Přišli jsme ke mně domů a Shawn si vyložil své věci. Nebo spíš kartáček na zuby, nějakou tu hygienu a tašku, ve které měl asi oblečení.
,,Tak tady je tvoje místečko na spaní." řekla jsem ze srandy a ukázala jsem na pohovku.
,,Díky. Rozhodně to bude lepší než podlaha." uculil se Shawn a na tvářích se mu objevily ďolíčky. Mám ráda, když je kluci mají, vypadá to roztomile.
,,Co budeme dělat?" zeptala se Char a skočila na gauč. ,,Jo teď mě něco napadlo! Jak se vy znáte? Prej jste si spolu hráli jako malí nebo co."
,,No, když jsem byl malej, tak jsme jezdili sem k dědovi na návštěvu a hráli jsme si s Am. Občas i s jejím bráchou, ale ten byl starší než my a naváděl nás k různým lumpárnám. Ale nakonec to vždycky schytal on." řekl Shawn a usmíval se při vzpomínce na naše dětství.
,,A co s těma rajčatama vlastně?" ptala se dál Charlotte.
,,Shawn jednou..." do řeči mi skočil Shawn.
,,Nenenenene! Nic říkat nebudeš!"
,,Ale budu." prosazovala jsem si své a Shawn začínal jemně rudnout stydlivostí. ,,Prostě jsme měli nějakou rodinnou večeři u jeho dědy a v jídle byly rajčata a Shawn začal vyvádět, že to jíst nebude, ale jeho rodiče ho donutili to sníst. Shawn říkal, že to vypadá jak krev a tu on jíst nebude, že není upír. Pak můj brácha začal dělat hovadiny a střílel si z něho, že co když to je krev nějakého člověka. To už Shawn nevydržel a začal řvát, že žádného člověka jíst nebude a házel rajčata po zdi a pak je po ní ještě rozmazal." dořekla jsem a Charlotte chytla záchvat smíchu. Shawn byl už celý červený. Vypadal doslova jako rajče.
,,Ty jsi byl teda číslo." řekla Char, když se dořechtala.
,,Ale schytal to tvůj bratr." obhajoval se Shawn a konečně začal ztrácet červenou barvu.
,,Dáte si popcorn?" napadlo mě.
,,Pokud v něm nejsou rajčata." řekl Shawn a my se zasmáli.
Pustili jsme si zase netflix. Shawn vybral teorii velkého třesku a u toho jsme si povídali.
,,Proč jsi vlastně kývl na tu nabídku toho domu?" zeptala se Charlotte.
,,Ani nevím. Prostě jsem chtěl zkusit něco nového." odpověděl, ale poznala jsem, že za tím nebude jen prahnutí po něčem novém, ale nechala jsem ho.
Povídali jsme si o dalších věcech, ale ty už nebyly tak záživné. Jen vím, že Shawn umí hrát na kytaru, prý lehce i na klavír.
Ráno jsem se probudila pořád ještě v obýváku, což bylo divné. Pak jsem si všimla, že všichni jsme usnuli na gauči a leželi jsme různě po sobě. Uvědomila jsem si, že mám něco měkkého pod hlavou. Bylo to trochu chlupaté. To je polštář nebo co to je? Říkala jsem si v mysli, pak jsem konečně otevřela oči. Aa! To je Shawnova ruka. Docvaklo mi konečně.
Pomalu jsem se zvedla a chtěla jsem jít uvařit kávu, ale Shawn začal něco mluvit. Otočila jsem se, abych na něj viděla, ale on spal. Mluvil prostě ze snu a ani mu nešlo rozumět. Šla jsem radši uvařit to kafe, udělala jsem rovnou i toasty a obložený talíř samozřejmě bez rajčat.
Shawn sebou najednou cukl a udýchaně se rozhlédl. Asi se snažil vzpomenout, kde to je.
,,Dobré ráno." řekla jsem pobaveně. Vypadalo to, že si Shawn konečně vzpomněl, kde je.
,,Aaa. Dobré ráno." odpověděl a snažil se rozlepit oči. Vstal z gauče a málem se přerazil o konferenční stolek v obýváku. ,,Auu!" zaskuhral a probudil posledního člena naší poloopilé party. Najednou mi zazvonil mobil. Šéf... Všimla jsem si času na mém mobilu a málem mě kleplo. Zaspala jsem a celkem dost. Měla jsem být už 3 hodiny v práci. Rychle jsem se běžela převléct a upravit se. Na šéfa jsem se teď vykašlala, třeba bude věřit dopravní zácpě. Charlotte byla v pohodě, protože dneska měla až od dvanácti. Když jsem se nějak upravila, tak jsem na ně rychle zamávala a vypadla rychle z domu, nasedla jsem do auta a rychle jsem chtěla odjet. Ale co se nestalo. Auto se nastartovalo, ale nechtělo se rozjet. Po chvilce se rozjelo a slyšela jsem jak něco píská.
,,No to snad ne!" zakřičela jsem si pro sebe. Naštvaně jsem se vydrápala z auta, protože je vysoký jak Empire State building a šla jsem se podívat na kola. Málem mě ranila mrtvice, když jsem to viděla. Měla jsem propíchlou pneumatiku. ,,Jojo! Proč ne já, že?! Fakt tohle." řvala jsem. V tu chvíli mě napadlo jen jít domů, uklidnit se a zavolat šéfovi. To jsem taky udělala. Vešla jsem domů asi s dost naštvaným výrazem, protože to Shawn hned okomentoval stylem: ,,Co ti je? Tváříš se jak kakabus."
Což mě samozřejmě velmi potěšilo. Char i Shawn potom zvážnili a ptali se, co mi fakt je. Řekla jsem jim to, co se stalo s tím mým mrakodrapem.
,,Hele, zkusíme se na to podívat a uvidíme, co s tím uděláme. Jo?" řekl Shawn, já jen kývla a šli jsme k autu. Shawn celé auto prohlédl.
,,Je to propíchnutá pneumatika..." řekl a chtěl pokračovat, ale já mu skočila do řeči.
,,No to vím i bez tebe. Zas tak blbá nejsem."
,,Jo, klid. To musel někdo propíchnou, protože se podívej, kde ten vzduch uniká." řekl a ukázal na pneumatiku. Byla tam dírka, z které fakt unikal vzduch. To by nebylo tak zvláštní, ale on unikal zvrchu. Kdybych ji propíchla o něco na silnici, tak by to bylo hlubší a někde dole. Ale tohle byla malá dírka.
,,Kdo si myslíš, že to byl?" zeptal se Shawn.
,,No po ulici tady chodí banda spratků." napadlo mě.
,,Ti by to mohli udělat. Teď jde o to, že to auto není schopné odjet. Takže bych navrhoval, že si vemete moje auto a jeďte do práce. Charlotte se vrátí sem a já mezitím zajistím odtah toho auta a nechám ty pneumatiky přeměnit. Dobře?" navrhl Shawn, ale s tím nešlo souhlasit.
,,Ne to nejde. Přece si nebudeme půjčovat tvoje auto. To nejd..." chtěla jsem mluvit a Shawn mě zarazil.
,,To jde. Je to přátelská pomoc." řekl a dal mi klíčky.
,,Tak díky." řekla jsem a vzala jsem si klíčky.
Charlotte už byla připravená odjet. Nasedly jsme do auta a vyjeli jsme. Dojely jsme do práce, dala jsem klíčky Char a ta odjela zpět. Snažila jsem se jít do práce nějak v klidu, ale celkově mě to štvalo. Ještěže je tu Shawn.

Celý den probíhal celkem v klidu. Musela jsem se omluvit šéfovi a ten to vše v pohodě vzal.
,,Máš tady zákazníka." volala na mě moje sekretářka.
,,Jojo. Dobře. A kdo to je?" zeptala jsem se, když jsem si snažila srovnat věci na stole.
,,Je hezkej." zavolala na mě Kaira.
,,No to mi pomohlo." řekla jsem.
,,Můžu ho přijmout?" zeptala se a já kývla.
Kaira šla za skleněné dveře do čekárny a přivedla muže. Viděla jsem z něj jen kousek, protože jsem seděla za stolem a ještě jsem dopisovala smlouvu. Ten muž měl černé džíny a když jsem pohledem jela ještě víc nahoru, tak měl bílé tričko s nápisem HEAVEN.

,,Pan Mendes." Představila ho Kaira a Shawn natáhl ruku, že se pozdravíme, jakoby jsme se vůbec neznali. Asi mi jde vrátit klíče od auta. Sekretářka zachvilku odešla a Shawn stál pořád předemnou.
,,Takže co bys potřeboval?" zeptala jsem se ho.
,,No zaprvé. Tady máš klíčky od auta." řekl a podal mi je. ,,A zadruhé. Potřebuju pomoct s renovací domu. Nejsem schopný vybrat ani postel nebo pohovku a další věci."
,,Díky za ty klíče. No a s těma věcma ti pomůžu, ale to jsi nemusel chodit k nám do agentury.
,,Mně to nevadí. Aspoň vím, kde pracuješ."
,,Kde jsi to vlastně zjistil?" ptám se a napadá mě jenom Charlotte.
,,Char mi to řekla." odpověděl a pro mě to opravdu překvapení nebylo.
,,Ok, tak se radši pustíme do práce ne?" řeknu a usednu za počítač.
Začneme si povídat o tom, jak by Shawn chtěl, aby určitý pokoj vypadal a takovéhle věci.
,,Když do toho pokoje vejdeš, tak by to v tobě mělo vyvolat nějaký pocit. Teď si vyber jaký." radím mu.
Konečně jsme probrali obývák, kuchyň, pracovnu, ale pořád zbývalo jedno. Ložnice.
,,A jakou by jsi chtěl ložnici?" zeptám se a Shawna ta otázka malinko zaskočí.
,,Měla by tam být nějaká velká pohodlná postel, ale zase moderní. Ne jak na nějakém zámku. Chtěl bych tam mít dost světla, mělo by to na mě působit útulně a dodávat mi to pocit jistoty." řekl a mě to dost překvapilo. Konečně chlap, co si umí říct, co chce. Protože mi sem chodí lidi, kteří mi řeknou, ať jim něco vyberu a pak třeba nejsou spokojení.
,,Dobře. Tak já udělám nějaký návrh a zítra bude možná hotový." řekla jsem. Shawn poděkoval zvedl se a chtěl odejít, ale najednou se zarazil.
,,Jen tak pro tvoje info ty pneumatiky byly opravdu něčím prořízlé. Automechanik mi to říkal."
,,Dobře, díky. Musíme přijít na to, kdo to dělá." řekla jsem, Shawn jen kývl rozloučil se, dal mi klíče na stůl a odešel skleněnými dveřmi.

Další den
Konečně je pátek. Mám od všeho klid a v práci je vše v pořádku. Dodělala jsem několik návrhů pro zákazníky a teď dodělávám ten Shawnův. V pracovišti vládne klid, protože nás šéf odjel bůhví kam. Většina lidí z toho mají druhé Vánoce.
Ozvalo se ťukání na dveře.
,,Můžu vstoupit?" zeptal se Mike, můj spolupracovník a zároveň celkem blízký kamarád.
,,No ty víš, kde mám vůbec kancelář, že ses u mě tak dlouho nestavil?" poškádlila jsem ho.
,,Málo času. Však to znáš. No o tohle nejde. Chci se tě zeptat jestli bys sis v sobotu nechtěla někam vyrazit?" řekl a mě napadlo jediné... rande? Moje mysl jela na plné obrátky.
,,Jo, klidně." odpověděla jsem.
,,Neboj, samozřejmě tě zvu jako kamarád. Vím, že máš přítele. Můžeš ho klidně vzít a třeba další lidi." řekl a já si oddechla. Sice přítele už nemám, ale to nevadí. Nemusíme rozmazávat můj milostný život. Mika prostě beru jako kamaráda a nic víc. ,,Jen aby jsi tomu rozuměla, tak je party u jednoho fajn týpka a bude to prý dost dobrý."
,,Jo dobře, tak přijdu. Kde to bude?" zeptala jsem se.
Mike mi řekl, kde se to vše bude odehrávat a odešel. Rozhodla jsem se, že už to pro dnešek zabalím. Stejně už skoro všechno mám. Sešla jsem dolů k autu a odjela domů.
,, Ahooj!" vybafla na mě Charlotte, když jsem vstoupila do domu. Upřímně jsem ji tam moc nečekala, ale byla jsem ráda, že tady je.
,,No ahoj." řekla jsem a byla jsem stále trochu zaskočená, protože měla Charlotte přehršel energie a nedokázala stát na jednom místě. Vypadala jak, kdyby měla ADHD (inside joke pro mé kamarády ze školy, haidi jankú nebo jak se to píše xd). ,,Nejeblo ti tak náhodou? Co jsis dala?" ptala jsem se pobaveným hlasem, když jsme mířily do kuchyně.
,,Dala jsem si energeťáky." skákala už po kuchyni Charlotte. No to je výborný jsem si říkala.
,,No vlastně si jich dala trochu víc." řekl nějaký kluk, který seděl na židli za stolem a já si ho doteď nevšimla. Začala jsem se trochu bát, kdo to je. Otočila jsem se a oddechla jsem si. Byl to jen Shawn.
,,Ahoj." Pozdravila jsem ho.
,,Ahoj. Promiň, že jsem se ti tady zase nasomroval, Char mě pozvala k vám na večeři." ujišťoval mě a já mu odpověděla, že mi to vůbec nevadí. Charlotte si to doskákala k plotně a cosi tam kuchtila. Sedla jsem si ke stolu a vybalila jsem ty návrhy pro Shawna. Konečně jsme vše prodiskutovali a domluvili se, že ještě zajdeme k němu a zkusíme si to tam představit.
,,Připravte se! Servíruje se hlavní chod!" křikla Char a my se na ni otočili. Nesla talířky a byla v opravdu dobré náladě. ,, No tak snad odděláte ty papíry, ne?" pokárala nás ze srandy.
,,Jojo. Jistě mami." řekla jsem a dala jsem papíry na jeden z odkládacích stolků.
Mezitím když jsme jedli mi přišla na mysl ta party.
,,Nechcete jít v sobotu na party?" zeptala jsem se.
,,No já bych šla hned." řekla "překvapivě" Char. Ona je vždy pro nějakou zábavu.
,,Udělám si čas. Aspoň bude sranda." řekl Shawn a vše se tím domluvilo.

Předem se omluvám za chyby, je po půlnoci a já to už po třetí číst a kontrolovat nehodlám. Konečně tu je další kapitola. Ano, já vím, že mi to trvalo. Bylo opravdu málo času. Konečně jsou aspoň chvilku prázdniny a můžu si odpočinout. Tak se mějte krásně a užívejte Velikonoce! Btw vám chci poděkovat za 9k přečtení u knihy Parfumes. Je to fakt hezké se dívat na to, jak to nabíhá, a že to někoho vůbec baví. Děkuju!
Vaše Najkyna❤️