Když jsme došli ke Codymu domů, bylo už celkem pozdě, protože jsme cestou zabloudili. Původně to šlo dobře, protože často koukal na mapu, ale pak jsme se zapovídali o tom, co dělal předtím za školu, co přesně dělá teď, proč, a pak jsem mu povídal o sobě, a proč a co studuju, a prostě se stalo, že jsme neodbočili, kde jsme měli.

Já tuhle oblast taky moc neznal, protože jsem tady bydlel teprve půl roku, původně jsem byl z vedlejšího města, a tak jsem mu pořádně nedokázal pomoct. Naštěstí si ale zvládl poradit, a nakonec jsme našli ulici, na které byl jeho dům. Cesta nám ale místo původní půl hodiny trvala víc než hodinu, a tak už bylo něco po deváté a už byla tma.

Konečně jsme dorazili k jeho domu. S údivem jsem se podíval na velikou zahradu, která dům obklopovala. Prošli jsme menšími vraty vedle velké brány, která očividně sloužila pro auta, a pak jsme došli k domu. Jakmile Cody otevřel, ztuhnul jsem, protože jsem hned za jeho dveřmi uviděl vysportovaného kluka ve spodním prádle, který držel plnou náruč různých plastových lahví s pitím. Původně jsem se lekl, že ho někdo přišel okrást (i když by bylo divné, že by lupič přišel v boxerkách pro pití, které si za pár dolarů může koupit v obchodě).

Cody ale nevypadal nijak vyvedený z míry a místo toho rozsvítil světlo na chodbě. Přimhouřil jsem oči a přeměřil si blonďáka s tmavě hnědýma očima pohledem. Vlasy měl dost podobného střihu jako Kyle. Na rozdíl od něj měl ale boky hlavy vyholené úplně až na kůži a dlouhé prameny vlasů, které mu rostly z vrcholku hlavy, mu volně splývaly kousek nad ramena. Kyle měl vlasy delší, stahoval si je do drdolu a vlasy jinde neměl vyholené úplně, vždycky si všude nechával alespoň půl centimetru délky. Ale stejně jako u tohoto kluka mu pokrývalo tvář několikadenní strniště.

„Connore, sakra už," zanadával Cody a vešel dovnitř do domu. „Říkal jsem ti, ať mi vždycky dáš vědět, že si ke mně pro něco jdeš. Ani tu nemáš rozsvíceno. To jsi tu byl po tmě nebo co?"

„Sorry, měl jsem žízeň, vodu nechci a doma mám jenom chlast," ušklíbl se a protáhl se kolem Codyho ven, kde si až teď očividně všiml mě. „Ty seš kdo?" zamumlal a otočil se zpět na Codyho. „Našel sis dalšího kluka rychleji, než jsem čekal," uculil se. „Dobře ty."

Cody se naježil a odfrknul jsem si. „Jdi do hajzlu, není to můj kluk," odsekl mu a tím mi nasadil brouka do hlavy, protože mě ani v nejmenším nenapadlo, že by Cody mohl být na chlapy.

Očividně jsem v hlavě měl nějakou představu o tom, jak vypadají gayové, a Cody do toho nějak nezapadal. Kvůli tomu, že jsem ve svém okolí ze svých kamarádů neměl nikoho, kdo by nebyl na holky, to šlo nějak mimo mě.

„Tak jak myslíš. Já mizím." Uchechtl se a hned zmizel za rohem.

Zmateně jsem se podíval na Codyho, který vypadal celkem naštvaně. „Kdo to byl?" zamumlal jsem.

„To byl ten kluk, co jsem ti říkal, že bydlí nahoře," povzdechl si a konečně se trochu uvolnil. „Je to fajn kámoš, ale občas mi leze na nervy."

„Jak se dostal dovnitř?" zeptal jsem se.

„Má klíče. Říkal jsem si, že by je mohl použít, kdyby třeba byl případ nouze nebo kdyby něco potřeboval, ale on je využívá k tomu, aby si ode mě bral věci. Většinou mi dá vědět, že ke mně jde, ale očividně na to není spoleh."

Koukal jsem na něho. „Takže vlastně nemáš žádné soukromí."

„No, mám, ale zároveň nemám," zamumlal a položil kytaru na zem. „Půjdeš teda dál nebo chceš hned jít?" zeptal se.

„Půjdu dál, ale moc dlouho se nezdržím," odpověděl jsem, až teď jsem vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. „Taky studuje?" zeptal jsem se pak.

„Connor? Ne, pracuje. Dělá na policii," řekl.

„Na policistu nevypadal."

„Nechová se tak, ale je polda," pousmál se. „Chceš něco k pití? Nebo nemáš hlad?"

„Dal bych si skleničku vody," přiznal jsem.

„Tak pojď, dám ti ji," řekl a zamířil někam do domu.

Hned jsem šel za ním a zastavil jsem se až na kraji prostorné kuchyně. Prohlédl jsem si ji a pak popošel ke Codymu. „Ehm... Můžu se tě zeptat asi na celkem osobní otázku?"

Cody se na mě otočil se sklenicí vody v ruce. „Jasně," řekl a sklenici mi podal.

Vděčně jsem ji přijal. „Děkuju," zamumlal jsem a hned půlku vypil. Pak jsem se na něho zase podíval. Poslouchal jsem, co ten... Connor říkal a... ty... tobě se líbí kluci?" vysoukal jsem ze sebe. Pořádně jsem nevěděl, jak tu větu zformovat.

„Vlastně jsem bisexuál," odpověděl klidně, jako by pro něj tahle otázka byla na denním pořádku. „Takže jsem na kluky i holky. I když je pravda, ke klukům se asi poslední dobou přikláním víc."

Pozoroval jsem ho. „A nevadí ti, že teď budeš... no... v klučičí kapele?" zamumlal jsem váhavě.

„Proč by mi to mělo vadit?" pousmál se. „Sice nad kluky přemýšlím jinak než nějakej hetero chlap, ale to neznamená, že tak přemýšlím úplně nade všemi. Jestli se bojíš, že budu balit někoho z vás, tak to je opravdu zbytečná obava. Dost jasně vysíláte už z dálky signály, že vás zajímají holky," řekl pořád s úsměvem.

„Ježiš, tak jsem to nemyslel," zamumlal jsem. „Rozhodně se nebojím, že by ses o něco pokoušel. Jenom mi jde o to, jestli ti s námi bude příjemně a nebudeš se třeba cítit divně nebo tak něco."

„Můžu mít i klučičí kamarády," řekl už jenom.

„Dobře. Tak jo," zamumlal jsem. „Stejně ti tady před chvílí chodil skoro nahej chlap a ty sis z toho nic nedělal, tak máš asi pravdu."

„No, zrovna Connor je čistě gay," podotkl.

„Aha," pípnul jsem tiše.

„Ale neboj, je v pohodě. A já taky," řekl a uculil se.

„Takže mezi vámi nic není?"

„Není a nebude. Je to super kamarád, ale jinak je to pořádnej idiot. Proč se ptáš?" zeptal se.

„Jenom tak, chci, abych to všechno pochopil správně a nemyslel si něco, co není pravda," zamumlal jsem a dopil vodu. Skleničku jsem mu podal zpátky. „Radši už půjdu."

„Chceš hodit domů?" zeptal se. „S navigací trefím lehce."

„Jak chceš," zamumlal jsem a zamířil zpátky ke dveřím. Po tom všem, na co jsem se ho ptal, a co jsem se o něm dozvěděl, mi teď připadalo divné být v jeho blízkosti.

„Hodím tě domů," řekl a ve chvíli byl taky u dveří. Sledoval jsem, jak vzal klíčky od auta a pak vyšel ven.

Tiše jsem si povzdechl, taky jsem vyšel před dům a pozoroval jsem, jak zamyká. Pak sešel pár schodů, které byly kousek od dveří a přešel vedle domu, kde jsem si až teď všiml zaparkovaného auta. Pohledem jsem přejel bílý mercedes, a když Cody auto odemkl a nasedl na místo řidiče, mlčky jsem taky nasedl. Zabouchl jsem dveře. Interiér auta vypadal stejně úchvatně jako celé auto z venku. Nově a draze.

Celou dobu jsem už byl tiše a byl zavrtaný ve svých myšlenkách. Cody podle navigace dojel k naší bytovce a jenom jsme se krátce rozloučili. Vnímal jsem na sobě jeho pohled, dokud jsem nezmizel uvnitř v domě.