,,Já fakt nevím," zaúpěla znovu Marlene a zvedla do vzduchu ramínka s červenými a modrými šaty, mezi nimiž se nedovedla rozhodnout, ,,jaké jsou lepší?" Mary si s povzdechem promnula oči a ztrápeně si znovu prohlédla oba kusy oblečení. Blondýnka ji totiž donutila jí pomoci s výběrem perfektních šatů na ples, jež byl už zítra. Jenomže Marlene byla tak nerozhodná, že už tu seděli nejméně půl hodiny a stále neměly vybráno ani to hlavní. Šaty. A to je ještě čekaly boty a šperky. ,,Možná ty napravo?" Nejistě se pousmála Mary bez toho, aby se nad tím vůbec zamyslela. Hlavně už se odtud chtěla dostat, jelikož i ona si potřebovala pár věcí nakoupit. Marlene se však její odpověď vůbec nezamlouvala. ,,Vždyť ty se ani nekoukáš!" Zamračila se a kdyby nedržela v obou rukách ramínka s šaty, založila by si je na hrudi. Mary protočila očima a vstala ze židle, na které seděla. ,,Už jsme tu půl hodiny, Marlene a ty sis stále ještě nevybrala šaty, chápeš? Potřebujeme ještě nakoupit spoustu dalších věcí, ale takhle to nestihneme-" ,,Jenomže já potřebuju, aby to bylo perfektní. Proto tu taky jsi, avys mi pomohla vybrat to nejlepší," nenechala si do svého počínání nijak mluvit blondýnka. Mary protočila očima a s povzdechem si došla zase sednout. ,,Proč zrovna já? Ani těm šatům nerozumím," zamručela, ale Marlene jí jen obdařila veselým úsměvem. ,,Jenže ty víš, co se Dorcas líbí. A navíc mě znáš dost dobře na to, abys odhadla můj styl, ne?" Mary si jen zkousla ret, jak se snažila zadržet kousavou poznámku. Jasně, že ji znala moc dobře, když s ní v pátém ročníku chodila. Možná až moc na to, aby tu jen tak posedávala. Musela uznat, že na Dorcas jemně žárlila, jelikož blondýnka byla stále stejně okouzlující a ona k ní pořád cosi cítila. S tím, že ale ona byla tou, jež jejich vztah ukončila, nemohla nic říkat. A protože nebyla monstrum a Marlenino nadšení pro ples, jež chtěla mít prostě perfektní, ji nutilo její přání splnit, rozhodla se svou povinnost vzít vážně. Proto rychle vstala a s úsměvem strčila Marlene do jedné z kabinek, načež za ní zatáhla závěsy. Blondýnka neměla ani šanci zaprotestovat. ,,Zkus si ty šaty, jestli chceš, ale nepasují ti. Nehodí se ke tvému charakteru. Jestli chceš, aby tvůj ples byl perfektní, vyberu ti něco, z čeho Dorcas spadne brada. Za to ti ručím," s těmito slovy vyrazila do útrob obchodu, ve kterém byla odhodlaná vybrat to nejlepší pro svou kamarádku. Ať už budou ty šaty drahé jakkoliv.
    ,,Proč to děláš, Tichošlápku?" Zamračil se Remus, postávající hned vedle svého černovlásého přítele, jež s podlým úšklebkem vyčkával před Zmijozelskou společenskou místností schován za sloupem. Protočil očima a otráveně se na hnědovláska zadíval, jelikož už se jej ptal po několikáté. ,,Mary říkala všichni. Tak beru všechny, tak jak si přála," pokrčil laškovně rameny a Náměsíčník si znovu povzdechl. Věděl, že mu to nevymluví, ať už tomu vynaloží jakoukoli námahu. Přesto se však pokusil něco namítnout. Přesně v tu chvíli však ze Zmijozelské společenské místnosti vyšel jeden z jejich hlavních cílů, a proto, aby jej nevyplašil a nepřipravil se tak o moment překvapení, přiložil Sirius na Removy rty svůj orsteníček a umlčel ho tím. ,,Psst, musíme být nenápadní," ušklíbl se a hnědovlásek jen protočil očima a odstrčil jeho ruku ze svého obličeje. ,,Dej tu pracku pryč," zavrčel a znovu se ohlédl přes roh na Zmijozela, jehož si Tichošlápek vyhlídl. ,,Snad packu, ne?" Zazubil se černovlásek, jež tím narážel na svou zvířecí podobu. Tou nebyl nikdo jiný, než velký černý pes. Remus jej propálil otráveným pohledem. ,,Moc vtipný." ,,Já vím," ušklíbl se Sirius, ,,jsem vtipnost sama." Náměsíčník pootevřel pusu, aby mu jeho slova mohl vyvrátit, ale Tichošlápek jej nenechal vydat ani hlásku a rychle mu rukou zacpal rty. Jejich cíl se totiž zastavil na chodbě a zapovídal se s bledou černovlasou dívkou, jež úsměvy zrovna moc neoplývala. ,,Teď je ten správný moment!" Sykl Sirius směrem ke svému milenci, z jehož obličeje rychle sundal svou dlaň. Přikrčil se a chtěl se vyplížit a Zmijozela odchytnout, ale Remus jej zatáhl zpět k sobě dřív, než se o to mohl vůbec pokusit. Přišpendlil jej ke stěně sloupu a Tichošlápek ho probodl vytočeným pohledem. Ten jasně svědčil o tom, že jej svým manévrem hnědovlásek zrovna moc nepotěšil. Založil si ruce na hrudi. ,,Co je za problém? Mám ho na mušce!" Zavrčel a svraštil obočí. Remus však jeho poznámku odignoroval a dal si ruce v bok, takže podle Siria působil přesně jako Jamesova matka. ,,Oslepl jsi? Není sám, je tam i ta dívka." Tichošlápek však nevypadal, jakoby mu to nějak extrémně vadilo. ,,Tak ji vezmeme s sebou, ne?" Ušklíbl se a teď už bez otálení vyrazil za Zmijozeli. ,,Blázen," povzdechl si Remus a svého milence pokorně následoval.
     ,,Jste blázni! Mohli bychom to nahlásit jako únos-" mračil se zmateně Barty, jak seděl v Nebelvírské společenské místnosti, jako vězeň připoutaný k jedné z židlí, hned vedle své kamarádky Maewe Harrisonové, jež jen chladným pohledem skenovala okolí. ,,Zmlkni, Skrku. Nikdo se vás neptal na názor," umlčel jej Sirius bez toho, aby mu věnoval jediný pohled a dál namíchával veritaseřrum z ampulek do kelímků s multivitamínovým džusem, jež zvolil tak, aby to vypili všichni. Přesně, jak včera slíbil Mary, Dorcas a Marlene, přivedl všechny, aby si zahráli flašku s lektvarem, díky němuž nemohli lhát. A i když dívky slovem všichni myslely jen těch pár Nebelvírů, které oředešlý den vyhnali, aby mohli spovídat Jegulus, rozhodl se to pojmout trochu jinak a vzal to doslova. Unesl tedy i pár Zmijozelů navíc. Kromě Bartyho a Maewe tu tak spoutaný seděl ještě Luka, jemuž už stihli zalepit lepenkou pusu, aby ukončily jeho kousavé poznámky a nadávky. ,,Můžeš nám alespoň vysvětlit, co tu pro Merlina děláme, Blacku?" Zavrčel jemně dopálený Barty, jehož Siriův přístup zrovna moc nepotěšil. Obzvláště, když se nacházel v místnosti, kde byl obklopen lidmi, jež jej určitě respektovat nehodlali. Měl tu prakticky nulová práva, což už pochopil i Luka, jehož moc nešetřili. Nejen, že měl zalepenou pusu, ale zároveň byl uvázán ze všech Zmijozelů nejpevněji. Byl totiž ten nejméně oblíbený. Alespoň pro Nebelvíry, protože ve Zmijozelu byl nádherným princem, po kterém slintala děvčata i chlapci. Sirius vlastně ani nevěděl, proč ho bral taky. Možná, že kdyby je nepřistihl, jak kradou jeho starší sestru, nebyl by tu. Nemohli si dovolit, aby je někdo jako Harrison napráskal. Udělal by z toho totiž takové dovadlo, že by vyletěli ze školy ještě před koncem svého posledního roku. ,,To bych mohl," usmál se laškovně Tichošlápek, popadl do rukou dva připravené kelímky a spokojeně se na podpadku otočil směrem ke Zmijozelům. Pomalým krokem k nim přistoupil a natáhl k nim ruce s pitím. ,,První ale vypijte tohle." ,,Co je to?" Zamračila se Maewe a probodla jej podezřívavým pohledem. Nevěřila mu ani nos mezi očima, natož, aby vypila něco, co už od pohledu vypadalo jako past. Ještě, aby to bylo otrávené. Ani by se nedivila, kdyby v tom byl mnoholičný lektvar, jež by je oba proměnil na něco hrozivého. Ani jeden z nich totiž nepochyboval o tom, že by toho Sirius Black byl schopen. ,,To se dozvíš, až to vypiješ," uchechtl se Frank Longbottom, stojící v pozadí s rukama založenýma na hrudi. Maewe Harrisonová jej probodla chladným pohledem, jež mu vyhnal úsměv z tváře. ,,To do mne nedostaneš," sykla směrem k Tichošlápkovi a odvrátila od něho hlavu. ,,Hmm," zamyslel se hraně Sirius a ušklíbl se, ,,nepamatuji se, že bych se ptal." S pomocí Dawna, jež mu byl jako vždy po ruce, potom co už do sebe kopl sklenku ohnivé whisky, do Zmijozelů násilým nalil obsah kelímku. Oba sebou házeli, ale jinak vzdorovat nedokázali, a proto se Siriovi povedlo přesně to, co chtěl. Barty se rozkašlal a probodl Dawna nenávistným pohledem. ,,Dej ode mne ty pracky pryč, prašivej Nebelvíre!" Zasyčel a Dawn se jen rozesmál, až jej začalo píchat v boku. Zajel rukou do Zmijozelových vlasů a rozcuchal je, jelikož si byl dobře vědom toho, že s tím Skrk nic neudělá. ,,Nech ho," ozval se od vchodu do společenské místnosti nový hlas, který nepatřil nikomu jinému, než Jamesi Potterovi, jež se doslechl o tom, co jeho přátelé zase vyvádí. Dawn jen s úšklebkem pustil Bartyho vlasy a otočil se čelem k němu. ,,Jen si hrajeme, v klidu, Dvanácteráku." James jej jen spražil pohledem a vydal se směrem ke svému nejlepšímu příteli, po boku Rega, se kterým měl propletené prsty. ,,Co to má znamenat?" Zamračil se, když k Siriovi, na jehož tváři pohrával laškovný úsměv, konečně dorazil. ,,Co máš na mysli?" Hrál Tichošlápek idiota, ale potom, co jej James znovu spražil pohledem, to vzdal a povzdechl si. Poznal, že není v náladě, ačkoliv nechápal proč, a tak raději kápl božskou. ,,Jen připravuji hosty na flašku. Bude to bezchybné," usmál se, ale James se jen zamračil. ,,A ti Zmijozelové?" Pozvedl jedno obočí Dvanácterák a hlavou poukázal na svázané hosty. Regulus se jen nechápavě zadíval na Bartyho, který zmateně pokrčil rameny a mrkl na něho. ,,Mary přeci říkala, ať pozvu všechny, ne? Tak jsem splnil její přání." ,,Až na to, že jsi unesl Luku Harrisona a zalepil jsi mu pusu lepenkou, celkem dobré," ušklíbl se Regulus a James vedle něho si unaveně promnul oči rukou. ,,Víš, jakej průser z toho bude, že ano?" Sirius se však jen nevinně usmál a oběma jim vtiskl kalímek s džusem plným veritaséra, o němž neměli chudáci ani ponětí, do dlaně. ,,Bude to perfektní," s úšklebkem do sebe vyklopil obsah vlastního drinku a potom se otočil ke zbytku lidí v místnosti, ,,pojďte si připít! Všichni se chopte drinku a připijme na to, že se zítra po plese všichni společně ožereme!"
     ,,Co se to tu sakra děje?" Zamračila se Marlene, jež zrovna společně s Mary dorazila k obrazu Buclaté dámy, která je dovnitř po vyřčení hesla pustila s hlasitým povzdechem. A po tom, co dívky spatřily, už tomu naprosto rozuměly. Uprostřed společenky spoutaní na židlích seděli tři Zmijozelové, vedle kterých v jakémsi šišatém kruhu seděl i zbytek Nebelvírů a několika přátel z Havraspáru a Mrzimoru. A samozřejmě, že přímo v čele oválu nestál nikdo jiný, než Sirius Black, se sklenkou ohnivé whisky v ruce. ,,U Merlinových vousů," vydechla vyděšeně Mary, když si všimla lepenky na ústech Luky Harrisona a pout, jež trojici držela na židlích. Otočila se k Marlene a svraštila obočí. ,,Možná bychom mohly nenápadně zmi-" otočily se rychle na podpadku a chtěly se svižně vypadt k východu, jenže je kdosi chytil za zápěstí dřív, než se stihly vytratit. Byla to Dorcas, s úsměvem na tváři, jež už v sobě měla nějakou tu sklenku potom, co si s Tichošlápkem připila snad na všechno možné a došel jí džus. Samozřejmě, že to byla jen past a Sirius je tím všechny donutil vypít veritasérum, aby to do nikoho z nich nemusel lomcovat násilím. Až na Zmijozely, samosebou. ,,Jen pojďte, už na vás čekáme," zazubila se Dorcas a zatáhla je k sobě, načež odhopkala směrem ke kroužku. Marlene si přitiskla blíž šaty v obalu, ve kterém je s Mary koupila, aby se nepomačkaly a potom ji následovala. Taky, že stály pěkný balík a kdyby se zničily ještě před plesem, nikdy by si to neodpustila. Všechno totiž platila její kamarádka. Ta si teď, když jí vysmátý Sirius Black do ruky vtiskl kelímek s džusem, připadala jako v nějaké sektě, kde zrovna probíhat rituál. ,,Vítejte, holky," zazubil se černovlásek a znovu upil ze své skleničky, ,,doufám, že se budete bavit. Je to vše jen kvůli vám." Marlene se zamračila a nechápavě se otočila k Mary, načež se naklonila k jejímu uchu. ,,Copak my se prosily o takovou párty?" Zašeptala a ušklíbla se. Mary se jen uchechtla a napila se svého drinku. ,,Mám takový podezření, že Sirius ta slova budou tam všichni, vzal až moc vážně," zazubila se Dorcas a drkla do své blonďaté přítelkyně ramenem. Ta jen doufala, že se dostane do své ložnice dřív, než si všimne jejích nových šatů. ,,Ještě, že tu není Remus," povzdechla si jen Mary a potom hodila obavy za hlavu. Kopla do sebe skleničku ohnivé whisky, jež měla po ruce a pak se rozeběhla a skočila mezi Nebelvíry do kroužku, jež na zemi vytvořili. Byla připravená hrát a odhalit svá dlouho střežená tajemství. Přesně tak, jak si vždy představovala. Pod vlivem veritaséra.

***