,,Už jsem myslela, že to nedokážeme. Byl jsi fakt úplně mimo," zazubila se Dorcas, jak po boku Siria Blacka a Jamese Pottera doprovázených zbytkem Nebelvírských, kráčela dlouhou chodbou z Velké síně a zaujatě s chlapci konverzovala o včerejším Famfpálovém utkání. Přesně, jak všichni očekávali, dali Nebelvírští ke konci do hry opravdu všechno, takže po chycení Zlatonky Havraspár porazili 290:150 bodům. O vítězství, které hned po konci utkání tak bouřlivě oslavili v kolejní společenské místnosti, se zasloužili především James, Dawn, jež znovu skóroval nejvíce ze všech a později i Sirius, jemuž góly padaly hned, co se mu do žil dostal adrenalin a jeho mozek ovládla myšlenka, že jestli nechce na plese tančit sám se sebou, musí vyhrát. ,,Taky že kdyby James nechytil Zlatonku, Havraspár by nás hravě porazil a všechny ty dlouhý tréninky plný příšerný námahy by byly úplně zbytečný," přitakala Mary, která se ze zadní řady protlačila do popředí mezi Dorcas a Dvanácteráka, který se zdál jaksi zamyšlený a stejně jako jeho černovlasý přítel za celou cestu ještě neřekl ani slovo. Jen se tvářil nepřítomně a tiše kráčel po jejich boku, s hlavou přeplněnou myšlenkami, které se většinou týkali onoho neznámého zvěromága, s jehož odhalením se ještě vůbec neposunul. Teď tu byl však ještě jeden problém, na který si zadělal předešlý den, když v zápalu hry polapil malý zlatý okřídlený míč a ukončil tím celé utkání. Jistě že se radoval, jelikož se mohli utkat se Zmijozelem a znovu dokázat, jaká kolej je lepší, avšak zajistil si tím, že už si s Lily na plese nezatančí. Zatímco Siria tím odsoudil k pozvání Rema, což ho neskutečně těšilo a byl rád, že ty dva spolu uvidí, sobě zajistil, že musí k tanci vyzvat toho, kdo se mění na černého kocoura a zjevuje se mu v momenty, kdy by jej nejvíce neočekával. A James nevěděl, zda-li se těší, až ho odhalí, nebo se spíš bojí, koho pod maskou zvířete nalezne a s kým to vlastně bude muset odlančit celý ples, pokud tedy na jeho pozvání kývne. Doufal, že alespoň řekne ano, ať už to bude kdokoliv, jelikož on opravdu nechtěl tancovat sám se sebou a nebo s Peterem, který by se jistě z dobroty srdce nabídl, že s ním půjde jen proto, aby nebyl smutný. Ne, takhle skončit nehodlal. Byl pevně rozhodnutý toho neznámého odhalit a ať už to bude kdokoliv, splnit sázku a pozvat ho na Vánoční ples. A jelikož s tím doteď nepohl, usmyslel si, že dnes začne pořádně slídit a hledat ména těch, kteří by připadali v úvahu. Ihned věděl, kde začít. Jelikož černý kocour byl v Chroptící chýši i s nimi, nejlepšími přáteli, musel to být někdo, komu Remus Lupin důvěřoval z hloubi srdce. A proto se rozhodl vydat na jediné místo, které ho napadalo, když se zamyslel nad prostorem, kde by Náměsíčník takového přítele hledal. Do knihovny. ,,Jamesi!" Luskla mu Mary před obličejem, jelikož už jí nejméně pět minut neodpověděl na otázku ohledně Famfpálu, o kterém se celou cestu bavili, i přes to, že oba chlapci vypadali úplně mimo. A taky že byli. Zatímco totiž James dumal nad neznámým zvěromágem, Sirius přemýšlel o někom, koho znal až moc dobře. O hnědovlasém chlapci, kterého se dnes chystal pozvat na Vánoční ples tak, jak to svému brýlatému příteli slíbil předešlý den, když se vsadili během utkání. Hodlal to uskutečnit ještě před večeří a celou cestu, kterou s ním Dorcas prokecala i přes to, že se do konverzace ani jednou nezapojil, vymýšlel plán, kterým by Rena oslnil. Nechtěl být obyčejný, jako jiní studenti, kteří si své vyvolené denně odchytávaly na chodbách a zvali je bez jakéhokoliv citu, ani přílišný, jako například Darcy, jež každému, kterého si vybrala, uspořádala uvítání na chodbě se spoustou květů růží a balónky, zatímco nad hlavou držela transparent se slovy: Smím prosit? Jistě, že by to nebylo až tak strašné a bylo by dokonce i působivé, kolik práce si s přípravou dala, kdyby to nedělala u každého druhého kluka, krerý okolo ní prošel a ona ho vyhodnotila jako hezký kus. Kolikrát už kolem ní James se Siriem procházeli schovaní pod neviditelným pláštěm jen proto, aby stihli včas dorazit na hodinu bez toho, aby se ukázali rozcuchaní, s pomuchlaným oblečením a obtiskem růžové rtěnky na tváři. Darcy totož mimo jiné byla také nesmírně vlezlá a otravná a jakmile si usmyslela, že někoho dostane, začala jej oblízat a chovat se tak, že jí nakonec polovina studentů na hradě toužila dát k Vánocům jednu mezi oči. A to pořádnou. ,, Tichošlápku!" Luskla Dorcas před očima černovláska naprosto identicky, jako to její přítelkyně udělala předtím u Jamese a počkala na výsledek. Ten se naštěstí po pár pokusech opravdu dostavil. Zamyšlený Sirius sebou jemně trhl, vyhnal z hlavy na chvíli Náměsíčníka a upřel na Dorcas zmatený pohled. ,,Copak?" Vyhrkl a pozvedl jedno obočí. Dorcas si jen s povzdechem založila ruce na hrudi a stočila pihled k Mary, jež se zatvářila naprosto stejně unaveně z věčné nepozornosti jejich přátel. ,,Co jsem promeškal?" Ozval se do toho po chvíli také hlas Jamese Pottera, jež zase pro změnu z hlavy vyhnal myšlenky na kocoura, jehož hodlal vystopovat. ,,Spi dál," povzdechla si raději Mary a Dorcas jen odsouhlasila, že to tak bude nejlepší.
    Měli zrovna pauzu mezi hodinami a jediné, co jim ještě zbývalo, byly lektvary, které se však odložily na později. Proto se James rozhodl využít volného času a vyrazit na průzkum do knihovny, ačkoliv neměl ponětí, co tam hodlal dělat, nebo hledat. Rema tam stejnak najít nemohl, jelikož ten se společně se Siriem, Mary, Marlene a Dorcas vydal ven, koulovat do čerstvě napadaného sněhu, jež jim už sahal kousek nad kolena. I přesto však doufal, že by v knihovně mohl nalézt alespoň malé vodítko, jež by jej navedlo na správnou stopu při hledání neznámého. Věděl totiž, že jinak se nikam nedostane, nikoho neodhalí a na plese bude sám. A to riskovat nehodlal. Proto vlídně pozdravil knihovnici, jež si jej ihned přeměřila podezíravým pohledem, jelikož naposledy, co zde byl, vyrušoval a ona ho vyhodila ven. Pustila ho však dovnitř s napomenutím o tom, že má respektovat klid na čtení, jež potřebují ostatní návštěvníci knihovny a neřvat jako posledně na Rema. Zamířil přesně tam, kde Náměsíčník býval nejvíce. Jamesovi už tento útulný koutek s výklenkem okna vystlaným polštářky připadal, jako hnědovláskův druhý domov. Jakmile jej totiž hledali, první co typovali bylo tohle místo. Mělo prostě něco do sebe. ,,Tak copak to tu máme," ušklíbl se James, když se posadil do výklenku a začal prohledávat poházené věci na stolku u okna. Několik popsaných sešitů, kalamář s inkoustem, hrnek s nedopitým čajem a štos knih vyskládaných na sobě. Každou z věcí si důkladně prohlédl, ale ať dělal co dělal a byl jakkoliv opatrný, nic nenašel. Už začínal ztrácet naději a dobrou náladu, jelikož byla všechna jeho práce bezvýsledná a přestávalo jej bavit prolistovávat každou z knih, jež našel jen proto, aby si mohl udělat případný obrázek o tom, co má neznámý rád. Když tu zničehonic, zrovna, když to chtěl vzdát úplně, si špatně přesedl a do jeho boku se zaryla ostrá hrana čehosi, schovaného pod polštářem, ba kterém seděl. Zamračil se a dotčeně útočný předmět vytáhl jen proto, aby zjistul, že to je jen dakší knížka. Tahle se však jakýmsi nepopsatelným způsobem lišila od ostatních. Už jen dlouhým kočičím černým chlupem na jejím přebalu, jež Pottera jen utvrdil v tom, že našel konečně to, co hledal. Zaujatě knihu otevřel a strnul v úžasu. ,,Páni," vydechl. Tak to opravdu nečekal.
      ,,Pan Potter?" ,,Přítomen, pane! Omlouvám se za zpoždění, já-" přiřítil se do vchodových dveří jako blesk z čistého nebe Dvanácterák a opřel se o rám, aby mohl vydýchat maratony jež právě dokončil. Jelikož se v knihovně zdržel o trošku déle, než čekal, málem přišel pozdě na hodinu lektvarů s profesorem Křiklanem, jež si pro ně jako vždy připravil něco speciálního. Už jen jeho hrdý úsměv vypivídal o tom, že to bude zase něco buďto extrémně těžkého, nebo zdlouhavého. A James raději ani nemyslel na to, co by bral více. Jen se po tom, co se alespoň trochu rozdýchal, došoural tiše ke své lavici, kde už na něho čekal Sirius, jež se ho ihned začal vyptávat, kde byl, takže je nakonec ještě napomenul profesor, kterého jejich mlzvení vyrušovalo. Měl totiž v plànu jim oznámit novinu, u které pochyboval, že se bude všem líbit. Obzvláště, když měl na hodině žáky ze dvou různých kolejí, které se schodou náhod moc nemusely a on hodlal tvořit dvojice. Měl to však již perfektně promyšlené a nehodlal nic dělat. ,,Dalších několik hodin věnujeme přípravám na OVCE. Začneme jedním z lehčích lektvarů a tím bude Paměťový regenerační odvar. Byl by mi někdo schopen říci, k čemu se používá?" Začal profesor Křiklan a protl tím ticho v místnosti, které na chvíli znovu nastalo potom, co položil orvní otázku. K překvapení všech přítomných se zvedla ruka Zmijozela, který většinou zůstával raději v postranní a nerad se ukazoval v hodině, jelikož nesnášel, když byl středem pozornosti. ,,Ano, pane Blacku?" Usmál se vřele Horácio a zadíval se dozadu, na černovláska, připraveného mu odpivědět. To zmátlo Siria, sedícího v předu, jemuž ani nedošlo, že se jeho mladší bratr vůbec nacházel ve stejné místnosti jako on a proto jej vyvedlo z míry, že jej učitel oslovil i přes to, že ruku nezvedl. Když potom uslyšel Regův hlas, zamrazilo ho. Došlo mu totiž, jak moc už jej vyřadil ze svého života. Od doby, co jej jeho rodina vydědila, se s ním přestal stýkat a omezil s ním kontakt na minimum i když za nic nemohl. Jems se stal ueho novým bratrem a na malého Reguluse jakoby úplně zapomněl. A to ho začalo pomalu užírat zevnitř, jelikož si začal připadat jako bezohledný sobec. ,,Využívá se při obnovení paměti u někoho, na kom bylo vykonáno kouzlo Obliviate, pokud tedy nebylo příliš silné." ,,Výborně, pět bodů pro Zmijozel," usmál se profesor a na Regulusově chladné tváři se vyrýsovalo cosi, co se mělo zřejmě podobat úsměvu také. Alespoň mu však zaškubal koutek, i když se celek moc nevyvedl. ,,Budete pracovat v párech," pokračoval po chvíli Křiklan a potutelně se usmíval. Teď totož přišel ten moment, na který celou dobu tak zaujatě čekal. Reakce jeho studentů, až se dozví podmínku, jež pro ně vymyslel. Všichni se totiž ihned začali párovat se svými nejlepšími přáteli, kteří byli ze stejné koleje jako oni. A to byl ten největší problém. ,,Abyste to však neměli tak jednoduché," začal znovu se škodolibým úšklebkem na tváři, ,,za čtyři dny připravíte práci na Paměťový regenerační odvar v páru, který však zvolím já. V každém z nich totiž bude jeden Nebelvír a jeden Zmijozel."

***