,,Reme, vnímáš?" Zamračila se Dorcas, luskající svému kamarádovi, který si opíral bradu o ruce, položené na dlouhém Nebelvírském stole přeplněném chutným jídlem, před očima, jimiž unaveně propaloval čokoládový pudink před sebou. Vypadal, jakože za chvíli odpadne, což zrovna u něho nebylo zvykem, pokud tedy předešlou noc nestrávil běháním po temných lesích v kůži vlkodlaka. Oční víčka měl ztěžklá a co chvíli je zavřel, aby sebou o pár minut později trhl a zvedl hlavu. Takhle už tu seděl nejméně deset minut, přičemž mu celou dobu Dorcas zaujatě vyprávěla o její příhodě z hodiny Péče o kouzelné tvory, kde jí jeden Stromolez prý ukradl z náprsní kapsy od bundy zlatý přívěsek od její matky. Remus se raději ani nesnažil dávat pozor, jelikož měl dost práce s tím, aby neusnul na místě. Nepřišlo mu totiž dobré vytuhnout na jídelním stole u oběda, který si krom něho všichni vesele užívali. Merlin ví, jestli by se nevzbudil třeba na podlaze, celý od čokoládového pudinku, který by při své šikovnosti dozajista shodil. ,,Reme!" Zatřásla s ním nakonec Marlene potom, co to Dorcas vzdala se svým luskáním a vrhla po ní bezradný pohled. Hnědovlásek sebou okamžitě vyděšeně trhl a leknutím vyskočil na nohy, přičemž se praštil o hranu stolu a převrhl pohár s máslovým ležákem, který stál před ním. Celá Velká síň, ve které se doteď bavil jeden přes druhého a přes hlasitý ruch se bez zvýšeného hlasu nedalo bavit ani s člověkem vedle sebe, ztichla, jak se všichni zaujatě otočili na zmateného a hlavně rozespalého Náměsíčníka. Samozřejmě, že ránu do stolu, při které se otřásly příbory a na zem spadlo několik hroznů vína, slyšeli všichni. Remus jen dál zmateně stál na místě a rozespale mžoural do světla okolo sebe, aniž by mu docházelo, že se na něho dívá celá Velká síň, včetně profesora Brumbála, který zrovna stál za zlatým pultíkem a připravoval se na každoroční proslov. Sirius, kterému došlo jako prvnímu, že by bylo poměrně dobré, chudáka Náměsíčníka vrátit zpět na místo a zbavit ho tak pozice podivína, na kterého si ukazoval nejeden žák Zmijozelu, včetně Bellatrix Blackové, která ihned mumlala pomluvy do ucha platinového blonďáka Luciuse Malfoye, který se poťouchle šklebil, se postavil, obdaroval celou Velkou síň vřelým úsměvem od ucha k uchu, přičemž poslal uronickou vzdušnou pusu k hadímu stolu a chytil Rema za ramena, načež se i s ním tiše posadil zpět ke stolu. Ještě několik krátkých minut panovalo v místnosti ticho a klid, až na mrmlání uražených Zmijozelů, které bylo slyšet až na chodbu, než se síní znovu roznesl šum a rozruch započal na novo. ,,Co se stalo?" Zamumlal nechápavě hnědovlásek a stále zmateně se rozhlédl okolo sebe, načež si promnul unavené oči. Sirius, sedící vedle něho, starostlivě pozorujíc jeho počínání, mu neodpověděl. Ani on, ani James naproti nim, spokojeně pojídající misku přeplněnou kuřecími křidýlky, ani nikdo jiný. Přišlo jim lepší, když ho nechají se vklidu vzpamatovat a nebudou ho zahlcovat zbytečnostmi. Remus totiž vypadal, jakože by stejně nepochopil, co mu říkají. ,,Je úplně mimo," zašeptala Dorcas směrem k Jamesovi sedícímu hned vedle ní, který se zrovna cpal dalším kusem křídla a starostlivě svraštila obočí. Dvanácterák, kterému samozřejmě nedošlo, že dívka mluvila tiše z nějakého důvodu, samozřejmě odpověděl nejhlasitěji jak mohl. ,,To máš pravdu, Dorcas. Remus takhle mimo často nebývá." Sirius svého přítele, i hnědovlásku sedící vedle něho, která nad Jamesovou stupiditou jen vrtěla hlavou, spražil káravým pohledem, který jasně vypovídal o tom, co si o jejich řečích myslel. ,,Idiote," sykla Dorcas na brýlatého chlapce, který už raději mlčel, jelikož viděl, že dnes nejeden člověk sedící u jejich stolu není v náladě. ,,To jsme pořád na obědě?" Ozval se znovu Remus, který se konečně rozkoukal a přestal vidět rozmazaně, což mu umožnilo posoudit, že se opravdu stále nachází v jídelně. Sirius okamžitě stočil oči zpět k rozcuchanému hnědovláskovi a jemně se pousmál. ,,Přesně tak, sedíme tu už přesně dvě hodiny a-" začala opět Dorcas, ale naštěstí pro celý stůl, který opravdu nechtěl poslouchat její řeči, byla přerušena hlasitým zacinkáním lžičky na křišťálovou skleničku, čímž profesorka McGonagallová signalizovala, že je čas na ředitelův proslov. Ten už stál za pultíkem nějakou dobu, ale nechtělo se mu rušit bavící se studenty, kteří si jistě raději povídali, než poslouchali kecy starého profesora. Velká síň se znovu zklidnila a všechny pohledy se místo na Rema, tentokrát stočily k usměvavému Brumbálovi. ,,Děkuji, Minervo," promluvil hned, co se v místnosti rozhostilo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík na podlahu a rukou pokynul k profesorce McGonagallové, která se jen tiše pousmála nazpět. ,,To zas bude něco," odfrkl si tiše James, který už teď věděl, že se ještě dlouho nenají, jelikož Brumbálovy proslovy byly vždycky úděsně dlouhé a on během nich nemohl jíst, aby profesora nerušil, což mu velice vadilo.
     ,,Vánoční ples, no představte si to!" Vydechla vesele Mary hned, co ředitel ukončil svůj uvítací proslov zakončený radostnou novinou o konání Vánočního plesu pro vyšší ročníky, jež bude přímo na Štědrý den. ,,Slyšeli jsme to všichni, Macdonaldová, ale děkujeme za zopakování," protočil Sirius otráveně očima a s povzdechem si opřel hlavu o pravou ruku, jejíž loket ležel na desce stolu. Dnešek ho poměrně unavoval. Nejen, že dívky z Nebelvíru, vyjímaje snad jen mlčící Lily Evansovou, měly dnes obzvláště upovídanou náladu, ale zároveň mu už od rána dělal starosti jeho hnědovlasý kamarád, který už zase pomalu usínal na desce stolu. Ani on nevěděl, proč je Remus tak mimo. Úplněk nebyl, to věděl jistě. Ať se však snažil sebevíc, nebyl schopen přijít na jiný důvod, který by Náměsíčníkův stav vysvětloval. A to ho přivádělo k šílenství, jelikož měl o hnědovláska starost. Obzvláště když nevěděl, co mu je. ,,Copak, Tichošlápku, chceš to zopakovat ještě jednou?" Ušklíbl se James, který se chytil ihned, co uslyšel záminku k pošťuchování svého černovlasého přítele. A dívky okolo se bohužel pro Siria přidaly. ,,Bude ples," konstatovala Marlene a pobaveně sledovala Tichošlápkův unavený výraz. ,,Vánoční," dodala Dorcas s potutelnou grimasou. ,,Jste všichni velice hodní, že jste mi to tak hezky zopakovali," povzdechl si Sirius a obdařil své přátele falešným úsměvem, načež stočil pohled opět k teď už spokojeně oddechujícímu hnědovláskovi. Zamračil se a zvedl paži za cílem Rema probudit, ale to by ho nesměla zastavit ruka zrzavé Nebelvírky, která ho chytila pevně za zápěstí a zakroutila hlavou v zápor hned, co se na ni zamračil. ,,Nech ho. Potřebuje se vyspat." ,,Ale on nic nesnědl-" namítl Sirius při pohledu na prázdný talíř, vedle kterého Remus spokojeně dřímal. Nebyl na něm ani drobeček, což ho stresovalo ještě víc. ,,Vezmi mu něco s sebou do společenky, kdybys ho teď vzbudil, stejně bys do něho nic nedostal," pousmála se Lily a černovlásek nakonec jen chápavě pokýval hlavou v souhlas a místo aby Rema budil, sundal si z ramen hábit a opatrně ho přikryl, aby byl ve větším pohodlí.
     Ani James nebyl schopen Tichošlápka přesvědčit, aby po další hodině, Rema nakonec raději vzbudil, jelikož se museli dostavit na výuku Obrany proti černé magii. Nenechal si nic mluvit do plánu, který uskutečnil jen proto, aby unavený Náměsíčník mohl poklidně dřímat dál. Podebral Rema pod koleny a opatrně, za pomoci starostlivé Lily a Jamese, který přispěchal na pomoc hned, co uviděl, že se o situaci zajímá zrzka, jež se mu tak líbila, jej vytáhl do vzduchu a vzal jej do náruče. S úsměvem od ucha k uchu sledoval spokojený výraz v hnědovláskově tváři, jehož hlava se zanedlouho zabořila do jeho hrudi, což donutilo černovláskovo srdce bít rychleji. Ani on nerozuměl tomu, co s ním Náměsíčník dokázal udělat. A i když spolu o tom, co se stalo na konci minulého roku, od toho dne nemluvili, oba si moc dobře vzpomínali na pocity, které v tu dobu cítili a ani jeden z nich si nebyl jistý, co to bylo. Doufali však, že jen přátelská láska, jelikož něco víc by nemuselo dopadnout nejlépe. Remus si připadal až moc obyčejný na to, aby se líbil tak krásnému a dokonalému člověku, jako byl Sirius a mladý Black se zkrátka bál. Nebyl si jistý, jestli je připraven si přiznat, že se mu líbí chlapci a už vůbec si nedokázal představit, že by to věděl i někdo další. V Bradavicích byl proslulý dlouhým seznamem jmen holek, se kterými už něco měl a na celém hradě snad kromě Lily Evansové nebyla dívka, kterou by si nepodvolil jediným úsměvem. Nebyl si jistý, že by o to chtěl přijít. ,,Co mám vzít?" Pozvedl James jedno obočí při pohledu na zbytek jídla na stole, ze kterého se snažil vybrat něco pro Rema. Ten se mírně zavrtěl, jakmile se k jeho uším doneslo hlasité cinknutí lžičky, do které Dvanácterák drkl a shodil ji na zem. Sirius ho opět spražil káravým pohledem a brýlatý hnědovlásek se jen nervózně zazubil. ,,Vezmi nějaké jablko, ten zbylý muffin a kdyžtak kousek kuřete. Víc do sebe stejně nedostane, když je v takovém stavu," odpověděla mu místo černovláska Lily a James okamžitě přikývl a začal sbírat dané suroviny. Věděl, že tím na dívku nijak nezapůsobí, ale přesto se pokusil využít situace a udělat na ni dojem. Bezvýsledně. ,,Tak pojďte už, ať nepřijdeme pozdě na hodinu," zavolala na ně od východu Dorcas, stojící po boku Petera, který se do celé situace raději nezapojoval a spokojeně dojídal kuřecí stehno. Sirius se pomalu vydal za nimi i s Remem v náručí a zbytek se k němu bez řečí připojil. ,,Máš to všechno?" Optal se tiše svého brýlatého přítele hned, co vyšli ze síně a ten okamžitě bezmyšlenkovitě přikývl. ,,A kde?" Svraštila Marlene obočí a James zamrzl. Vytřeštil oči a rychle si prohlédl své prázdné ruce. ,,Pro Merlina!" Vyhrkl, otočil se na podpadku a rozeběhl se zpět. Sirius si jen povzdechl a pousmál se. Samozřejmě, že se ten trouba soustředil na balení Evansové tak moc, že zapomněl udělat to, o co ho prosil. Kdyby to splnil bez problémů, nebyl by to ten starý dobrý James, kterého měl tak rád.

***