Jestli se někdo z vás lekl z názvu minulý kapitoly tak klid. Jede se dál.

Probudila jsem se o několik hodin později. Byla jsem v posteli. Otevřela jsem oči a posadila se. Vedle mě spala Isse. Seděla na židli hned vedle postele a hlavu měla položenou vedle mé ruky.

,,Isse." Zašeptala jsem. Nevím sice kolik bylo ale byla už opravdu tma. Neprobouzela se. Štouchla jsem do ní.
Stále spala jak dudek. Už mě to začalo štvát. Zatáhla jsem jí opatrně za vlasy.

Isse vyjekla a probrala se. Sikla a podívala se na mě. V tu chvíli se její pohled změnil z rozespaného na radostný. Skočila mi kolem krku a až drtivě mně objala.

,,Kooko-chan. Promiň, já nevěděla že máš ztrach z víšek. Moc mě to mrzí." Omlouvala se a furt mě mačkala až jsem pomalu nemohla dýchat.

,,Isse-chan to je dobrý, já o tom taky nevěděla, ale můžeš mě už pustit. Nemůžu dýchat!" Ihned mě pustila a sedla si zpět na židli.

,,Proč jsi tu?" Isse se na mě tázavě podívala. ,,Jsme přeci kamarádky." Ta slova mě dost zasáhla. "Kamarádky..." opakovalo se mi v hlavě. ,,Copak." zeptala se. ,,Já jen. Nikdy jsem neměla kamarády." řekla jsem a začali mi slzet oči. ,,Copak je?" ,,Nic, to bylo jen smítko." řekla jsem a otřela si oči.

,,Děkuji za záchranu." řekla jsem vděčně. ,,Já nic neudělala. To byla Shizune-sama." ,,Jak?" ,,Šla akorát domů když tě uviděla." "Takže jí na mě přeci jen záleží a nehraje to jen." řekla jsem si pro sebe. ,,Děje se něco?" zeptala se. ,,Ne nic."

,,No nic, musím už domů. Měla jsem být doma do pěti-šesti." ,,Tak teda běž." Odvětila jsem mile. ,,Přijdeš zítra do školy?" zeptala se ještě mezi dveřmi. ,,Jo, určitě." ,,Tak fajn."