,,Musím jít." řekl Rei-kun a zmizel ve větvích. ,,Typický." odfoukla si Isse.

Chvíli jsem tam jen tak stáli a pak jsem se rozloučila s Isse. ,,Též musím, je už pozdě a pokud nebudu doma do večeře tak mě Shizune-san asi uškrtí." ,,Jj. Ahoj." Objala mě na rozloučenou a obě jsme se rozběhli domů.

Doběhla jsem domů. Rozdýchala jsem se, otevřela dveře a pozdravila: ,,Jsem doma!" ,,No to je dost!" Ozvalo se z kuchyně. Zula jsem si boty a šla dál. Vešla jsem do jídelny a sedla si ke stolu. Shizune stála u kuchyňské linky a krájela cibuli. ,,Bude vepřové koleno. Těšíš se?" ,,Jo a velmi. Mám hlad jako vlk." Zvedla jsem se od stolu a přišla k Shizune. ,,Chceš s tím pomoct?" ,, Mohla by jsi kontrolovat to maso?" řekla a ukázala na troubu.
Otevřela jsem dveře a povytáhla pekáč. ,,Dobrý ještě tak 10 minut." řekla jsem a zavřela troubu.

Sedli jsme ke stolu a začali jíst. Bylo to výborné. Shizune byla výborná kuchařka. Když jsem dojedla tak jsem se zvedla od stolu a uklidila věci do dřezu. Zapla jsem vodu a začala všechno mít. ,,Kooko, no tak, nech mi to." Ozvala se Shizune a rukou kterou mě chytla za rameno mě od toho odstrčila. ,,Já to udělám." ,,Ne, běž si už lehnout, víš přece že tě zítra tě čekají zkoušky." "Typická Shizune." ,,Dobře." řekla jsem a odešla do pokoje. 

Asi rok po tom co jsem začala bydlet s Shizune přistavěla další pokoj. Vyšla jsem shody nahoru po schodech a vešla do pokoje. Svlékla jsem se do spodního a vklouzla do postele. "Zuby si vyčistím až ráno." řekla jsem si pro sebe a zavřela oči.

Neuběhlo ani 5 minut a už jsem spala. 

Zdál se mi dost podivný sen. Byl tam jakýsi chlap, stál nademnou a něco zaříkával. Bylo to děsivé a bála jsem se. Kolem mě bylo rudé světlo a já i ten chlap jsme byli úplně černí. Neviděla jsem mu však do obličeje. Hlavu jsem měla sklopenou dolu a na zemi mě drželi jakési řetězy. Po chvilce jsem na krku ucítila jeho ruku. Byla hrubá a když se mě dotkl ucítila jsem na krku šílenou bolest. Jako kdyby mi někdo do krku řezal rozžhaveným železem. Když skončil tak se řetězy rozplynuly a přítomnost jeho osoby se rozplynula. Přepadl mě pocit útěchy který se však vzápětí změnil v pocit šílenství. Začalo mě bolet celé tělo přičemž nejsilnější bolet pocházela z toho místa kde předtím ten někdo něco dělat. Po celou dobu bolesti jsem měla oči zavřené. Snažila jsem se tu bolest překonat fantazií. Představovala jsem si les. Velký nekonečný les který se táhl všude a nikde nekončil. Jen co jsem si však jej vybavila se objevil oheň který začal všechno kolem ničit. Bolest se stávala nezvládnutelnout a já začala křičet. Chytla jsem se za hlavu a neustále křičela. Chtěla jsem umřít, chtěla jsem aby někdo ukončil mé trápení. Náhle se objevilo světlo které mě chytlo za ruku. Bylo to příjemné a bolest byla rázem pryč.

Tu jsem se probrala. Byla jsem úplně propocená. Vedle mě seděla vyděšená Shizune která mě držela za ruku. Do očí se mi nahrnuli slzy a já se jí vrhla kolem krku. Začala jsem brečet, Shizune mě začala hladit po zádech a utěšovat: ,,To bude dobrý. Pššt. To bude dobrý." opakovala a já jí neustále brečela na ramenou.