,,Věděl jsem, že tě najdu tady," rozšířil se Náměsíčníkův úsměv hned, co spatřil černé vlasy svého přítele, jež seděl zamyšlen u Černého jezera a hleděl na jeho zamrzlou plochu. Sirius k přicházejícímu mladíkovi pomalu stočil hlavu a ušklíbl se pozorujíce, jak si sedá vedle něho. ,,A proč si mě hledal?" Zeptal se tónem hlasu, v němž bylo jasně slyšet, že je rád za Lupinovu přítomnost. Přejel uvolněného hnědovláska veselým pohledem od překřížených nohou v tureckém sedě, až k obličeji, u měhož se zastavil a zkousl si ret. Při pohledu na mladíkovu krásu si zkrátka nemohl pomoct. Stále nerozuměl tomu, čím si Rema vysloužil, jelikož si jako hodný kluk zrovna nepřipadal, ale byl rád, že tomu tak bylo. Že jen on, Tichošlápek, má tu čest jít na Vánoční ples právě s Nebelvírským princem a miss krásy, Náměsíčníkem. ,,No to je právě to," povzdechl si Remus a přesedl si tak, aby byli naproti sobě a mohli si koukat do očí, čímž zasněného Siria vykolejil a probudil z velmi silného tranzu. Celý zmatený těkal pohledem mezi hnědovláskovýma očima a keho rty, jež tak toužil políbit. Seděli totiž u jezera, kde celé jejich fyzické vyznávání lásky započalo a bylo to tak perfektní místo na to, aby se zde konečně vykousli. Snil už o tom tak dlouho a teď, když tu Remus opravdu seděl, se to zdálo ještě lákavější. Ořížkové vlasy schované pod čepicí, na níž už stihlo zasněžit, mu roztomile padaly do očí, v nichž zářily drobné jiskřičky a slabounký většík mu prameny čeřil tak, že Náměsíčník působil jako princ z nějaké pohádky. ,,Tichošlápku!" Luskl mu před očima Remus, který už nevěděl, jak jinak jej přinutil ho vnímat a ne jen tupě zírat na jeho obličej. Samozřejmě, že si všiml, kam černovláskův pohled celou dobu míří a taky chápal důvod proč, ale on se sem teď doopravdy nepřišel věnovat romantice. Ne, dokud nevyřeší to, co měl na srdci. ,,Já samozřejmě vnímám," usmál se laškovně Sirius a nervózně se poškrábal na zátylku, čímž Removi úplně připomněl Dvanácteráka. Tím mu také jaksi přihrál do karet, jelikož právě mladý Potter byl hlavním tématem a důvodem, proč tu teď seděl. ,,Přišel jsem kvůli Jamesovi," vydechl zprudka a Sirius snad poprvé za celou tu dobu odtrhl pohled od jeho rtů a začal vnímat. Nastražil uši a čekal na podrobnosti, jelikož tohle už jej zajímalo. Ať už řešil cokoli, přátelé a hlavně James, byli vżdy na prvním místě, ještě před ním. ,,Chceš probrat jeho a mého bratra, že ano?" Zeptal se, aby se ujistil, že jeho myšlení bylo správné, i přes to, že si tím byl celkem jist. Remus přikývl a Sirius s povzdechem sklopil hlavu. ,,Myslím, že oba vidíme, o co jde," pokračoval, ale ani nemusel, jelikož jej černovlásek sám doplnil. ,,Jsou zamilovaní." Remus se pousmál a přikývl. Byl rád, že to oba viděli stejně. ,,Jenže si to nedokáží přiznat." ,,Ale s tím my přece nic nezmůžeme, ne?" Pozvedl Sirius jedno obočí, jelikož sám moc dobře věděl, že i kdyby chtěl sebevíc, nijak té dvojici nepomůže. Ne dokud si budou dál namlouvat, že jsou jen kamarádi. Navíc si James stále myslel, že se mu líbí jen dívky. ,,No... ne tak úplně," začal po krátkém tichu Remus a úsměv na jeho tváři nevěstil nic dobrého. Už jen podivná jiskra v jeho očích Siriovi vypovídala o tom, že měl cosi za lubem. ,,Co máš v plánu, Náměsíčníku?" Svraštil černovlásek obočí a přimhouřenýma očima sledoval, jak se hnědovlasý chlapec před ním, narovnal a ušklíbl se. ,,Hodně věcí. Ale řeknu ti tu nejlepší," napínal jej, ,,včera jsme Jegulus řešili s Mary, Marlene a Dorcas a-" ,,Jegulus?" Pozvedl Sitius jedno obočí a přerušil tak Remův monolog. Ten jen protočil očima a jemně kývl. ,,Ano, Jegulus. Je to ship name. Přišla s tím Dorcas." ,,Ship name?" Nechápal dál Tichošlápek a Náměsíčník si povzdechl. ,,Univerzální název pro pár. Prostě spojíš jejich jména dohromady. James plus Regulus se tak rovná Jegulus, chápeš?" Sirius jen mlčky přikývl. V hlavě ale začal uvažovat nad tím, jak tedy asi dívky říkají jemu a Removi, jež pokračoval dál ve dvém vyprávění. ,,No, takže, já a holky jsme ty dva včera večer rozebírali. Hledali jsme řešení, jak jim pomoct se dát dohromady a nakonec jsme přišli asi s pěti plány. Nejlepší nám ale přijde-" ,,Sirimus? Nebo Reius?" Přerušil ho znovu černovlásek s veselým úsměvem na tváři. ,,Cože?" Pozvedl Remus, jehož mírně vytočilo, že jej zase ruší, jedno obočí a zmateně si jej přeměřil pohledem. Tichošlápek ho nevnímal a dál se věnoval svému novému zájmu. ,,Může se v ship name používat i příjmení? To bychom pak byli Blupin-" ,,Sirie!" Zavrčel Remus a přerušil tak tok jeho myšlenek. Tichošlápek sebou jemně trhl a nevinně se pousmál. ,,Ano, zlato?" Náměsíčník pootevřel pusu, ale kvůli roztomilému oslovení a výrazu, jež černovlásek nasadil, jej pokárat nedokázal. Proto si jen s povzdechem protřel oční víčka a nevěřícně zakroutil hlavou. ,,Ne, nejsme ani jedno z toho. Dorcas s Mary nám říkají Wolfstar."  ,,Wolfstar? Ale to-" ,,Nejsou naše jména, já vím. Vysvětlila to tak, že můj patronus je vlk a tvoje druhé jméno, Orion, je název hvězdy. Proto Wolfstar," objasnil ihned Remus a Sirius chápavě pokýval hlavou. Líbilo se mu to. ,,Zníme dobře," laškovně se pousmál a Náměsíčník jen znovu pokroutil hlavou. ,,Ty jsi neuvěřitelný, Tichošlápku." ,,To já vždycky. Ale teď už dost řečí a zpět k problému jménem Jegulus. Pokračuj, prosím," pokynul Sirius Removi rukou a dal mu tak svolení navázat na svou předešlou řeč. Hnědovlásek se na chvíli zamyslel, aby se rozpomněl, kde to vlastně skončil, ale potom opravdu znovu začal mluvit. ,,Nicméně. Vymysleli jsme několik způsobů, jak je dostat blíž, ale jen jeden je celkem použitelný. Porušíme tím sice hned několik školních řádů, ale pro ty dva jsem ochoten to riskovat." ,,Začíná se mi to líbit," zajiskřily černovláskovi jeho šedé oči, jak jej Remova slova stále více zajímala. Už jen to, že Náměsíčník byl ochoten obětovat případné body za Jamese s Regem, v něm vzbuzovalo veliký zájem.
      ,,Jsi si poravdu jistý, že je to to nejlepší, co pro ně můžeme udělat, Reme?" Svraštil Sirius, jemuž právě hnědovlásek vysvětlil celý jejich velký plán "Jegulus", obočí a zamyšleně se zadíval na zmrzlé jezero před nimi. Aby pravdu řekl, neměl z toho dobrý pocit. I přes to, že to schválil sám Náměsíčník. Připadalo mu to až moc riskantní a nevhodné. ,,Něco se ti nezdá, Tichošlápku?" Pozvedl Remus jedno obočí a jemně se usmál. Ano, i on si byl vědom toho, že to není dokonalé, ale přišlo mu to jako dobrý plán jak pomoci svým přátelům. Sirius si povzdechl. ,,Přijde mi to... až moc komplikované a riskantní. Porušíme tím opravdu hodně pravidel a jestli se to nepovede, ztratíme spoustu bodů." ,,Ale notak. Není na tom nic tak zlého, ne?" Tichošlápek se zamračil a probodl svého přítele podezíravým pohledem. ,,Ne, jasně, že ne," ironicky se zasmál a potom znovu zvážněl, ,,až na to, že jim chcete dát veritasérum, je to naprosto neškodné." Založil si ruce na hrudi a Remus si povzdechl. Sklopil hlavu a pohledem probodl sníh pod svýma nohama. ,,Víš, jak je to nebezpečné?" Začal po chvíli ticha Sirius, který byl vždy pro každou legraci, ale tohle nedokázal nechat jen tak projít. ,,Nebudou moci lhát, po celou dobu účinkování. Jistě, jestli se jich budete vyptávat vy, je to v pořádku, ale co když se jich na na něco zeptá McGonagallová? Budou schopni jí vyzradit všechno, Náměsíčníku." ,,Já vím," povzdechl si Remus a zvedl k Tichošlápkovi hlavu, ,,byla to blbost. Ale... co jiného teda máme dělat?" Sirius se jen ušklíbl a opřel se rukama za zády. ,,Co třeba si s nimi prostě promluvit?"
      ,,Neviděli jste někdo Dvanácteráka? Už hodinu chodím po hradě a nemůžu ho najít. Ani Dorcas a Mary nikde není." Doběhl Remus na chodbě skupinu Nebelvírů, mířících do Společenské místnosti. Byli jeho poslední naděje, jelikož už nevěděl, kde jinde hledat. Zmizel totiž nejen James, ale také Regulus se Siriem, jež na jeho vlastní přání, nechal rozhovor zpočátku na něm. ,,Ahoj, Reme," usmála se na vydýchávajícího se hnědovláska Marlene s tlustou knížkou v ruce, jež sice četla jen pár hodin, ale už se blížila k polovině, ,,mají Famfrpálový trénink. James s tím před asi hodinou přišel, protože mu profesorka Wrightová oznámila, že se bude hrát další utkání týden po Vánocích." ,,Týden? Já myslel, že říkala dva dny?" Pozvedl jedno obočí Peter, stojící hned vedle blonďaté Nebelvírky s Hestiou, jež před pár dny pozval na ples. Souhlasila. ,,Ne, říkala týden, ale to je jedno," odbyla jej Marlene a znovu se otočila k Removi, jež zpracovával informace. Jasně, že museli být na hřišti, když je nenašel ani v knihovně, ani ve společence a ani ve Velké síni. ,,Děkuju, Sirie," zamrmlal si pro sebe, když mu došlo, že mu to černovlásek mohl říct, ještě předtím, než zmizel, aby se alespoň nemusel honit po celém hradě. Nemohl však vědět, že s tím James přišel tak náhle, že to chudák Tichošlápek neměl šanci stihnout. Hlavně, když Dvanácterák tak tlačil na pilu, aby se nikdo nezpozdil. ,,Říkal jsi něco?" Usmála se na něho znovu Marlene, jež sice zaslechla, že něco mrmlal, ale nerozuměla ani slovo. Remus otevřel pusu, aby jí odvětil, že to nic nebylo, ale předběhl jej Peter, stále přemýšlející a datu, které zmiňovala Harper. ,,Ne, podle mne říkala dva dny. Proč by je jinak James tak tahal ven, aby trénovali, kdyby měli ještě týden čas?" Marlene protočila očima a vrhla po něm káravý pohled, jelikož na něho přeci vůbec nikdo nemluvil. ,,Je to James," povzdechl si Remus, ,,ten by je vytáhl trénovat, i kdyby hráli až za rok." ,,To je pravda," ušklíbla se Hestia. Náměsíčník se rychle rozhlédl po chodbě, jestli neuvidí někoho ze Zmijozelů, se kterými se ještě dalo bavit, aby se zeptal na Rega. Nemyslel si totiž, že by trénovaly oba týmy ve stejný čas. Navíc spatřil Bartyho Skrka juniora společně s Maewe Harrisonovou, jak si to kráčí pryč od nich. Oba dva Famfrpál za Zmijozel hráli, čímž jej přesvědčili o tom, že Regulus určitě netrénuje. Musel se jich zeptat, alespoň jestli je ve Společenské místnosti, jelikož tam se on, jakožto Nebelvír, neměl sebemenší šanci podívat. A tak, i přesto, že se mu moc nechtělo, poděkoval Marlene za pomoc a rozeběhl se za nimi. ,,Skrku! Harrisonová!" Křikl na ně dost nahlas na to, aby jej slyšeli a zároveň tak, aby na sebe neupoutal přílišnou pozornost ostatních. Oba Zmijozelové se zmateně rozhlédli okolo a pokuseli se vyhledat osobu, jež je oslovila. A jak se podivili, když spatřili jednoho z Pobertů, s úsměvem na tváři. ,,Lupin?" Pozvedl Barty jedno obočí a jeho rty se zkroutily do nevěřícného úšklebku. Maewe nic neříkala, jen si hnědovláska prohlížela neurčitým pohledem. Stále se stejnou chladnou maskou. ,,Ano. Potřebuji se vás zeptat, kde najdu Reguluse Blacka," začal, ale když uviděl jejich nechápavé pohledy, došli mu, že musí změnit taktiku, ,,hledá jej profesor Křiklan. Kvůli té eseji na lektvary." A i když ani jeden z nich nevypadal moc potěšeně, že s ním mluví, ani přesvědčeně o jeho výmluvě, nakonec souhlasili s tím, že se po něm podívají ve Společenské místnosti. Aby si pak černovláska mohl rovnou odvést, nechali jej jít s nimi. I když riskovali divné pohledy ostatních Zmijozelů, bylo jim to jedno. Narozdíl od Rega měli oba pověst celkem dobrou a pár poznámek jim tak nic neudělalo. ,,Do sklepení se jde tudy, Lupine," ozval se po chvíli hlas Maewe, když uciděla, že Remus špatně zahl a začal se od nich vzdalovat. Až do té doby neřekla ani slovo a pro Náměsíčnía to tak bylo velkým překvapením. Nezněla totiž ani naštvaně a iritovaně tím, že s ním vůbec mzsí někam jít. Ba naopak, stejně jako mladý Skrk, působila jemně zaujatě jeho přítomností. ,,Omlouvám se," pozsmál se Remus, otočil se na podpadku a rychle je doběhl. Barty se ušklíbl. ,,Nehledáš Blacka kvůli Křiklanovi, že?" Pozvedl jedno obočí a pozoroval hnědovláska, jehož tou otázkou mírně zaskočil. Maewe se zamračila. ,,Kam tím míříš, Skrku?" Zeptala se prozměnu Harrisonová, jelikož ani ona neměla ponětí, na co Zmijozel schválně narážel. ,,Já jen," ušklíbl se znovu Barty a ujistil se, že je nikdo neslyší, ,,že se náš Regulus poslední dobou už tahá jen s Nebelvíry. Hlavně s Potterem." Remus polkl, jelikož věděl, že už se z toho nevymluví. ,,Už jsem ho dlouho neviděla se Zmijozeli. Máš pravdu," pokývala souhlasně Maewe hlavou. ,,Hlavně s Potterem je pořád, že, Lupine?" Na poslední slova dal obzvláště velký důraz, jak se otočil na Nebelvíra vedle nich. ,,Nemusí vás zajímat, proč Blacka hledám. Prostě držte jazyk za zuby a podívejte se do společenky. Jediný, co od vás chci," odbyl jej Remus a zamračil se. Jeho slova se však Bartymu ani trochu nelíbila. Svraštil obočí, chytil hnědovláska ze límec od hábitu a přišpendlil ho ke zdi podél níž šli. ,,Tak hele," zavrčel a přitom se mu díval hluboko do očí, ,,obtěžuješ nás s výpomocí a my jsme tak laskaví, že se na tebe nevykašleme, takže si dávej pozor na to, co říkáš, Lupine. Taky bychom tě tu mohli nechat, víš?" Remus se zamračil a odstrčil jej od sebe. ,,Dej ty pracky pryč," zamrmlal a upravil si pomačkaný límec. Hned na to se na oba Zmijozely, jež se netvářili moc nadšeně, s povzdechem podíval a donutil se ke vděčnému úsměvu. ,,Děkuji, že mi pomáháte." Bartymu se jeho přístup sice stále moc nezamlouval, ale raději už nic nenamítal a dal se do kroku, aby tam dorazili co nejrychleji a Lupina se konečně zbavili. ,,Víš, že to bylo sarkastický, že?" Pozvedla jedno obočí Maewe, jdoucí po jeho boku. On jen pokrčil rameny. ,,Alespoň něco. U nafoukanců, jako je on, Black a Potter, můžeš být rád za všechno." ,,Já nejsem nafoukaný," zamračil se Temus, jež samozřejmě zaslechl, o čem si povídají a rychle je dohnal tak, aby šel po Skrkově boku. ,,Že ne?" Pozvedl Barty jedno obočí. Dál už nepokračoval a místo toho nechal Lupina, aby si větu dokončil. ,,Nejsem. Jen se nerád bavím s lidmi, kdo mě odsuzují jen kvůli koleji," odvětil Remus a založil si ruce na hrudi. ,,A copak vy neděláte to samé?" Zapojila se do jejich argumentu i Maewe, jež dosud potichu šlapala po Bartyho pravé straně. To byla slova, jež Rema donutila přemýšlet. Zmijozelka totiž měla pravdu. Ať už chtěl, nebo nechtěl, předsudky kolejí byly na obou stranách.

***