,,Ty blázne! Na co jsi vůbec myslel?!" Zamračil se na hnědovláska, ležícího nehybně na jedné z postelí na ošetřovně, s pravou rukou v sádře a límcem okolo krku, Remus, jež se o něho znovu strachoval. Poslední dobou už nemohl být v klidu nikdy, když James kamkoliv vyrazil, jelikož to vždy dopadalo stejně. Udělal něco buďto sobě, nebo někomu jinému a přesně proto potřeboval jeho a Siria, jež byl sice stejně nezodpovědný, jako on, ale měl určité hranice. Hlavně od doby, kdy se více sblížil s Remem, jež s ním nemluvil, když udělali nějakou velkou špatnost, což jeho ego opravdu bolelo. Že by jeho, Siria Blacka, někdo ignoroval? To nedopustil. Proto taky přestali být aktivní, jakožto největší vtipálci z celého hradu, kteří dosud drželi rekord na nejvíce stržených bodů najednou, potom, co je profesorka McGonagallová, přistihla, zatímco připevňovali kýble s třpytivou barvou nad dveře každého z učitelů. I když je načapala, ani ona jednomu z nich neunikla, a proto se celému hloučku studentů, které Poberti nalákali na dané místo, naskytl nenahraditelný pohled na Minervu, pokrytou od hlavy až k patě fialovou tekutinou. Tak naštvanou ji snad ještě neviděli. Tu noc tak připravili svou kolej o sedmdesát bodů za každého profesora, jež napálili, což bylo s tím, že jim unikl pouze Brumbál a Křiklan, opravdu hodně. ,,Ale vyhráli jsme, ne?" Ušklíbl se s obtížemi James a skřivil obličej bolestí, jež mu vystřelila z naraženého krku. Nebylo tomu dlouho od doby, kdy svému týmu vyhrál finálové utkání, i za cenu vlastního zdraví. Pořád byl totiž raději na ošetřovně, než ve společenské místnosti obklopen naštvanými Nebelvíry, kteří by mu jejich prohru připomínaly nejméně do konce měsíce. ,,To sice ano,'' protočil Remus očima a s povzdechem poukázal hlavou na jeho sádru, ,,ale ty jsi teď zraněný. Vánoční ples se blíží." ,,Stejně neměl s kým tancovat," ušklíbl se Sirius, jež sice doteď mlčel, ale nemohl odolat poßťuchování Dvanácteráka, když už mu na to Náměsíčník tak krásně nahrál, ,,nebo se snad mílím? Toho zvěromága jsi ještě neodhalil, ne?" Jamesův výraz vypovídal minimálně o tom, že kdyby nebyl přišpendlený k posteli, válel by se už teď jeho černovlasý přítel znovu na zemi. Pěstí by mu totiž dal klidně ještě jednou. Jen kdyby mohl. ,,Sklapni," zavrčel místo toho a zamračil se. Nechtěl před ním zmiňovat svůj nový objev, jelikož si stále nebyl jistý a obvinit Siriova bratra s tím, že by to nakonec nebyl on, opravdu nechtěl. Nehodlal se unáhlovat. První se chtěl zeptat Rema, který mu jako jediný mohl potvrdit, nebo případně vyvrátit jeho teorii. Nemohl to však udělat tady, na ošetřovně, jelikož tu kromě jich tří byl ještě někdo. Postel úplně na konci místnosti, se zataženými závěsy, byla totiž obsazená také. A neležel na ní nikdo jiný, než Regulus Black, který byl druhým zraněným jejich včerejšího finále. Vyvázl se zlomeninou klíční kosti, vykloubeným kolenem a tržnou rankou na čele, po které mu jistě zůtane jizva. Mohl však být rád, že nedopadl hůř. Podle toho, jak jejich pád vypadal, totiž i sama ošetřovatelka uznala, že to čekala horší.
      ,,Proklejte mě jestli se mílím, ale- není to náhodou Zlatá?!" Napnul své posluchače Ethan, jak nadšeně komentoval zápas, jehož skóre se sice stále zvyšovalo, ale zůstávalo skoro stejné. Nebelvír prohrával o deset bodů, jež Zmijozelské koleji zajistil střelec Luka Harrison, jež byl kromě Rega, jehož se obával James, jejich další hrozbou. Byl dobrý, vždy dokonale prolezěl skrz jejich obranu a to oak neměl šanci ani Frank Longbottom, jež sice chytal velmi dobře, ale na mladého střelce nestačil. Sirius k němu navíc choval ještě nenávist z toho, že byl Luka do všeho toho talentu také neskutečně krásný a přebíral mu tak děvčata, jejichž kolena se dříve podlamovala, když kolem prošel on a ne nějaký orašivý had. O jeho schopnostech však pochybovat nemohl, jelikož jak on, tak jeho sestra Maewe, jež obsadila místo v bráně, byli nesmírně šikovní. Ani dívka nebyla k zahození. V pátém a šestém ročníku vyhrála cenu za nejhezčí děvče Bradavic, ale její povaha se od Lukovy, naprosto lišila. On byl totiž populární také kvůli svému šarmu a vtipnosti, zatímco Maewe se sotva zsmála. Byla chladná a celé dny se tvářila, jakoby chtěla umřít, ale když ji člověk poznal blíže, dokázala se mu otevřít a ukázat mu svou pravou tvář. To se však zatím nikomu nepovedlo, a tak se studenti mohli pouze dohadovat o tom, jaká skutečně je. ,,Zlatonka, támhle!'' Drcla do Rema, znovu plně se zabývajícího Siriem, jež zrovna chytil nahrávku od Mary, nadšeně Marlene a rukou ukazovala na cosi, co se pohybovalo takovou rychlostí, že to bylo téměr nespatelné. Oči chytačů však byly vycvičeny, takže se nenechali ošálit a vrhli se za Zlatonkou, jež museli chytit, aby jejich tým vyhrál. Nebo alespoň Regulus, jež sklopil své koště a vrhl se střemhlav dolů, vyrazil. ,,Ale- co to James dělá?" Svraštila dívka obočí a vrhla po stejně nechápavém Removi, zmatený výraz. Dvanácterák se totiž nehnul z místa. Jen dál vyčkával nad vším děním. ,,Já nevím..." špitl tiše Náměsíčník a pokusil se marně navázat oční kontakt s některým z hráčů, aby je poslal mladíka probrat. ,,Ale co to- zdá se, že Nebelvírský chytač zamrzl na místě!" Komentoval situaci vyjevený Ethan a honem přispěchal blíž k okraji, aby lépe viděl na Blacka, stále se ženoucího za Zlatonkou. Ta mu už byla skoro nadosah. ,,Reme, co mu je? Proč nic nedělá?!" Třásla vystresovaná Marlene s ramenem svého kamaráda, jež jí však nedokázal nijak odpovědět. Nemohl dělat nic, než se modlit, aby se James vzpamatoval. ,,To je neslýchané! Pro Nebelvír to vypadá velmi špatně, jelikož Zmijozelský chytač neztrácí čas a žene se za Zlatonkou! Jestli se James Potter ihned neprobere, dopadne to pro jeho kolej strašlivě!" Ethanovo srdce bilo jako splašené, jak i on doufal, že se hnědovlásek probudí a oni tak budou svědky boje mezi dvěma nejlepšími chytači, jež Bradavice kdy měli. ,,Notak, Jamesi, prober se," mrmlal si pro sebe Remus, jak měl oba palce schované v dlaních a modlil se k Merlinovi, aby se jejich kolejní chytač konečně zapojil do hry. To už znejistěl i zbytek družstva, jež však nemohl přestat hrát, jelikož by Zmijozel využil šance a naházel by jim do branek tolik gólů, že by prohráli, i kdyby snad Dvanácterák Zlatou nakonec chytil. A naštěstí pro všechny, dostala Alice nápad, jež uskutečnila hned, co dostala příležitost. Odpálila potlouk, jež se hnal přímo na ní tak, aby projetěl těsně před obličejem Jamese Pottera, jehož dobře mířená střela konečně probrala z tranzu, do kterého se dostal, ani nevěděl jak. Byl jako očarovaný, dokud jej jeho spoluhráčka nevzbudila. ,,Konečně! James Potter, Nebelvírský chytač, je znovu ve hře!" Zajásal Ethan a zařval s plných plic Dvanácterákovo jméno, jak sledoval jeho ladné otočení koštěte k zemi a svištění vzduchem. Mířil za Zmijozelem, jemuž se stále nedařilo Zlatonku polapit. Ne, že by se nějak extrémně snažil, jelikož sice byl podlý, ale měl rád férovou hru, a tak jen dělal, že s chycením míče bojuje, zatímco čekal, až se jeho protihráč probede. Bavilo jej více, když měl, s kým se o Zlatou prát. A i když to mohlo znamenat prohru jejich týmu, nevyčítal si, že ji nepolapil hned, co měl tu možnost a místo toho počkal na Pottera. Ten prokličkoval mezi pár střelci a zrychlil tak, aby Zmijozela dohonil. To se mu však nedařilo, jelikož měl značný náskok, a proto začal v hlavě spřádat plán. Byl to risk. Extrémní. Ale jestli se mu to povede, bude za hrdinu a nějaký Luka se bude moci jít vycpat. Proto, když prolétali okolo tribun, překrytých látkou v barvách jeho koleje, protrhl jednu z nich a vletěl dovnitř. To Rega, jež slyšel jen podivný trhavý zvuk, znejistělo, a proto na malou chvíli ztratil pozornost a otočil se za sebe. Jamese však nikde neviděl. To ho nejen vystrašilo, ale zároveň to v něm vzbudilo jakýsi podivný pocit, že toto utkání nedopadne dobře. A takyže ne. V moment, kdy totiž James prokličkoval mezi dřevěnými trámy tribuny a spatřil, že už se nachází hned vedle stínu Zmijozela za oponou, vší silou stočil své koště doprava. Znovu protrhl látku a když byl venku, pustil se svého koštěte a skočil na Rega s rukou nataženou po Zlatonce. Tu polapil do dlaně a vzal ji k zemi se sebou, i se Zmijozelem, jež udělal několik kotrmelců a hlavou dopadl tvrdě na kámen. ,,Slovy nedokážu vyjádřit, co se právě stalo! Já-" zasekl se Ethan, jehož náhlý manévr Nebelvírského chytače velmi zaskočil, ale také vyděsil. Nevěděl, zda-li dříve zaklásit, že jsou oba chytači zraněni v písku pod hřištěm a nebo to, že James Potter, ač se nemohl hnout, v ruce svíral Zlatonku. ,,Hra... je u konce," vydechl nakonec komentátor, jak sledoval, jak se ke zraněným sbíhají lékaři a obě družstva slétávají k zemi. ,,Nebelvír vyhrál, 320:180 bodům. James Potter chytil Zlatonku. Oba chytači jsou však odnášeni na ošetřovnu. Utkání skončilo."
   U postele, v nejzašším rohu ošetřovny, nikdo neseděl. Narozdíl od Jamesovy, u které byl pořád někdo jiný. Už jen to jasně ukazovalo hlavní rozdíl mezi ním a druhým zraněným. Zatímco Dvanácterák byl oblíbený a po incidentu se za ním na ošetřovnu přišel podívat celý jeho tým, jež se o něho strachoval a přitom slavil vítězství Nebelvíru, u Rega se za celou dobu, co tu ležel, ukázali pouze dva lidi. Madam Pomfreyová, jež kontrolovala jeho zdravotní stav a Barty Skrk junior, jelikož to byl jeden z mála lidí, se kterými se černovlásek bavil. Zmijozel byl totiž prvním, jež se s ním začal zbližovat a protože ani jeden z nich neměli dobrou rodinu, byli jako bratři. Stejně jako Sirius Jamese, si Reg našel Bartyho. Jediného člověka, který se o něho alespoň trochu zajímal. Dokonce to jednou přerostlo i v něco víc. Mladý Skrk byl tedy černovláskovou první pusou a také první láskou. A i když se skvěle doplňovali, jejich vztah nevydržel déle, než rok. Regovy oči totiž potom přilàkal někdo jiný. Kapitán Nebelvírského Famfrpálového družstva, známý James Potter. Ten ukradl jeho srdce a neměl tak Bartymu co dále dávat. Rozešli se však v dobrém a zůstali kamarády, i přes to, že se vyhýbali jeden druhému a mluvili spolu jen zřídka. Tak, jako to Regulus udělal u všech ostatních. ,,Měl bys za ním zajít," poznamenal James při pohledu na Siria a poukázal hlavou k zakryté posteli, jež působila osamněleji, než kdy předtím. Tichošlápek pomalu stočil hlavu směrem, jež mu Dvanácterák ukázal a jakmile zjistil, o co se jednalo, nervózně polkl. Moc dobře věděl, kdo se tam nacházel, ale neměl odvahu za ním zajít. Za bratrem, jehož nechal v pekle domu jejich rodu. ,,Myslíš, že mě bude chtít vidět?" Uchechtl se a znovu upřel pohled na svého přítele, jež stále hleděl na postel skrytou za záclonami bílé barvy. ,,Pokud to nezkusíš, nezjistíš to," zapojil se do debaty i Rem, jehož srdce zaplesalo, když slyšel, že by se vztah mezi bratry konečně mohl nějak vyvinout. A to k lepšímu. Sirius totiž na Rega nezapomněl. Ba naopak, měl o něho starost, ale byl až moc zbabělý na to, aby za ním po tom, co mu udělal, zašel a navázal s ním určitý kontakt. Ne, místo toho zvolil ignorovaní vlastní rodiny. Jediné, jež ho alespoň trochu milovala. Vyhýbal se černovláskovi na chodbách, nemluvil o něm a když už, tak jej srovnával s vlastními rodiči. Neobtěžoval se ani zeptat, jak se jeho malý bratříček má. Tak moc byl zbabělý. ,,Nenávidí mě," zašeptal na protest a sklopil hlavu, ,,určitě. Nechal jsem ho v pekle. Bude lepší, když ho nechám být." To v Jamesovi, který by se snad nikdy v životě nezastal Zmijozela, vzbudilo hakýsi odpor k vlastnímu příteli. ,,Takže ho místo toho zavrhneš? Budeš ho dál ignorovat, jako zbabělec?!" Zvýšil na Soria, jež sebou mírně trhl a zděšeně se na něho zahleděl, hlas, přičemž špatně hnul s hlavou, takže ho bolest krku znovu skolila. ,,V klidu, Dvanácteráku, hlavně žádné prudké pohyby," vyskočil okamžitě Rem na nohy a natáhl k Jamesově obličeji starostlivě ruku, aby se ujistil, že si neudělal nic vážného. ,,Nech mě," odstrčil ho však Dvanácterák svou zdravou rukou a znovu probodl pohledem Siria, sedícího beze slov na židli, vedle něho. Ten se stále nedokázal vzpamatovat z šoku ze slov, jež vyšla z úst jeho nejlepšího přítele. Neměl rád, když byl naštvaný, to věděli všichni. A proto měl James nad ním takovou moc. Bál se, že jej ztratí, a tak dělal vše proto, aby jej nikdy neopustil. A i když byl Dvanácterák opravdu nerad zlý na svého přítele, jehož bral více jako vlastního bratra, nedokázal dále přihlížet situaci, mezi sourozenci Blackovými. Když si totiž představil, že by takhle vyoadal vztah jeho a Siria, bolelo jej u srdce. Nemohl by spát, kdyby to nenapravil. Nebo se o to alespoň nepokusil. ,,Je to tvůj bratr, Tichošlápku," promluvil už klidněji a natáhl k černovláskovi svou udravou ruku, kterou mu položil na rameno hned, co se přiblížil, ,,ať už jsi v minulosti udělal cokoliv, stále tě miluje. Bratrská láska je silnější, než vzpomínky na minulost. Pokud za ním půjdeš, sem si jistý, že toli odpustí. Vezme to čas, ale bude to stát za to. Vím, že to víš. Máš přeci tohle." Zabodl prst do jeho hrudi, zhruba v oblasti jeho srdce. Sirius, s pomalu tvořícími se slzami v očích, jej bez dechu sledoval. ,,Tak se jím řiď," usmál se na něho vřele James a pohladil ho po rameni. To už z jednoho Tichošlápkova oka vytekla osamnělá slza, jíž nedovedl zabránit, i přes to, jak nenáviděl, když brečel. Připadal si potom jako slaboch. ,,Pojď sem," protrhl ticho James a černovlásek se pomalu zvedl a opatrně jej objal, i když to s límcem nebylo moc možné. ,,Mám tě rád, Tichošlápku, opravdu moc. A nerad jsem na tebe takový, ale nedokážu se dál dívat na váš rozbitý vztah. Promiň." ,,Děkuju," zamumlal mu jen do ucha Sirius a jemně upevnil stisk tak, aby svému kamarádovi nijak neublížil, ,,taky tě mám rád, Dvanácteráku." Na Remově tváři se rozlil úsměv, jak sledoval ty dva před sebou. Ani zdaleka však nebyl jediným, který Jamesova slova zaslechl. Regulus, jež se skrýval za závěsy, totiž nespal tak, jak si Poberti mysleli a celou jejich konverzaci zaslechl. Ani jeho ledová maska nevydržela Nebelvírův projev a tak i on, chladný Zmijozel brzy roztál. Z jeho očí tekly slzy proudem, jak tiše probodával pohledem strop a působil, jako socha, jelikož se vůbec nehýbal. Ani slanou vodu si ze svých tváří nesetřel. Věděl, že než jej přijde zkontroloval madam Pomfreyová, budou už zaschlé, a tak jeho pláč zůstane tajemstvím. On, Regulus Arcturus Black, totiž nebrečel. Nikdy. Tak to bylo, a tak to také zůstane.

***