"Muž, kterého hledáme, je Nataniel Roggers. Vysoký, atletická postava, blond, modré oči, ostré rysy. Chci o něm vědět úplně všechno - jeho život, dětství, původ, rodinu, každý jeho krok chci mít na papíře, je to jasné?!" zahlásil Alec hned jak dorazili zpátky do institutu. Všichni na něj házeli překvapené pohledy a z každé strany se hrnuli otázky, které člověk nebyl schopen najednou pobrat.

" Tak dost! Takhle se nic nevyřeší! Ale nemáme čas na to podávat otázky a dotazy písemně! Takže to uděláme jako tiskovou konferenci! Alecu, postav se prosím sem. Každý kdo má dotaz se bude hlásit a nikdo nebude mluvit, dokud nebude vyzván, je to jasný?!" křičela Isabelle. Postavila Aleca na schůdek uprostřed místnosti aby na něj bylo dobře vidět a pohybem ruky mu předala slovo.

" Kdo má dotazy, ptejte se." vyslovil Alec a jen sledoval, jak se pomalu ale jistě zvedají ruce. Nejdříve vyzval jednoho muže.

"Jak jste přišli na jméno Nataniel Roggers?"

"Narazili jsme na různé výkyvy způsobené elektro-magnetickými impulzy, které vycházeli ze stroje na střeše budovy na Manhattanu. Já, Isabelle, Jace, Clary a Damon jsme se rozhodli vydat na průzkum. Na střeše u stroje se nacházelo 15 lidí a mezi nimi mladík, který byl už od pohledu vůdce celé té skupiny. Jelikož jsem nebyl sám, mám svědky na to, že vyslovil své jméno. Jeho totožnost máme tím pádem přímo od zdroje. Další dotazy - slečno! Prosím."

"Zmínil jste skupinu 15 osob - co to bylo za osoby? Vypadali jako podsvěťani, šlo o lovce stínů anebo o koho?"

"Předpokládáme, že šlo o lidi - civilisty. Nemyslím si, že podsvěťani anebo lovci by šli do samovražedné mise. Ovšem, tuhle informaci nemáme potvrzenou, proto je třeba být připraveni."

"Znáte jejich důvody? Proč by chtěli něco takového udělat?"

"Bohužel, na tuto otázku odpověď neznám."

"Jak funguje už dříve zmínění stroj?"

"Na to vám taky neodpovím, neměli jsme čas ani příležitost ho blíže prozkoumat. Jediné co se dalo z dialogu podezřelých osob určit je to, že stroj vypouští impulzy elektro-magnetických vln, které působí na všechny jako jed, avšak ne až tak rychle. A to je další problém. Pracují na jeho zrychlení. Zatím není dostatečně silný, aby obral podsvěťany o všechny síli najednou, šíří se jako nemoc nebo slabší otrava - postupně a pomalu a zatím se proti tomu dá částečně bojovat a spomalovat celý proces. Když ji urychlí, podsvěťani z Manhattanu budou padat k zemi jako mouchy. Proto je teď naším prioritním úkolem vystopovat Nataniela Roggerse a zjistit, proč to všechno dělají a jak je zastavit." pronesl Alec vážně a i když se snažil být tvrdý, autoritativní a působit klidně, uvnitř se celý třásl a nevěděl jak dál. Netušil, co má dělat. I když Roggerse najdou, co se změní? Někdo jiný bude moct pokračovat v jeho díle i bez něj. Proč by to vůbec někdo chtěl dělat? Co to má všechno znamenat?

"Pokud už nemáte nikdo žádné otázky, rozchod a do práce!" zavelil a sám kráčel k sobě do pracovny.

Alecu vschop se! Musíš to zvládnout! Pokud to nedáš, přijdeš o Damona! A to se nesmí stát!

Když dorazil k sobě do pracovny, otevřel počítač a skontroloval impulzy z budovy na Manhattanu. Nezmizeli, ale nenabírali na intenzitě. Jejich plán urychlit otravu skrze elektro-magnetické, jim zatím asi nevycházel. Alespoň jedno plus - není to sice moc, ale zatím mají čas. To bylo v tomto bodě nejdůležitější. Čas.

I přesto, že Alec zadal všem v institutu za úkol zjišťovat věci o Roggersovi, sám se pustil do menšího průzkumu. Avšak nenacházel nic. Žádné profili na sociálních sítích, nijaké správy o něm v časopisech, novinách anebo jiných médiích. Což bylo samo o sobě podezřelé. Jen tak někdo by nemohl zahájit hnutí proti podsvěťanům a lovcům. Protože jen tak někdo, by neměl mít ani páru o jejich existenci. Na světě existuje jen minimum civilistů, kteří by o nich věděli. A navíc, určitě musí mít nějaký větší majetek nebo bohatství, protože z čeho by pak financoval vědce a materiály na svůj stroj? A o bohatších lidech přeci bývají zmínky, tak kde jsou?

Z přemýšlení ho vyrušilo klepání na dveře. Hluboce vydechl a pokynul osobě venku, aby vstoupila.

Dovnitř vešla Isabelle.

"Ahoj bratře. Chtěla jsem se jen zeptat, jak se cítíš."

"Mizerně Izzy. Je toho nad hlavu, nevím co dřív ani jak se posunout a ke všemu mám strach. Co když to nestihneme? Co když se Damonovi něco stane?"

"Na to ani nemysli Alecu. My to stihneme. Už stahuju policejní databázy a taky databázy o sčítání lidu, takže brzo něco najdeme. Poté přejdu i různé novinové články."

"To jsem zkusil, ale nic jsem nenašel. Kruci, musí o něm někde něco být. Soudíc podle toho, že má dost peněz na to financovat celý výzkum ze své vlastní kapsy, musí být v balíku. Ale stejně o něm nikde nic není!"

"Být v balíku... To není až tak mimo, nejspíš máš pravdu. A o takových lidech se dá vždycky něco najít. Neboj se, hned jak něco najdu ti dám vědět." řekla a tiše jako myška odešla z Alecovi pracovny. Alec vduchu napočítal do deseti, aby se alespoň trochu uklidnil, a radši se zaměřil na zkoumání onoho osudného stroje.

Ubíhali vteřiny, minuty, hodiny a Alec nedokázal na nic přijít. Není zde důvod, aby elektro-magnetické impulzy oslabovali podsvěťany, prostě není! Leda kdyby byli ještě o něco obohacené, o nějakou konkrétní látku. Jenomže každého podsvěťana oslabuje něco jiného. Na upíri zabírá stříbro a sluneční svit, teda vitamín D, který neumí jejich tělo zpracovat. Na vlkodlaky taky působí stříbro. Ale seelies, lovci stínů anebo obyčejní démoni s tím problém nemají.

Kriste pane... Tohle snad ani není možné, vymyslet něco takového...

Klepání. Znova. Tentokrát Damon osobně.

"Lásko. Já tě nechci rušit ale už je po půlnoci. I když si rozdal spoustu úkolů, ale ostatní se střídají. Jakmile si řekl co má kdo dělat, Clary si šla lehnout, aby mohla později vystřídat Isabelle, která teď spí. A ty by sis měl jít také lehnout."

"Damone já bych rád ale nemůžu. Prostě to nejde, za těch pár hodin jsem se vůbec nepohnul z místa a teď jednoduše hrajeme o čas."

"Ale unavený nic nevyřešíš. Alecu, alespoň na pár hodin."

Asi má pravdu. Jsem vyčerpaný, na nic se nesoustředím, pomalu se mi zavírají oči a buď jak buď nejspíš usnu za stolem.

Alec teda přikývl a postavil se. Společně odkráčeli do ložnice, kde Alec usnul hned jak dopadl na polštář. Damon ho přikryl a zabalil ho do svého objetí, aby ho mohl chránit před vším zlým, a taky odpočíval. Nechtěl si to přiznat, ale cítil se slabý a bezbranný.

***
Já vím, po straaaaaaašně dlouhé době publikuji a není to ani nic moc ale možná jich teď vyjde o něco víc - ráda bych tuhle knížku už totiž dokončila XD~