Zase bych ocenila nějakou tu korekturu z vaší strany, když si něčeho všimnete.

Ovíval mě jemný, ale chladný zimní větřík. Ve sluchátkách mi hrál seznam napůl ohrané, stejně však oblíbené kupy písniček. Možná mi mrzly ruce, možná mě krapet bolela záda, ten příjemný pocit za to však bezpochyb stál.
Lampy už dávno svítily, v okolí ani živáčka. Kdo by chodil z práce v jedenáct večer, že? Tu a tam projelo některou ulicí auto, občas se někde rozsvítilo světlo u vchodu do paneláku.

Ticho. Venku ticho. Pro mě nikoliv. V mém světě bylo příjemné rušno. Rytmus, tón, hlas. Nádhera.
Seděl jsem a užíval si blaho. Dělával jsem to tak téměř každý den a nikdo to nevěděl. Neměl jsem potřebu to komukoliv sdělovat. Proč taky, že? Nikdo by nepochopil, jak relaxující by to mohlo být.
Ještě o něco jsem stáhl rukávy, aby mi na rukách zbyly ještě prsty, když bylo tak chladno.

Hned na to jsem utlumeně zaslechl štěkat psa. Vyklonil jsem se, abych zvíře spatřil. Byla to čivava jednoho pána z bytu nízkého patra. Páníčka jsem znal jen od vidění, právě při venčení. Většinou takto pozdě ven ale nechodíval. Jistě vzal svého malého miláčka jen narychlo, ať už jsou doma v teple. Vlastně to byla fenka. Pousmál jsem se. Mít vše pod sebou pod palcem, pod kontrolou, to mi vyhovovalo.

Malinko jsem změnil pozici. V podstatě jsem si z parapetu vyčaroval polštář. Moc pohodlný polštář to věru nebyl. Výhled na část města mě ale konejšivě hladil na zorničkách. Skoro jsem cítil narůstající serotonin.

Přemýšlel jsem. Ne vždycky úplně nechávám mozek pracovat, čas od času jednoduše vypnu a v hlavě následuji slova, melodii a pocity písniček. Je to snazší.
Dnes jsem se pozastavil nad poměrně známou otázkou. S kým se raději bavit – s dospělými, či s dětmi?
Moc dlouho netrvalo a odpověď jsem znal. Byla stejně prostá jako otázka. S dětmi. S dospělými se nedá mluvit odlehčeně, o ničem nebo o všem. Děti jsou nezkrotné potvory, ale vždycky je spoleh na zábavu, žádná nuda. Zapomenout na hromadu problémů a užívat si.
Spousta lidí v mém okolí by se mnou nesouhlasila, já ještě však „nedospěl" a proto se stále držím tohoto rozhodnutí.

Oh, tolik hodin, zhrozil jsem se. S povzdechem jsem zimou ztvrdlou rukou zavřel okno a poslepu zapnul topení. Přišel jsem domů pozdě, byl jsem ospalý a energie písniček mě holt nemohla hřát déle než půl hodiny. Potichu jsem uklidil sluchátka s mobilem a ulehl do studené postele.

Ahoj, kulíšci,
Tuhle knížku bych chtěla propracovat trošku víc než ten texting, snad se mi to podaří😊🙏