O DVA ROKY POZDĚJI

„Tak co, Lou, jak vypadám?" poupravil si Niall tričko, naposledy se podíval do zrcadla před sebou a otočil se na bruneta sedícího na posteli.

„Úžasně, Ni," usmál se Louis. „Budeš se jí líbit, uvidíš," mrkl na něj.

„Vážně?" nedůvěřivě se na něj blonďák podíval. „Víš, že se ve volném časem zabývá návrhářstvím. Nerad bych vypadal jako strašák do zelí." Otočil se zpátky k zrcadlu a s přivřenýma očima zhodnotil svůj vzhled ještě jednou.

„Ni," zakroutil nad ním Louis pobaveně hlavou. „Klidně se běž přeptat Zayna. Uvidíš, že ti řekne to samé. Vypadáš v tom výborně."

„Fajn, fajn. Věřím ti. Ale jak bude Rose zklamaná, odneseš to ty, aby bylo jasno."

„S tím se dokážu smířit," ušklíbnul se brunet. „Kdy pak nám vůbec tu svou Rose představíš? Ještě jsme ji neviděli," lehce vyčítavě nakrčil obočí a zabodl do Niallových zad svůj pohled.

„Pokud bude všechno v pohodě, tak už brzy," věnoval mu Ir pohled přes rameno, zatímco si rukou přehraboval vlasy a tvaroval je do přijatelného tvaru. „Neboj se, dočkáš se. Navíc... už jsi ji přece viděl, když jsi byl u mě v práci."

„Tehdy jste spolu ještě nechodili na rande, takže... absolutně nemám potuchy, která to byla. Nebylo to tak důležitý, víš?" ohrnul Louis ret. Ano, když tehdy Nialla v práci navštívil, neměl na práci nic důležitějšího, než si zapamatovávat každou ženu, kterou tam na chodbách potkal, že? A teď, po několika měsících, si určitě bude pamatovat, která z nich mohla být Rose. Sice mu ji Niall několikrát popisoval, dokonce mu ukazoval i fotku, ale Louis si ji stále nevybavoval.

„Jasně. Co vlasy?" otočil se na bruneta a tázavě se na něj podíval.

„Dobrý, Ni," zasmál se Louis jeho obavám. „Jsi naprosto okouzlující. Rose ti neodolá."

„Nech si toho. Myslím to vážně," zabrblal Niall.

„Já taky, Ni. Vypadáš úžasně."

„Tak fajn," rezignoval blonďák nakonec. „Půjdeme?" věnoval poslední pohled svému zrcadlovému odrazu a pokynul hlavou ke dveřím.

Sotva sestoupili z patra do přízemí, uslyšeli volání z kuchyně: „Tak co? Připraven na rande, Niallere?" O chvíli později z příslušných dveří vykoukla Zaynova hlava.

„Co myslíš?" otočil se Niall kolem své osy. Černovlasý v kuchařské zástěře se ležérně opřel o stěnu a pozorně si blonďáka prohlédl. „Myslím, že... super. Dobrá práce, zlato," pochválil potom Louise, kterému svými slovy vykouzlil úsměv na tváři.

„Říkal jsem ti to," nedopustil si Louis tichou poznámku Niallovým směrem a o vteřinu později se již choulil v Zaynově objetí.

„Uh, tak jo," zamrmlal Niall. „Tak já půjdu. Nesmím přijít pozdě. To Rose nesnáší," nervózně si promnul ruce.

„Tak běž, prosím tě," zasmál se jeho gestu Zayn a poplácal ho po rameni. „To zvládneš."

„Užijte si oběd, Ni," povzbudivě se na něj usmál brunet a věnoval mu letmou pusu na tvář. „Držím palce!"

„Díky," zhluboka vydechl Niall, aby se uklidnil. „Tak se tu mějte. A nedělejte žádnej bordel," vědoucně se na dvojici podíval. „Nebo po sobě aspoň uklízejte," neodpustil si narážku na špinavý koberec v obýváku, který ho před několika dny uvítal, když se vrátil domů z večeře s Rose. Stoupnout do zasychajícího cizího spermatu totiž není zrovna to nejpříjemnější, co se vám může stát.

Louisova líčka po jeho slovech zrůžověla, takže si jej Zayn se smíchem přivinul blíže k sobě.

„Tak čau," pokynul jim Ir na rozloučenou.

„Ahoj," pípnul zahanbeně brunet, zatímco Zayn je pobaveně pokýval hlavou.

„Co myslíš, vyjde jim to?" zeptal se Louis, když po Zaynově boku kráčel do kuchyně, kde se nakonec vyšvihl na kuchyňskou linku a posadil se vedle dřezu.

„Snad ano. Niall je do ní zamilovaný až po uši."

„Jo, to je," přitakal brunet. „Co vaříš?" kousl se pak do rtu a nenápadně si prohlédl Zaynovu postavu vyrýsovanou pod zástěrou. Dal mu ji sám o loňských Vánocích a nyní si byl jist, že lepší dárek vymyslet nemohl. Nejenže se Zaynovi hodila, když tak rád vařil, ale zároveň mu i slušela, až hříšně slušela.

„Překvapení," tajemně se na něj černovlasý podíval a neodpustil si mrknutí.

„Zee," zaúpěl Louis a zvrátil hlavu dozadu. „Prosím..." psím pohledem se na něj podíval, avšak svého přítele neobměkčil.

„Nebuď zvědavej," hravě ho Zayn prstem cvrnknul do nosu. „Ale bude ti to chutnat, uvidíš."

„Zee..." zkusil to znovu Louis, ale ani tentokrát neuspěl. Od Zayna se mu dostalo akorát lehkého políbení na rty. Když se černovlasý odtáhl, aby mohl pokračovat v přípravě oběda, Louis smutně zaskučel. Miloval, když se jej Zayn dotýkal, miloval, když s ním mohl být, zkrátka miloval Zayna celého.

Začátky nebyly lehké ani pro jednoho z nich. Zayn jen těžko slepoval Louisovo zlomené srdce dohromady a ještě hůře si v něm hledal své vlastní místo. Ale jeho trpělivost spolu s láskou, kterou Louisovi dennodenně dokazoval, nakonec přinesla vytoužené ovoce. Usídlil se v brunetově srdci a dokázal z něj vyhnat všechny iluze o Harrym. Nebylo to snadné, ale povedlo se mu to. A dnes, dnes Louis může normálně fungovat.

S Harrym jsou opět přáteli. Takovými, jakými byli dřív, než se vše pokazilo. Vše si mezi sebou vyjasnili a Louis přijal skutečnost, že z Harryho gay nikdy nebude. I zde měl Zayn na výsledku svou zásluhu. Dokonce ani když Louis před několika měsíci obdržel od Harryho radostný telefonát, ve kterém se dozvěděl, že je Taylor těhotná, nezlomilo jej to. Dokázal na Harryho po této stránce zapomenout a své city směřovat k někomu, kdo jej opravdu miloval. K Zaynovi. Svěřil mu své srdce do rukou a díky Zaynově dobrotě, lásce a trpělivosti se do něj časem doopravdy zamiloval.

Nyní mají dokonce fotku Stylesovic šťastné rodinky v obýváku na krbu. Harry tam pyšně objímá Taylor kolem ramen a té v náručí leží malý uzlíček s jejich dcerkou Olívií. A jediné slzy, které na touto fotkou Louis uronil, byly slzy dojetí. Sám byl překvapený, když tu fotografii poprvé uviděl, že necítí nic jiného, než radost a štěstí za Harryho. A pravděpodobně přesně v tomhle okamžiku si uvědomil, jak je jeho láska k Zaynovi silná.

„No tak, Zayne..." naposledy zkusil Louis vyloudit ze Zayna dnešní obědové menu.

„Ne, lásko," zakroutil černovlasý pobaveně hlavou. „To vydržíš. Za chviličku to bude."

Louis si povzdechl, ale vzápětí se v jeho očích objevily drobné rozverné ohníčky. „A bude i zákusek?" zeptal se nevinně a zamrkal dlouhými řasami. Hravý tón jeho hlasu Zaynovi jasně signalizoval, jakým směrem se brunetovy myšlenky začaly ubírat.

„Ale tentokrát v ložnici, ať nás Niall zase nesprdne," zaculil se Zayn a přitáhl si jej do vláčného polibku.

Budu ráda za konečné názory, ať už zde nebo v další části - dodatku, který bych k povídce ráda napsala. Vyjde chvilku po této části a je jen na vás, zdali se do něj pustíte. Předem říkám, že budu nevybíravá a pravděpodobně nechám na povrch vyplout některé ze svých pocitů, které jsem nastřádala díky několika posledním částem povídky.

Speciální dík u této povídky patří PisalekMaty, jejíž přání mě k psaní povídky inspirovalo a které je za to příběh náležitě věnován. Byla jsi pro mě po celou dobu oporou a mnohdy i tím největším hnacím motorem. :)

Dále bych chtěla poděkovat crazy_maris za její pomoc a dobré rady, když jsem se s příběhem pořádně zasekla. Bez tebe bych pravděpodobně nevěděla jak dál. Navíc tě neváhám označit nejčastěji komentující čtenářku, která snad ani jednou nevynechala. :)

A v neposlední řadě chci poděkovat i tobě __Mrs_Malfoy__. Tvou včerejší útěchu ti určitě nezapomenu stejně tak tvé skvělé komentáře plné vytrvalosti, kterými jsi mě pravidelně obdarovávala. :)

Celkově děkuji vám všem, co jste povídku četli, podporovali mě svými hlasy a komentáři! Jsem moc ráda, že jste se čtením vytrvali až do konce. Potěší mě, když se s vámi setkám i u dalších povídek. Až mě opustí spisovatelský blok, zase se do toho vrhnu po hlavě. ;) Pro větší přehled o novinkách doporučuji navštívit můj profil či zatrhnout sledování.

Mějte se hezky! Ahoj! :)

Makkakonka