,,Nebuďte nervózní. Opravdu o tom ví jen hrstka lidí," usmál se na chlapce, nejistě stojící ve dveřích vedoucích z ošetřovny, povzbudivě již upravený Remus s učebnicemi v rukou, který narozdíl od Siria, jež zaspal, měl čas pro své přátele, jež se dnes vraceli k normálnímu stylu života, zajít. Ti však nevypadali, jakoby je to nějak uklidnilo. Ba naopak. Vystresoval je tím ještě víc, jelikož jim znovu připomněl, že už se blíží moment, kdy budou muset vejít do třídy, aby si všichni hned na to začali šeptat žvásty o nich. A samozřejmě, že jako naschvál měli Obranu proti černé magii s Harper Wrightovou, ženou, jež celý jejich skandál způsobila, hned jako první hodinu. To znamenalo, že si pokazí den už ze začátku a podle toho, co měli jako ostatní předměty a taky podle počasí venku, se to mělo jen zhoršovat. Přeměňování pod vedením profesorky McGonagallové, Lektvary, kde měli prezentovat svou práci na Paměťový regenerační odvar a potom Péči o kouzelné tvory, což měly bohužel pro dnešek všechny koleje spojené dohromady, a tak jim hrozila dvojitá dávka šuškání. Aby toho nebylo málo, bubnoval už od rána na okna hradu velmi silný déšť a venku to vypadalo na vichřici, takže měli všichni mizernou náladu a snadno se uráželi. ,,Tenhle den bude pohroma," povzdechl si James zkroušeně, ,,to vím už teď." Regulus, stojící zamyšleně hned vedle něho, jen souhlasně přikývl a dal se do kroku, stejně jako Remus, jež je měl v plánu alespoň na první hodinu po dlouhé absenci dostat včas a zamezit tak dalšímu důvodu k jejich pomlouvání. Už od včerejšího večera, kdy jim Poppy Pomfreyová dala poslední várku životabudičů, sundala jim sádry a různě jim upevnila zranění tak, aby se mohli vrátit do školy, což jim oznámila jako novinku hned po tom, co Jamesovi vzala límec, nemohl přestat myslet na to, co adi nastane, až se tam znovu objeví. Bez dotěrných poznámek Luciuse Malfoye se totiž obešel a rozhodně mu nechyběl ani chladný pohled Icara Notta, se kterým vycházel jen, když domlouvali něco ohledně Famfrpálu, kde hráli za posty chytače a odrážeče číslo jedna. Číslo dva byl potom Barty, na kterého se snad jako na jediného těšil. Samozřejmě, že měl ještě pár dalších přátel, ale s většinou z nich si moc nerozuměl a ani se s nimi moc nebavil. Rozhodně ne tolik, jako s Nebelvíry, u kterých si sám stále nebyl jistý, proč se vůbec dali do řeči. Během spovědnice totiž na sázku nepřišla řec a Regulus tak stále neznal důvod, kvůli němuž se těď přátelil s Jamesem Potterem, jež by si ho jinak ani nevšiml. Momentálně byl však to jediné, co jej uklidňovalo. Ano, sice ho ohrožovalo právě to, že s ním trávil čas, ale zároveň se ještě nikdy necítil tak bezpečně v přítomnosti nějakého člověka. Věděl totiž, že Dvanácterák, doprovázen celkem jistě Siriem a Remem, jež mu vždy kryli záda i s malým Peterem, by byli schopni se postavit komukoli, kdo by se mu snažil ublížit, jako tomu bylo v letech, kdy ještě nikoho neměl. Hlavní důvod, proč se totiž tolik bál o to, že by Zmijozelští viděli jejich fotku, byl proto, že pár z nich před lety opravdu jeho poměr s Bartym odhalilo. A to konkrétně jedni z největších hrozeb jeho koleje, takže několikrát po vyučování skončil na pánských toaletách na mokré zemi schoulený v klubíčku s krví tekoucí z jeho nosu. Tehdy neměl nikoho, kdo by se za něj postavil. Siria se bál zeptat, jelikož měl až moc práce s flirtováním s překrásnými Nebelvírkami a za profesory chodit nechtěl. Jediný, kdo mu zbyl, byl Barty, kvůli kterému byl bit. Ten se však začal chovat rozdílně hned, co jejich tajemství prasklo. Dělal, jakoby Regulus neexistoval, stejně, jako to dělali všichni ostatní, jen aby si udržel čest. Na něho si totiž netroufli, jelikož byl mnohem šťastnější a mužnější než mladý Black a hlavně mu z očí sálalo šílenství a oni tak z něho měli strach. Tím Rega zlomil. Nechtěl sebou však nechat jen tak manipulovat, a proto jednou, zrovna, když jej bili v umývárnách, vytáhl hůlku a Zmijozelům vymazal vzpomínky dřív, než jej odzbrojili. Většinou jej o ni totiž připravili dřív, než se stihl začít bránit, ale dnes si Regulus dal pozor, aby ji nenašli. Tímto činem si zajistil bezpečí. Věděl, že je potřeba udělal to stejné i Bartymu, ale bál se zůstat sám. I po tom, co zjistil, jaký doopravdy je. Proto se s ním následně rozešel jako kamarád. To však byly detaily, jež znal jen on. Tajemství, které nehodlal Jamesovi vyzradit ani ve spovědnici, kde se přesně o takových věcech mělo mluvit. Jdyby to totiž vyšlo najevo, nezůstal by mu už nikdo. ,,V pohodě?" Drcl Dvanácterák ramenem do Rega, myšlenkami někde jinde, jelikož už šli nejméně čtvrt hodiny a on za celou tu dobu neřekl ani slovo. Černovlásek sebou jemně trhl a zmateně se rozmrkal. Potom navázal oční kontakt s veselým Jamesem a vřele se usmál. ,,O mne se nestarej. Jen přemýšlím o nejrychlejších způsobech, jak se zabít." Dvanácterák vytřeštil oči, stejně jako Remus, jež se na něho vyjeveně otočil a pozvedl jedno obočí. A Regulus se snad poprvé za celé ty roky, co tu strávil, opravdu upřímně rozesmál. ,,Páni," vydechl jen James, okouzlen krásou chlapce, o němž stále tvrdil, že se mu líbí jen jako kamarádovi. Remus jdoucí hned vedle však věděl svoje.
,,Vítejte zpět, chlapci," usmála se profesorka Obrany černé magie na nově příchozí studenty a pokynula jim rukou směrem k lavicím, ,,prosím usaďte se a otevřete si učebnici. Jdete právě včas. Začínáme nové téma. Paměťová kouzla a jak se proti nim bránit. Může mi někdo z vás říci, k čemu slouží takové paměťové kouzlo?" Nahoru samozřejmě vystřelila ruka Lily Evansové, sedící s Mary, která se tvářila tak, že by raději navštívila kentaury v nočním bradavickém lese, než tady poslouchla výklad učitelky, jež byl sice poměrně poučný, ale pro dívku nesmírně otravný a nudný. V noci totiž nemohla spát, protože Marlene s Dorcas až do rána mluvily o Vánočním plese, šatech, které si vezmou a o tom, s kým vlastně půjdou. A věrte, že zavřít oči a vytuhnout, když se v pozadí smějí ty dvě, opravdu nejde. Ani polštář tak Mary nezachránil od Marlenina záchvatu, kde zněla jako varná konvice s poruchou. ,,No vidíte, moc lidí tu není," pousmál se Remus na své přátele, z čehož se jeden tvářil stejně unaveně, jako Mary a druhý si znovu snažil zvyknout na schovávání veškerých emocí. Jeho chladná maska totiž byla potřeba. Narozdíl od Nebelvírů neměl takové štěstí na kolektiv a už jen to, že do místnosti přišel s Poberty, mu zaručilo několik posměšných poznámek. ,,Pff, čistá krev," odfrkl si světle modrovlasý chlapec sedící v jedné z prvních lavic vedle chladně vypadající černovlásky, na jejíž tváři se objevil pobavený škleb, ,,a tahá se s prašivými Nebelvíry." Regulus raději nic neříkal a ani neupozorňoval na to, že je slyšel, když procházel okolo nich. A i přes to, že nic nedal znát, v něm hluboko uvnitř vřely emoce. Srdce mu bilo jako splašené a zabolelo jej vždy, když uslyšel další poznámku o své maličkosti. K modrovláskovi se naklonil plavovlásek, sedící v lavici hned za nimi, vedle fialovlasé dívky, jež měla masku chladnější, než mladý Black. Maewe Harrisonová totož úsměvy neplýtvala. Ba naopak, nikdo ji nikdy neviděl se tvářit nějak jinak. I přes svůj chladný vzhled však v jádru nebyla zlý člověk a pomohla, když to bylo potřeba. Člověk si však musel zvyknout hlavně na její sarkasmus, kterým si ostatních dobírala bez toho, aby se sama jakkoliv zasmála. ,,Ty se ještě divíš, Luko?" Ušklíbl se Evan Rosier, jak pohledem probodával černovláska procházejícího okolo jejich lavice. ,,To je Regulus Black. Bratr toho krvezrádce. Bylo jasné, že bude jako on!" Modrovlásek se uchechtl a otočil se za Zmijozelem, jež se pokusil co nejnenápadněji usednout na svou židli bez toho, aby na něm spočinuly pohledy celé třídy. Opravdu totiž nestál o pozornost. ,,Ne, tady ne," odsekl a svraštil na Jamese obočí, když se jej přišel zeptat, zda-li si nechtějí sednout spolu. Chudákovi mu nedošlo, co by to Regovi mohlo udělat, a tak nepochopil jeho reakci. Trochu jej to zaskočilo, ale nechtěl dělat drama, takže se jen otočil a odešel zpět za Nebelvíry. Posadil se do prázdné lavice před Remem a Siriem, kteří si spolu vesele povídali a nevnímali ostatní. Ani učitelku Harper Wrightovou, jež zrovna pomalým krokem přešla ke Zmijozelovi, stále otočenému na Rega, jež se sklopenou hlavou tiše seděl v rohu jako znáná šedá myška. ,,Harrisone," pronesla přísně a modrovlásek sebou leknutím trhl. Pomalu se otočil a snažil se udržet si pyšný výraz. ,,Ano, paní profesorko?" Ušklíbl se a založil si ruce na hrudi, jak ji propaloval pohledem, jež jasně vypovídal o tom, jak jí opovrhuje. ,,Mohl by jste mi zopakovat, o čem jsem před chvílí mluvila se slečnou Evansovou?" Luka se nenechal vyvést z míry, i přes to, že ji vůbec neposlouchal. ,,Ne, paní profesorko. To opravdu nemohu." Harper jej obdarovala falešným úsměvem, popadla jeho učebnici a nalistovala ji na straně s Paměťovým lektvarem. ,,Výborně. A co kdyby jste vy a vaši přátelé do příští hodiny napsali esej, na probírané téma?" Evan se zamračil a otevřel pusu, aby mohl začít mrmlat něco o tom, že za vše může Luka, ale přerušil jej hlas fialovlasé Zmijozelky vedle něho. ,,Jistě, paní profesorko. Rosier i můj bratr esej do příští hodiny jistě milerádi napíší."
      ,,Omlouvám se," povzdechl si Regulus, když po konci vyučování, odchytl Dvanácteráka, jehož nálada od Obrany proti černé magii, kde jej odmítl, prudce klesla. Hleděl se sklopenou hlavou do země pod sebou a snažil se nebýt nervózní. Věděl, že na něho Nebelvír nebyl až tak naštvaný, ale stejně jako jeho bratr měl strach ze ztráty svých milovaných a bál se tak, že se s ním přestane bavit. To by totiž nezvládl. ,,Hmm," zamručel James, který s překříženýma rukama na hrudi jen postával před Regem a tvářil se pochmurně. Celý den měl špatnou náladu a i když věděl, že to Zmijozel nemyslel zle, bylo mu líto, že jej odstrkuje. Jakoby se za něho styděl. James však nevěděl pravý důvod Zmijozelova počínání a netušil, že se tím mladík chránil. ,,Nechtěl jsem tě tak odstrčit, ale... před nimi, já- nemůžu, chápeš?" Pokudil se nějak vysvětli své emoce Regulus, jak smutně zvedl hlavu k hnědovláskovi, jež se při pohledu na bezmoc v jeho očích, nakonec jen vřele usmál. Položil mu ruku na rameno a pohladil ho po něm palcem. ,,Neboj, kakabusi, chápu to. Nejsem na tebe naštvaný," s těmito slovy si jej přitáhl do rychlého objetí, jež Zmijozela uklidnilo a zároveň ho nijak neohrozilo, jelikož se na chodbě v ten stejný moment nenacházel nikdo z jeho koleje, kdo by to mohl použít proti němu. Jen dva Nebelvíři, kterými však nebyl nikdo jiný, než culící se Remus Lupin a šklebící se Sirius Black.

***