V každém vztahu nastane čas,kdy se začnou dotyční hádat.Stejně jako u nás,po třech měsících.Netrávili jsme spolu tolik času, vlastně skoro vůbec žádný.Když už většinou jsme se pohádali.A pak tu byl fakt že se opil a líbal se s tou červenou hlavou.To bylo asi to poslední.Nemluvíme spolu už týden.Ve škole se neukázal od té doby co jsem řekla že potřebuju čas.Nevím co sním je,kde je ani proč tam je.

Na jednu stranu ho pořád miluju.Ta druhá ale říká kašli na něj.

,,Niamh,zvedni ten telefon." Will už není Will,ale táta.Chybí mi to oslovení Ni. Došla jsem k telefonu a zvedla ho. ,,Prosím?" ,,Ahoj.." Jeho chraplavý hlas zněl hůř než normálně. ,,Ahoj." ,,Jak se máš?" ,,Špatně.Jak ty?" ,,Bez tebe?Prázdně smutně,na nic.Nevím co chceš ještě slyšet." ,,Proč mi voláš?" Slzy mi začínají stékat po tváři. ,,Protože mi chybíš." ,,Na to si přišel až teď?" ,,Ne.Vím to od prvního dne.Já tě potřebuju. Nezvládám to bez tebe.Znova se začínám topit na dno...." ,,Nevím co ti na to říct.Na tož co dělat." ,,Obejmi mě...." ,,Nevím kde si." ,,V parku.Ni pochopím-" Zavěsila jsem.Měla jsem dvě možnosti.

Jít tam.

Nejít tam.

Konečný chapter ponese, pravděpodobně, číslo 50.