Hnědovlásek otevřel oči a zadíval se na temný strop nad ním. Bylo něco okolo jedné hodiny ráno a jeho přátelé, kteří dnes, potom co se usmířili a propovídali celý večer, konečně usnuli. Místností se neslo Červíčkovo hlasité chrápání, doprovázené spokojeným oddechováním Siria a Jamese, spících na jedné posteli, jako bratři. Oba dva byli více než rádi, že to mezi sebou vyřešili, a proto spolu chtěli být co nejvíce. Když pak vyčerpáním vytuhli, bylo jim jedno, jestli spí oba na jedné malé posteli, nebo každý jinde. Remus ze sebe pomalu shodil přikrývku a posadil se, načež nohama našel své přezuvky a obul si je, aby nemusel dál stát na chladné podlaze. Vše se snažil dělat v co největším tichu, aby nevzbudil ani jednoho ze svých přátel, kteří by jistě to, co se snažil udělat, odsoudili a nepustili by jej. Pomalu, tak aby se mu nezatočila hlava a on sebou tak nešvihl na zem, se postavil a na stolečku nahmatal svou hůlku. ,,Lumos," špitl a špička proutku se rozsvítila, což mu zajistilo, že cestou z chlapecké ložnice o něco nezakopne a nevzbudí Jamese, jehož spánek nebyl tak tvrdý, jako zbylých dvou Pobertů. Remus se pomalým krokem vydal ke skříním, přičemž se mu na tváři rozlil úsměv hned, co prošel okolo těch dvou hrdliček. James byl rozvalený přes celou postel, nohy mu trčely přes okraj a na jeho hrudi spokojeně chrupal černovlásek, schoulený do klubíčka. Usmíval se a vypadal šťastně, což Rema hřálo u srdce. Ještě se tiše vrátil ke své posteli, uchopil svou peřinu a přikryl jí Siriuse, jemuž ji celou sebral hnědovlásek, na kterém usnul. Při pohledu na ty dva Lupin úplně zatoužil, aby si je mohl vyfotit a vystavit, aby si i za několik let mohl vzpomenou na tenhle kouzelný moment. Další Peterovo hlasité zachrochtání jakoby ho probralo z tranzu. Rychle zatřásl hlavou, odtáhl se a svižným krokem se dostal až ke skříni, patřící jeho brýlatému příteli, ze které po chvíli úmorného přehrabování úplně ze zadu vytáhl to, co hledal. ,,Výborně," usmál se a dveře skříně zavřel, ,,můžu jít."
Kryt neviditelným pláštěm hnědovlásek rychlým krokem kráčel dlouhou chodbou osvícenou několika hořícími loučemi, vrhajícími roztomilé stíny na podlahu pod nimi. Snažil se našlapovat co nejtišeji, ale jelikož to nebylo poprvé, co se takhle pozdě v noci hradem plížil, šlo mu to už celkem dobře. Občas sice vyloudil zvuk, hlasitější, než bylo potřeba, ale nikdo jej slejně nenachytal. Ani Norrisová, která je většinou odhalila, když společně se zbytkem Pobertů prováděli nejrůznější špatnosti, jej ještě nenačapala. Jednou ho sice spatřila a chvilku ho pronásledovala s podivným mňoukáním, ale Filch si z toho nic nedělal, jelikož ho narozdíl od zvířete díky plášti nemohl vidět. Proto mu tyto ranní vycházky procházely a on je tak mohl provozovat kdykoliv chtěl. Pokud tedy jeho přátelé usnuli dost brzo na to, aby to ještě mělo cenu. Kdyby totiž vyšel z Nebelvírské společenské místnosti například ve tři, vracel by se tak hodinu před začátkem vyučování, což se mu stalo před pár dny, kdy důsledkem toho usnul na stole ve Velké síni. To už opakovat nechtěl, jelikož Sirius vypadal ustaraně a jemu bylo jasné, že by byl schopen jej celou noc hlídat jen proto, aby se ujistil, že usne, což by ho připravilo o možnost se jít projít. Nešel však jen tak někam. Místo, kam se chtěl dostat, věděl naprosto přesně a chodil tam vždy. Byla jím velká věž, na které v noci panoval klid a ráno z ní měl nenahraditelný výhled na vycházející slunce. Dorazil až k dlouhým točitým schodům a rychle se rozhlédl okolo sebe. Chodby byly prázdné a i Filch, jež zde občas šmejdil, musel být v jiném patře hradu. To Removi nahrávalo do karet. S úsměvem vykročil vpřed a začal šlapat nekonečné schodiště, které bylo bohužel jedinou cestou na Astronomickou věž, kam směroval. Stále zahalený v plášti, jež ho kryl v případě, že by se objevil kdokoliv z profesorského sboru a chtěl mu strhnout body za zakázané pohybování se po prostorách hradu po večerce, tězce oddechoval, jak už jej začaly bolet zesláblé nohy. Nijak necvičil, narozdíl od Jamese a Siria, zběhlých do Famfrpálu a neměl tak zrovna dvakrát silné svaly, takže se rychle unavil. ,,Pitomé schody," odfrkl si tiše tak, aby to slyšel jen on sám a se svraštěným obočím zdolal další pár schodů.
Po chvíli, která se mu zdála být hodinou, se konečně dostal až na vrchol a dorazil tak do cíle své noční cesty. Zdolal poslední schod a zprudka vydechl všechen vzduch z plic, přičemž se předklonil a chytil se za kolena. Vydýchávak se tak hlasitě, že by jej ani neviditelnost neuchránila před případným načapáním, jelikož by i Filchovi došlo, že tam někdo musí být. Naštěstí pro něho se však na Astronomické věži nenáchazel nikdo, kdo by měl v úmyslu jeho koleji strhnout body. Přecijen však Remus nebyl jediným člověkem, který se zde nacházel. Když totiž udělal pár kroků vpřed a otevřel se mu výhled na obrovské prostranství Bradavic, všiml si drobné postavy kohosi, sedícího zády k němu, s rukama opřenýma o kolena přitažená k tělu. ,,Už jsem čekal, že zase nepřijdeš," promluvil neznámý a sundal si kápi hábitu z hlavy, čímž odhalil mírně pocuchané černé vlasy. Remus se vlídně usmál a posadil se vedle něho. ,,Promiň, nemohl jsem. Sirius usnul asi ve čtyři hodiny ráno a potom sebou házel a neustále se budil, takže by přišel na to, že jsem zmizel," řekl a opřel se o stěnu za sebou, přičemž se otočil obličejem k osobě vedle sebe, která mu pohled opětovala. ,,Nevadí," pousmál se černovlásek, ,,hlavně, že jsi tu dnes." Přesedl si, jelikož už ho z nepohodlné pohlahy pobolíval zadek a nakonec zůstal v tureckém sedu. Znovu se zahleděl na horizont a zhluboka vydechl při pohledu na černou oblohu, osvícenou tisíci hvězdami, jež jí dodávaly podivné kouzlo. Proto sem taky s hnědovláskem chodili. Kvůli tomuhle výhledu. Jen tady, když se zadíval do hluboké noci, se cítil uvolněně a sám sebou. Před Remem nemusel nic hrát tak, jako to dělal celé dny před "přáteli" ze své koleje, kteří si ani nevšimli, když s nimi ráno neseděl u snídaně. ,,Bál jsem se," ozval se po chvíli znovu černovláskův hlas, jak sklopil pohled k zemi a nervózně si začal hrát s prstenem na ruce, ,,že sis to rozmyslel a už se nevrátíš. Vždycky to tak dopadá." Remus se podivil nad slovy, která dolehla k jeho uším a rychle se narovnal tak, aby chlapci vedle sebe viděl do obličeje. Působil sklesle a smutně, což se mu vůbec nelíbilo. Alespoň tady jej totiž chtěl vidět jinak, než s chladnou maskou a pochmurnou náladou. Bylo to jediné místo, kde se mohl uvolnit a hnědovlásek to nehodlal měnit. Proto ho zabolelo, když uslyšel, že to on je důvodem, proč je mladík zkleslý. ,,Co to povídáš, Regulusi?" Usmál se a pokusil se černovláskovi podívat do očí, jimiž propaloval zem. Ten však ucukl. Remus si proto z povzdechem přesedl naproti němu tak, aby na něho měl lepší výhled a potom mu jemně zvedl hlavu. ,,Já tě neopustím, to doufám víš," dodal tak upřímným tónem, až se z toho Regovi, který na něco takového nebyl vůbec zvyklý, chtělo brečet. Vytrhl se z hnědovláskova sevření a rychle zklopil hlavu, aby neviděl, jak se mu do očí hrnou slzy. Nechtěl, aby si Náměsíčník myslel, že je slabý. Je přeci Black, musí být silný. Nesmí brečet. Remus, který viděl, jak se v něm perou emoce, nic neříkal a čekal, až se uklidní. U jiných lidí by ihned zvolil objetí, ale u Rega, který nebyl úplně fanouškem dotyků cizích lidí, si stále nebyl jist, zda-li může. Nechtěl ho nijak děsit a už vůbec nestál o to, aby se zde černovlásek cítil nepříjemně. Proto jen tiše seděl a se zkleslým úsměvem pozoroval, jak si Regulus hraje s prsteny na své pravé ruce. Byly oba stříbrné, s vyrytými slovy, která však nedokázal rozluštit. ,,Čistá krev, to je to, co říkají," ozval se po dlouhém tichu černovláskův hlas, který si všiml, zaujatého pohledu Remuse a usoidil, že se zřejmě snaží přečíst, co stálo na jeho prstenech, ,,je to latinsky." Náměsíčník jen chápavě pokýval hlavou a odvrátil pohled. Tato odpověď ho moc neuspokojila, jelikož on a jeho přátelé měli na podobné věci jaksi rozdílné názory. A Regulus si všiml, že se nálada mezi nimi jaksi zhoršila, což se mu vůbec nelíbilo. ,,To říká ten první. Je od matky, ta na podobné věci věří. Už od mala jsem slýchal povídačky o tom, jak podřadní jsou mudlové," uchechtl se a Remus se otočil zpět k němu, jelikož jej zajímalo, kam tím míří, ,,pravda, dřív mi na tom záleželo, což se moc nelíbilo Siriovi, ale teď už mi to přijde zbytečné. To, jak je čaroděj dobrý, nezávisí na jeho původu." ,,Myslel jsem, že ti mudlové vadí," přimhouřil Náměsíčník oči a založil si ruce na hrudi. Nerad kohokoliv odsuzoval, ale čekal, že Regulus bude v tomto ohledu něco jako Lucius Malfoy. Alespoň o tom je totiž přesvědčoval Sirius, když si stěžoval na to, jak strašná je jeho rodina. Říkal tehdy, že prý Regulus sdílí čistokrevné názory s jejich rodiči, kteří tvrdili, že mudlové jsou podřadnější, než kouzelníci. Regulus se rozesmál a zavrtěl hlavou v zápor. ,,Do druhého ročníku možná, ale od doby, co jsem poznal tu vaši Lily Evansovou a zjistil jsem, jak milá dívka a hlavně nadaná čarodějka to je, začal jsem čistou krev vnímat jinak. Hodně mi v tom pomohla i Raven, se kterou se bavím. Je mudlorozená a nevzpomenu si na kouzlo, jež by neuměla lépe, než já." Remus se usmál od ucha k uchu a jeho nálada se ihned zlepšila. Uvědomil si, že by neměl kritizovat ostatní předtím, než je doopravdy pozná a už vůbec by neměl brát v potaz kecy Siriuse, které navíc nebyly aktuální. Každý se může měnit a Regulus nebyl výjimkou. Navíc se nemohl divit, že si o mudlech myslel špatné věci, když to bylo to jediné, co v dětství slyšel od rodičů. Na ty se černovláska ptát nechtěl, jelikož už o nich slyšel dost od Siria a úplně mu stačilo, že věděl jen pár podrobností o stylu jejich výchovy, která neměla nic společného s láskou. ,,A ten druhý?" Zeptal se nakonec, aby změnil téma, jelikož viděl, jak pochmurně se Regulus zase tvářil a nechtěl, aby celou dnešní noc strávili v takové atmosféře. Na černovláskově ruce se totiž nacházel ještě jeden prsten a on doufal, že bude obsahovat trochu povzbudivější zprávu, než ten první. A naštěstí pro něho, to byla pravda. ,,Navždy," odpověděl Regulus a zvedl oči k Removi, který se zatvářil zmateně. ,,Navždy?" Zopakoval a pozvedl jedno obočí, jelikož bez kontextu jaksi nechápal význam toho slova. Věděl však, ž za tím bude něco hlubšího, jelikož o tom vypovídal úsměv na černovláskově tváři. Nedokázal však posoudit, zda-li byl smutný, či šťastný. Jakoby se v chlapci mísily emoce. ,,Ten je od Siriuse," začal Regulus po chvíli a v Remově tváři se objevil náznak pochopení, jak mu zničehonic došlo, proč se jeho přítel cítí tak, jak se cítí, ,,dal mi ho ještě před tím, než odešel k Potterovým. Tehdy mi slíbil, že od rodičů utečeme spolu. Čekal jsem na něho." Znovu sklopil pohled k zemi, ale na jeho tváři stále přetrvával ten podivný úsměv. Náměsíčník znovu zalitoval, že se vůbec ptal, jelikož to sice chvilku vyoadalo, jakože se mu povedlo situaci zlepšit, ale po těchto slovech o tom silně zapochyboval. Regulus však pro jeho překvapení nepůsobil, jakoby se mu chtělo brečet, jako tomu bylo předtím. ,,Jak se vůbec má?" Prolomil po chvíli ticho mezi nimi a opřel se o stěnu za sebou tak, aby se mohl hnědovláskovi koukat do očí, ve kterých se znovu objevila pohaslá jiskra. ,,Předevčírem se rozkmotřil s Jamesem a dostal od něho pěstí do obličeje, takže celý včerejšek vypadal jako chodící mrtvola, ale jinak je mu dobře," uchechtl se Remus a zavrtěl hlavou nad vzpomínkou na spící dvojici Nebelvírů v chlapecké ložnici jejich koleje. ,,Říkal jsem si, co se mezi nimi stalo," pousmál se Regulus, který byl rád, že slyší, že se jeho bratr má dobře. Ptal se na něho často a za tu dobu, co se spolu scházeli, neslyšel o ničem, co by jej znepokojilo. I přes to, že svému sourozenci stále vyčítal, že s Grimmauldova náměstí odešel bez něho a úplně s ním přerušil kontakt i ve škole, kde veškerý svůj volný čas trávil s mladým Potterem a dělal, jakoby snad ani neexistoval, stále se o něho staral a záleželo mu na něm víc, než na čemkoli jiném. ,,Proč ho vůbec James praštil?" ,,Utahoval si z něho, když se snažil zjistit tvoji identitu," zazubil se hnědovlásek bez toho, aby si promyslel, co říká, takže se Regulusova tvář změnila ve zmatenou. ,,Cože?" Pozvedl jedno obočí, jak se z Remova obličeje snažil vyčíst, co tím myslí. Náměsíčníkovi naštěstí po chvíli došlo, čím ho tak zmátl a jen se plácl rukou do čela, načež se rozesmál. ,,Promiň, já zapomněl, že o tom nevíš. James se už od soboty snaží marně zjistit, kdo byl tím černým kocourem s šedomodrýma očima, kterého viděl v Prasinkách. Dokonce se sám se sebou vsadil, že dokud neodhalí o koho se jedná, nesmí nikoho pozvat na ten Vánoční ples," vysvětlil mu ihned Remus. Regulus jej zaujatě poslouchal a u toho se potutelně usmíval, jelikož mu to přišlo náramně vhod. Jestli Pottřík nesmí nikoho pozvat, než přijde na to, že tím tajemným kocourem je vlastně on, má mnohem víc času na to, aby s ním prohloubil kontakt. To byl další důvod, proč se tu s Remem scházel. Zatímco on mu povídal o tom, jak moc se mu líbí Sirius a jak zmatený se v jeho přítomnosti cítí, mohl se mu černovlásek svěřit o svých citech k brýlatému Nebelvírovi, které trvaly už od pátého ročníku, kdy spolu byli poprvé ve dvojici na lektvary. Ten den se poprvé ztratil v jeho hlubokých očích a postupem času už se jeho láska jen prohlubovala. Byl tu však takový menší problém. James s ním skoro ani nemluvil, neznali se a jeho šance tak byly nulové. Navíc se stále snažil o Lily Evansovou a vypadal do ni zblázněný až po uši. Jediné, co Rega uklidňovalo, bylo to, že zrzka projevovala náklonnost k jeho Zmijozelskému příteli, Severusi Snapeovi a neprojevovala o Dvanácteráka žádný zájem. ,,Řekl jsi mu o mně něco? Ty přeci víš, že to je má podoba," došlo mu po chvíli a trochu se vyděsil, jelikož kdyby James přišel na to, že Remus ví identitu kocoura, začal by vyzvídat a nakonec by to z něho dostal, čímž by Rega připravil o čas se s ním zblížit. Ještě ten den by jistě běžel za Lily a pozval by ji, aby šla na ples s ním. ,,Ne, ujistil jsem ho, že nevím, kdo je tím tajemným zvěromágem, neboj," pousmál se hnědovlásek a zapřel se rukama za zády, takže když mírně zaklonil hlavu, rozprostřel se mu pohled na obrovskou hvězdnou oblohu nad ním. ,,Budeš si ale zítra muset dát pozor, jestli chceš za mnou. Mohl by tě sledovat," dodal po chvíli ticha a zamračil se při pomyšlení na to, co jej zítra v noci čekalo. Regulus se na chvíli zatvářil zmateně, ale nakonec mu došlo, kam tím mířil. ,,Úplněk." Remus jen souhlasně kývl a probodl pohledem podlahu. Nesnášel to, na co se měnil každý měsíc, kdy na nebi vysvitl celý měsíc a netěšil se na to. Jediné, za co byl rád, bylo, že s ním vždy byli jeho přátelé. Proto se také stali zvěromágy. Když s jeho vlkodlačí podobou totiž byli skryti v Chroptící chýši, všichni přeměněni na zvířata, byli v bezpečí. Neútočil a oni si mohli být jisti, že je v pořádku. Kromě jelena, psa a krysy s ním od minulého roku občas byl ještě černý kocour, který se však nikdy nezdržel dost dlouho na to, aby jej kdokoliv jiný, než Remus, postřehl. Nestál o to, aby na něho Poberti přišli, ale zároveň se vždy chtěl ujistit, že je jeho přítel v pořádku. ,,Dám si pozor," ujistil hnědovláska, který si ho měřil podezíravým pohledem a mhouřil oči. Neměl z toho dobrý pocit, jelikož Regovi hrozilo odhalení. Jestli za ním zítra do Chroptící chýše přijde a James si ho všimne, bude jej stoprocentně sledovat a až se potom promění zpět na člověka, bude po sázce a po jakékoliv možnosti jej pozvat na ples ještě před tím, než to zkusí na Lily Evansovou. Proto by byl raději, kdyby se tam černovlásek neukázal. Jak však mohl někomu, kdo byl příbuzný tak starostlivé osobě, jakou byl Sirius, rozmluvit, aby se na něho přišel podívat?

***