Vyšla jsem ze školy. Byla jsem utahaná. Byly asi 3 hodiny odpoledne.

Většina žáků šla ihned pryč takže jsem tam zbyla prakticky sama. Cestu jsem si sice tak nějak pamatovala ale nechtělo se mi ještě jít.

Sedla jsem si na houpačku která byla naproti dveřím u stromu. Odrazila jsem se a zhoupla. Napadli mě zvláštní pocity. Osamocení, smutek a pocit že na tebe každý pohlíží jak na monstrum.

Seskočila jsem a podívala se zaskočeně na tu houpačku. "Co to bylo." Náhle mě něco napadlo. Pomalu jsem opět přišla k houpačce. Pomalu jsem zvedla ruku a chtěla se jí dotkonout.

Tu mi však někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se a tam stála Isse. ,,Ahoj Kooko-chan. Co tu děláš?" zeptala se a já jednu chvíli nevěděla co říct. "No tak něco jsi vymysli." Nic mě nenapadlo a pak jsem zahlédla na krajíčku oka tu houpačku. ,,Jak dlouho tu je ta houpačka?" "Fakt. Nic lepšího jsi říct nemohla?" Isse se na mě jen podezřívavě podívala a pak na tu houpačku. ,,Nevím. Je tu už více jak 10 let. Prej." ,,Aha." řekla jsem jen a odvrátila od ní svůj pohled.

,,Nechceš se projít?" zeptala se Isse a její úsměv mi nějakým zvláštním způsobem pozdvihl náladu. ,,Tak jo." Tu mě chytla za ruku a táhla s sebou.

Vyběhli jsme ze školního pozemku a Isse si to zamířila přímo k hlavám Hokagů.

,,Dobře už mě pusť!" řekla jsem a vytrhla se jí. Isse se na mě jen tázavě podívala. ,,Já nejsem tvoje panenka." řekla jsem. Boleli mě nohy a ruka jak mě "táhla." ,,Promiň! Omlouvám se. Nezlob se, občas se prostě zapomenu ovládat." řekla a začala se hned omlouvat. ,, Dobrý, dobrý. Klid, já se nezlobím."

Vyšli jsme až k zábradlí. Opřeli se a dívali se na ten výhled. ,,Je to nádhera." řekla jsem jen a zhluboka se nadechla. ,,To je." Pokývala Isse hlavou. ,,Nechceš blíže k těm hlavám?" ,,?" Trochu mě zachvátila zvědavost.

Isse přelezla zábradlí a seskočila na hlavu prvního. ,,Pojď taky!" Zavolala na mě. Z prvu se mi nechtělo. Pak jsem si ale dupla a přelezla zábradlí. Poté mi Isse pomohla ještě dolů a pak jsem si už jen sedla na hlavu.

Necítila jsem se však moc dobře. ,,Tady je tak krásně." řekla Isse a postavila se. Slunce zapadalo a tvořily se červánky. ,,Ty Isse. Pojďme už dolů." ,, Proč?" zeptala se nechápavě. ,,Prostě pojď prosímtě už dolů!" Opakovala jse a začala se mi drobet točit hlava. ,,Dobře." řekla Isse ale už bylo pozdě.

Zvedla jsem se a chtěla se něčeho chytit a však se mi zatočila hlava. Před očima se mi zamlžilo. Zapotácela jsem se a spadla přes okraj. ,,Uslyšela jsem Isse zděšené zaječení a moje jméno: ,,Kooko!!!"

Nic jsem neviděla, jen jsem cítila jak jsem padala, studený vzduch kolem mi hvízdal v uších. Zdálo se to jako věčnost. Pak jsem však ucítila něčí pevné sevření.