Od včerejšího incidentu ve Společenské místnosti James pro jistotu s nikým nepromluvil. Nebo alespoň se Siriem, Remem, Mary, Dorcas, Frankem, Alice a Dawnem, kteří byli svědky jeho "překvapení". Ne, že by nebylo na co koukat, ale zkrátka se cítil tak trapně, že se jim vyhýbal i na chodbách mezi hodinami a během vyučování si místo s Tichošlápkem, sedl se Zmijozelem, se kterým byl spárován na lektvary. Tím zmátl všechny natolik, že místo jeho nahého těla řešili to, že se celý den pohyboval okolo mladého Blacka, jež byl stejně vyjevený, jako všichni ostatní, i přes to, že to na sobě nedával znát. Nechápal sice, co se ksakru muselo stát, aby si James Potter, jeden z Nebelvírů, kteří ke Zmijozelu chovali největší nenávist, sedl vedle něho a dokonce s ním i pokusil promluvit. Nebylo to sice nic extra, jelikož se jen zeptal, jakou stranu si měli v učebnici Obrany proti černé magii nalistovat, ale pro Rega to znamenalo opravdu hodně. Celou hodinu měl srdce až v krku, jak se snažil nepůsobit nervózně, i když mu to Dvanácterákova přítomnost moc neusnadňovala. Jakmile se potom jejich pohledy střetli, během výkladu profesorky McGonagallové na Přeměňování, sklopil oči a zadíval se na ruce ve svém klíně, kde si nervózně pohrával se svými prsteny, jež tak obdivoval Remus Lupin. Ten celý den, stejně jako Sirius, se kterým si sedl, aby nebyl sám, propaloval Jamesova záda nechápavým pohledem, jak se snažil o to, aby se mladík otočil. Ačkoliv však Dvanácterák na sobě cítil jeho oči, odolal touze vyhledat jejich vlastníka. Regulus to ale nedokázal, a proto se pomalu otočil čelem ke zbytku třídy. Seděli v jedné z prvních lavic, takže na něm spočinulo nejméně patnáct pohledů hned, co se pohl. On však vyhledal pouze jeden z nich. Ten Náměsíčníkův. ,,Co to sakra-" naznačil mu Remus rty bez toho, aby cokoliv řekl a pozvedl obočí. Regulus mu odpověděl jen zmateným výrazem, který mu sdělil, že to nechápe stejně, jako on. Sirius se podezíravě otočil hlavou ke hnědovláskovi, jelikož ho zmátlo to, že jeho bratr vypadal, jakoby s ním mluvil, čímž utl jejich neverbální konverzaci. Remus si totiž nebyl jistý, zda-li chce, aby Tichošlápek věděl o jejich přátelství. I když už teď tušil, že se to stejně dozví, a tak nemělo moc cenu zapírat. Regulus se projistotu otočil zpět k profesorce McGonagallové vpředu třídy hned, co si všiml pohledu jeho bratra a začal znovu dávat "pozor". Moc mu to však nešlo, s Nebelvírem vedle sebe, jehož přítomnost nechápala ani Minerva, jež k nim stejně jako zbytek studentů občas zabloudila zvědavýma očima. Nemohla však říct, že by jí nelichotilo to, že se James Potter, jehož tolikrát napomínala, aby nenadával Zmijozelům, konečně přestal naparovat a možná i dospěl. Ani ona, ani nikdo ze třídy však nevěděl, že to Dvanácterák nedělal proto, aby ukončil války mezi kolejemi, nýbrž kvůli trapasu, od kterého se snažil odvést pozornost. Nemyslel si, že by ho někdo ze svědků jeho nahých partií zradil a chlubil by se před ostatními o tom, co viděl, ale jistý si být nemohl. Teď si musel hlavně dávat pozor, aby ani jednoho z nich nijak nenaštval, jelikož opravdu nestál o to, aby za ním na chodbě běhala Darcy a snažila se ho dostat do postele, nebo čtvrťáci v pubertě, jež by na něho ještě pokřikovali a utahovali by si z něj. To znamenalo, že musel dnes chytit Zlatonku dřív, než je Zmijozel porazí, jelikož ho viděl celý jeho Famfpálový tým. Připomínám, že byl jejich kapitánem. Už tak si dost skazil pověst a nechtěl raději ani myslet na to, jak jim bude rozkazovat potom, co je včera traumatizoval nadosmrti.
I přes to, že se James o chlapce, sedícího celé hodiny vedle něj, moc nezajímal, během Lektvarů, kdy by spolu stejně byli ve dvojici, u něho spozoroval periferním vidějím cosi, co upoutalo veškerou jeho pozornost, jež by jinak věnoval Křiklanovi, který zrovna vysvětloval postup přípravy dalšího odvaru, jež se rozhodl přidat k jejich zadané práci. Jen jeden mu pro ně připadal až moc snadný, a proto vymyslel další lektvar, jehož namýchání bylo mnohem složitější. Regulus, který se zrovna ohýbal k zemi pro krabičku s bylinkami, jež James z nepozornosti shodil, měl totiž svou učebnici obalenou ve stejném obalu, jako byla kniha, kterou našel v knihovně společně s chloupkem od černého kocoura, jehož lidskou podobu stále hledal. Vytřeštil oči a snažil se zpracovat novou informaci. Hlavou mu běhaly tisíce otázek, jako: mohl by to být opravdu on? Regulus Black? To on je tím tajemným zvěromágem? Nedokázal však zodpovědět jedinou z nich. Doufal, že se pouze zmílil, jelikož by to znamenalo, že musí na ples pozvat Siriova mladšího bratra, ale silně o tom pochyboval. Nikoho jiného totiž se stejným černým přebalem v celém Bradavickém hradě neviděl. Ne, mílím se, jen jsem nehledsl pořádně... Jakýsi pocit uvnitř něho mu však stejně našeptával, že si nic nenalhává. Jediný způsob, jakým se mohl přesvědčit o tom, že zvěromága doopravdy odhalil, však bylo jen zeptat se Rema, jemuž se celý dnešek tak pracně vyhýbal. Jen on mu mohl potvrdit, jestli je na dobré stopě, jelikož pustil černého kocoura k sobě, během úplňku. Museli se znát. A to dobře. Proto Dbanácterák začal uvažovat, zda-li je někdy viděl, se spolu bavit. Odpověď byla jasná. Ne. Stejně jako nikdy nespatřil Rega bavit se s kýmkoliv jiným, až na odpovídání na nucené otázky jeho Zmijozelských spolužáků. Byl zamlklý a celé dny se tvářil, jakoby vůbec neexistoval. To Jamesovi, jež tak miloval být středem pozornosti, nešlo do hlavy. Jak mohl vydržet bez toho, aby na něm spočívaly pohledy překrásných dívek z různých ročníků, jimž se podlamovala kolena hned, co prošel okolo. Nebo jak mu nemohlo chybět nadšené hvízdání jeho kolejních přátel, kdykoliv se mu něco povedlo. Obzvláště, když zase tropil nějakou špatnost se zbytkem Pobertů. Regulus se mu v tomhle však vůbec nepodobal. Ba naopak, kdykoliv na něho koukalo až moc lidí, raději rychle zmizel někam, kde mohl být sám. To Jamese znovu přivedlo k myšlence na knihovnu, jelikož tam chodit Rem, kdykoli mu začali vadit a potřeboval klid. Tím by přišel na místo, kde se ti dva případně mohli poznat. Dvanácterák si zničehonic přišel jako nějaký detektiv, jelikož tak moc mu to snad v životě nemyslelo. Neuvědomil si ale, že po celou tu dobu pohledem propaloval Zmijozelovu učebnici. ,,Je ti něco, Pottere?" Zeptal se ho nakonec Regulus, jemuž už začínalo být divné, že se Nebelvír vůbec nehýbal a jeho upřený pohled začínal být nepříjemný. James sebou konečně trhl a zmateně se na něho podíval, jelikož jej tím černovlásek probral z jakéhosi tranzu. ,,Cože?" Vypadlo z něho po chvíli, kdy se marně snažil rozvpomenout, na co se jej vlastně zeptal. To se mu ale nepovedlo, a tak musel Regulus svůj dotaz zopakovat ještě jednou. Teď už ale bez toho, aby na sobě dal znát svou nervozitu, jež v něm jejich oční kontakt vzbuzoval. ,,Ptám se, jestli jsi v pořádku?" Pokudil se jemně pousmát, čímž uvedl do rozpaků i samotného Nebelvíra, který zničehonic nevěděl, jestli vlastně v pořádku je. Zmijozel totiž nikdy neprolomoval svou ledovou masku. A už vůbec se neusmíval na lidi z jiných kolejí. Natož z Nebelvíru, k němuž choval značnou nenávist. Nebo alespoň to si James, jež přišel o všechna slova, myslel. Sirius o svém bratru totiž moc nemluvil, ale kdykoliv na něj přišla řeč, zmiňoval, že sdílel veškeré názory se svými čistokrevnými rodiči, jež tak hojně prosazovali to, že mudlorození by se něměli dostávat mezi kouzelníky. To jej od Rega odrazovalo, jelikož jemu samému, se líbila Lily Evansová, jejíž rodiče stoprocentně čarovat neuměli. Lidé, jako rodina Blackových a Malfoyovi, jej odpuzovala, a tak se od nich držel dál a už vůbec s nimi nezahajovat konverzace. ,,V naprostém," odpověděl nakonec, když mu černovlásek zamával rukou před očima, jelikož tentokrát zamrzl při pohledu na jeho obličej, což jeho tváře málem donutilo zrudnout. A on opravdu nestál o to, aby jej James viděl v takovém stavu, jako byla nervozita z jeho přítomnosti. ,,To je dobře," pokusil se znovu pousmát a potom se od něho odvrátil a začal se věnovat hodině profesora Křiklana. Dvanácterák se přitom přistihl, že of něj nemůže odtrhnout pozornost. I přes to, že poslouchat učitelův výklad, jeho oči se stočily k černovláskovi, kdykoliv změnil svou pozici. Jakmile se mu totiž naskytl pohled na jeho ruce, obseté prsteny, kfyž uchopil brk a počal přepisovat slova, které Křiklan říkat, přistihl se, že se poprvé v životě cítí nejistý v přítomnosti někoho jiného, než Lily Evansové. Ještě k tomu chlapce. To ho vyvedlo z míry úplně. Vzpamatuj se, krucinál, napomenul se v hlavě a raději se od Rega otočil pryč. Měl totiž strach, že by už z něho nespustil oči.
,,Jsi v pořádku, Dvanácteráku? Za chvilku nastupujeme na hřiště," došel za hnědovláskem, který stále nečinně seděl ve stanu a zamyšleným pohledem propaloval stěnu stanu před sebou, Sirius, jež opravdu nehodlal někoho znovu nosit na ramenech jen proto, aby mohla Hoochová začít jejich utkání. Měl mírný strach o to, že už by na jejich příchod znovu nečekala, po tom kak dlouho zdržovala Mary, když hráli s Havraspárem. Teď totož šlo o všechno. Jejich finálový zápas měl být majestátní. Nebo alespoň v to doufali fanoušci, mezi které se začlenil i samotný ředitel školy, Albus Brumbál. Ten totiž utkání soudcoval a vkládal tak do svého týmu veškerou naději, i přes to, že nesměl nikomu nadržovat. Na jeho nestrannost nedohlížel nikdo jiný, než Minerva McGonagallová a profesor Křiklan, jakožto zástupci obou kolejí, jež se spolu dnes měli utkat. ,,Já vím," odvětil mu po chvíli ticha James a pomalu se postavil, ,,hned jsem venku, promiň." A i když mu Sirius nevěřil ani nos mezi očima, když se ho pokusil ujistit, že je v pořádku, byl rád, že ho alespoň vytáhl ze stanu, a tak ho nezatěžoval dotěrnými otázkami. Bylo by to stejně zbytečné, jelikož jak mu mohl Dvanácterák asi říct, že dneska během lektvarů přišel o všechna slova při pohledu, na jeho bratra? Správně. Nemohl. Tohle muselo zůstat tajemstvím, jelikož jemu se narozdíl od Siria s Remem, kluk ještě v životě nelíbil. Pokud tedy nepočítal samotného Náměsíčníka, do kterého se snad zakoukal každý, jež ho kdy spatřil. Nikdy tomu však nepokládal přílišnou váhu, protože Lupin byl zkrátka neodolatelně krásný. Byl si jistý, že se určitě líbil mnohem více chlapcům, než jen jemu a Tichošlápkovi. Nebo si to alespoň namlouval, aby si nemusel přiznat to, že možná opravdu není tak hetero, jak si myslel. Když se totiž ve stanu tak zamýšlel nad svými momenty s Lily Evansovou, shledal, že vlastně ani sám neví, zda-li by s ní chtěl něco mít. Líbila se mu, ale že by to byla láska? Ne, u ní si byl jistý. Do ní zamilovaný je. Proč by ho totiž jinak tak štvalo, že se o ní snaží jiný chlapec, než on? ,,Dobrý?" Drcla do něho ramenem Mary, když se vedle ní postavil s pohledem zabodnutým do trávy před nimi. Konečně byli všichni venku ze stanu a před nimi se rozprostíralo Famfrpálové hřiště, zářící barvami Zmijozelu a Nebelvíru. ,,Jsem v pohodě," svraštil James obočí a zatřásl hlavou, aby z ní vyhnal myšlenky na Lily a Rega. Teď se totiž nesměl nechat ničím rozhodit. Musel vyhrát, už jen kvůli svému týmu, jež ho včera viděl v tak podivné situaci. Kdyby se cokoliv z toho dostalo ven, mohl by rovnou zapomenout jak na zrzku, tak na černovláska. I ti by si z něho začali utahovat. A to on, James Potter, nejlepší chytač všech dob, nehodlal dopustit. Nasedl na své koště a přejel svou družinu, seřazenou vedle sebe po obou jeho bocích, odhodlaným pohledem. ,,Připraveni porazil Zmijozel?" Ušklíbl se a výrazy jeho přátel se změnily v bojovné. ,,No konečně," usmál se Sirius a nasedl na své koště, ,,tohle je ten James Potter, kterého potřebujeme!"
,,Stav je nerozhodný, přátelé! Je to neuvěřitelné, ale oba týmy se, i přes své úsilí, neustále dohnávají! Skóre je 120:120 a čas pomalu dochází! Oběma týmům teď pomůže jediné Zlatonka!" Hlásil nadšeně Ethan, jehož oči zářily jako dvě zárovky. Měl tolik energie, že by ji mohl rozdávat a napínavý zápas jej jen utvrzoval v tom, že je Famfrpál jeho nejoblíbenějším sportem a že udělal dobře, když se jen rozhodl komentovat. Vidět okolo sebe prolétat soustředěné hráče, ať už s Camrálem mířící bodovat, či s pálkou, kterou odráželi potlouky na své protihráče. Hra vtáhla do sebe i lidi, jakými byla Lily Evansová a Remus Lupin, kteří nebyli zrovna fanoušky, jací by stejně jako Olen z ročníku pod nimi, vyřvávali hlasivky, kdykoliv se stalo něco nečekaného. Náměsíčník s úsměvem sledoval Siria, jež se kolem jejich tribuny proháněl a skóroval bez jakékoliv nàmahy, načež vždy očima vyhledal jeho a obradoval jej hrdým úšklebkem, či laškovným mrknutím, po kterém mu rudly zmrzlé tváře. I když totiž svítilo slunce a dnes výjimečně nesněžilo, stále byla zima, a tak jediný způsob, jakým se mohli zahřát, bylo poskakovat a fandit. Remus chvíli podezíral usmívajícího se Brumbála, že to přesně takhle naplánoval, jelikož nikdo z nich nemohl jen tak postávat na místě a musel podporovat svou kolej. ,,Co je Jamesovi?" Naklonila se k němu Marlene, která už nějakou dobu upřeně sledovala Nebelvíra, jež se nečinně vznášel nad ostatními a vyčkával, až přijde jeho čas. Rem doteď věnoval veškerou pozornost Siriovi, a proto si ani nevšiml, jak nejistě jeho přítel vypadal. Jakoby přmýšlel nad něčím úplně jiným, než byl Famfrpál. Náměsíčník se zamračil a probodl ho podezíravým pohledem. ,,Nevím, ale vypadá zrochu mimo," odvětil dívce vedle sebe, která jen souhlasně přikývla. ,,Celý den byl divný. Vždyť seděl s tím Zmijozelem. Nemůže být v pořádku, jinak by něco takového přeci nikdy neudělal, ne?" Remus se nad jejími slovy zamyslel a musel s Marlene souhlasit. Měla pravdu, ale on jí opravdu nehodlal vyprávět o tom, co se včera stalo, a tak jen pokrčil rameny. ,,Nu nic. Měl by se rychle vzpamatovat, jestli nechce, aby nám Zmijozel sebral pohár."

***