,,Další školní rok za námi," pousmál se hnědovlasý brýlatý mladík ležící v trávě u Černého jezera a spokojeně si založil ruce za hlavou. Společně se svými přáteli odpočíval u vody, jelikož jim právě skončila poslední hodina a zatímco se zbytek hradu připravoval na cestu domů, oni si vyrazili ještě naposledy před prázdninami pořádně užít výhled na krajinu okolo nich. ,,Nemůžu uvěřit, že je to příští rok naposled, co jsme v Bradavicích," vydechl chlapec s ještě nezahojenými jizvami po škrábancích, na obličeji, který seděl na velkém kameni a zaklapl knihu, jež svíral v rukou, ,,bude mi to tu chybět." ,,To mně taky, Náměsíčníku," souhlasil hned černovlásek, ležící na zemi hned vedle svého nejlepšího přítele s překříženýma nohama a hlavou opírající se o velký kámen za ním. ,,Máte už nějaké plány na budoucnost?" Ozval se nakonec poslední člen skupiny, malý baculatý mladík, Peter Pettigrew, sedící u vrby, která rostla kousek od balvanu. James se ušklíbl, jakoby se snad jeho kamarád zeptal na nejvíc absurdní a blbý dotaz a okamžitě se vymrštil do sedu. ,,Jestliže mám plány? Jasně, že mám plány, Červíčku! Sbalím Lily Evansovou a až budu to jediné, na co bude mít pomyšlení, požádám ji o ruku a-" začal hnědovlásek okamžitě básnit, ale Remus ho nenechal dlouho mluvit. ,,To by první musela vykazovat nějaké známky toho, že se jí vůbec líbíš. Přiznej si to, Dvanácteráku, za těch šest let jsi s ní nijak nepohl." ,,Náměsíčníku!" Vyjekl zaskočeně James a zrazeně se otočil na svého kamaráda, za kterého ho tedy doteď považoval. Po téhle poznámce nad tím však začal pochybovat. Proč že se to s ním vlastně baví? Ať se James však snažil sebevíc, nedokázal si vybavit jediný moment, kdy by se bez Náměsíčníka on, nebo Tichošlápek dokázali vytáhnout z problémů, které si sami způsobili, a tak musel usoudit, že mu tuto poznámku bude muset odpustit. ,,Pouze potvrzuji fakta, která ví celý hrad. I Dorcas s Mary tvrdí, že od ní o tobě neslyšely ani slovo," uchechtl se znovu Remus a pobaveně sledoval, jak se výraz v Jamesově tváři znovu mění. Bavilo ho, dělat si s hnědovláska srandu a srážet mu tím ego, které jinak stoupalo každým dnem výš a výš. Občas prostě musel urazit Jamese, nebo Siria, jinak by se dříve nebo později z obou stali nafoukanci, jako z Luciuse Malfoye ze Zmijozelu. ,,Jak tohle vůbec můžeš tvrdit o tak úžasném člověku, jako jsem já?!" Svraštil Dvanácterák obočí, hraně uraženě si založil ruce na hrudi a odvrátil pohled od zubícího se Rema. To už se smál i Sirius, který doteď celou situaci jen mlčky pobaveně sledoval a čekal, jak se bude dál vyvíjet. ,,Už i ty, Tichošlápku?!" Vytřeštil na něho brýlatý chlapec své hnědozelené oči a propálil ho nevěřícným pohledem. Sirius si z něho však nic nedělal a jen se dál pobaveně smál. Ani on si však nenechal ujít možnost, si z Jamese utahovat a proto se pohodlně opřel o kámen za sebou a lišácky se ušklíbl. ,,Náměsíčník má pravdu, Dvanácteráku. I Srabus má k Evansové blíž než ty." To byla poslední kapka, kterou James potřeboval. Okamžitě vyskočil na nohy a zamračil se na oba vysmáté Nebelvíry před sebou. ,,Tak a dost. Tohle já nehodlám dál snášet. Oba dva jste u mne skončili," odfrkl si a otočil se na podpadku,
,,kdybyste mě postrádali a chtěli jste se mému úžasnému já omluvit, na večeři vám držím místo hned na konci stolu. Ale jinak s vámi nemluvím, jasné?" S těmito slovy se s nosem nahoru vydal pryč od svých přátel směrem do Nebelvírské společenské místnosti, kde na ně hodlal počkat a společně s Tichošlápkem potom naplánovat poslední vtípek ještě před tím, než všichni odjedou ke svým rodinám. Jemu i Siriovi totiž přišlo, že tenhle rok připravili svou kolej o moc málo bodů na to, aby si jen tak zmizeli domů a vyloučení ze školy jim hrozilo jen čtyřikrát, narozdíl od minulého roku, kdy si málem balili nejméně šestkrát. ,,Myslíš, že se vrátí?" Ušklíbl se Sirius směrem k Removi a pobaveně přitom sledoval, jak teď už usmívající se James mizí v dáli. ,,Nevrátí," odvětil hnědovlásek a Tichošlápek pozvedl jedno obočí, ,,nevrátí se, ale bude na nás stoprocentně čekat ve společence. Nebo při nejhorším na večeři, ale znáš Jamese. Nikdy nevydrží hrát uraženého dlouho." Černovlásek souhlasně pokýval hlavou a stočil pohled k tiše sedícímu chlapci, opírajícímu se o mohutný kmen vrby, jejíž konce větví se máčely v průzračné vodě jezera. ,,Co myslíš ty, Červíčku?" Optal se ho, jelikož mu přišlo, že je Nebelvír až příliš dlouho zticha. Peter sebou jemně trhl a upřel na Siria zmatený pohled. ,,Kdo? Já?" ,,Ne, ten za tebou," uchechtl se černovlásek a poposedl si, jelikož už ho z nepohodlného lehu bolela záda, ,,jasně, že ty, Červíčku." Plavovlásek se jemně zavrtěl a sklopil pohled k borově zelené trávě. ,,Já- asi půjdu za Jamesem. Omluvím se, ať se nezlobí." Bez dalších slov se rychle zvedl a dal se do běhu, aby dohnal Dvanácteráka, který už se dávno hřál v teple Bradavického hradu. Remus a Sirius zmateně sledovali, jak i on mizí v dáli. ,,On se asi nikdy nezmění, že?" Pousmál se hnědovlásek při pomyšlení na to, jak jejich malý přítel Peter, běhal za každým, kdo se biť jen mírně urazil, jako ocásek, už ode dne, kdy se poznali. Zatímco Tichošlápek s Náměsíčníkem moc dobře věděli, že Dvanácterák není naštvaný a nehodlali se mu omlouvat, Červíček byl schopen se i poklonit jen, aby se mladý Potter nezlobil. ,,Ne. Nebo alespoň doufám, že ne. Jinak by to už nebyl náš malý Peter," odvětil Sirius a pohled stočil od běžícího chlapce k obličeji svého přítele, který k němu byl otočený tak, že černovlásek mohl bez problémů tiše obdivovat jeho profil. Někdy až přemýšlel nad tím, že vlastně nikoho hezčího, než byl Remus nezná, dokud se tedy nepodíval do zrcadla a nespatřil svou krásnou tvář, kterou miloval více, než kohokoli jiného. ,,V pohodě?" Pozvedl Náměsíčník jedno obočí, když Sirius dlouho nereagoval na jeho dotazy a vypadal, jakoby snad zamrzl. Černovlásek sebou jemně trhl a zavrtěl hlavou, aby z ní dostal myšlenky na svou užasnou osobu. ,,Jasně, jen jsem se zamyslel," pousmál se Tichošlápek a otočil se směrem k jezeru, které vypadalo klidně a vzbuzovalo v něm pocit, že se mu domů snad ani nechce. ,,Nad čím?" Zeptal se ho po chvíli hnědovlásek a jelikož mu přišlo divné, sedět na kameni nad Siriem, když si s ním povídal, slezl dolů a raději zaujal místo hned vedle něho. Černovlásek se na něho okamžitě pousmál a potom znovu stočil pohled k hladině jezera. Remova otázka ho jemně zaskočila. Nemohl mu přeci jen tak říct, že přemýšlel nad tím, proč je Náměsíčník tak krásný a proč je on ještě hezčí, a tak si raději hned vymyslel výmluvu, což byla jedna z věcí, která mu šla velmi dobře. ,,Nad tím, jaké to asi bude, až tu budeme sedět za rok s tím, že je to naposledy, co jsme v Bradavicích," vydechl a opřel se hlavou o kámen za sebou tak, aby mu to bylo příjemné, ,,budou mi chybět všechny ty žertíky, strhávání bodů a výhružky o vyhazovu ze školy." Remus se uchechtl a založil si ruce na hrudi. ,,Doopravdy? To je to jediné, co ti bude chybět, Tichošlápku?" Černovláskovy rty se zformovaly do nepatrného úsměvu. Samozřejmě, že to nebylo to jediné, co mu bude scházet. Nedokázal si ani představit, že se bude muset obejít bez pohodlí hradu, Famfrpálu a hlavně bez svých přátel, které byl rozhodnut vídat nejméně dvakrát do týdne. ,,Jistě, že ne. Ještě mi bude chybět kradení tvé čokolády," ušklíbl se a hnědovlásek dotčeně pootevřel pusu, aby mu mohl dát přednášku o tom, že se mu nedávno ztratila další tabulka hořké čokolády a že ho podezíral už od začátku. Sirius ho však nenechal vydat ani hlásku, jelikož by se odtud jinak nedostal nejméně do půlnoci, než by Remus dostal hlad a konečně usoudil, že ho poučil dostatečně. ,,Dělám si legraci, Náměsíčníku. A tu čokoládu, co ti zmizela před týdnem ti snědl James. Viděl jsem ho." ,,Prosím?!" Vyjekl hnědovlásek a okamžitě se začal zvedat, s cílem zabít toho jelena, který si pochutnal na jeho cenné čokoládě. Ani to ho však Tichošlápek nenechal udělat. S potutelným úsměvem ho chytil za zápěstí a donutil ho se na něj podívat. ,,Sedni si." ,,Ne dřív než přetáhnu Jamese koštětem," zavrčel Náměsíčník a znovu se pokusil odejít. Černovlásek ho však svíral pevně a jelikož měl větší sílu než on, nemohl se hnout ani na krok. ,,Tichošlápku, pust mě. Hned." Sirius však nevypadal, jakoby se zajímal o to, co Remus říkal. Jen si ho jednoduše přitáhl zpět k sobě na zem a to přímo do náručí. Obmotal mu ruce okolo pasu a zabořil mu hlavu do ďůlku mezi krkem a ramenem, takže byl hnědovlásek jako ve vězení. Nemohl se ani hnout a už vůbec ne utíkat do hradu a hledat tak Jamese. Removy tváře mírně zrudly, když ucítil černovláskův hřejivý dech na své chladné kůži a vmžiku zapomněl na nějakou pomstu. ,,Si-Siriusi, co to děláš?" Vykoktal ze sebe, stále zaskočený tím, v jaké situaci se to nacházel. Tohle Tichošlápek ještě neudělal. A to byl dost přítulný jak jako pes, tak jako člověk. Hnědovláskovo srdce tlouklo jako splašené, jak se Sirius pohl a opřel si bradu o jeho rameno. Přiváděl ho do rozpaků. ,,Jen se podívej na tu nádheru," ozval se nakonec po chvíli ticha černovlásek bez jakéhokoliv náznaku toho, že by byl stejně nervózní, jako hnědovlásek, kterého objímal, a poukázal na krajinu před nimi, ,,tohle mi bude chybět taky." Remus se nervózně zadíval na jezero, které se před nimi rozprostíralo a polkl na prázdno. Stále se snažil vstřebat to, co se právě dělo. Co to s ním Siriova přítomnost ksakru dělá? Nerozumněl tomu. ,,Jezero? To ti bude chybět?" Pozvedl jedno obočí a černovlásek se znovu usmál. ,,Ano, ale ne víc než ty."

***

Moc se omlouvám, že první kapitola vychází až teď 4.12. , ale se školou jsme byli ve Velké Británii, kde jsem neměla čas psát a ani signál, takže můžu zveřejňovat až teď. Nicméně se pokusím dohnat zpoždění a docílit toho, že budou kapitoly vycházet pravidelně tak, jak by měly. Doufám, že se vám bude adventní kalendář 3 líbit.