stojí jako sloup, určitě nemával. A už vůbec ne mně. Proč by mi mával? Ani nemohl vědět, že jsem to já. Vydechl jsem stres a protočil si očima sám pro sebe. Tohle mi nedělej. Děsíš mě.

Protřel jsem si oči a podepřel hlavu pravou rukou. Zrakem jsem následoval straku, co zrovna sletěla ze střechy nade mnou. Když usedla a já se pohledem vrátil k postavě u trávy, nestačil jsem se divit. Máchal rukama, jakoby říkal "pojď sem". Co to má znamenat?

To už na mě bylo moc a zalezl jsem dovnitř a zavřel okno. Nepůjdu za ním! To je příliš divné na to, abych tam dolů šel. Znovu jsem se přiblížil ke sklu, abych viděl, co dělá, jestli náhodou nezmizel jako přízrak. Otočil se k Jinju a vzal si jí do náručí, čímž mě zmátl ještě o to víc. Tak mával mi, nebo nemával?

Když se dlouho nic nedělo, zkusil jsem otevřít okno a pokračovat v aktivitě, jež jsem asi deset minut zpátky přerušil. Snad mám už halucinace, nebo co.

Možná jsem si raději měl jít udělat něco k jídlu, jak jsem plánoval, ale někde tam uvnitř jsem byl zvědavý jako malé dítě. Koukal jsem téměř bez hnutí.

A opravdu. Zase se na mě díval. Po chvíli zvedl paži, jakoby ukazoval na mne, načež ukazováček namířil na zem vedle sebe.

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale místo toho, abych tam za ním šel jako další z řady jeho poslušných pejsků, jsem prostě jen vztyčil prostředníček přímo na něj. Ani nevím, jestli to z té dálky mohl vidět. Možná bych byl radši, kdyby ne. Trošku jsem té akce, kterou jsem ani trochu nepromyslel, litoval. Ale jen někde hluboko uvnitř. Navenek jsem nedal nic znát, ačkoliv by si toho stejně nikdo nevšiml.

Viděl to. Vrátil mi neslušné gesto rovnou dvakrát. Hned poté ještě jednou zopakoval pohyb rukou ke mně a k zemi. V tu chvíli jsem si to neuvědomoval, ale usmíval jsem se. Bylo to legrační. Dal jsem si pusu na dlaň a fouknutím z ní ji zdánlivě poslal jemu, ale v poslední moment jsem ji shrnul do pěsti. Tedy do pěsti bez prostředního prstu. Nato on nenápadně naznačil, že si utírá zadní otvor, a polibek jeho zadku ochotně sfoukl z dlaně, čímž mi ho velkoryse poslal. Zahrál jsem, že jsem to chytil a strčil do pusy. Nedalo mi to a flusnul jsem do větru. Zakončil jsem to symbolickým palcem nahoru, aby věděl, že mi chutnalo. Zdvižený palec mi opětoval, ale proměnil ho v ono neslušné gesto. Naposledy jsem mu ukázal prostředníček, zamával a stáhl se zpět do pokoje. Zavřel jsem okno a šel se obléct.

Chtěla jsem si s dějem trochu pohrát a vyšlo z toho tohle... málem bych zapomněla – zdravím, kulíšci.
Pokud je tu nějaká čistá duše, které by vadil fakáč, nechť si za něj dosadí symbol srdíčka z palce a ukazováčku nebo tak.
Zatím čus👋