I přes to, že Remus trochu čekal, že se na něho Zmijozelové nakonec vykašlou a nepomohou mu s hledáním Rega, nakonec svá slova opravdu dodrželi. Vešli do společenské místnosti a optali se ostatních spolužáků, kde se mladý Black nachází. Následně vylezl ven Barty Skrk Junior s tím, že jej Luka viděl, jak se převléká do svého Famfrpálového dresu a mizí ven bez jediného slova. A i když černovláska nenašel, byl Remus oběma moc vděčný za to, že mu pomohli, i když si chvíli myslel, že mu Zmijozel spíš dá přes držku. Proto jim nabídl, že kdyby cokoliv potřebovali, mohou za ním přijít. Znělo to sice kýčovitě, ale myslel to vážně, jelikož nevěděl, jak jinak jim to vynahradit. A i když ho Barty s úšklebkem odbyl se slovy, že od Nebelvíra pomoc nepotřebuje, Náměsíčník věděl, že si to vual k srdci a vryl si to hluboko do paměti. Doufal jen, že za ním potom Skrk nepřijde s tím, že mu má napsat esej, nebo něco takového. Nicméně, teď mířil dlouhou chodbou do knihovny, kde si s oběma představiteli shipu "Jegulus" domluvil jistou schůzku. Včera, když se dozvěděl, že oba společně trénují Famfrpál, se rozhodl, že je nebude rušit a nechá to na později. S tím, že ale James opět natáhl trénink aż do pozdních večerních hodin, to raději přeložil na dnešek. Teď už však neměl času nazbyt, jelikož ještě pomáhal Lily vybrat ze dvou druhů šatů ty prostě perfektní pro Vánoční ples, jež se již blížil, a on tak teď musel vybíhat schody, aby bylo jeho zpoždění co nejmenší. Nevěděl však, že Jamesovi s Regem, jež už tam nějakou dobu byli osamotě, to vůbec nevadilo. Povídali si, přičemž seděli vedle sebe a opírali se o knihovnu za sebou. Dívali se jeden druhému do očí a vlastně ani nevnímali téma jejich rozhovoru. James si zkousl ret, jak těkal pohledem mezi černovláskovými rty a očima, ve kterých hopsaly malé jiskřičky. Jejich hlavy se pomalu přibližovaly, jak přestali mluvit a jen se vnitřně připravovali na nadcházející moment. Až se jejich rty střetnou a v břichách se jim rozletí tisíce malých motýlků. Těsně předtím, než však James jejich rty poprvé spojil a utvrdil tak, že jejich pouto je něco víc, než jen kamarádství, se totiž dovnitř jako vichřice přihnal uřícený Remus. Cestou srazil několik knih a rozvalil se znaven na zemi, jak zhluboka vydechoval vzduch ze svých plic. Regulus s Jamesem sebou leknutím trhli, okamžitě se odtáhli a odvrátili pohled pryč. Jejich tváře však jemně zrudly a na rtech se jim rozlil nervózní úsměv. Vypadali jako dvojčata. Co to pro Merlina vyvádíš! Křičel na sebe v hlavě Dvanácterák, jež se stále nedokázal vzpamatovat z toho, že se před chvilkou pokusil vykousnout s mladším bratrem svého nejlepšího přítele. S Regem, i přes to, že přísahal, že se mu kluci nelíbí. Teď už ale nemohl předstírat, že je to jen chvilkové pobláznění. Regulus se mu totiž opravdu líbil. ,,Doufám, že jste nečekali moc dlouho," posadil se po chvíli Náměsíčník a usmál se, jak se stále marně snažil popadnout dech. Ani jeden z chlapců jej však nevnímal. Oba si teď v hlavě přehrávali jediný moment. Jejich skoropolibek, jež se před chvíli málem stal. Byli si však jistí, že kdyby je Remus nepřerušil, dokončili by to. A přesně to byl fakt, jež nutil Regovo srdce bít jako o závod a jeho tváře roztomile rudnout. ,,Kluci?" Pozvedl Remus jedno obočí, když ani na opětovné oslovení jejich jmény, nikdo nezareagoval. Pomalu se postavil a přešel blíž k nim, načež si je prohlédl od hlavy až k patě. Velká blízkost, rudé tváře, zasněný pohled, Jamesův zkouslý ret a Regovo nervní pohrávání si s prsteny na levé ruce. To vše vypovídalo o tom, že se tu něco dělo. A Remus nemusel být Sherlock na to, aby zjistil co. Stačilo být už několik let zamilovaný do vysokého černovlásého chlapce jménem Sirius Black. ,,Tady mi něco říká, že už mě tu nikdo ani nepotřebuje."
      ,,Tak co, jak to šlo?" Pousmál se Tichošlápek na nově příchozí trojici, v jejímž čele kráčel jeho milenec, Remus Lupin, s podivným výrazem ve tváři. ,,Rozhodl jsem se přejít na plán dva. Dorcas, kde je to Veritasérum?" Odignoroval jej hnědovlásek a rychle přešel k Nebelvírce sedící u stolku naproti Lily, s níž hrála šachy. ,,Cože?!" Vytřeštil Sirius oči a probodl Remova záda nechápavým pohledem. Když však stočil oči k Regovi s Jamesem a viděl jejich ztrápené výrazy, pochopil, o co zřejmě šlo. Dvanácterák si promnul oči a povzdechl si. ,,Ne, Tichošlápku, nic se neděje. Žádné veritasérum potřeba není. Náměsíčník se jen zblá-" ,,Ticho. Dorcas ten lektvar," umlčel jej Remus přísným pohledem a zamračeně nastavil prázdnou dlaň směrem ke zmatené Nebelvírce. Ta se zrovna chystala nad Lily vyhrát jediným velmi fikaným tahem, nad kterým však potřebovala přemýšlet. Nesoustředěnost se jí tak opravdu nehodila. I přes to bez řečí začala hledat to, o co ji Náměsíčník prosil. Ani se nezeptala na důvod proč. Věděla totož, že pokud něco chce Remus, je to určitě správně a vůbec ne riskantní. ,,Co se tu děje?" Špitl Sirius a pozvedl jedno obočí směrem k Regovi, který jen s povzdechem pokrčil rameny. Tichošlápek už raději vzdal ptaní se svého naštvaného přítele, a proto se to rozhodl dostat z dua Jegulus. Nakonec mu odpověděl James a objasnil tak zhruba jeho dotazy. ,,Remus si s námi chtěl promluvit, a tak nás vzal do knihovny. No a spozdil se a my si povídali. A on si teď myslí, že jsme si dali pusu a lžeme, že ne," protočil očima a Náměsíčník se dotčeně otočil na podpadku směrem k němu. ,,Přísahám Merlinovi, Tichošlápku, že ti dva se tam políbili. A jestli ne, tak k tomu ale měli šeredně blízko!" Sirius se uchechtl, protože se jeho přítel tvářil extrémně odhodlaně. Prostě mu musel dokázat, že má pravdu. Jinak to nešlo. ,,Dobře, dobře, ale to jim kvůli tomu fakt chceš dát veritasérum?" Remus neodpověděl a jen se ušklíbl, jelikož mu přesně v ten moment Dorcas do nastavené dlaně vtiskla malou lahvičku d lektvarem. Výraz Rega a Jamese se rychle změnil ve vyděšený, jak se pokusili otočit a uniknout svému osudu. To by tam však nesměl být Sirius, jemuž to sice přišlo kapku přehnané, ale dvojice v něm evokovala pocit, že doopravdy neříkají pravdu. Že před nimi něco tají. A jelikož on, Tichošlápek, byl pro každou volovinu, chytil je oba pevně za hábity dřív, než stihli utéci a s pomocí přátel je přišpendlil na dvě volné židle. Kouzlem je k nim přivázali tak, aby sebou mohli jen marně zmítat a potom je donutili každého vypít pár kapek veritaséra. To je hned po začátku účinkování začalo nutit říkat pouze pravdu. A to bylo přesně to, čeho se Nebelvíři snažili docílit.
     ,,Tak pro začátek," ušklíbl se Remus, jak se pisadil do křesla přímo před Rega, jež jej propaloval nenávistným pohledem, ,,jak se jmenuješ?" ,,Regulus Arcturus Black," odvětil chladně a Náměsíčník jen chápavě pokýval hlavou. ,,Dobře. A ty?" Pootočil se k Jamesovi sedícímu hned vedle, krerý ihned protočil očima. Věděl o sobě, ale cosi jej prostě nutilo říkazmt i to, co nechtěl. ,,James Fleamont Potter." ,,Zdá se, že to fakt funguje," rozzářila se Marlene nadšeně a Sirius se jen praštil rukou do čela a nevěřícně pokroutil hlavou. S povzdrchem se na ni otočil. ,,Zeptal se je jen na jména, Marlene. Jasně, že nebudou lhát." ,,Regulus by mohl," namítl Remus, jež si byl moc dobře vědom toho, kolikrát před ním mladý Black mluvil o tom, jak často už musel měnit jméno kvůli různým tajným akcím, jež se zůčastnil. Neřekl mu sice, o jaké se jednalo, ale Náměsíčník se ze strachu raději nevyptával. Nehodlal se ještě dozvědět něco, co by jejich přátelství zničilo. ,,Kdy jste se narodili. Přesné datum," pokračoval po chvíli další otázkou teď pro změnu Sirius, jež už se rozhodl být více specifický. ,,Březen dvacet sedm, rok devatenáct set šedesát," pousmál se James nuceně a znovu probodl Rema pohledem skrz na skrz. Nebylo příjemné, když nemohl lhát a upřímně se děsil, na co se jich budou ptát, až zajdou do hloubky. Před Lily, Marlene, Dorcas, Mary, Siriem, Remem, Regem, Dawnem a Peterem opravdu nehodlal mluvit o svých tajemstvých. A už vůbec ne o tom, jak se cítí ohledně chlapců. ,,Já jsem narozen dvacátého pátého června, rok devatenáct set šedesát jedna. Čas ani svou váhu si nepamatuju," ušklíbl se Regulus a laškovně mrkl na Mary, jež na něho zaujatě zírala. Byl tu jako nějaká atrakce, jelikož to byl první Zmijozel, kterého kdy do své Společenské místnosti pustili. Původně ani nevěřili, že to jde, ale Buclatá dáma je nakonec opravdu nechala projít. ,,Zatím to vypadá, jakože lektvar funguje," usmál se Remus a podíval se na Siria pohledem, jež jasně vypovídal o tom, že je čas. ,,Tak jo bando," otočil se černovlásek k lidem v místnosti a působil jako průvodce na hradě s turisty, ,,je čas to tady pro vás ukončit. Odteď už to začne být osobní, takže vás chceme slušně poprosit, abyste vypadli. Děkujeme." Výrazy všech přítomných vypovídali jen o tom, jak moc jej všichni toužili nakopnout silně do zadku. I přes naštvané mručení o tom, jak je to nespravedlivé, se však všichni nakonec zvedli a začali se rozprchávat do svých ložnic. ,,Jestli chcete blbnout s Veritasérem, máme ještě dvě ampulky. Až to vyřešíme, můžeme jít hrát třeba flašku," usmíval se dál Sirius a nadšeně sledoval, jak všichni mizí. Všichni, až na něho, Rema, dané dvojice a potom jimi zvolenou Mary, Dorcas a Marlene, jež byli hlavami, které plán vymýšlely. A aby nic neriskovali, jelikož jim bylo jasné, že se budou ostatní snažit odposlouchávat, zabezpečil prostor okolo nich, Náměsíčník tlumícím kouzlem. To jim umožnilo mlzvit i o hodně detsilních a soukromých věcech s tím, že to uslyší jen oni uvnitř. ,,Kdo chce začít?" Ušklíbla se Marlene, když konečně všichni zmizeli a zavládlo ticho. Teď byl ten čas, kdy se měli ptát a kdy jim došlo, že vlastně neví na co. ,,Líbí se ti pořád Lily, Dvanácteráku?" Ozval se hlas Mary, kterou tahle otázka zajímala už extrémně dlouho. Hnědovlásek si zkousl ret a bylo vidět, jak se veritaséru vzpírá. Neměl však šanci tomu zabránit. ,,Mám ji rád, ale nemiluju ji," odvětil, přičemž sebou jemně házel a snažil se odpoutat, aby se vysvibodil z jejich tajetí. Ani v tom neuspěl. ,,Takže se ti líbí někdo jiný?" Pozvedla Dorcas jedno obočí, jakoby se snad kolektivně rozhodli, že začnou s Jamesem. Jakmile totiž Dvanácteráka dostanou na kolena, budou mít vyhráno, protože Remus moc dobře věděl, že on do hnědovláska zamilovaný je. James si znovu skoro prokousl ret a sevřel oční víčka, jak se snažil tomu zabránit. Nešlo to. ,,Ano, líbí." Dorcas se ušklíbla a vrhla tázavý pohled na Rema, jelikož se nechtěla ptát napřímo, bez jeho svolení. Náměsíčník jen jemně pokroutil hlavou v zápor a potom se ohlédl na Siria. ,,Je řada na tobě. Regulus sedí až moc zticha." To černovláska, jež jen úlevně poslouchal Jamesovo vyslíchání a byl rád, že jeho nechali na pokoji, vyvedlo z míry. Začal sebou házet a protestovat. ,,Líbí se ti stále Barty, Reggie?" To Zmijozela jemně zaskočilo, jelikož nečekal, že na něho vytàhnou stejnou kart, jako na jeho přítele. Ani on však veritaséru nedokázal vzdorovat. ,,Miloval jsem ho, hodně, ale moje srdce už mu nepatří." Po těchto slovech se k němu s úsměvem otočil sám James, což ho donutilo se uculit. Sirius si povzdrchl. Mělo vůbec cenu pokračovat? Samozřejmě, že do sebe byli zamilovaní. ,,Kdo se vám líbí?" Zeptala se tedy nakonec Marlene narovinu, jelikož jí přišlo zbytečné dál chodit okolo horké kaše. Hnědovlásek s černovláskem nepřerušili svůj oční kontakt, ani když jim plložili tuto otázku. ,,James," odpověděl bez přemýšlení Zmijozel a široce se usmál. Nebelvír vedle něho mu to s radostí oplatil. ,,Regulus." Dívky se rozesmály a začaly vesele tleskat, jak slavily to, že je konečně slyšeli, si nahlas přiznat, že se líbí jeden druhému. I když to bylo pod vlivem veritaséra. ,,A to se mi celej tenhle ročník snažil vymluvit, že není teplej," ušklíbl se Sirius při pohledu na zaláskovaného Jamese, jež se snažil naklonit blíž k Regovi a konečně dokončit to, co v knihovně začal.
     Teď, když už se dvojice konečně uklidnila a přestali s polibky a řečičjami o tom, jak se mají rádi, nastal čas pro tu horší část. Tu, o které Sirius neřekl nikomu. Ani Náměsíčníkovi, jemuž jindy oznamoval všechno. O tomhle svém plánu však neřekl živé duši. ,,Mary, Marlene, Dorcas. Potřebuji se svého bratra ještě zeptat na pár... řekněme osobnějších věcí, takže bych ocenil, kdybyste-" ,,Vypadly?" Pozvedka Mary jedno obočí, jelikož jí ihned došlo, co se snaží řícz. Tichošlápek se jen jemně usmál a přikývl. Dorcas se s povzdechen zvedla jako první a vytáhla na nohy své otrávené kamarádky, jež tak moc chtěly slyšet další drama. ,,Pojďte, Mary, Marlene, musíme jít." ,,Pod jednou podmínkou," zamračila se nakonec hnědovláska a ušklíbla se, když viděla Siriův zájem, ,,až to vyřešíte, dáme si to veritasérum všichni. Povinně. A pak si zahrajeme flašku." Remus si s povzdechem promnul unaveně oči, jelikož se mu její návrh ani trochu nezamluval. Moc dobře věděl, že otázky dívek budou dost ztrapňující a oni jim tak prozradí úplně všechno. Sirius však neměl na vybranou, jelikož by jinak neidešly. ,,Dobře. Máš to mít, ale uděláme to až zítra. Dneska už je pozdě." ,,Ale zítra se musíme připravovat na ples, Blacku. Někteří ještě ani nemají šaty. Jak to chceš stihnout?" Zamračila se Dorcas a založila si ruce na hrudi. Tichošlápek o tom však nechtěl ani slyšet. ,,To už je na vás. Buďto zítra, nebo nikdy," ušklíbl se a Mary jej probodla nenávistným pohledem. ,,Dobře tedy. Zítra. Ale budou to hrát všichni. A je mi jedno, jak to zařídíš. Přijdou všichni," s těmito slovy se Nebelvírky sebraly a hrdě odkráčely do svých ložnic. ,,Tos to zase vymyslel, Tichošlápku," praštil se Remus do čela a nevěřícně pokroutil hlavou. Sirius se však jen ušklíbl. V hlavě už se mu rodil plán. ,,Ne. Je to skvělé, Náměsíčníku. Naprosto úžasné."
      ,,Na co jsi se chtěl ptát, bratře?" Pozvedl po chvíli ticha Regulus otráveně jedno obočí, jelikož už od doby, co dívky opustily místnost, uplynulo několik minut a Sirius se stále nevymáčkl. Zmijozel netušil, jestli vůbec chce vědět, na co se ho hodlá ptát, ale nechtěl tu sedět věčně. Raději ať to má rychle za sebou. Sirius se k něm s povzdechem otočil a sklopil pohled. ,,Náměsíčníku, pamatuješ si ještě nějaká zabezpečovací kouzla? Potřebuji, aby nikdo neviděl, co děláme." Remus svraštil obočí a nechápavě se na svého milence zadíval. I on se už začínal bát. Pootevřel pusu, aby něco namítl, ale Tichošlápek jej nenechat. ,,Žádné otázky. Je to důležité." ,,To mě chcete zabít?" Uchechtl se Regulus, jež prostě nemohl ovládnout svá ústa, která říkala vše, co si myslel. A i když to nedával znát, začínal mít mírný strach. A to, že v sobě měl veritasérum a nemohl tak říct jedinou lež, mu v tom moc nepomáhalo. Jeho bratr z něho teď mohl dostat cokoliv. ,,Hotovo," pousmál se Remus, když vytáhl svou hůlku, párkrát s ní mávl a znovu prostor okolo nich zabezpečil. Když by teď kdokoliv nezvaný přišel do společenské místnosti, neviděl by, že tu vůbec jsou, ani slyšet je nemohl. Tím si zajistili naprosto nerušený průběh akce. ,,Můžete nás třeba už pustit?" Zamračil se James, jemuž se ani trochu nelíbilo jejich počínání a už vůbec se mu nezamlouvalo to, že jsou oba stále spoutaní. Před chvílí z nich dostali to, že se navzájem milují a ani jim nedovolili, se políbit a teď asi plánují jejich tajnou popravu. ,,Promiň, Dvanácteráku. Utekl by jsi," pousmál se Sirius a James jej probodl nenávistným pohledem. ,,Vymáčkni se. Dělej, už mě to tu nebaví," zasyčel Regulus, jehož srdce bilo jako o závod a on se nehodlal dál stresovat nekonečným čekáním. Tichošlápek nic neřekl, jen souhlasně kývl a posadil se na zem před svého bratra. To už zpozornil i naštvaný James a zmatený Remus, jež stále nechápal, o co se jeho přítel snaží. Oba dva však také zajímalo, na co se Sirius hodlá ptát a nehodlali si nechat nic ujít. ,,Promiň, že jsi musel čekat, Regu," usmál se černovlásek a Zmijozelův tep se znovu zvýšil, jak nervózně polkl, ,,nebudu to ale dál zdržovat. Potřebuji se tě zeptat na něco důležitého." Znovu je napínal, což ve všech třech vařilo krev. Regulus se zamračil. ,,Zase zdržuješ, bratře. Já čekám." ,,Na jaké jsi straně?" Vypadlo nakonec ze Siria, což všechny v místnosti podivilo. Regulus se zasekl v pohybu, jak cítil své srdce se zastavit. Ne, na tohle se nemá právo ptát- běželo mu v hlavě, jak sebou začal lomcovat na židli. Nemohl jej nechat se vyptávat na takovèmé věci. Nechtěl je kvůli tomu ztratit. Hlavně Jamese, jež na něho beze slov hleděl a čekal, jak odpoví. Regulus si byl totiž jistý, že by s ním už nepromluvil, kdyby přišel na to, co skrývá pod rukávem levé ruky. ,,N-ne-" vydechl, jak si silou kousal ret a snažil se ovládnout svá slova. Nic víc než pravda z něho však vyjít nemohlo. ,,Zeptám se ještě jednou, bratříčku. Na jaké jsi straně?" Svraštil Sirius, jež už mezitím zvážněl a nechal svůj veselý úsměv zmizet, obočí a projel Zmijozela před sebou chladným pohledem. Věděl, co bude jeho odpovědí a děsil se momentu, kdy ta slova vysloví. Přesto však v hloubi duše doufal, že Regulus takový není. Že není stejný, jako jejich rodiče. Že se přecijen změnil od doby, kdy jej opustil. ,,Já..." sevřel oční víčka Regulus a nakonec se podvolil veritaséru, jež jej stejně nenechalo lhát. ,,Jsem na stejné straně, jako vy." Sirius sklopil hlavu a pocítil, jak se jeho srdce jemně nakřáplo. Věděl to, jeho bratr byl stejný, jako- ,,Počkat," zamračil se a nevěřícně zvedl hlavu ke Zmijozelovi před sebou, ,,co jsi to říkal?" ,,Jsem na stejné straně, jako vy, bratře." Siriův obličej se rozzářil dojetím. Najednou měl chuť svého bratra umačkat v pevném objetí a už jej nikdy nepustit. ,,Slyšel jsi to, Náměsíčníku?! Dvanácteráku, on se změnil! Regulus je na straně dobra!" Vyskočil na nohy a začal nadšeně poskakovat kolem dokola. Nikdo jiný však neslavil. Regulus totiž nevypadal nadšeně. Skelným pohledem propaloval podlahu před sebou. To Removi, ani Jamesovi nedovolovalo nic slavit. ,,Komu sloužíš, Regu?" Svraštil Náměsíčník podezřívavě obočí a sledoval, jak Zmijozel vyděšeně vytřeštil oči. Touhle otázkou jej totiž dostal tam, kam chtěl. Remus mu totiž nevěřil natolik, aby jej nechal projít jen s tím, na čí straně stojí. Mohl totiž sice simpatizovat s dobrem, ale mezitím být jedním ze Smrtijedů. I když možná nedobrovolně. Sirius přestal vesele hopsat a zamračil se. Regův výraz se mu nezamlouval. ,,Bratře?" Pozvedl jedno obočí, sledujíce jak hází hlavou a znovu vzdoruje veritaséru. ,,Nemůžete se ptát, to je-" ,,Reggie, komu sloužíš?" Zeptal se jej nakonec James, jež ho doteď jen pochmurně sledoval se zatajeným dechem. Bál se, že uslyší ta hrozná slova a vnitřně se na to připravoval. Muselo mu být jasné, že na to dojde, když se zamiloval do tajemného Zmijozela s temnou minulostí. Regulus se mu zlomeně zadíval hluboko do očí a zavrtěl hlavou v zápor. Snažil se tomu vzdorovat, ale nešlo to. V očích měl slzy. ,,Omlouvám se," zašeptal směrem k Jamesovi a potom se otočil zpět na Rema. Sklopil hlavu, aby se jim nemusel dívat do očí a nechal jednu osamnělou slzu opustit jeho oko. ,,Pokorně sloužím Pánu Zla," odvětil a sevřel oční víčka pevně k sobě, čímž propustil další slzy. Bylo mu ze se e zle. ,,Ne..." špitl Sirius, jež právě ucítil, jak jeho srdce pokleslo a rozlomilo se. Nálada v místnosti byla na bodu mrazu, jak Nebelvíři bez jakékoliv šance cokoliv říct, propalovali Zmijozela zlomeným pohledem. ,,Jak můžeš?" Svraštil James obočí a snažil se nedělat unáhlená rozhodnutí. Miloval ho a nehodlal jej nechat jít bez vysvětlení. Jestli si s ním dnes řekl, že spolu chodí, potřeboval, aby mu černovlásek vyjasnil svůj pohled na věc. I když totiž nenáviděl Smrtijedy z celého svého srdce, Rega alespoň trochu znal a věděl, že není takový. Že není jako ostatní stoupenci Voldemorta. ,,Je těžké nestát se jedním z nich, když na tom závisí láska od tvých rodičů, víš, Pottere?" Zvedl k němu Regulus mírně zarudlé oči, ze kterých mu po bledých tvářích stékaly potůčky slz. Byl na něho žalostný pohled, ale Nebelvíři nevěděli, zda-li jim ještě dokázalo být Zmijozela líto. Jejich víra v to, že je jiný, se totiž pomalu rozpadala. Remus to však nehodlal vzdát, jelikož cítil, že Regulus opravdu není zlý. Už jen jeho slova o rodičích, jej v tom utvrzovala. Merlin ví, zda-li by Sirius také neskončil jako Smrtijed, kdyby u Blackových doma zůstal. ,,Jak dlouho?" ,,Od šestnácti, zhruba," odpověděl pu Regulus pohotově, bez toho, aby ukázal jakékoliv emoce. I přes to, jak ubrečený byl, stále působil chladně a prázdně. ,,Nezměnil jsi se, bratře. Vždycky jsi v dětství básnil o tom, jak se staneš jedním z nich. A rodiče byli pyšní. Perfektní dítě, dodržující rodinné tradice," odfrkl si Sirius a zamračil se, jak mu začalo postupně docházet, o co se jednalo. Regulus však jen zavrtěl hlavou v zápor. To, co říkal, se mu vůbec nelíbilo. On už takový nebyl, teď už ne. Ale jak jim to měl vysvětlit? ,,Jedině tak jsem mohl být milován. Sdílet jejich názory, stát se jedním z nich. Chápeš? Byl to můj úkol již od narození. Narozdíl od tebe nemám tolik odvahy, abych prostě utekl a stal se krvezrádcem," svraštil Zmijozel obočí a probodl svého bratra pohledem. Nevěděl, jak jinak mu vysvětlit své emoce a cíle. Nikdy nebyl dobrý v popisování toho, jak se cítil. ,,Věřil jsem ti, Regu! A ty jsi mezitím jedním z nich!" Zasyčel Tichošlápek naštvaně, jelikož nedokázal pochopit, co se mu černovlásek snažil říct. Remus jej chytil za zápěstí a přitáhl jej blíž k sobě, jelikož cítil stoupající napětí a věděl, že by byl schopen bouchnout a Zmijozela dokonce i praštit. ,,Nechápeš to, Sirie?! Celou dobu jsem chtěl být jako ty!" Zvýšil hlas Regulus, jehož emoce právě přetekly. Měl chuť se schoulit do klubíčka. To ale nešlo, proto jen sklopil hlavu a poposedl si na židli co nejvíc do zadu. Celý se klepal a nekontrolovatelně brečel. ,,To by stačilo," zamrač se Remus, jehož celá jejich hádka bolela na pohled a vstal, aby mohl Zmijozela obejmout. Ten však okamžitě ucukl a poposedl si ještě více dozadu. ,,Nepřibližuj se, prosím," probodl jej vyděšeným pohledem a sevřel oči pevně k sobě, jak byl připraven na bolest. Remus jej však nehodlal praštit a jeho reakce jej zaskočila. Úplně přišel o veškerá slova. Stejně jako Sirius za ním, který doteď stál zaraženě na místě a zlomeně pozoroval svého bratra. V hlavě si přitom stále přehrával jeho poslední slova. "Celou dobu jsem chtěl být jako ty." ,,Jak... jak jsi to myslel?" Prolomil ticho, jímž se nesly jen Regovy tiché vzlyky a přerušované dýchání. ,,Tichošlápku, teď opravdu ne-" zamračil se Remus, jehož černovláskův panický záchvat optavdu nenechával klodným a bál se, že to bude ještě horší. Sirius jej však odignoroval a přistoupil k Regovi blíž, načež si k němu poklekl tak, aby si viděli do očí. Zmijozel se začal třást ještě víc. To Jamese, jež jej ustaraně pozoroval a snažil se ignorovat bolest svého srdce, které se mu pomalu lámalo na kousíčky, bolelo více, než jakékoliv zranění, jež kdy uržil. Zlomená ruka naproti tomuhle byla maličkost. ,,Neubližuj mi, prosím," zašeptal znovu Regulus, i přes to, že se nikdo ani nesnažil mu cokoliv udělat, ,,už nikdy to neudělám. Já- omlouvám se, nechtěl jsem-" To už Sirius nevydržel a i když riskoval, že se Zmijozel vyděsí ještě víc, pevně jej objal. Tahle slova totiž znal moc dobře. Byly to vzpomínky na doby, kdy ještě bydlel na Grimmauldově náměstí se svou rodinou. Vzpomínky na momenty, kdy udělali něco jinak, než jejich striktní rodiče chtěli a stihl je za to trest. Nejčastěji jedna z nepromíjivých kleteb. A Tichošlápek si ani nechtěl představovat, kolik jich musel chudák Regulus zažít po tom, co odešel. Bylo mu jasné, že si vztek z jeho útěku Walburga vybila na něm a on se tak stal jejím novým terčem. Když byli dva, mohli se nějak bránit a on mohl svého mladšího bratříčka ochraňovat a nechat se trestat i za něho, ale po jeho odchodu zůstal Regulus sám. Nemohl jej vinit za to, že se stal Smrtijedem, když vyrůstal v takovém prostředí. Byl to jediný způsob, jak mohl své rodiče udělat šťastné a hrdé. Chtěl jen aby jej milovali. Jsem na stejné straně jako vy. To, že na své ruce zřejmě měl Znamení zla, přeci neurčovalo to, kým je, ne? ,,Omlouvám se, bratříčku. Za všechno. Neměl jsem tě opouštět. Nikdy," zabořil Sirius hlavu do Zmijozelova ramene a cítil, jak se pomalu přestává třást. Regulus sevřel oční víčka pevně k sobě a odložil si bradu do ďůlku mezi krkem a začátkem ruky svého bratra. Teď už se cítil bezpečněji, jelikož vzpomínky na jeho rodiče začaly pomalu mizet. Jeho dech se zklidňoval a strach jej opouštěl. Je přeci se Siriem, už je v bezpečí. Jako za starých časů. ,,Chyběl jsi mi. Bál jsem se, když jsi tam nebyl," vzlykl a Tichošlápek objetí jemně zpevnil, ,,bolelo to. Hodně." ,,Já vím a omlouvám se. Nikdy jsem tě v tom pekle neměl nechat samotného." Remus s Jamesem jen dojatě sledovali scénu před sebou a i když ani jeden z nich nechápal, o čem se baví, byli rádi, že se situace uklidnila. I přesto, že je Regovo přiznání k bytí na zlé straně, zlomilo, chápali, že to nebylo tak, jak si mysleli. Zmijozel byl na jejich straně, to bylo celkem jisté. ,,Můžete mě už krucinál odpoutat, chci svého bratra obejmout," zavrčel Regulus, stále ještě napouto uzemněný k židli, kvůli čemuž nebyl schopen zvednout ruce a obmotat je okolo černovláskova pasu. Remus jej jen s úsměvem uvolnil a sledoval, jak Zmijozel poprvé za tolik let svého bratra pořádně objal. Bylo to dojemné. ,,Už nikdy tě neopustím, Regu. Nikdo z nás," usmál se Sirius, ale černovlásek se zamračil. ,,Vždyť jsem Smrtijed," řekl nechápavě a pomalu se od Tichošlápka odtáhl. Přejel pohledem tiše sedícího Rema a zkleslého Jamese, jež se zdál myšlenkami trochu někde jinde. Regovo srdce se rozlomilo, když spatřil nenávist v jeho očích. S povzdechem sklopil hlavu. ,,Pozvi Evansovou, Pottere. Jsem si jistý, že bude nadšená." Ani se neodvážil jej oslovit jménem, protože se bál, že by jej jen více naštval. Sirius s Remem nechápavě pozvedli jedno obočí a těkali pohledem mezi Jamesem a Regem. Zmijozel čekal, až se ozve jeho hlas, který mu vyčte to, že je v řadách Voldemorta a to, že mu věřil a on i tak není na straně dobra. Čekal, že mu řekne, jak jej nenávidí a jak mu ublížilo to, že mu věřil. Že se ozve, že jej nikdy neměl poznat a ať vypadne z Nebelvírské společenské místnosti, protože je jen špinavý Smrtijed. Nic takového se však nestalo. Místo toho se jen ozvaly tiché kroky a potom mu kdosi položil ruku na bledou tvář mokrou od slz. Otevřel oči a jeho pohled se střetl s Jamesem, jehož rty byly zformované do smutného úsměvu. ,,Evansovou já ale přeci vůbec nechci," řekl jen a potom se ke Zmijozelovi naklonil dost blízko na to, aby spojil jejich rty v jedny. Regulus byl chvíli zaskočený, ale nakonec se uvolnil a zavřel oči, ze kterých mu vytekly poslední slzy. Nedokázal ani vyjádřit úlevu, jež cítil. A Sirius s Remem, kteří ty dva jen mlčky pozorovali, byli rádi, že to dopadlo takhle. Oba sice měli na Zmijozela ještě pár otázek, aby se opravdu ujistili, že je později nějak nezradí, ale podle toho, co viděli, si byli jistí, že to myslí vážně. Dokud totiž bude tak bezmezně zamilovaný do Jamese, nedokáže je podrazit. Ať už má na ruce značku, nebo ne. ,,Miluju tě," usmál se Regulus, když se po chvíli odtáhl a zadíval se hluboko do hnědovláskových očí. ,,Já tebe taky," přitáhl si jej Dvanácterák ještě do pevného objetí, ,,ale jestli mě podrazíš, zabiju tě." Regulus se jen ušklíbl a spokojeně zavrtal hlavu do jeho ramene. ,,To já bych v životě neudělal, Jamie." ,,To já přeci vím, kakabusi," usmál se Dvanácterák od ucha k uchu, jelikož si byl moc dobře vědom toho, že na Rega stále působí veritasérum a jeho slova jsou tak stoprocentní pravda. Byl rád, že to dopadlo takhle. Vánoční ples jim už nic nezkazí.

***