Černovlasý chlapec si tiše nasadil tmavě zelenou čepici s šedivou bambulkou na rozcuchané hnízdo na hlavě a znovu se na sebe podíval do zrcadla. Stál ve Zmijozelské společenské místnosti a připravoval se na svou první prosincovou výpravu do zimně vyzdobených Prasinek. Zrovna, když totiž venku měli s profesorem Kettleburnem praktickou ukázku irských fénixů začaly se z pochmurně bílé oblohy snášet překrásné sněhové vločky pomalu tvořící slaboulinkou pokrývku na zelené trávě pod nimi. Teď, po pár hodinách vytrvalého sněžení, už Bradavice ležely pod bílou peřinou a počasí se stále neměnilo. K dotěrnému sněhu, se totiž vázal i chladný vzduch a štiplavý ledový vítr, ze kterého Regovi vždy růžověla špička nosu. Aby tomu tedy zavránil, obmotal si okolo krku svou oblíbenou šálu v barvách Zmijozelské koleje, kterou mu kdysi koupil Sirius k narozeninám. V dobách, kdy se ti dva ještě bavili a netvářili se, jakoby neznali jeden druhého. Tak tomu bylo teď. Regulus si vzpomínal, jak nadšený pro něho jeho bratr byl, když se stal součástí Zmijozelského famfrpálového družstva a jak mu poté k narozeninám koupil onu šálu, na kterou dokonce i sám vyšil zlatou nití iniciály R.A.B. , aby se jeho malému bratříčkovi nikdy neztratila. To byly ještě ty časy, kdy byl černovlásek šťastný. Doby, kdy nemusel všechny své emoce schovávat za chladnou masku jen proto, aby jej jeho Zmijozelští "přátelé" přijmuli mezi sebe a aby nepůsobil jako slaboch, jelikož to by u své vlastní matky dopadl stejně, jako Sirius, jehož obličej vypálila z rodokmenu Blackových. Matně, tak, že to nebylo skoro ani poznat, se usmál, jak v dlaních žmoulal konec šály, na kterém zářila ona slova. Nápis byl kostrbatý, ale jemu se líbil. Jeho bratr jej totiž udělal sám, vlastníma rukama a toho si Regulus nesmírně vážil. ,,Na cestě do Prasinek?" Ozval se zničehonic hluboký hlas Icara Notta od vchodu do pánských ložnic a černovlásek sebou trhl, jak nečekal, že je v místnosti ještě někdo další. Neodpověděl, jen tiše přikývl, zastrčil si konce šály pod černý kabát, který si bez otálení dopnul a potom odvrátil pohled od svého odrazu v zrcadle a probodl chladnýma očima vysokého Zmijozela, jež zrovna cosi hledal ve své skříni. A podle toho, že byl také oblečený do zimních věcí, Regulus usoudil, že se nejspíše kouká po nějaké čepici, aby mohl dohnat své přátele a připojit se k nim na cestě do zasněžených Prasinek bez toho, aby mu namrzl mozek. Pomalým krokem se vydal směrem k východu z místnosti a celou dobu pohledem probodával velmi zajímavou zem, na které se válelo pár kusů oblečení a několik učebnic z různých předmětů. Byl už jen pár stop od uniknutí z Icarovi přítomnosti, kterou nepovažoval za zrovna dvakrát moc příjemnou, když se mladík narovnal a promluvil. ,,S kým jdeš?" Zeptal se, nasazujíc si na blonďaté vlasy černou čepici bez potisku, kterou tak dlouho hledal po celé skříny, aby nakonec zjistil, že celou dobu leží na stole hned vedle jeho postele. Probodl černovláska, nečinně stojícího před ním, neurčitým pohledem a pořádně si jej prohlédl od hlavy až k patě. Narozdíl od něho měl na sobě Regulus mnohem víc barev. I když to byla jen tmavě zelená a zlatavě žlutá. ,,Sám," odvětil příkře černovlásek a bez jakýchkoliv dalších interakcí se vydal na rychlý odchod.
    ,,Dvanácteráku! Dělej! Trvá ti to dýl než holkám!" Zakřičel na hnědovláska, upravujícího se před zrcadlem v chlapeckých ložnicích, ze společenské místnosti jeho nejlepší přítel Sirius Black, neboli Tichošlápek, jak zněla jeho přezdívka v Pobertovském plánku, jež stvořil společně s Remusem- Náměsíčníkem, Jamesem- Dvanácterákem a Peterem- Červíčkem. Od doby, co tato označení vešla na povrch, už si to čtyři mezi sebou neřekli jinak. Navykli si na svá nová jména tolik, že už pomalu nereagovali na ta stará. U Siriuse to spíš ale byl problém z nepozornosti, než že by nevěděl, jak se jmenuje a u Petera hrála velkou roli nedoslýchavost. ,,Hej!" Ozvalo se hned na to od jedné z dívek, jejíž hlas James ve spěchu nebyl schopen identifikovat, i přes to, že by se vsadil, že patřil Marlene, a byla slyšet i tlumená rána a tiché "au" ze strany černovláska, který zřejmě dostal pěstí do ramene. Dvanácterák se jen ušklíbl, jak poslouchal jejich tiché handrkování, mezitím co si uvazoval Nebelvírskou šálu okolo krku, který by mu bez ní stoprocentně nachladl a on nehodlal stonat, když je před ním velké famfrpálové utkání a Vánoční ples, na který se tak snažil pozvat Lily Evansovou, která o něho však nejevila žádný zájem. I tak se snažil. Nejen kvůli sobě, ale také kvůli svých Pobertovským přátelům, kterým se již pomalu sedm let snažil dokázat, že má na to, aby se do jěho dívka zamilovala. Kecy Remuse a Siriuse, kteří si z něho kvůli tomu v jednom kuse utahovali, ho totiž už opravdu unavovaly. ,,Jamesi, notak!" Zakřičela na něho nakonec Mary, kterou už opravdu nebavilo na toho nádheru, který se upravoval už skoro deset minut, pořád čekat. ,,Poslední úpravy!" Odvětil Dvanácterák a rychle doběhl do koupelny, kde z poličky sundal svůj nejoblíbenější parfém a pořádně si jím přestříkal svůj černý kabát. Nemohl se přeci před Lily ukázat a smrdět jako někdo, kdo sdílí ložnici s vlkodlakem, psem a krysou, nemluvě o tom, že on sám je z toho jelen. Ne všichni však byli tak ochotní počkat na "poslední úpravy" jako Remus a Sirius, a proto se Dorcas se slovy: ,,Tak na tohle mu kašlu," odpojila od skupiny, jejíž většina ji nakonec následovala a vydala se čekat ven, kde si mezitím například mohli alespoň udělat sněhokoulovou bitku, nebo postavit sněhuláka. Ve společenské místnosti tak nakonec zbylo jen původní trio a Frank Longbottom, kterému se nechtělo vstávat z vyhřátého křesla zpod peřiny a odejít do zimy od teplého čaje, který si tak spokojeně popíjel. ,,On si snad i lakuje nehty," protočil Remus očima a založil si ruce na hrudi. Nechápal, co jeho příteli trvá tak dlouho. Jdou přeci jen do Prasinek, ne na módní přehlídku. ,,Máš snad něco proti nalakovaným nehtům?" Pozvedl Sirius laškovně jedno obočí a ušklíbl se, jelikož on sám měl na nehtech rukou černý lak, jež se mu už začínal mírně loupat. Náměsíčník se roztomile uculil a zavrtěl hlavou v zápor, přičemž Tichošlápkovo srdce zaplesalo. Ptáte-li se proč, bylo to z prostého důvodu. Sirius měl slabost jen na pár věcí. Dobře stavěné dívky, konfidentně flirtující osoby a roztomilého Remuse. Abyste se nedivili, jeho krása se zdvojnásobila, jelikož se díky Siriovi, který ho celý předešlý den a noc nepustil z postele, konečně pořádně vyspal, byl rozespalý a jeho oči se tak zvětšily a tváře mu mírně zrudly, takže vypadal tak nevinně, že se z něho Tichošlápkovi podlamovaly kolena. Navíc se jeho roztomilost stupňovala tím, že ho ze strachu, aby nenachladl, co nejvíc nabalil teplým oblečením, takže Remus spíše vypadal jako velká kulička, než člověk. Na hlavě měl naražený teplý světle hnědý kulich s bílou bambulkou, kolem krku mu Sirius omotal šálu v Nebelvírských barvách, kterou kdysi kupoval v Příčné ulici ve stejný den, jako ji pořizoval pro bratra, jelikož chtěl obdarovat nejdůležitější osoby svého života a přišlo mu to jako dobrý nápad. I ta Remova měla na jednom konci vyšité iniciály, ale narozdíl od Reguluse s písmeny R.A.B. měl Náměsíčník jen R.L. . Asi jste uhodli, že černovlásek tehdy koupil ty šály tři. Poslední z nich nosil na krku James Potter, který v seznamu nejdůležitějších osob v Tichošlápkově životě rozhodně nesměl chybět. ,,Jsem tu," vyrušil je nakonec z přemýšlení o tom, co vlastně budou v Prasinkách dělat, k čemuž se po dlouhém tichu dostal Peter, jež vlastně ani netušil, proč ho jeho přátelé vytáhli z postele, ve které teď nejmíň hodinu tak příjemně spal. Po náročném vyučování plném písemných prací, esejí a zkoušek si odpočinek zasloužil, ale Nebelvíři zřejmě měli názor trochu jiný. ,,Že bychom se opravdu dočkali?" Zvedl se z křesla Frank, který už během dlouhého čekání na Jamese vypil celý svůj čaj, jež už mezitím stačil vychladnout a on se tak konečně odhodlal vylézt zpod huňaté deky. Dvanácterák mu na jeho poznámku odpověděl jen otráveným protočením očí. ,,Tak pojďte, všichni už čekají," povzdechl si nakonec Remus a vydal se, následován zbytkem skupiny, směrem k východu ze Společenské místnosti, kterou střežil obraz Buclaté dámy, jež neměl moc v oblibě, ale vždy na ni byl milý, aby se náhodou nerozhodla, že mu neotevře, i přes to, že by věděl heslo. ,,Počkat!" Vyhrkl zničehonic James, vytřeštil oči a rychle se otočil na podpadku, aby se mohl vrátit. ,,Já zapomněl-" chtěl se rychle rozeběhnout zpět ke schodišti do ložnic, ale Sirius ho pevně chytil za límec kabátu a přidržel ho na místě. ,,Ne, Dvanácteráku. Ať už jsi zapomněl cokoliv, nikoho to nezajímá. Jde se do Prasinek."
     ,,Zázraky se dějí!" Protočila Dorcas sarkasticky očima při pohledu na čtveřici, která zrovna vyšla z vyhřátého hradu na zasněžené pozemky, které se hemžily hloučky studentů, jež už omrzelo sedět uvnitř. Bylo totiž kromě mírně chladného větru celkem hezké počasí, jelikož ani stále padající sníh, se nikomu nedral do očí, ale jen poklidně klesal a mísil se s vločkami na zemi. ,,Nech si to, Meadowes," zavrčel Dvanácterák, který si sice moc dobře uvědomoval, že se čekalo jen na něho a dívka má právo se zlobit, ale přes svou hrdost to nedokázal přenést. Navíc byl stále mírně nakrklý, protože mu Tichošlápek nedovolil se vrátit zpět pro to, co zapomněl, což byly v jeho případě bohužel rukavice, takže plánoval mít ruce celou dobu v kapsách, aby zamezil omrzlinám. Dorcas mu na to raději nic neřekla a místo toho doběhla pro zbytek skupiny, který se kromě jí a Hestii z Mrzimoru, se kterou si povídala u vchodu do hradu, kde bylo větší teplo, kouloval o kus dál. Lítali ze stranu na stranu jako šílenci, smáli se, jakoby snad nebylo nic vtipnějšího, než trefit někomu studený sníh za krk a prostě si užívali Vánoční nadílky. ,,Nechci nic říkat, děcka-" začala Dorcas, ale přerušila ji sněhová koule vržená rozdivočelou Marlene honící smějící se Mary, která jí hodila hrst vloček do obličeje a ona se jí tak šla pomstít. Letěla přímo na ni a kdyby se jí dívka nevyhla, měla by po make-upu. To už ji začaly vnímat i honící se dívky, jelikož konečně postřehly, že na ně někdo mluví. ,,Copak, Dorcas?" Usmála se Pandora, schovávající v dlani hrst sněhu, se kterou se pomalými krůčky přibližovala k nic netušící Alice, jež to hodlala hodit přímo pod vínový šál. ,,Chtěla jsem říct, že-" ani tentokrát však Nebelvírka neuspěla, jelikož byla přerušena zaječením chudáka Alice a hlasotým smíchem Havraspárky, která ze sebe měla velmi dobrý pocit, jelikož se všechno povedlo tak, jak mělo. Dorcas unaveně zavřela pusu a mlčky čekala, až se situace zklidní. Nehodlala je přeřvávat, když byli rozdivočení. Ještě by schytala kouli do obličeje. Viviene Priceová si nakonec naštěstí všimla jejího bezmocného a vyčerpaného výrazu a proto Pandoru vybila sněhovou koulí a když na ni vrhla nechápavý pohled, naznačila jí, aby mlčela, po čemž jí spolehlivě sklaplo stejně jako Alice, které přispěchala na pomoc Mary a vyndala jí sníh zpoza šály. Dorcas se na ni vděčně pousmála a znovu otevřela ústa. Předtím, než cokoliv řekla, si raději zkontrolovala, co kdo dělá a když si byla konečně jistá, že má prostor mluvit, zpustila. ,,Princezna skobčila s úpravami. Můžeme jít."
    Aby se nikdo nezatoulal, i když to bylo velmi nepravděpodobné, vytvořil každý dvojici, kterou si měl za úkol hlídat po celý pobyt v Prasinkách. Vymyslel to Frank, i když všem bylo dopředu jasné, že to nikdo nedodrží a všichni se beztak rozutečou do stran hned, co do vesničky vůbec vejdou. V úplném čele skupiny byl samozřejmě Remus, jakožto nezodpovědnější člen výpravy a po jeho boku nestál nikdo jiný, než bradavická casanova, Sirius Black s potutelným úsměvem na tváři. Nenechal si vzít post Náměsíčníkovy dvojice, ani když za ním přišlo pár holek s tím, jestli nemůžou jít s ním. Jak ale říkat, měl slabost pro roztomilého Lupina a proto je všechny odmítl a postavil se vedle svého přítele. Hned za nimi šla Dorcas s Viviene, potom Maty a Marlene, Alice a Frank a nakonec Hestia a Peter. Zbytek měl dilema. James Potter, Lily Evansová a Pandora Sailstreamová. Ne, že by to byl nějaký extrémní problém, ale zrzka se moc netvářila na nabídku, jestli nepůjde s brýlatým hnědovláskem, kterému to vnuklo určitou naději na zázrak. A s Dorou se jí také jít nechtělo, jelikož se s ní ještě neznala tak dobře a nevěděla, o čem by si tak povídaly. Situace nabírala na trapnosti, jelikož na Lily bylo doslova vidět, jak moc mezi nimi nechtěla volit, což Jamese zabolelo u srdce a Pandoru to mírně zklamalo, i když to poměrně čekala. A přesně v moment, kdy zrzka otevřela pusu a chystala se na něco vymluvit s tím, že si nakonec přecijen vybere Havraspárku, aby v Nebelvírovi nevzbuzovala zbytečné naděje, okolo nich procházel Severus Snape, zahalený v dlouhém plášti. To dívce hrálo do karet, jelikož jí bylo stejně jedno, jestli půjde do Prasinek se svou partou, nebo jen kamarádem z dětství z jiné koleje a proto se za ním s úsměvem rozeběhla. ,,Seve!" Zazubila se na bledého černovláska, který sebou jemně trhl, jak se jí lekl, když se na něho zničehonic zavěsila. ,,Ahoj, Lily," pokusil se nakonec usmát a potom sklouzl pohledem ke skupince, která jej nenávistně sledovala. Především však Sirius a James, ve kterém se vařila krev. Zatínal pěsti, jak se pokoušel nevybuchnout, při pohledu na ty dva spolu. Celé ty roky se o Evansonou snaží a ten slizký spratek k ní má stejně blíže, než on. ,,Půjdu se nakonec se Severusem, tak se sejdeme u Chroptící chýše!" Zamávala na ně ještě Lily předtím, než černovláska odtáhla co nejdál od své Nebelvírské skupiny. Ti tam jen zmateně postávali. ,,Co se to sakra-" dostala ze sebe Dorcas zmateně, ale Sirius ji tiše napomenul, aby raději mlčela, jelikož mu nedělal dobře pohled na běsnícího Jamese a nechtěl ho provokovat ještě víc. ,,Půjdeme tedy spolu?" Pokusil se o chabý úsměv a Pandora jen přikývla na souhlas. Ani jeden z nich se na cestu po boku toho druhého moc netěšil, ale pokusili se to nedát tolik najevo. ,,Tak to abychom raději šli, ne?" Usmál se Remus, který nestál o další kazení nálad a nastavil ruku Siriusovi, který si s ním bezmyšlenkovitě propletl prsty, což byl prostě jeho nejoblíbenější úchyt. Náměsíčníkovy tváře okamžitě nabraly rudou barvu, což Tichošlápkovi vykouzlilo úsměv na rtech. Dorcas, jdoucí hned za nimi, která byla number one shipper těchto dvou, se jen naklonila k Viviene a pošeptala jí do ucha: ,,Tak jestli se tihle dva do konce roku nedají dohromady, tak už nevěřím na lásku."

***