Celý další den strávil hnědovlásek s kulatými brýlemi na nose, přemýšlením o tom, kdo by v celém Bradavickém hradě mohl být dalším neregistrovaným zvěromágem. Jediní, o kterých totiž věděli, byla jejich trojice a profesorka Minerva McGonagallová, která se sice měnila na kočku, ale mourovatou. Až do doby, než spatřil onoho černého kocoura, si James myslel, že jich pět je opravdu jedinými zvěromágy, kteří se v Bradavicích pohybují, ale mýlil se. Včera v knihovně o tom s Remusem, který se tvářil stejně udiveně, jako on, prodiskutoval nejméně dvě hodiny, než ho knihovnice vyhodila, protože dělal až přilišný hluk. Ani Náměsíčník však nevěděl, o koho by se mohlo jednat, a proto mu nedokázal pomoci. Navrhl sice pár jmen, ale všechny z nich vyloučili s tím, že to být nemohou. Některé kvůli jiné barvě tak unikátních očí a zbytek jen kvůli pocitu, že prostě není možnost, aby zvládli tak náročný proces, kterým každý z nich musel projít, aby se stal zvěromágem. A tak i po tolika hodinách, jež Dvanácterák strávil dumáním nad černým kocourem, kterého objevil v Prasinkách, shledal, že se nikam neposunul. Pokud se tedy mluvilo o Jamesových šancích na odhalení identity neznámého, byly nulové. A to mladý Nebelvír nedokázal přenést přes své ego. Pocit, že by on, James Potter, neodhalil, kdo je pátým zvěromágem Bradavického hradu, jej užíral zevnitř. A proto se rozhodl, že se vsadí. Ne se Siriem, ani s Remem, ani s Dawnem z ročníku pod nimi, který vždy stál při něm a byl pro každou špatnost, když nikdo z Pobertů nemohl, ale sám se sebou. Dokud neodhalí pravou identitu černého kocoura s bouřkově šedozelenýma očima, nebude moci nikoho pozvat na Vánoční ples, který se koná již za devatenáct dní. Ani Lily Evansovou, o kterou tak usiloval celé ty roky svého studia, i přes to, že dívka neprojevovala jediné známky zájmu. Touto sázkou si James vytvořil potřebný nátlak a motivaci, což jej nutilo té věci přijít na kloub. Kdyby totiž Evansovou pozval kdokoliv jiný ještě před tím, než by on přišel na identitu zvěromága a ona by na to kývla, šel by rovnou skočit z Astronomické věže, jelikož by se tím stal všechen ten volný čas, který věnoval sváděním zrzky, zbytečně promarněným. Obzvláště kdyby tím někým byl ten ulízaný Zmijozel Severus Snape, který se už teď okolo Jamesovy vyvolené motal až moc. Nijak výrazně se o ni nesnažil a přesto k němu byla Lily více nakloněná, než k brýlatému hnědovláskovi, jemuž to nešlo do hlavy. Nehodlal dopustit, aby se tento scénář stal skutečností, a proto byl rozhodnut, dát do splnění svého úkolu všechno. Ať ho to stojí cokoliv, to on, James Potter, bude tím, kterému Lily Evansová kývne na nabídku na Vánoční ples, hned po tom, co odhalí identitu neznámého.
    ,,Opravdu jsi si jistý, že to chceš udělat?" Zeptal se Remus po chvíli ticha, kdy společně se svým společníkem, sedícím na křesle hned vedle něho, zpracovávali to, co jim právě sdělil jejich přítel, stojící přímo před nimi s odhodlaným úsměvem na tváři. Zatímco Sirius neměl o černém kocourovi ani ponětí a novina o dalším zvěromágovi jej patřičně zaskočila, Náměsíčník, který už o tom věděl, přemýšlel o druhé části Dvanácterákova sdělení. O sázce, kterou mladík sám se sebou uzavřel. Ne, že by o jeho rozhodnutí nějak extra pochyboval a už vůbec mu nechtěl nic vymlouvat, ale měl mírné obavy z toho, co by mohlo nastat, kdyby se Jamesovi nepovedlo identitu neznámého odhalit včas a Lily Evansová by nakonec tančila s někým jiným. Hlavně se bál o zdraví černovlasého Zmijozela, který připadal v úvahu nejvíce, jelikož měl k zrzavé Nebelvírce nejblíž. Ne, že by mu na něm záleželo, ale nechtěl raději ani myslet na to, čeho by byl James schopen, kdyby ty dva spolu viděl. Především když si už teď mezi sebou udržovali nepřátelské vztahy. ,,Naprosto jistý," ušklíbl se Dvanácterák a působil odhodlaněji, než obvykle. Byl opravdu rozhodnutý tomu úkolu věnovat všechno a jeho přátelé to na jeho výrazu moc dobře viděli. Remus se pomalu otočil hlavou k černovláskovi vedle sebe a naklonil se blíž k němu. ,,On to asi opravdu myslí vážně," řekl tiše a Sirius souhlasně pokýval hlavou při pohledu na výraz svého kamaráda. ,,Takhle odhodlaného jsem ho naposledy viděl před půlrokem, když jsme hráli ve Famfrpálu proti Zmijozelu a Lily Evansová seděla na tribuně," dodal  černovlásek s pobaveným úšklebkem na tváři. Remus se uchechtl a zavzpomínal na den, který Sirius zmínil. Měl pravdu, tehdy James trénoval o dva dny v týdnu častěji a tvrději, takže se nutil něco dělat i za deště jen proto, aby vyhrál. To se mu taky povedlo, ale na Lily to bohužel žádný extra dojem neudělalo. Brala to jen jako další úspěch jejich Nebelvírského družstva. ,,Hele tak za prvé," zavrčel James po chvíli ticha, svraštil obočí a založil si ruce na hrudi, jak oba své kamarády probodl pohledem, ,,když už mě pomlouváte, tak to zkuste tišeji a za druhé, byste místo toho šuškání například mohli udělat něco užitečného a trochu mi pomoct. Jestli chci stihnout toho zvěromága odhalit ještě před plesem, bude se mi hodit jakákoliv pomocná ruka." Remus si povzdechl, jelikož to si už vyslechl předešlý den, kdy hnědovlásek svůj hon na kocoura odstartoval, ale nedokázal říci NE ani teď. ,,Chceš další jména?" Zadíval se unaveně na Jamese, který se rychle zamyslel. Bylo to to jediné, co pro něho Remus byl schopen v tento moment udělat, ale Dvanácterák se trochu obával, že to zase bude k ničemu. ,,Já nevím," vydechl zprudka a deprimovaně se posadil na pohovku za sebou. Teď mu najednou došlo, co si to vlastně zase usmyslel a jak malé má šance s tím, že ani nevěděl, jak začít. Promnul si oči rukama, až se mu na chvíli zamlžilo vidění. ,,Co jsem to zase vymyslel," zaúpěl a schoval si obličej do dlaní. Sirius jen pozvedl jedno obočí, při pohledu na svého kamaráda, kterému už vůbec nerozuměl. Stojí si za svým, nenechá si od nikoho nic vymluvit a potom se tu složí z toho, jak náročné to je. S povzdechem se zvedl a vydal se ke stolku, na kterém bylo položených několik papírů. Jeden z nich vzal, vyhrabal ještě tužku a potom se vrátil zpět ke dvojici Nebelvírů v křeslech. ,,Tak začněme tím, co víme," řekl a posadil se na zem před ně, aby měl na čem psát, ,,černý kocour s šedozelenýma očima, kterého jsi viděl v Prasinkách?" James vyndal obličej z dlaní a rychle zavrtěl hlavou v zápor. ,,Šedomodré oči, ne zelené," opravil jej a černovlásek to bez námitek sepsal na papír. Moc toho nebylo, to musel uznat. ,,Ještě něco?" Zvedl hlavu a přejel oba Nebelvíry, kteří vypadali tak, jako že usilovně přemýšlí, tázavým pohledem. ,,Je to kluk. S největší pravděpodobností," dodal Remus po dlouhém rozjímání, kdy hledal cokoliv, od čeho by se dalo odpíchnout. Nenašel však nic, co by je mohlo byť jen dostat na stopu. Sirius jeho slova rychle zapsal a znovu se na ně tázavě podíval. Nikdo však už nic neříkal. Jeho obočí vystřelilo vzhůru. ,,Jako fakt? Děláte si srandu? To je jediný, co víte?" James se uraženě zamračil a založil si ruce na hrudi, zatímco Remus jen s povzdechem souhlasně pokýval hlavou. Tichošlápek se zatvářil zmateně a nevěřícně zároveň. ,,Jak chceš asi ksakru zjistit, kdo to je, když jediný co víš je pohlaví a barva očí? Jsi blázen, Dvanácteráku!" Odfrkl si a opřel se zády o křeslo za sebou, jak se znovu nevěřícně uchechtl a pokroutil hlavou. ,,Tyhle svoje řeči si nech, Tichošlápku! Opravdu mi tím nepomáháš," zavrčel James a poposunul si kulaté brýle výš na nose, ze kterého mu pomalu sjížděly. Sirius dotčeně rozhodil rukama a svraštil obočí. ,,Já že nepomáhám? Jako jediný z vás tu něco dělám! A to, že tvrdím, že dřív než ty vůbec najdeš chlup té kočky, bude už Evansová se Srabusem, je jen předpověď budoucnosti-" ,,Tak a dost," zasyčel James, prudce se postavil a probodl černovláska nenávistným pohledem, ,,tohle jsi přehnal. Víš to moc dobře." Bez dalšího slova se otočil na podpadku a vydal se pryč, směrem ke schodům do chlapeckých ložnic, kde by mohl alespoň na chvíli uniknout nátlaku Siriových narážek. Ten to však nechtěl nechat jen tak. ,,Copak, Dvanácteráku! Zase utíkáš, jako tehdy u jezera, hm? Jediné, co umíš!" Ušklíbl se černovlásek a Remus po něm vrhl varovný pohled. Celá ta napjatá nálada v místnosti se mu nelíbila a už vůbec se mu nezamlouvalo, jak na sebe ti dva útočí. ,,Mlč už!" Sykl na Siriuse, který ho však neposlouchal a pošťuchoval hnědovláska, ve kterém se vařila krev, dál. ,,Rozluš se s tou svou sladkou Lily Evansovou, od plesu bude Snapeová!" Rozesmál se, ale tím si jen zajistil horší konec. Remus vytřeštil oči, jak sledoval, jak se James nasupeně otáčí a míří zpět k černovláskovi. Ten se zanedlouho válel na zádech na zemi, podpírajíce se pravým loktem, mezitím, co se druhou rukou držel za rudnoucí tvář a pohledem vyděšeně probodával obličej svého naštvaného přítele. ,,Dost už," zasyčel s dosud zatnutou pěstí, odfrkl si a potom opravdu odešel. Sirius dál vyjeveně ležel na zemi a v hlavě si přehrával, co se právě stalo. James mu dal pěstí. Bylo to snad poprvé, co mu kdy jakkoliv fyzicky ublížil za jasným účelem, ku něco udělat a Tichošlápek opravdu nečekal, že se takového dne vůbec dožije. Asi to opravdu přepískl, jelikož tak naštvaný, aby ho udeřil, Dvanácterák ještě nebyl. ,,On mě... praštil..." vypadlo z něho po chvíli ticha, jak se začal pomalu sbírat ze země. Remus jen tiše pokýval hlavou v souhlas a znovu se podíval na schody do pánských ložnic, jež před malou chvílí vyběhl jejich kamarád. ,,A zaslouženě," dodal nakonec a Siriud se na něho dotčeně zadíval, ,,říkal jsem ti, ať toho necháš." ,,Já vím, já vím," protočil černovlásek očima a znovu si ohmatal bolavou tvář, ,,když já... nečekal, že mě praští... v životě to neudělal..." Remus se s povzdechem zvedl a došel mu namočit kousek papírové utěrky do studené vody, aby si to mohl chladit. Když se potom vrátil, seděl už černovlásek na křesle a probodával pohledem podlahu. Vypadal jako tělo bez duše. Jakmile si pak Remus sedl vedle něho ze strany, kde měl tvář zraněnou, pootočil k němu obličej plný obav. ,,Podělal jsem to hodně?" Zeptal se a na jeho hlase bylo slyšet, že ho to mrzí. Neměl rád, když urážel své přátele a už vůbec ne Jamese, který byl něco jako jeho bratr. Remus mu neodpověděl, jen přiložil studený kus látky na jeho tvář a podíval se mu do ustaraných očí. ,,Nechtěl jsem... Nemám rád, když se Dvanácterák zlobí." Sklopil pohled k zemi a sevřel oči, jak se snažil z hlavy vyhnat vzpomínky na předešlou situaci. ,,Jsem idiot," sykl pro sebe, ale Remus to stejně slyšel. Bez jediného slova obmotal své paže okolo černovláskova těla a odložil mu hlavu na rameno. Cítil, že to teď potřebuje, i když nebyl zrovna tím, koho by se mělo litovat. Jistě, ani James nebyl svatoušek, ale Sirius si přecijen začal a vyprovokoval ho až k násilí. V této situaci byli na vině oba a Remus byl raději nestranný. Jediný důvod, proč černovláska objal, byly hromadící se slzy v jeho očích, které však ani při nejmenším nezpůsobila bolest tváře. Nýbrž strach z toho, že ztratí svého drahocenného přítele.

***