Paní učitelka se nejprve zarazila ale když si uvědomila že to určitě všichni rodiče (včetně jí samotné) svým dětem řekli, tak konečně promluvila. „Ano - to kvůli ní.” Znovu se hladina zvuku v naší třídě o něco zvedla a ihned klesla. „Asi je na čase vám něco povědět… Už jste slyšeli o hradu Freelaku a osmi princích?” Zeptala se nás a jak očekávala všichni až na Aliu jako na povel vykřikli ne. „Tak ty Ali si to poslechneš znovu. Heh hem.” zakašlala a dala si při tom ruku před pusu.
     „ Už je to docela dlouhá doba co obyvatelé Oprijaku v mlze daleko na severoseverozápadě uviděli ostrov. Od pobřeží slyšeli divné hlasy a tak se to rozhodli prozkoumat. Vyslali tam dvě lodě které měly za úkol onen ostrov prozkoumat, vyjeli brzy ráno a navečer věli do ledové mlhy.
     Zachvátila je veliká bouře jedna z jejich lodí se v té bouři převrátila. Když přeživší námořníci zaslechli ohlušující řev, nářky, volání o pomoc, a prosby i jiné zvuky trhající uši a s lodí narazili na břeh, otřásli se strachem a tři muži skočili do moře. Kapitán nechal jednoho muže hlídat loď a ostatní začali pátrat po ostrově. Okolo ostrova se táhlo pohoří co naháněli hrůzu i těm nejstatečnějším vojákům, na pláni nedaleko lodě leželo rozlehlé jezero a uprostřed něj se točil hrad.
     Z oné výpravy vrátil se jediný muž. Který měl v oblečení zastrčenou tabulku-”
     „ A co ta destička?” neudržel se James a skočil paní učitelce do řeči.
     „Ano, ano„ odpověděla mu a povídala dál „Na destičce bylo napsáno že když měl nejstarší z osmi princů Carný korunovaci nemohli se dostat do trůnního sálu. Byl totiž zevnitř zamčený poněvadž princ Jakub hledal pohár který se v této místnosti měl nacházet… ou," vydala ze sebe paní učitelka divný zvuk když se podívala na hodiny a zjistila že už by jsme měli mít pět minut volno. „Hmm… ano ještě se tam psalo o nějakých motýlech, lidé se domnívají že mají něco společného s Drugelis a teď už vás nebudu rušit.” Uzavřela svůj proslov paní učitelka a vyšla s naší třídy.

⚔️

     Po cestě domů jsem měla hlavu plnou Drugelis. Je to něco… vlastně ani nevím co, ale vím že se vyskytuje jednou ročně 14.5. na mé narozeniny. Nikdo neví jak vypadá ani co to vlastně je, protože ten den musíme být vždy doma, musíme mít zatáhlá okna a celí den nesmíme vylézat ven. Je to fakt děsnej den.
     Najednou zakopnu o kámen na cestě, spadnu a vyjeknu leknutím. Tohle jsem teda nečekala. Postavím se zase na nohy, opráším se, přičemž si prohlédnu místo na kterém se právě nacházím. Uvědomím si že nestojím na cestě, nýbrž na zahradě zbořeného domu. Který před nějakou dobou patřil rodině Niků. Do jejich domu se onoho dne dostal Drugelis, přežila to pouze jediná dívka a to nejstarší devítiletá dcera majitele domu Charlotte. „Počkat…” vykřiknou široko daleko, protože si uvědomím že právě ona přežila setkání s Drugelis a mohla by o něm vědět něco víc.