1
Ležím v posteli. Kolem mě jen jemná přikrývka a ruce, cítím se jako v ochranných křídlech. Pousměju se a pozvednu hlavu. Usmívá se, ještě pořád těžce oddechuje. Hnědé vlasy má potem k čelu, oči zavřené ale moc dobře vím, že je vzhůru. Přemýšlím nad naší chvílí, co se právě stala, co jsme právě udělali a donutí mě to se usmát. Přitisknu se blíž k jeho hrudi a zhluboka se nadechnu vůně jeho kůže, kterou doprovází pot.
"Spi." Zašeptá, pohladí mě po vlasech a přitiskne blíž. Přitulím se blíž k němu a spokojeně se usměju. Věnuju mu ještě jeden polibek a potom usínám. Zdá se mi o nekonečné zahradě s bílými růžemi. Uprostřed zahrady je velká houpačka, na které sedí on v bílé košili, kterou má rozeplou do půlky hrudi. Šťastně se rozesměju a běžím k němu. Všímám si že jsem bosá a užívám si měkkou trávu pod nohama. Když jsem mu už na dosah natáhnu ruce, ale hebká tráva pod nohama se mění na ostré trní a já se s trhnutím probouzím.
Mám spocené čelo, koukám kolem sebe a zhluboka se nadechuji. Kouknu se kolem abych se ujistila, že jsem ho nevzbudila, ale místo klidně spícího Ashtona vidím uslzené oči a bílou deku od krve. Koukne se na mě a dá si ruku před pusu. Zakašle a na postel vychrlá další várku krve.
"Ashtone!" Zakřičím. Nevidím v něm muže, který mě ještě před několika hodinami pevně držel v objetí. Vidím v něm malého, bezmocného kluka. Rychle sahám po telefonu a roztřesenými prsty vytáčím záchranou službu. Nemám ponětí co dělat, než přijedou a tak si Ashtona přitáhnu k sobě a snažím se, aby to ze sebe dostal. Ale jak? Cítím bezmoc, nemůžu mu pomoct, nemůžu tohle zastavit.
"Bude to dobrý, bude to dobrý. Neboj se. Dýchej." Opakuji rroztřeseným hlasem pořád dokola a snažím se nerozbrečet. Ashton se svíjí v bolestech a já tu jen sedím. Nevím jak mu pomoct a jestli se něco stane, budu si to vyčítat do konce života.
Když přijíždí sanitka, dostávají se do bytu samy. Ashton už jen leží na posteli, má zavřené oči a ani hruď se mu už pravidelně nezvedá. Nevím jestli brečím, vše kolem mě je rozmazané. Občas vidím záblesky červeného a modrého světla ze záchranky. Kolem mě se děje tolik věcí, ale já se nedokážu soustředit ani na jednu. Doktoři mu dávají elektrické rány a snaží se ho oživit všemi způsoby.
Neúspěšně.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro