,,No konečně jste zpět, už jsem myslel, že půjdu nahlásit vaše zmizení!" Spráskl rukama Remus, kterému se při pohledu na Siria s Jamesem, promoklých až na kost, šíleně ulevilo. Jelikož se již za den hrálo další Famfpálové utkání a to ještě k tomu mezi Nebelvírem a Zmijozelem, nedovolil Dvanácterák, jakožto kapitán týmu, svým spoluhráčům vůbec odpočívat. Ba naopak. Přitvrdil. A proto je dnes vytáhl ven do deště na hřiště a nepustil je, dokud nepadali únavou. Počasí se od oběda, kdy začali, snad jen zhoršilo, a tak se po třech hodinách topili v loužích na promáčené zemi. James je však dostal až na pokraj sil, i odhodlání, jež je kvůli špatnému počasí rychle opouštělo. Nejen, že z šedých mračen zakrývajících celou oblohu, sršely vodopády velkých kapek dešťové vody, jež do nich bušila, ale zároveň byla také obrovská zima. To jim zaručilo nejen omrzlé konečky prstů, ale také možné nachlazení, jelikož na nich mrzlo nejen promočené, ale také spocené oblečení, a tak se po dvou hodinách všichni klepali zimnicí a posmrkávali kvůli začínající rýmě. S tím však James, jehož měli na konci tréninku všichni do jednoho chuť zabít, počítal, a proto jim všem dal několik životabudičů a jiných léčebných odvarů, jež jim měly zajistit, že minimálně do zítra zůstanou fit. ,,Zas tak moc se přeci nestalo," pousmál se nervózně James a sundal si brýle, načež se pokusil očistit jejich sklíčka, po kterých stékaly kapky vody z jeho vlasů, celých slepených dohromady. Remus vytřeštil oči a probodl jej nevěřícným pohledem, jelikož nechápal, jak něco takového hnědovlásek mohl vůbec vypustit z pusy, když byl hlavním obviněným a viným.,,Byli jste tam skoro čtyři hodiny, Dvanácteráku! Jsi normální?!" Sirius polkl, když Remus zmínil čas, který strávil létáním na koštěti v dešti, zatímco se zbytek srudentů hradu vyhříval ve svých společenských místnostech u krbu s černým čajem a čokoládou v ruce. Až teď mu vlastně došlo, jak dlouho byl pryč a divil se, že to vůbec on a zbytek družstva vydržel. Nejen kondiční, ale i samotný taktický trénink byl velmi vysilující záležitostí a když potom Dvanácterák přidal ještě posilování, odrovnal je spolehlivě. ,,Čtyři?" Podivil se naoko James, i když si byl moc dobře vědom toho, jak dlouho své spoluhráče trápil tvrdým tréninkem, ze kterého je minimálně do zítra budou bolet nohy. ,,Ano, Dvanácteráku," zamračil se Remus znovu a založil si ruce na hrudi," ,,čtyři hodiny. Bez jakéhokoliv slova, nebo alespoň naznačení toho, co jdete dělat, abych se TŘEBA nemusel strachovat o vaše zdraví." ,,To zní fér," pokýval James hlavou v oddaný souhlas, přičemž na podlahu pod ním káplo několik kapek vody a vytvořilo malou kaluž, kterou později rozšlápl Peter a uklouzl po ní, zrovna, když se na něho všichni koukali, takže se mu nezapomněli pořádně vysmát. ,,Příště si dáme pozor, Reme," pousmál se nakonec Sirius a pár kroky se přiblížil k Náměsíčníkovi, kterému položil mokrou dlaň na rameno, ,,promiň." Hnědovlásek sebou rychle škubl, aby dostal jeho ruku ze své odhalené kůže, jelikož ho polil stud. Tichošlápek pozvedl jedno obočí, jelikož mu nedocházelo, proč to jeho přítel udělal. ,,Studí," odpověděl mu na jeho nevyřčenou otázku Remus a černovláskův obličej se rozzářil náhlým pochopením. Ustoupil o kus dozadu a se smíchem se poškrábal na zátylku, přičemž z něho znovu zkapala voda. ,,Dojdeme se převléknout, CO na to říkáš, Dvanácteráku?" Otočil se s úsměvem na svého brýlatého přítele, který z nudy sáhl po jedné z Lupinových knih, které četl, takže zmáčel celý její obal. Zvedl hlavu a zmateně se podíval na Siria. Ten vypadal zděšeně. James nechápavě pozvedl jedno obočí. ,,Co je?" Zeptal se a propálil černovláska nechápavým pohledem. Ten mu však jen hlavou poukázal na mladíka za ním, jemuž se v hlavě vytvářel plán na vraždu. ,,A sakra-" vypadlo z Dvanácteráka, jak se celý jeho obličej rozzářil náhlým pochopením a zároveň strachem o svůj život. Remus, který totiž odstrčil Tichošlápka stranou, aby mu uvolnil cestu k němu, vypadal, jakože přemýšlí, zda-li jej opravdu o život nepřipraví. ,,Já padám!" Pousmál James nervózně na svého černovlasého kamaráda a potom rychle vyrazil pryč od Náměsíčníka, jež se za ním rozběhl s napřaženou rukou, ve které svíral hůlku s úmyslem ho zabít.
    Sirius si stojíc v koupelně, kde ze sebe před chvílí smyl bahno a dešťovou vodu, ručníkem sušil promočené černé vlasy, jak se na sebe díval v zrcadle před sebou a tvářil se, jako supermodel. Měl na sobě už místo špinavého Famfpálového dresu nacucaného potem a blátem, volné černé tričko a pohodlné tepláky, ze kterých sice udělal něco jako pyžamo, ale teď mu bylo jedno, v čem je. Hlavně, že se konečně přestal klepat zimou a cítil se lépe. ,,Hodláš se tam ještě dlouho šperkovat, nebo už mě konečně pustíš dovnitř? Remus by celkem ocenil, kdybych přestal máčet ten koberec," ozvalo se zpoza dveří Jamesovo otrávené zavrčení, načež bylo slyšet cosi, jako rána knihou po hlavě a utlumené "au". Sirius se ušklíbl, jelikož mu představa Náměsíčníka přetahujícího Dvanácteráka učebnicí Lektvarů, přišla extrémně vtipná. Úsměv mu však nevydržel dlouho, jelikož teď na dveře zabušil někdo jiný. A ten už nehodlal být tak milý, jako James. ,,Jestli okamžitě nevylezeš, tak ti vypráším kožich, Tichošlápku! Dvanácterák už mi zničil dvě knihy!" A jelikož Sirius nehodlal dostat od svého přítele něčím na frak tak, jako James, raději si černé vlasy smotal ručníkem tak, aby se sušily a dveře raději odemkl. Vylezl ven a střetl se pohledem s nasupeným Remem, který se mračil a vypadal, jako že je připravený vraždit. ,,Uhni!" Zasyčel a černovlásek vyděšeně udělal krok stranou, jak zvedl ruce nad hlavu v obranném gestu. Remus okamžitě strčil Jamese, jež zakopl a málem se rozplácl na zemi v koupelně, dovnitř a zavřel za ním s tím, že se nemá ukazovat venku, dokud nebude čistý. ,,Ale já-" ozvalo se tlumeně za hnědými dveřmi, jenže hnědovlásek nechtěl nic slyšet. ,,Ticho buď a myj se!" Po těchto slovech, se už ozval jen zklamaný povzdech a potom cvaknutí zámku, jak Dvanácterák raději přestal protestovat, i přes to, že s sebou neměl nic na převlečení, na což se také snažil upozornit. Když ho však nechtějí poslouchat, přemlouvat je nebude. Jen ať se pak nediví, až ven vyjde tak, jak ho stvořila příroda. Úplně nahý. ,,Chceš nějak pomoct s vytíráním?" Zeptal se nervózně Sirius hnědovláska, který se vydal po jejich mokrých stopách až do společenky, aby ten nepořádek uklidil. ,,Ne, kouzla budou stačit," ušklíbl se Remus, jak vytáhl hůlku a pouhým mávnutím podlahu vysušil a odtranil z ní nečistoty. Sirius zaraženě pootevřel pusu, jak mu překvapením spadla brada. ,,Tys- to to jde celou dobu uklidit tak lehce?!" Vyjekl, když Remus bez obtíží kouzlem smyl i bahno na koberci, ze kterého by to normálně drhly nejméně dvě hodiny. ,,Jasně, že jo. K tomu je přeci magie, ne?" Protočil Náměsíčník očima a otočil se k černovláskovi zády, načež se tiše rozesmál. Miloval, když mátl své přátele a ještě víc, když je mohl přetahovat knihami po hlavě. Jasně, že se na Dvanácteráka nezlobil, jelikož si všechny knihy balil do dvou přebalů, přesně kvůli podobným situacím, a proto se s nimi nic nestalo. Jen potřeboval záminku k tomu, aby na něm mohl vykonat násilí. ,,Děláš si legraci?" Pozvedl Sirius jedno obočí a založil si ruce na hrudi. Už mu totiž začalo docházet, o co tady šlo. ,,Ty nás mlátíš rád, viď?" Remus se k němu jen s úšklebkem otočil čelem a pokýval hlavou v souhlas. Siriusův obličel se změnil v silně dramatický. ,,Zrada!" Vyhrkl a svraštil obočí, jak se připravil na svoje další kroky, kterými bylo dostal Rema k zemi. Ten jej zmateně pozoroval s knihou, z níž sundával promočený obal, v ruce. ,,Co to-" vyšlo z něho ještě předtím, než ho Sirius skokem sundal k zemi a on se tak rozplácl na zemi pod ním. Rozesmál se, jelikož konečně pochopil, o co se jednalo a protože se zubil i černovlásek nad ním. Ten jej začal lehtat na místech, u kterých věděl, že je má Remus nejcitlivější, takže se pod ním Náměsíčník svíjel v křečích ze smíchu, jež nedokázal zastavit. Kvůli pádu nad ním totiž Sirius klečel a špendlil jej tak k zemi. Nemluvě o tom, že mu ruce držel překřížené nad hlavou a on tak neměl šanci se bránit. ,,D-dost!" Dostal ze sebe, jak už mu z očí vytekla první veselá slza. A Tichošlápek opravdu přestal. Oba navázali oční kontakt, jak se konečně přestal smát a uvolnil se. Jejich srdce začala bít zrychleně a jejich pohledy těkaly ze rtů toho druhého, na oči, které jasně vykadřovaly jejich emoce. Sirius se bezeslov naklonil blíž k hnědovláskově obličeji. Už se skoro dotýkali nosy, jak si stále hleděli vzájemně do očí. Remus zrychleně dýchal, jak nervózně se cítil. Věděl však, že přesně tohle chce. Ptoto to taky byl on, kdo jejich rty spojil v jedny a uvolněně zavřel oči. Sirius se jen pousmál do jejich polibku a propletl si s ním prsty za hlavou, zatímco druhou rukou chytil jeho tvář. Ani jeden z nich nedokázal slovy vyjádřit to, jak se cítili, ale nemohli být šťastnější. Po sedmi letech, kdy se znali a pěstovali si jeden k druhému silnou náklonnost, se konečně přesvědčili o tom, že to nebylo jen přátelské pouto, jež je drželo tak blízko sebe. Ale láska. Čistá a upřímná. Přesně taková, o jaké snil každý, kdo toužil po tom, aby našel toho pravého. Sirius jejich polibek jemně prohloubil a pohladil Rema po rudé tváři, přesně v místě kedné z jeho starších jizev, které na něm tak miloval. Ani jeden z nich se nehodlal odtáhnout, jelikož se magický moment vtáhl do úplně jiného světa. Tak moc, že si ani nevšimli skupinky Nebelvírů, kteří tiše vstoupili do Společenské místnosti a strnuli v němém úžasu, při pohledu na ty dva. Dorcas se rozbušilo srdce a její obličej se rozzářil nadšením, jak vrhla veselý pohled po Mary, jež myslela na to samé a držela se, aby nezačala pištět radostí. Jak dlouho už čekaly na tenhle moment, který by je jen utvrdil v tom, že Rema se Siriem shippovaly oprávněně. I na Frankově tváři se rozlil vděčný úsměv, jak si založil ruce na hrudi a uznale pokýval hlavou při pohledu na ty dva, kteří vypadali šťastněji, než je kdy viděl. Jen výrazy Dawna a Alice, kteří postávali za nimi, se stále nezměnily od momentu, kdy dovnitř vstoupili. Stále se totiž nemohli probrat z šoku, že se ti dva opravdu líbají na podlaze ve společence. Ani oni však nemohli skrýt jisté nadšení z dané situace. A i když se je snažili nerušit, Remus, kterému mimo jiné taky docházel kyslík, nakonec zbystřil, otevřel oči a vytřeštil je, když hodil zmatený pohled po Dorcas, ve které se kumulovala radost. Okamžitě odpojil své rty od zmateného černovláska, který jen nechápavě svraštil obočí a otevřel pusu, aby se ho zeptal, co se stalo. Remus jen kývl hlavou směrem ke vchodu do společenské místnosti, kde stál celý zbytek jejich Famfrpálového družstva, promočeného až na kost, jelikož doteď byli ještě na večeři, kterou kvůli tréninku zameškali. Sirius k nim zmateně pootočil hlavu a hned, co pochopil, co se tu děje, se rychle zvedl od svého přítele, pustil jeho ruku a vyskočil na nohy, načež i jemu pomohl vstát. Tváře obou z nich rychle zrudly, jak se nedokázali podíval do očí skupiny před nimi a proto nervózně těkali pohledem ze strany na stranu. Sirius se to, i přes to, že to nebylo možné, pokusil nějak ukecat. ,,No... Náměsíčník upadl a já- jsem mu pomáhal vstát, jo... přesně tak to bylo," vyhrkl hned a Remus se jen nervózně uchechtl, jen zabořil hlavu do jeho ramene a schoval tak svůj ruměnec před ostatními. Přesně proto se do něho zamiloval. ,,Tichošlápku," smál se tiše dál, takže ani Siriův výraz nevydržel dlouho seriózní a i on propadl nakažlivému smíchu. To už v sobě Dorcas nedokázala dál kumulovat své nadšení, a proto hlasitě vypískla a začala slavit, stejně jako Mary. ,,Věděla jsem to! Já to věděla!" Křičela šťastně, jak poskakovala se svou kamarádkou po místnosti okolo těch dvou hrdliček a vesele si pískala. Sirius s Remusem je jen vysmátě sledovali, jak si propletli prsty na rukou s pocitem, že už konečně nemusí skrývat své pravé emoce. ,,Výborně, hoši, přeju vám to," obdaroval je úsměvem Frank a popošel k nim blíž, aby je mohl poplácat po rameni svou mokrou rukou, což Náměsíčníka jakoby probralo z tranzu. ,,Umýt!" Zamračil se a zavrčel, takže tím Nebelvíra patřičně vylekal. Remus je všechny přejel káravým pohledem, což donutilo i Mary s Dorcas přestat blbnout a začít dávat pozor. ,,Všichni z vás mazejte do sprch!" Přikázal jim zvýšeným hlasem, což už probralo i Dawna s Alice. I Siriusovi při jeho slovech cosi došlo. Svraštil obočí a rozhlédl se okolo sebe. ,,Až teď mě napadá... kde je James?" Přesně v ten moment, se do místnosti z chlapeckých ložnic přihnala ještě jedna osoba. Ta, která šokovala všechny stokrát více, než líbající se chlapci. James Potter na sobě totiž neměl kromě svých kulatýh brýlí vůbec nic a oslnil je tak všechny svým nahým tělem. Dorcas s Maty spadla brada, jak obě třeštili oči na Nebelvíra před nimi, jemuž až teď začalo docházet, že ve společenské místnosti nebyli jen Náměsíčník s Tichošlápkem, jak očekával. ,,Nekoukej se," zakryl Frank Alice oči, jak mu z šoku zrudly tváře a konečně odvrátil pohled od nahého Dvanácteráka. ,,Slučný," vypadlo nakonec z Dawna, který do té doby neřekl ani slovo a na jehož tváři se vytvaroval pobavený úšklebek. ,,Jamesi!" Vyjekli Sirius a Remem zděšeně a probodli ho káravým pohledem. Dvanácterák se však jen nervózně usmál. ,,Překvapení!"

***