Regulus se stále nemohl vzpamatovat z toho, co se poslední dobou dělo. Během pár dní se nejen usmířil se svým bratrem, ale zároveň se začal sbližovat s Nebelvírem, do něhož byl již pár let zakoukaný a který ho ještě k tomu, pozval na blížící se Vánoční ples. Samozřejmě, že řekl ano. Ačkoliv protestovat a snažil se rozesmátého Jamese přemluvit na to, že je jen nevyspalý a neví co říká. Jeho mozek totiž nebyl schopen pobrat fakt, že jej Dvanácterák opravdu pozval. "Proč já? Jsou i lepší lidi- třeba Lily!" Přesně tohle a spoustu dalších řečiček se James za ten krátký moment naposlouchal až až. On však nechtěl nic slyšet, a tak jeho nezastavitelnou pusu vždy přerušil tou samou otázkou. Smím prosit? A Regulus tak nakonec odpovědět musel. Vyhnout se tomu již nemohl. Nešlo to. Dvanácterák chtěl slyšet jedině ano, nebo ne a to hned tady a teď. A jak by vůbec Zmijozel mohl ještě někdy spokojeně propadnout spánku, kdyby jej odmítl? Proto jeho odpověď zněla kladně a vykouzlila tak na Nebelvírově tváři veselý úsměv. Byl moc rád, že mu to Regulus odsouhlasil, jelikož si po celé té noci opravdu sedli. Dozvěděli se toho o sobě tolik, že by James ani nevěděl, co dělat, kdyby černovlásek odmítl. Celá akce by byla zbytečná. To, že je vytáhl až sem, i přes riziko zranění, či načapání profesorkou McGonagallovou, by bylo k ničemu, za což by ho Remus, jež se ještě teď jistě strachoval o to, jestli dorazili v pořádku, asi zabil hned, co by se ukázal. Naštěstí se vše povedlo tak, jak všichni doufali a nezdálo se, že by se něco mohlo pokazit. Ani při cestě zpátky, kdy už pod neviditelným pláštěm nebyl jen jeden, ale rovnou oba dva, je nikdo nenačapal. Regulus sice byl celou cestu rudý a kvůli nepozornosti na schodech málem zakopl se svou nestabilní berlí, ale James jej naštěstí zachytil včas. Hlasité klapnutí a zalapání po dech sice upoutalo pozornost kočky, jež se zničehonic zjevila na osvětlené chodbě, ale protože se ani jeden z chlapců nehýbal a stáli ve stínu, ani její oči je nepostřehly. Na ošetřovnu tedy nakonec dorazili včas. Ještě předtím, než se probudila madam Pomfreyová, aby jim naservírovala další dávku životabudičů na nastartování dne. Strávili totiž nahoře na věži něco okolo čtyř, nebo pěti hodin a vraceli se tak brzo ráno v dobu, kdy zbytek studentů vstával, aby se připravili na vyučování. Naštěstí měli předepsaný klid na celý den a nemuseli se tak strachovat o to, že by probdělé hodiny nedospali. Jakmile pak dorazili k postelím, sedli si oba na tu Jamesovu, aby Regulus nemusel tak daleko. Ta jeho byla totiž až na druhém konci místnosti a to Dvanácterák vyhodnotil jako velmi zbytečnou věc. V plánu bylo, že si ještě chvíli budou povídat a až jim začnou klesat víčka únavou, přesune se Regulus na postel vedle té jeho, jenže to samozřejmě nakonec dopadlo tak, že oba vytuhli dřív, než k tomu došlo. Když potom o pár hodin později přišla madam Pomfreyová, našla je v objetí, se spokojenými úsměvy na tváři. Samozřejmě, že tomu pohledu neodolala a doběhla pro svou dobrou přítelkyni Minervu McGonagallovou, se kterou už dlouho diskutovala o problému nenávisti mezi kolejemi a přišlo jí tak zlé ji ošidit o tak kouzelný moment. Zmijozelova hlava totiž spočívala na hrudi Nebelvírova, jež jej opatrně objímal svou zdravou rukou okolo jeho útlého pasu a spokojeně oddechoval. ,,Nečekala jsem, že někdy budu svědkem něčeho takového," usmála se ředitelka Nebelvírské koleje a uculila se, když sebou Regulus jemně trhl a zavrtal hlavu více do jeho hrudi. ,,To já také ne, Minervo," opětovala jí Poppy Pomfreyová spokojený pohled, mezitím, co odkládala životabudiče na stolek vedle postele s chlapci. Ať totiž chtěla, nebo nechtěla sebevíc, musela jim je dát. A to znamenalo přerušení jejich rozkošného objetí, jelikož oba dva bylo potřeba vzbudit a ani felčarka, ani profesorka si nemyslely, že by ji po užití lektvarů ještě zopakovali. ,,Nechcete je vyfotit?" Ozvalo se zničehonic od vchodových dveří, kde s úšklebkem postávala učitelka Obrany proti černé magii, Harper Wrightová, s fotoaparátem v ruce. Obě ženy se na ni zmateně zadívaly, jak vůbec nechápaly, odkud se objevila, či jaktože s sebou má foťák, na což se raději ani neptaly, jelikož u vysoké černovlásky s věčným laškovným úsměvem na tváři, se zkrátka nebylo čemu divit. ,,Minervo?" Svraštila Poppy, jež by nerada porušovala soukromí studentů, obočí na svou přítelkyni. Té však jen cukl koutek rtů, jak o krok poodstoupila a pokynula Harper hlavou, aby vstoupila. ,,Jen do toho, Wrightová."
      Profesorky, jež opustily ošetřovnu s dokonalým snímkem objímajícího se Zmijozela a Nebelvíra, který nakonec ukořistila McGonagallová s tím, že si jej schová, nebyly jedinými návštěvníky známé dvojice. I přes to, že už nespali a místo toho rozlámaně seděli, mnuli si oči a dostávali do sebe další rundu životabudičů a různých odvarů na urychlení hojení zlomenin, neoddálili se od sebe za celý den ani jednou. Neměli na to sílu, ani eneregii a po včerejšku jim to stejně přišlo jedno. Tak to však ani zdaleka neviděl Sirius, jež se, doprovázen nikým jiným, než Remem s knihou v ruce, přišel pochlubit, že za svůj lektvar s Malfoyem získali Nad očekávání a zároveň jim šel také sdělit náhradní termín pro jejich hotovou práci, jejíž prezentaci museli odsunout kvůli zraněním. Jakmile totiž vstoupil do místnosti a jeho pohled se střetl s vysmátým Jamesem sedícím na posteli s rukama opřenýma o kolena, o která se opíral spokojeně se tvářící Regulus, jehož hlava únavou neustále klesala na staršího rameno, zasekl se v pohybu a na chvíli zapomněl i vlastní jméno. Remus, jemuž zastoupil cestu a on tak neviděl ani důvod jeho krize, zaklapl knihu a s povzdechem jej odstrčil stranou, čímž zmrazil sebe a zároveň prudkým pohybem upoutal pozornost obětí jejich upřených pohledů. Ti sebou oba dva cukli a okamžitě se od sebe odsunuli a pokusili se dělat, jakože nic, čímž docílili ještě větší trapnosti situace. Ta by pro jakéhokoliv nově příchozího působila poměrně směšně. Sirius s Remem zaseklí ve dveřích bez šance promluvit a James s Regem dělající jakoby se ještě před pár hodinami neobjímali, jako dlouholetý zamilovaný pár. ,,To asi není úplně dobrý, že?" Špitl Zmijozel nenápadně směrem k Nebelvírovi vedle sebe, když se jeho starší bratr konečně probral a rázně vpadl do místnosti. James nic neříkal a jen třeštil oči na Siria, jež nevypadal, jakoby si chtěl něco nechat vysvětlit. Připravoval se na smrt. ,,Reme, vidíš to, co já?! Můj bratr a můj nejlepší přítel!" Vyjekl zvýšeným hlasem stále zmatený Tichošlápek a otočil se směrem k Náměsíčníkovi, jež se pod jeho slovy konečně probral z tranzu a rozmrkal se. Když mu potom znovu došlo, co se děje, nemohl jinak, než se uculit. Jak moc to těm dvěma přál. Hlavně, když viděl, jak spokojeně vypadá Regulus, jež se většinou tvářil, jakoby hledal nejrychlejší způsob, jak se zabít. Proto naprosto odignoroval vyjeveného Siria, jež byl zaskočen jeho veselou reakcí a s velkým úsměvem od ucha k uchu se hopsavým krokem vydal k jejich posteli. ,,Jsem tak rád, že jste-" začal pomalu, ale James s Regem, jimž ihned došlo, kam tím míří, jen vytřeštili oči a vrtěli hlavami v nesouhlas. ,,Ne, to ne! My- ne, tak to není!" Mrmlal Dvanácterák s nervózním úsměvem na tváři a jako vždy se škrábajíc na zátylku. Regulus jen přikyvoval a těkal pohledem mezi Siriem a Remem, kteří na ně oba koukali prozíravě. Nebyli blbí a moc dobře viděli, jak se k sobě ti dva mají. Proto jim nevěřili ani nos mezi očima. ,,Děláte si srandu?" Pozvedl Tichošlápek, jemuž přerušili tím, že spolu prý nechodí, celé jeho divadlo o tom, jak zrazen si připadá z toho, že jeho nejlepší přítel je s jeho mladším bratříčkem, jedno obočí a založil si ruce v bok. Remus ho jen napodobil naprosto stejně nevěřícným pohledem a usadil se na volnou židli hned vedle postele s jejich kamarády, kteří se stále tvářili stejně nervózně. ,,Ne?" Zkusil to James, ale působil tak ještě více, jako kdyby lhal jen proto, aby na jejich skrytý vztah nikdo nepřišel. I přes to, že opravdu žádný neexistoval a oni mluvili pravdu. Jenže Siria s Remem, kteří sami vypadali před pár lety, kdy si ještě nebyli jistí svou orientací, podobně, nic neoklame. Ti dva si prostě mysleli své, ať už to bylo jakkoliv. ,,No dobře," vydechl Náměsíčník tak, že dal dvojici falešnou naději o tom, že jim uvěřil. Založil si ruce na hrudi a ušklíbl se. To už nevěstilo nic dobrého. ,,Jak tedy vysvětlíte to objetí?" ,,Jaký?" Zamračil se James a sám nevěděl, jestli hraje idiota, nebo jím opravdu je, protože si nebyl jistý, že se kdy s Regem před těmi dvěma objal. To už se na tváři Siria, který se pomalu připlížil až ke svému milenci a postavil se za něho, vytvořil laškovný úšklebek. Moc dobře věděl, co Rem myslel a těšil se na tváře těch dvou, až zjistí, komu všemu profesorka Wrightová jejich fotografii dnes ukazovala. Líbit se jim to nebude. ,,Proč se tak tváříte?" Svraštil Regulus, jemuž se jejich výrazy ani za mák nelíbily, obočí a přimhouřil oči. James se jemně naklonil k jeho uchu bez toho, aby odtrhl pohled od dua před nimi a zašeptal: ,,Začínám se bát." ,,A máš proč, Dvanácteráku," uchechtl se Sirius, jehož uším jeho tichá mluva neunikla a přejel je oba pobaveným pohledem. James polkl. Teď už se opravdu bál.
      ,,Děláte si srandu?!" Vytřeštil James oči po tom, co jim Remus objasnil, proč se se svým přítelem ještě před chvílí tvářil tak poťouchle. Vrhl vyděšený pohled na černovlasého chlapce vedle sebe, který byl bledý jako stěna a nečinně zíral na bílé prostěradlo před sebou. To, co jim totiž Náměsíčník řekl, v něm vyvolalo několik emocí, z nichž bylo nejsilnější prosté zmatení. ,,Ne," uchechtl se Sirius, který si jejich výrazy užívat přesně tak, jak čekal, ,,přísahám, že to viděla i Evansová." ,,To je v háji!" Zaryl si bezmocně James ruce do vlasů, přičemž se mu pár pramenů zaseklo o sádru a on tak chvíli na to musel řešit, jak dostat zlomenou končetinu zpět ke tělu. ,,Stejně ti teď už může být ukradená, ne?" Usmál se Remus a povzbudivně mrkl na Zmijozela, kterého se Dvanácterákova slova mírně dotkla a vypadal tak trochu sešle. James pozvedl jedno obočí a nechápavě k němu zvedl hlavu. Regulus, jemuž však narozdíl od hnědovláska došli, jam tím mířil, se jen vděčně usmál. A Remus byl rád, že mu zvedl náladu. ,,Stejně jdeš na ples s Regiem, ne?"

***