,,Co budeme dělat?" Protrhl James dlouhé a tíživé ticho, jak s Regem mlčky seděli na stále stejné posteli, jako předešlý den a diskutovali o svém novém problému. Už teď jim bylo jasné, že hned, co se dostanou z ošetřovny, budou středem veškeré pozornosti. A zatímco Nebelvíři si z nich budou dělat srandu, Zmijozelští si z nich budou utahovat. Nemohli však zapomínat ani na profesorku McGonagallovou, jež je jistě bude "nenápadně" pozorovat a culit se, jakoby snad on a Regulus byli pár. A James si byl jistý, že to bude první dotaz Brumbála, až si ho zase někdy předvolá, jelikož jemu to určitě uniknout nemohlo. ,,Nevím," povzdechl si černovlásek, který si opět nervózně hrál s prsteny na svých rukou, jež se mu mírně třásly. Ne, že by měl strach, že si bude partička Nebelvírů dělat srandu z jeho osoby, ale jistí Zmijozelové, jež byli schopni jej odrovnat potají v chlapeckých umývárnách jen za to, že měl cokoliv s chlapcem, mu už strach naháněli. Proto byl také jejich vztah s Bartym naprostým tajemstvím. Věděla o něm jen hrstka lidí, které věřili v tom, že se druhý den nevzbudí a celý hrad si o nich nebude šeptat. Narozdíl od svého staršího Nebelvírského bratra, který byl populární a jeho vztah s Remem všichni podporovali, on, Regulus, oblíbený nebyl a musel o své postavení bojovat. A už tak dosti diskriminující kolej nebyla zrovna nejbezpečnějším místem pro něco takového, jako vyznání lásky ke stejnému pohlaví. Už jen tím, že byl Blackem, čistokrevným čarodějem, by si vysloužil posměch celého Zmijozelu. Byl by zrádcem a toho titulu by se už zbavit nedokázal. ,,Ale notak, co ten smutný obličej? Není to přeci tak hrozné, ne?" Usmál se James nakonec, jelikož si všiml, jak zklesle se Regulus tváří, a proto se pokusil téma nějak zlepšit a povzbudit jej. ,,Ve tvé koleji možná," zamračil se černovlásek a jemně se od Nebelvíra odsunul, jelikož si začal připadat nepohodlně. Přišlo mu najednou, jakoby se nacházel v místnosti, kde mu nikdo nerozumí. Populární hnědovlásek totiž rozhodně nemohl pochopit jeho směšné emoce. ,,Co tím myslíš?" Svraštil James obočí a přesedl si tak, aby mu lépe viděl do obličeje, jež od něho odvracel. Nebyl blbý a podle Regova chování mu došlo, že se něco dělo. Možná mu totiž nemohl rozumět, ale rozhodně ho nehodlal nechat v takové náladě. ,,Vždyť je to jen fotka, kde se objímáme?" Ušklíbl se nechápavě a pokusil se podívat do Zmijozelových očí. Ten však uhl vždy, když se mu to podařilo. ,,Jenže kvůli ní si teď celý hrad myslí, že spolu chodíme," zavrčel Regulus a založil si ruce na hrudi, přičemž zasyčel bolestí, jelikož se z neopatrnosti bouchl do lokte o opěradlo vedle sebe. ,,A?" Pozvedl Dvanácterák, jež zkrátka nedokázal pochopit, že v jiných kolejích to chodí rozdílně, než v Nebelvíru, zmateně jedno obočí. ,,Je na tom snad něco zlého? Navíc to ví jen pár lidí-" ,,I to je dost," zasyčel nakonec Zmijozel, jemuž už došla trpělivost. Probodl Jamese naštvaným pohledem. V jeho očích byl však vidět jen strach, jehož si Nebelvír moc dobře všiml. ,,TO je totiž ten váš problém, Pottere," odfrkl si Regulus, ,,vy totiž vůbec nedokážete pochopit, jaké to je, být někým jako jsem já. Nebýt oblíbený a populární. Muset bojovat o své postavení. To si vy vůbec nedokážete představit!" Na poslední slova dal obzvláště velký důraz, jak z frustrace rozhodil rukama a opětovně se bouchl do toho samého místa. ,,Ksakru," zavrčel a promnul si bolavou ruku. ,,Opatrně," staral se ihned James, ale Regulus se vytrhl z jeho sevření. ,,Jsem v pořádku. Nepotřebuji tvou pomoc." Chtěl vstát a odejít pryč, směrem ke své posteli, ale Dvanácterák mu nedal ani šanci jej opustit. Viděl sice, jak naštvaný je a nehodlal od něho dostat přes držku, ale uvědomoval si, proč tomu tak je a nechtěl jej nechat jen tak jít bez toho, aby si to vyříkali. Tak totiž fungoval jeho styl řešení problémů. Narozdíl od introvertního Petera, si to on, Sirius a Remus museli s druhými lidmi prostě vyříkat. Jinak by nic nevyřešili. ,,Ne, nikam nejdeš. Sedni si." Sevřel jeho zápěstí dost pevně na to, aby se jen tak nevytrhl, ale stále byl jemný. A i když Regulus neměl náladu na svěřování se, jeho pohledu nedokázal odolat. Podvolil se a s frustrovaným povzdechem se usadil zpět na své místo. Pohodlně se opřel a počkal, až si k němu přisedne hrdě se usmívající hnědovlásek. Ten byl přímo nadšen tím, jak zase zvládl situaci. ,,Co jsi chtěl?" Zamračil se Zmijozel a otráveně se na něho podíval, i když mu mírně cukali koutky, protože James byl až moc roztomilý na to, aby se dál tvářil jako kakabus. ,,Za prvé, už mi nikdy neříkej Pottere," zazubil se Dvanácterák, ,,jsem James. A za druhé, jak jsem říkal na Astronomce, se mnou můžeš mluvit o čemkoli chceš. A já chci, abys věděl, že jsi v bezpečí. Mně věřit můžeš." Místo zápěstí chytil Rega jemně za ruku a povzbudivě ji stiskl, čímž se celý jeho vztek vytratil. ,,Díky," špitl tiše s hlavou sklopenou k zemi. James se podíval směrem jeho pohledu a skončil u jejich spojených rukou. To ho ponutilo se usmát ještě více. ,,Co je to za prsteny?" Zeptal se zaujatě, jak se nejen že snažil změnit téma, ale také rozluštit, co znamenala slova vyrytá na špercích Zmijozelovy ruky. ,,To," začal Regulus s mírným úsměvem, ,,je na dlouhé povídání."
      ,,Jak dlouho jste spolu teda byli? Rok, dva?" Zazubil se James, který se, i přes mírný protest svého černovlásého kamaráda, dál vyptával na vztah, o kterém se při jejich prvním rozhovoru na Astronomické věži, jen omylem zmínil. Regulus to nechtěl rozebírat do podrobností, ale Dvanácterák byl neodbytný a ptal se ho stále dokola, dokud pohár jeho trpělivosti nepřetrkl a on konečně neodpověděl, jen aby mu dal pokoj. A tak James vždy dostal to, co chtěl. ,,Celý pátý ročník a začátek šestého," odvětil tedy nakonec Regulus a otráveně protočil očima. Nesnášel, když se podvoloval ostatním, jelikož mu to připomínalo rodinu, ale u Jamese si nemohl pomoct. Lichotilo mu to. ,,A jaký byl?" Pousmál se po chvíli Dvanácterák a více se uvolnil, jak se pohodlněji opřel a přesedl si. ,,Kdo?" Zamračil se Zmijozel a vrhl po něm nechápavý pohled. Tentokrát protočil očima James. ,,Kdo asi," povzdechl si a poposunul si brýle výš na nose, ,,Barty. Nebo jsi snad chodil s někým jiným? Ptám se na ten vztah, kakabusi!" Regulus přimhouřil oči, když ho Dvanácterák nazval přezdívkou, jež si ode dne, kdy se poznali, tak zamiloval a rozhodl se ji používat, i přes to, jak se na ni černovlásek tvářil. Nemohl si však stěžovat, jelikož když ji vyslovil James, znělo to roztomile. ,,Byl..." začal po chvíli Regulus s mírným úsměvem na tváři, jak se zavzpomínal na svá mladá školní léta, ,,byl na mne hodný. Jako jeden z mála..." To Nebelvíra jemně zesmutnilo, jelikož neměl rád, když se uvrhali do pochmurné nálady. Momentálně však nevěděl, jak ji změnit na veselou. Ani ale nechtěl, jelikož na Zmijozelovi viděl, jak moc něco takového potřebuje. Za to, jak se mu svěřoval, mu byl více než vděčný a byl na něho velmi hrdý, protože chápal, že to muselo být těžké. Doufal ale, že mu těch několik dní, jež spolu tak hluboce prodiskutovali, pomůže. A pevně věřil, že právě on jej dokáže zbavit té kamenné masky. ,,Byl citlivý a něžný a naslouchal mi, stejně, jako ty teď," pousmál se znovu Regulus a James se uculil, ,,měl jsem se s ním hezky. Za ta léta v Bradavicích, kdy jsem byl vzduch i pro vlastního bratra, asi nejlépe." Uchechtl se, jak se znovu snažil zamaskovat svůj smutek a Dvanácterák si jej bez řečí přivinul do objetí. Ne, že by se bez něho Regulus neobešel, ale James byl zkrátka kontaktní člověk a nerad jen posedával vedle, když byl jeho přítel smutný. A Zmijozel za to byl rád, jelikož něco takového se hodilo vždy. Alespoň tím, že to teď bylo časté, mohl dohnat ty roky, kdy jej objala tak maximálně Darcy, u níž o to opravdu nestál. ,,Teď se to změní, uvidíš. Patříš k nám, kakabusi, už se nemusíš bát o to, že by jsi byl vzduch," usmál se na něho vřele Dvanácterák, když se odtáhl a držel ho přitom za ramena. ,,Vzduch? Všichni si myslí, že chodím s Jamesem Potterem! Teď nemůžu být vzduch!" Uchechtl se Regulus a Nebelvír se rozesmál. Jeho předešlá slova si však Zmijozel vzal k srdci. I když na to nevypadal. Ano, on, Regulus Black, už nebude muset být šedou myškou místnosti. Konečně si začne připadat jako člověk, o kterého se někdo zajímá. Jen jednoho se při té velkorysé nabídce obával. A to zástupců čistokrevných rodin, kteří jistě neponesou nejlépe to, že se někdo jako on, tahá s Nebelvíry. A co víc. S Poberti, jež byli na jejich seznamu nepřátel hned na prvním místě a třikrát podtrženi.

***