Konečně přišel tak dlouho očekávaný den, na který se všichni tak usilovně připravovali. Nebo alespoň Nebelvírské famfrpálové družstvo, odhodlané dnes Havraspáry porazit na plné čáře. Narozdíl od nich trénovali tvrději a déle, než kdy předtím, jelikož potřebovali formu vyladit na nejvyšší úroveň, než nastoupí proti jejich nejhoršímu nepříteli. Zmijozelu. Pokud totiž dnes vyhrají, utkají se s nimi za čtyři dny ve velkém finále, na které se přijde podívat i sám ředitel Albus Brumbál, jež bude mimo jiné utkání také soudcovat. A takovou šanci si Nebelvíři nehodlali nechat ujít, a proto trénovali i za špatného počasí, až pozdě do noci, kdy se potom zdrceně vraceli na své kolejní ložnice. A i když si občas mysleli, že to nezvládnou, zdálo se, že se jejich tvrdá práce vyplatila. Potom, co totiž dostali od kapitána jejich družstva, Jamese "Dvanácteráka" Pottera, nakázáno, aby se pořádně vyspali a načerpali síly na tak náročný den, se na snídani všichni objevili ve vcelku dobré náladě. Každý z nich si přes noc dobil vybité baterie, takže dokonce ani neusínali na lavicích v hodinách vyučování, jak tomu bylo v jiné dny, kdy usínali nejdříve v jednu hodinu ráno pod výmluvou, že nemohli zamhouřit oka. Většinou to však bylo způsobeno jen tím, že si do pozdních ranních hodin povídali s přáteli, se kterými schválně ponocovali a zkoušeli, kdo vydrží nejdéle vzhůru, nebo tím, že ještě narychlo dopisovali esej pro další den, na jejíž napsání jim profesorka McGonagallová dala nejméně měsíc. Když si pak kapitán družstva na snídani všechny členy týmu přeměřil podezíravým pohledem, s potěšením shledal, že ho zřejmě opravdu uposlechli, jelikož i Alice Forescooteová, jež většinou pomalu usínala i za chůze, působila překvapivě energicky. To na tváři Jamese Pottera vykouzlilo hrdý úsměv, jak si založil ruce na hrudi a s pocitem, že je musí později pochválit, postával u dlouhého jídelního stolu, kde to jako každé ráno vřelo a hlučelo. ,,Posadíš se už, ty inspektore?" Pozvedla Dorcas jedno obočí, jak si ulomila kus čerstvého chleba a zastrčila si jej do úst. James už tam totiž postával nejméně deset minut a stále těkal pohledem z jednoho člena týmu na druhého, což jí sice ani při nejmenším nevadilo, ale po chvíli to začalo působit mírně nepříjemně a divně. A ona nestála o další divadlo, jako tehdy s Remem, když vytuhl u večeře. ,,Nech si toho, Meadowes," zamračil se James, jak hrdý úsměv rychle zmizel z jeho tváře a nahradil jej uražený výraz. Bez dalších komentářů se rychle usadil vedle Siria, který se zrovna nečinně rýpal v čokoládovém pudinku a nad něčím přemýšlel. James do něho s potutelným úsměvem jemně drkl ramenem a počkal, až se na něho otočí. Černovlásek sebou jemně trhl, jak ho nečekaný dotek od jeho přítele překvapil a polekal. Potom natočil obličej směrem ke Dvanácterákovi, který se na něho usmíval jako sluníčko na hnoji s brýlemi nakřivo. Sirius k němu jen s hlasitým povzdechem zvedl pravou ruku a narovnal mu je tak, aby v nich viděl lépe. ,,Díky," zazubil se hnědovlásek a instinktivně si počal upravovat oříškové hnízdo na hlavě, které sice měl mírně pocuchané, ale ušlo to. ,,Perfektní," mlaskl po chvíli spokojeně a podíval se na sebe v odrazu na kovovém poháru s jeho porcí čaje stojícím před ním. ,,Děláš, jakoby na tebe snad někdo koukal," protočila Mary, sedící naproti němu, již se sepnutými vlasy, oděná ve svém famfrpálovém dresu, naladěná na hru. ,,Sirius určitě," odfrkl si James a s úšklebkem se otočil zpět k Siriovi, jež se již znivu zdál jako v tranzu. Ani on sice neponocoval a opravdu se vyspal tak, jak mu bylo doporučeno, ale byl z celého družstva asi nejvíce mimo. Znovu sebou polekaně trhl potom, co jej James oslovil ještě jednou a propral ho z dumání. ,,Myslíš, že ho pustí?" Dostal ze sebe černovlásek po krátkém tichu a pozoroval, jak se obličej jeho přítele mění ve stále více zmatený. ,,Cože, Tichošlápku?" ,,Já jen... jestli si myslíš, že Rema Pomfreyová pustí na ten zápas." To už rozesmálo Nebelvírky, které jejich konverzaci zaujatě poslouchaly. Mary se při pohledu na zmateného Dvanácteráka, jehož výraz vyloženě vypovídal o tom, že se stydí za to, že se s černovláskem vůbec baví. ,,Co je?" Zamračil se Sirius nechápavě, jelikož jako jediný nebyl v obraze a nechápal, co tak vtipného se vlastně stalo. A zatímco Mary, Marlene a Dorcas byly naprosto nepříčetné a smály se tak hlasitě, že se za nimi otáčeli studenti z jiných kolejí a zvědavě pokukovali, aby zjistili, co je tak odbouralo, James nevěřícně vrtěl hlavou. ,,Měl jsi mě podržet a ty tu místo toho vymeleš něco o Náměsíčníkovi," protočil očima naoko uraženě, ale přitom se vesele zubil. Chudáka Tichošlápka tím však zmátl ještě víc, což se však snažil zakrýt, jelikož nestál o to, aby jej ještě seřvali za to, jak je mimo. A tak se holt spokojil s tím málem, co věděl a rozesmál se taky, když Dorcas z neopatrnosti vylila svůj pohár s máslovým ležákem do Maryina klína, čímž začal povyk úplně nový. ,,Můj dres!" Vyjekla zhrozeně Nebelvírka, okamžitě vyskočila na nohy a s vykulenýma očima si prohlížela škody. To už Dorcas, která začala tušit, že je její život v ohrožení, přešel smích. Pomalu a nenápadně se začala zvedat, aby měla šanci případně utéci. A to bylo potřeba, jelikož ji Mary probodla vražedným pohledem a se slovy: ,,Zabiju tě, Meadowesová!" vyrazila proti ní.
     ,,U Merlinových huňatých ponožek, už s tím stejně nic neuděláš, Mary! Navíc, to nejde skoro ani vidět," zamračil se James, jak se už nejméně tři minuty v kuse snažil dostat svou Nebelvírskou kamarádku k východu ze stanu, ve kterém se jejich Famfrpálový tým připravoval na stávající zápas, aby mohli konečně vyletět na hřiště a ukázat se publiku. Mary však nehodlala vyletět mezi lidi bez toho, aby byl její dres, na který jí Dorcas u snídaně vylila máslový ležák, bez poskvrny, takže všechny zdržovala tím, že se jej ze všech sil snažila vydrhnout. ,,Pořád to jde vidět!" Zaúpěla a skřivila obličej, který byl obrazem jejího urpení. Znovu odložila kapesníček, jimž si kalhoty a konec trička drhla a prohlédla si velkou a silně viditelnou skvrnu. ,,Takhle nemůžu mezi lidi!" James znovu protočil očima a na chvíli si přál, aby mohl použít nepromíjivou kletbu, jež byla jedinou věcí, která by mu byla schopna pomoci dívku vytáhnout ven. Sám s ní totiž nedokázal pohnout a čas běžel. Už teď měli jistě spoždění, ale ani to Mary nezastavilo. Dokud ten flek ze sebe nedostane, nedostane ani nikdo ji na hřiště. ,,Mary, prosím, opravdu není čas-" zkusil to James znovu, jakožto kapitán týmu, jehož povinnost byla, ji tam prostě dokopat za všech možných okolností. Problém byl v tom, kdo před ním stál. Kdyby to řekl Marlene, nebo Pandoře, měl by oroblém po chvíli z krku, jelikož by myslely na družstvo a zápas a ne na svůj dres, ale jelikož to byla Mary, nebyla tu možnost, postavit ostatní před ni. Stejně jako Dorcas prostě byla první na řadě. ,,Co prosím?!" Vytřeštila oči, když se jí Dvanácterák znovu pokusil vysvětlit, že flek na jejím oblečení opravdu není tak extrémní a mohla by jít. Bezvýsledně. ,,Tohle, že není extrémní?!" Chytla se dramaticky za srdce, jakoby snad slyšela nejvíce stupidní věc světa, jež se ji hluboce dotkla, a poukázala na svůj špinavý dres. ,,Vypadám, jakobych se posr-" ,,Pottere, už není čas! Máte dvě minuty a pak Hoochová odstartuje zápas. Jestli nechceme být diskvalifikovaní už na začátku, měl bys ukázat, kdo je tu kapitán," přerušil její výlev hlas Franka Longbottoma, který nakouknul dovnitř zkrz záclony, jež sloužily podobně jako dveře v místnostech. Vypadal mírně vytočeně, stejně jako zbytek týmu, nečinně přešlapující ve vedlejší části stanu. James na něho vytřeštil oči a pokusil se mu pomocí obličejových výrazů a posunků rukou ukázat, že s ní nejde pohnout, ale Frank nebral jeho vÿmluvy. ,,Jsi kapitán ksakru!" Zavrčel a se zamračením zase zmizel. Zanechal za sebou Jamese, který naprosto přišel o všechna slova. Po chvíli rozmrzl a s povzdechem se znovu otočil k Mary, která Frankova slova sice slyšela do jednoho, ale nebrala na ně ohled. Bylo jí to jedno, když vypadala tak, jak vypadala. ,, MacDonaldová, prosím..." zaskučel hnědovlásek znovu a dívka otevřela pusu pro další argument. Nestihla však ani začít a dovnitř vrazil nasupený Sirius, který se narozdíl id Franka ani neobtěžoval s tím, aby něco říkal. Došel až ke zmatené Mary, využil její nepozornosti a nekompromisně si ji přehodil přes rameno, načež ji bez řečí odnesl z místnosti. A i když dívka protestovala, nikdo ji neposlouchal. Nechtěli si nechat ujít tak důležitý zápas jen kvůli jejímu záchvatu.
    Z tribun zářících zlato rudými barvami se ozval bouřlivý jásot, když se dlouho očekávaná skupina konečně ukázala na hřišti a uvítala své diváky několika triky na koštěti od Jamese Pottera, jemuž se ulevilo, že zápas vůbec stihli. ,,Sice se spožděním, ale tady je máme! Nebelvírské družstvo přilétá na hřiště a rovnou se formuje naproti Havraspárským!" Zajásal do mikrofonu nadšeně letošní komentátor Etnan Taylor z Mrzimorské koleje, který byl zvolen samotnou profesorkou Minervou McGonagallovou za účelem, že nebude nikomu nadržovat, jelikož Famfpál byla "nestranná hra". Navíc byl jedním z mála studentů, kteří sportu rozuměli natolik, aby dokázali popisovat, co se na hřišti děje, i ostatním divákům. ,,Očekávám od vás všech naprosto čestnou hru," začala Hoochová svůj klasický úvod, který jim opakovala před začátkem všech zápasů, jež kdy odehráli a mezitím připravovala míče. Vypustila Zlatonku, která několikrát prolétla okolo hlav obou chytačů, jakoby je snad chtěla poškádlit a potom rychle zmizela. ,,Zlatá již je ve vzduchu, vážení, což znamená, že hra zanedlouho začne!" Povzbuzoval Ethan napětí v řadách fanoušků, kteří natahovali krky a hledali malou zlatou kuličku, jež už dávno zmizela za obzorem. Po vypuštění potlouků, jež se ihned rozlétly do stran, si Hoochová vzala do ruky poslední míč a přeměřila si oba týmy pohledem. A přesně v moment, kdy Camrál vyhodila do vzduchu, se ozvalo hlasité písknutí, jímž signalizovala začátek zápasu. A to byl moment, na který všichni čekali. ,,Nebelvírští neotálí a rovnou se ujímají míče! Camrál má střelec Dawn Williams, který má z minulého zápasu na svém kontě přes dvacet golů. To je uctihodný výkon!" Komentoval ihned Ethan a s jiskřičkami v očích sledoval sutuaci na hřišti, jež ihned převáděl do slov pro publikum. ,,Nahrává Dorcas Meadowesové, která si však u sebe Camrál dlouho nenechává a předává jej dál. Bohužel špatně mířená nahrávka nedoketěla k Siriusi Blackovi, nýbrž Havraspárskému střelci Matthiasi Griffinsonovi! Ten předává Murphymu a ten střílí, ALE- Nebelvírský brankář Frank Longbottom jeho střelu bleskově vykrývá! Neuvěřitelný manévr, vážení! Takhle to má vypadat!"
     Zápas byl v plném proudu a zdálo se, že se tvrdý trénink Nebelvírů opravdu vydařil. Vedli totiž nad Havraspárem 90:60 bodům a to se ještě ani neukázala Zlatonka, na kterou tak neklidně čekali chytači James Potter a Sadie Suttonová, velmi temperamentní blondýnka se skvělými reflexy, jež Dvanácterákovi už dlouhou konkurovala, stejně jako Regulus Black ze Zmijozelu, se kterým se utká vítěz dnešního zápasu. A tím hodlaly být oba týmy. Vyhrát však mohl jen jeden. Ten, jehož chytač jako první polapí Zlatonku a získá pro své družstvo 150 bodů, což byla většinou jistá pojistka pro vítězství. A i když nebyl čas na odpočívání, či cokoliv jiného, jelikož bylo potřeba se stoprocentně soustředit na hru, Sirius Black si nemohl pomoci. Již od samého začátku nebyl v náladě. Už jen kvůli Mary, kterou musel odtáhnout z kolejního stanu, jinak by se na hřiště vůbec nedostali. Hlavně to však bylo kvůli Náměsíčníkovi, kterého ať se koukal, jak se koukal, nemohl mezi Nebelvírskými fanoušky nikde najít. A to ho vyvádělo z míry, jelikož si nebyl jistý, zda-li ho madam Pomfreyová jen ze strachu o jeho zdraví pro jistotu nepustila, nebo se jeho stav zhoršil a on o tom ani neví a pokojně si tu sportuje. Doufal však, že i přes to, že mu sám Remus slíbil, že se na jejich zápas podívat přijde, nastala jen situace, kdy ho ošetřovatelka prostě připoutala k posteli slovy, že musí odpočívat a neměl by se namáhat. Hnědovláskova nepřítomnost ho i tak vyváděla z míry a hledáním jeho čokoládových očí v přelidněném davu Nebelvírů s pokreslenými tvářemi v barvách jejich koleje, přicházel o všechnu pozornost. Proto si ani nevšiml, když se na něho Dorcas pokusila přihrát Camrál kvůli jeho pozizi blízko k soupeřově brance, takže jej míč spolehlivě minul, prosvištěl okolo jeho ucha a řítil se k zemi, těsně jad kterou jen chytil Havraspárský střelec Eden Phillips a nahrál Rowsnu Murphymu, který po chvilce také skóroval. Černovlásek sebou jemně trhl, když uslyšel, jak komentátor Ethan Taylor hlásí skóre, jež se během pár minut, nebo spíš zlomku sekundy, jak to Tichošlápkovi přišlo, změnilo na remízu 110:110. ,,Soustřeď se, krucinál!" Zakřičela na něho z dálky Dorcas, jak zamračeně prolétla kolem a vydala se za Havraspáry, kteří vlastnili Camrál a mířili k jejich brankám. Když potom míč znovu proletěl skrz jednu z obručí, protože se Frank zrovna vyhýbal potlouku, jež na něho poslala Giselle Caneová, byl to ten moment, kdy se v něm cosi zlomilo a jeho tělem se konečně rozlil pocit, že musí vyhrát. Za každou cenu musí dnes cenu v ruce držet jeho družstvo. S úšklebkem se předklonil a vyletěl se svým koštětem na úroveň, ve které jeho přítel James, vyčkával na Zlatonku. Přiletěl až k němu, takže si jej hnědovlásek změřil podezíravým pohledem, a potom řekl: ,,Co kdybychom se vsadili, Dvanácteráku?" James vytřeštil oči a na chvilku zapochyboval, jestli slyšel správně. ,,Cože?" Vyjekl a pohledem těkal mezi Siriem a Sadie, která naštěstí nevypadala, jakoby Zlatonku již viděla. ,,Jestli dneska vyhraje Nebelvír, pozvu Náměsíčníka na ples," pokračoval Tichošlápek a James se rozzářil údivem. Tohle opravdu nečekal, ale zamlouvalo se mu to. Jedna věc mu však na tom všem neseděla. Sirius řekl jen podmínku pro sebe, i přes to, že se csázel s ním. ,,A já?" Pozvedl James jedno obočí a čekal, co z něho zase vyoadne. Úšklebek na jeho tváři totož nevěstil nic dobrého. ,,Jestli Nebelvír vyhraje, pozveš na ples toho černého kocoura hned, co odhalíš jeho identitu." Dvanácterák na chvíli zamrzl, jak přemýšlel, zda-li to hodlá riskovat, i přes svůj zálusk na Lily Potterovou, ale jelikož nebyl strašpytel, jen se na černovláska usmál a natáhl k němu ruku. Sirius se ušklíbl. ,,Platí." Potřásli si rychle rukama a potom se každý rozlétli jiným směrem za cílem udělat to, co jim šlo nejlépe. James totož zrovna zpozoroval Zlatonku a vrhl se střemhlav za ní, zatímco černovlásek hodlal dohnat to, co ztratil svou nepozorností a zamíchat tak s tabulkou se skóre. On totiž Rema na Vánoční ples stoprocentně pozvat chtěl a hodlal pro to udělat maximum.

***