,,Já asi půjdu skočit z Astronomky," zaskučela Mary do ramene své hnědovlasé kanarádky, kterou objímala, aby zmírnila své trauma z toho, co se předešlý den dozvěděli od profesora Křiklana. I přes to, že někteří byli rádi za to, v jaké dvojici skončili, většina spíš vymýšlela plán, jak zlikvidovat sebe, nebo lépe svého nového partnera, se kterým se museli nejen dát do řeči, ale také s ním vymyslet celou esej na Paměťový regenerační odvar, jež byl jejich zadáním. ,,Buď ráda, že jsi vyfasovala Darcy, mohlo to být horší," ušklíbla se jen Lily, která narozdíl od ostatních vypadala více než spokojeně. Jistě že byla ve dvojici se Severusem, a tak jí vůbec nevadilo, že nemůže pracovat s někým z Nebelvíru. Byl to její přítel a ona už teď věděla, že si vypracování úkolu skvěle užijí. ,,Horší?!" Vytřeštila Mary oči a vrhla po zrzce nenávistný pohled, jak se pustila Dorcas a založila si ruce na hrudi. ,,Tobě se to mluví, Evansová. Jako jediná se tu už s nějakým s těch hadů bavíš," odfrkla si a potom se znovu zdrceně svalila na hnědovlásku před sebou, která si raději ani nestěžovala. ,,Daarcyy, proč zrovna jí?" Zasténala Mary a opětovně omotala své ruce okolo pasu Dorcas tak, aby jí mohla zabořit hlavu do zad a tlumeně do nich mrmlat své stížnosti na celý svět. ,,Drž hubu, MacDonaldová, alespoň nemáš Malfoye," zavrčel podrážděný černovlásek, který zrovna dorazil do Velké síně a posadil se na lavičku hned vedle nich s naštvaným výrazem ve tváři. Nikdo se nedokázal rovnat tomu, koho vyfasoval on. Namyšleného platinového blonďáka s aristokratickými rysy, jemuž toužil dát pěstí již od doby, co se poprvé spatřili. Zmlátit Luciuse Malfoye by pro něho bylo nejlepším dárkem k Vánocům. To jediné by mu stačilo ke štěstí. A on pochyboval, že se udrží, pokud se mu blonďák vůbec pokusí mluvit do jeho práce. Jednu mu natáhne, stoprocentně. ,,Na to nemám argument," zvedla Mary ruce nad hlavu v obranném gestu a raději přestala mrmlat o tom, jak je život nespravedlivý, jelikož nehodlala od nasupeného Siria dostat pěstí místo Zmijozela. Nedivila se, že byl nakrklý, ale musela uznat, že ji jeho výraz poměrně děsil. Vypadal totiž, jakoby plánoval nejméně trojitou vraždu. ,,Já ano. Hádejte, koho mám," posadil se naproti nim zničehonic James, celý rozcuchaný a s brýlemi nakřivo, jak pospíchal a cpal se davem studentů před vchodem do síně. Nikdo se ani nenamáhal otevírat pusu a cokoliv říct, jelikož moc dobře věděli, že jim tu novinu Dvanácterák sdělí tak, či tak. ,,Regulus Black," ušklíbl se a na Soriově tváři se na chvíli mihlo cosi jiného, než jen negativní emoce. Zaujala ho slova, uež ze sebe James vypustil a čekal, že bude jakkoliv pokračovat. Jakoby chtěl o svém bratru slyšet alespoň něco, ale z hnědovláska, který si začal pečlivě upravovat účes, nic nevypadlo. ,,Hmm, slabý. Sirius pořád vede. Horší, než Malfoy to být nemůže," pokrčila Mary lhostejně rameny, jelikož čekala, že Dvanácterák zmíní jméno někoho, kdo by se svou otravnou stupiditou alespoň mohl rovnat blonďatému Zmijozelovi a ne někoho, kdo se poslední roky nijak výrazně neprohevoval. Pokud tedy nezmiňujeme ceny, jež vyhrál pro svou kolej ve Famfrpálu, jež hrál v pozici kolejního chytače. Jinak o něm moc neslyšeli. Regulus byl totiž jako šedá myška, která se raději nezapojovala do kolektivní šikany, nikoho neurážela a vyhýbala se konfliktům. Byl tedy opravdový opak svého staršího bratra, u kterého by snad nebyl den, kdy by nevyvedl alespoň nějakou drobnou špatnost. Za ty nejlepší potom ztrácel body pro svou kolej. ,,My soutěžili?" Pozvedl James zmateně jedno obočí, jak se marně pokoušel vzpomenout na zaćátek konverzace a to, co jí předcházelo. Věděl však jen to, že se už od rána všichni bavili o jednom a tom samém. Zatímco to před pár dny bylo jen samé: co si vezmu na sebe a koho pozvu? , teď už z úst studentů vycházely jen uštěpačné poznámky a stížnosti na profesora lektvarů, který však přesně s tímto přístupem počítal. Bylo mu jasné, že spolu dvě tak rozdílné koleje nebudou jen tak vycházet hned po tom, co je dá dohromady a řekne, aby spolupracovali. Byl to však účel, jelikož ať už se jim to líbilo, jak chtělo, úkol byl povinný, a proto se i Sirius prostě musel spokojil s tím, kdo mu byl přidělen a se zatnutými zuby přečkat jeho řeči, jež se ani z daleka nepodobaly vtipům. ,,Nojo a Sirius to vyhrál na plné čáře," povzdechla si Dorcas a jemně pohladila Mary, stále s hlavou zabořenou v jejím rameni, po hebké ručce, ,,kdo je druhý?" ,,Já," protrhl ticho zdrcený hlas Franka Longbottoma, spojeného na lektvary s Bellatrix Blackovou.
     Zatímco s novou úlohou od Křiklana, James ještě pohnout nedokázal, přece tu bylo něco nového ohledně jeho sázky. Dnes totož mířili znovu do Prasinek hned potom, co jim skončí Péče o kouzelné tvory a on doufal, že se tam černý kocour znovu objeví. V takovém případě jej hodlal vysledovat, i když by musel třeba do hlubin lesa, byl rozhodnutý zvěromága odhalit jednou provždy. Času už mu totiž moc nezbývalo a on nestál o scénář, který si sice tak nerad, ale zároveň tak často, přehrával stále dokoloha v hlavě. Tančit sám se sebou nehodlal. Hlavně, když už polovina jeho přátel byla rozebraná. Frank pozval před pěti dny Alice, Mary o tanec poprosil Dawn, Peter včera požádal Hestiu, Dorcas plánovala prostě jít s Marlene a vykašlat se na kluky a nakonec to nejlepší, Sirius a Remus, jehož vyznání proběhlo předešlý den. Nebo přesněji noc, jež se stala pro hnědovláska nezapomenutelnou.
      ,,Náměsíčníku? Vstávej, prosím," budil svého přítele šeptem černovlasý mladík, jak se snažil být co nejméně slyšet jen proto, aby se neprobral spokojeně spící Peter a na křesle vytuhlý James, kterému na klíně ležela otevřená kniha v podivném obalu, jež si vypůjčil z knihovny za účelem najít více vodítek k neznámému. ,,Co se to- Sirie?" Rozmrkal se zmateně Náměsíčník a zavrtěl se, jak se snažil probrat z předešlého spánku. Nejen, že byl unavený, ale zároveň vůbec nechápal, co se sakra zrovna dělo. ,,Psst, ať nevzbudíš Dvanácteráka," ušklíbl se Sirius, jak Removi pomalu a opatrně pomohl se vyhoupnout do sedu a opřít o stěnu za ním tak, aby si mohli vzájemně koukat do očí. ,,Proč mě budíš tak pozdě v noci?" Vytřeštil hnědovlásek oči na hodinky na své ruce, které jasně říkaly, že je přesně půl druhá ráno. ,,Uvidíš," zazubil se jen černovlásek a donutil Rema vylézt z postele. Ten ho jen mlčky poslechl a narazil si na rozcuchané vlasy rudou čepici, i přes to, že nevěděl, kam jdou. ,,Pořádně se obleč, bude zima."
      Skryti pod neviditelným pláštěm putovali ti dva po hradě. Narozdíl od Siria však Rem neměl ani ponětí, kam se snaží dostat, a proto jen následoval svého přítele. Po chvíli, zrovna když míjeli pár obrazů na stěně, spojily se puclíky v jeho mozku a docvaklo mu, kam asi putují. Ty točité schody znal nazpaměť a byl by hodně špatný, kdyby mu nedošlo, kde se nechází potom, co se sem potají plížil již desítky nocí. Něco však bylo jinak, než když šlapal ràno schodiště za Regem. A jakmile potom vyšli o patro výš, hned mu došlo, co. Cesta nahoru byla ozdobená červenými kvítky, které dodávaly romantickou atmosféru. Jakmile potom Remus vyšel až nahoru, rozprostřel se před ním přenádherný výhled a útulné posrzeníčko se svíčkami a lahví šampaňského. ,,To je kouzelné," vydechl Náměsíčník oslněne a znovu se rozhlédl okolo sebe tak, aby mu neunikly detaily. ,,Jsem rád, že se ti to líbí. Pojď, posadíme se, za chvilku to začne," pousmál se jen černovlásek bez toho, aby jakkoliv uvedl podrobnosti toho, co se podle něho mělo stát. ,,Co zač-" ,,Sedni si a dozvíš se to," utl jeho zvědavost Tichošlápek, již sedící v tureckém sedu na dece na zemi. A zrovna, když se Náměsíčník shýbal dolů, aby mohl zabrat místečko vedle něho, se jedna z hvězd na obloze zničehonic vydala na cestu pryč. ,,Padá hvězda, něco si přej," usmál se Sirius a podíval se na Rema, který se se zavřenýma očima soustředil na své přání. ,,Hotovo." ,,Co jsi si přál?" Neodolal černovlásek své zvědavosti. Náměsíčník jej však jen s úsměvem odbyl. ,,To by se to potom nesplnilo, kdybych to vyslovil nahlas." Naštěstí pro Siria to nebyla jediná kometa, kterou tu noc spatřili, a tak si i on mohl cosi přát. Chtěl, aby mu Remus kývl na jeho pozvání na Vánoční ples. A i když na takové věci moc nevěřil, byl rád, že se jeho přání, za pozorování padající hvězdy, kdy na jeho rameni spočívala hnědovláskova hlava, splnilo. Nic nedokázalo udělat Siria šťastnějším, než "ANO", jež opustilo Remova ústa a dolehlo až k jeho uším. Měl chuť skákat radostí, při pomyšlení na Vánoční ples, který celý protančí s nejkrásnějším člověkem, kterého kdy poznal. A on už teď věděl, že se postará o to, aby to byl ten nejhezčí večer, jaký kdy Náměsíčník zažil.

***