„Ale no tak, už ho nechte!" zvolal Alec a přitulil se k Damonovi. Zrovna seděli u snídaně, kterou jim připravila Isabelle. Pořád se ho Jace, Izzy, a dokonce i Clary, která před malou chvíli přišla, vyptávali na různé věci. Bylo to dost nepříjemné, a to pro oba. Říkali Damonovi věci jako například 'jaké jsou tvé úmysly s naším bratrem?' nebo 'jestli mu ublížíš, my si tě najdeme!' anebo 'mohli jste se včera trochu ztišit!' Trapně bylo obou chlapcům. Ať už mají tohle všechno za sebou.

„Promiň Alecu, ale musíme si ho proklepnout." Zasmála se Clary a Jace s Isabelle jenom přikývli. Alec se zatvářil nechápavě ale dál to neřešil. Radši se zvedl a šel udělat sobě i Damonovi kávu. To, co jim Isabelle 'uvařila' se nedalo, jak jinak, jíst. Každý si musel vymyslet nějakou výmluvu. Alec nemá chuť, Jace už jedl, Clary hubne a Damon, i když nechápal o co vlastně jde, řekl, že jako upír nepotřebuje a neměl by jíst tolik lidského jídla.

V tomhle duchu probíhala celá snídaně. Isabelle přestala s otázkami, stejně tak jako ostatní. Damon byl ke všem milý, i když někdy ne až tak moc. Přijali ho ale mezi sebe. Teď, když je s Alecem, patří k nim a kdokoliv mu něco udělá, celý institut půjde proti všem. Jsou jedna velká rodina, všichni mají Aleca moc rádi.

„Co kdybychom si šly zatrénovat? Když to ráno...ehm, nevyšlo?" řekl Jace.

„Mluv za sebe, že to nevyšlo." Zašklebil se Damon a upil si z kávy. Jace a Alec zrudli, Isabelle se uchechtla a Clary bouchla Jace do ramene. Alec souhlasil. Damon s Isabelle se rozhodli, že se přidají. Clary musela jít něco zařídit se Simonem, takže ona po snídani z Institutu odešla.

Alec s Isabelle a Jacem se šly převléknout do cvičebního úboru a všichni se pak společně vydali do trénovací haly a postavili se ve dvojicích proti sobě. Jace proti Alecovi a Isabelle proti Damonovi. Lovci stínů zaujali bojovou pozici, zatímco Damon stál oproti Isabelle v ležérní póze, zkoumal své nehty s výrazem, který naznačoval, že ho nic nezajímá a nevěnoval Isabelle žádnou pozornost.

Isabelle se vytočila. Nejdřív chce trénovat a pak dělá, že tam není? No počkej, chlapečku!

„Budu na tvého kluka mírná, Alecu!" usmála se arogantně a rozběhla se proti němu s tyčí v ruce, kterou ho chtěla praštit přímo do obličeje. Netušila, jak se mu to povedlo, ale najednou před sebou nikoho neměla a on stál za ní a kroutil nad ní hlavou. Izzy se namíchla ještě víc a začala máchat dřevěnou tyčí kolem sebe, jako by ho ní chtěla minimálně zabít. Ani jednou však netrefila svůj cíl. Damon se úspěšně vyhýbal vším jejím ranám. Musel ale uznat, že je dobrá. Hodně dobrá. Ale on je prostě lepší. Na mě nikdo nemá, haha! Znělo mu v hlavě.

„Přestaň se tak zbaběle uhýbat a bojuj jako chlap sakra!" vykřikla vztekle. Její nervy už pomalu přetékali přes okraj poháru její trpělivosti. Nedělal nic jiného, jenom uhýbal ranám. Místo toho, aby s ní trénoval si s ním jenom hrál. A ona se z té hry nemohla dostat.

Alec s Jacem, místo toho, aby trénovali, stáli opodál a se zájmem je sledovali. Viděli na Isabelle, že by zabíjela. Na co se s největší pravděpodobností skutečně chystá.

Damon poslechl Izzy a přestal se jí vyhýbat. Když ho chtěla udeřit znovu, chytnul tyč do dlaně. Rána by to byla skutečně silná. Otočil tyčí, přetočil tak Isabellinu ruku dozadu, rychlostí upíra se přemístil za její záda a odkopl ji. Isabelle tyč vyklouzla a spadla tak pár metrů opodál. Damon se rychle dostal až k ní a dřív, než se zvedla, bouchl koncem dřevěné tyče do její hrudě.

„Konec hry. Ale musím uznat – na to, jak vypadáš být křehká, si dost silná." Řekl. Pak jí nabídl ruku a pomohl jí vstát. Isabelle nebyla moc nadšená, jenomže nemohla nic říct. Porazil ji. Nepodváděl u toho, jenom jednoduše vyhrál. Její ego utrpělo, ale musela se s tím smířit.

Věnovala všem chladný pohled, naštvaně k Damonovi pronesla gratulaci k vítězství a nechala tam kluky samotné. Neumí moc prohrávat, hlavně ne, když se tolik snažila. Nebyl ani tak smutná nebo neštvaná, jenom se prostě nechtěla dívat na toho, co jí porazil. Minimálně hodinu nebo dvě.

„To nic, jí to přejde. Jenom jí nejde smířit se s tím, že prohrála." Zašklebil se Jace. Damon pokrčil rameny, opřel se o zeď a čekal, než si i Jace s Alecem trochu zatrénují. Pohled na jeho přítele, jehož tělo se lesklo potem a jehož svaly se napínali, při každém jeho výpadu, ho více než vzrušoval. Byl tak nadržený, že měl chuť si ho k sobě prostě přitáhnout a ošukat ho přímo tady, klidně i před Jacem.

Alec s převahou nad Jacem vyhrával. Srazil ho k zemi, sedl si mu na hruď, aby ho znehybnil a rukou si ho přidržel pod krkem. Jace už se nedokázal zvednout, co říkalo, že Alec vyhrál. Jak jinak. Zvedl se z Jace a pomohl mu vstát. Podali si ruce a začali mluvit o technikách a podobně. Pak přistoupil Alec k Damonovi, našpulil rty a řekl:

„Nezasloužím si odměnu?" Damon se jenom zasmál a políbil ho. Prohrábl mu rukou vlasy, které se mu potem lepily a čelo a objal ho kolem boků. Alec mu omotal ruce kolem krku a hluboce se vpíjel do jeho rtů.

„Hele, já nepotřebuji vidět, jak si to vy dva rozdáváte. Takže jděte do pokoje!" řekl Jace. Damon, aby ho trochu pohoršil, plácl Aleca po zadku a donutil ho tak zasténat. Pak si ho vyhoupl do náruče a přitiskl ho na sebe. Mrkl na Jace a odnesl svého přítele do jeho pokoje, kde ho hodil na postel.

Vášnivě se líbali. Damon už chtěl pokračovat, jenomže vždy, když to chtěl posunout trochu dál, Alec si ho znovu přitiskl ke svým rtům. Damon chápal, že miluje líbání, jenomže když už o udělal po šestý, odtáhl se a zahleděl se mu hluboko do očí.

„Je všechno v pořádku?" zeptal se. Alec trochu zrudl, ale řekl že ano. Lhal. A bylo to až moc vidět.

„Dobrý pokus. Tak řekni, co je?"

„No...od posledně mě ještě bolí...má soukromá oblast..." řekl stydlivě. Damon se zasmál a políbil ho na rty.

Otočil ho na břicho a v rychlosti blesku ho svlékl. Začal ho líbat po zádech. Ruce položil k jeho kříži a začal mu dělat uvolňující masáž. Pohyboval ruce po jeho zádech, jemně je mnul a snažil se mu ulevit od bolesti. Alec pod ním měl pocit, že je v nebi. Bylo to až moc příjemné, proto předl jako kočka a čas od času slastně vydechl.

„Tohle mi budeš muset dělat častěji..." řekl blaženě.